OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hrdost a Důvěra - 5. kapitola

09.03.2014 (08:00) • Pavla777 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 14× • zobrazeno 2601×

„Samozřejmě. Já zapomněla. Ty se nebudeš zahazovat se skoro mudlem!“ rozbrečela se Hermiona a Draco si ji přitiskl zpět do objetí. Musel však násilím. Hermiona do něj agresivně mlátila pěstičkami. Měla takový vztek! Vztek, který byl ještě umocněný účinky alkoholu.

„Tak to není! Sama víš, že jsi nejnadanější člověk, jakého znám! Já… jsi opilá. Nechci, abys toho ráno litovala. Dnešní večer jsem si užil a teď bych to pokazil… Neplakej, Mio,“ chlácholivě ji hladil po zádech. Byl opilý. Věděl to, ale přesto pochyboval, že by alkohol mohl za jeho city, které ho v tu chvíli sužovaly. Připadal si bezmocný, když ji takhle viděl. A věděl, že za to může on, což mu vadilo ze všeho nejvíc!

„Vše jsem pokazila. Rodiče, vlastní budoucnost a nakonec se ještě chci vyspat s tebou, a to pořád,“ fňukala smutně Herm. Draco věděl, že z ní mluví opilost. Věděl, že kdyby byla střízlivá, nikdy by to neřekla. Mrzelo ho to, protože si přál, aby to cítila stejně, až v jejím krevním řečišti nebude kolovat alkohol.

„To poslední si rád poslechnu, až budeme oba střízliví,“ usmál se Draco a dal Herm pusu do vlasů.

„A co to znamená?“ zeptala se zmateně. Nerozuměla jemu a nerozuměla sobě. Byla prostě zmatená.

„Že kdybych měl ještě o pár skleniček víc, nemyslel bych na následky. A věř mi, že i teď mi dělalo problém se zastavit, jsi totiž strašně krásná,“ vysvětloval a poslední slova téměř zašeptal. Věděl, že Hermiona jeho změně úplně nevěří, a chápal to, takže by ji nedokázal přesvědčit o pravdivosti jeho slov.

Hermiona se schoulila do Dracova objetí a nechala se chlácholit. Už hrozně dlouhou dobu od nikoho nic takového neslyšela. Toužila po tom, aby jí někdo řekl, že je krásná. Toužila po láskyplném objetí od někoho druhého. Ale nebyla si jistá, jestli je zrovna správné chtít to od Malfoye. Vždyť ho vždycky nesnášela a on nesnášel ji!

„Co to se mnou děláš? Nikdy bych nepřestal v tak rozjeté… akci?“ zašeptal Draco. Doufal, že ho slyšela, ale na druhou stranu si přál, aby ho neslyšela. Nikdy by se veřejně nepřiznal, že se mu líbí, a teď jí ještě takovýmhle způsobem řekne, že s ním něco udělala. Nebyl to on, ale nedokázal určit, jestli za to může ona, nebo množství ohnivé whisky, které vypil.

„Já s tebou nic neudělala!“ bránila se hned Hermiona. Draco se musel pousmát. Tohle totiž byla celá ona.

„Tak jsem to nemyslel… Měl bych asi raději jít,“ Draco se opatrně odtáhl od Hermiony, ale ta ho ublíženě sledovala.

„Nemůžeš tu, prosím, zůstat přes noc? Jen tu přespat,“ zeptala se potichu Hermiona. „Bydlím tu už velmi dlouho sama. Nikdy tu nikdo jiný nespal,“ dodala prosebně a sledovala jeho reakci. Draco věděl, že je pod vlivem a že ho za to bude nenávidět, stejně jako za celý večer, ale tomu prosebnému tónu nedokázal říct ne.

„Ráno mě prokleješ, víš o tom?“ pousmál se Draco, ale vrátil se k ní do postele. Lehla si mu na hrudník a do pěti minut usnula.

„Dobrou noc, mně zakázaná krásko,“ zašeptal Draco a líbl jí na čelo. Toužil usnout v její přítomnosti, ale za to by ho mohla proklít, jakmile by ráno otevřela oči…

Hermiona se pomalu začala probouzet. Cítila se mizerně. Hlava jí třeštila. Vůbec nevěděla, jak se dostala domů. Měla jen pár záblesků z včerejšího večera, ale pár vzpomínek se jí přeci jen vybavilo. Tančila s Dracem, s Ronem a pak jen s Malfoyem. Líbala se s Malfoyem! Proboha. Kolik toho vypila, že udělala takovou pitomost? Paměť se jí pomalu začala vracet. Přemístila se s ním sem! Ale co se stalo? To snad ne! Co to provedla?

„Ehm, dobré poledne,“ ozvalo se z křesla v rohu místnosti. Hermiona se lekla a vystřelila do sedu, za což jí hlavou projela příšerná bolest. „Nedoporučoval bych ti prudké pohyby. V noci jsi dvakrát zvracela. Mimo kocoviny budeš i dehydratovaná,“ prohodil jakoby nic, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Opatrně se podívala tím směrem. Draco seděl v křesle v rozepnuté košili a v kalhotách. A byl bos! Na klíně měl Křivonožku, kterého drbal za uchem.

„Můžeš si, prosím, aspoň zapnout tu košili?“ dostala ze sebe nakonec Hermiona po dlouhé době ticha. Nemohla od něj odtrhnout pohled. Seděl tam jako nějaký model z mudlovských časopisů pro ženy.

„Včera se ti má hruď líbila,“ řekl skoro ublíženě Draco, ale poslechl její přání. Nevěděl, jak se má zachovat, to bylo poprvé, kdy zůstal u ženy až do rána. A ke všemu se tady nic nestalo!

„My jsme… no, víš, co myslím,“ koktala Hermiona. Byla rudá až na zadku a strašně zmatená.

„Ne, Mio. Zůstal jsem jen na tvé požádání a abych se o tebe postaral,“ Draco se s těmi slovy postavil a šel k ní. Z kapsy vytáhl lahvičku s lektvarem. „Proti kocovině. Během dne by se ti měly vrátit všechny vzpomínky. Je to vedlejší účinek krom zahnání bolesti hlavy, bohužel pro mě,“ dodal skoro neslyšně, ale Hermioně jeho slova neušla. Střelila po něm varovným pohledem, ale on si ho nevšiml. Draco byl pohroužený do svých myšlenek. Tušil, že teď přišla ta chvíle, kdy za všechno zaplatí.

Když jí to dal do ruky, obrátila ten obsah do sebe. Tiše po sobě koukali, dokud jí Draco nepodal sklenici vody. Opět celá zmizela v ní. Vyčaroval jí další.

„Děkuji,“ špitla. Byla zmatenější než předtím. Malfoy jí pomáhá?

„Tak nějak jsem tě opil asi já, takže ti to dlužím. A byl jsem tvůj doprovod. Měl jsem na tebe dávat větší pozor,“ prohlásil Draco na vysvětlenou.

„Chtěla jsem se opít do němoty, nemůžeš za to,“ ohradila se Hermiona. Necítila se ve své kůži, ale rozhodně nehodlala dát Malfoyovi najevo, že snad za něco z toho může. Prostě to bylo její rozhodnutí, a konec!

„No, v tom případě jsem tě zastavil dost příjemnou metodou, aspoň tedy pro mě... Už půjdu. Jsi vzhůru, v pořádku a za chvíli mě budeš moci už i proklít. Teď už asi pusu na rozlučnou nechceš, že?“ rýpl si Draco, když sbíral své oblečení po zemi. Od Hermiony v tomto stavu mu nic nehrozilo.

„Cože?“ vyjekla bezmyšlenkovitě. Absolutně netušila, o čem to mluví.

„Jo, je čas zmizet. Tak pa, Mio,“ dusil pomalu smích. Ta tam byla starost o její zdraví.

„Můžeš se přemístit z chodby,“ řekla mu, když zaslechla zámek ve dveřích.

„Zbytečné, Potter nás ubytoval ve stejném baráku. Tak ahoj, a děkuji za včerejší večer. Obzvlášť jsem si užil tvé noční zvracení,“ políbil jí ruku jako správný džentlmen a urychleně zmizel.

„Aspoň počkal, než se vzbudím,“ pousmála se pro sebe Hermiona a vrátila se do postele s Křivonožkou za zády. Nebyla ve své kůži.

Draco dupal do schodů nahoru. Proklínal sebe, Pottera, Ginny a ohnivou whisky. Ale jednu osobu proklít nedokázal, a to ji, Hermionu. Byla tak kouzelná teď ráno, jen v lehké košilce, rozespalá a dezorientovaná. Pochopil, že se jí mozek ještě pořádně nenastartoval. Jinak by ho sjela, proklela a kdoví co ještě.

Přišel ke svým dveřím, nikdy je takhle zvenku neviděl. Byly černé a na zvonku, který tu nefungoval, bylo napsáno okrasným písmem Malfoy. Otevřel tedy dveře a vešel dovnitř, v krbu dohořívaly plameny.

„No jistě, Potter jde na kontrolu,“ utrousil si pro sebe Draco a napil se vody, která stála na stole.

„Draco, proč jdeš domů dveřmi?“ podivil se Harry, ale pak si něco uvědomil. „Kde je Hermiona? Tys byl u ní?“ zeptal se zděšeně, protože ho napadlo to nejhorší. Doufal, že Draco není zase tak vygumovaný, aby se s ní vyspal, když byla opilá. Nejspíš by ho pak musel uškrtit za to, že využil její indispozice.

„Docela se divím, že jsi našel všechny viteály ty-víš-koho. Pálí ti to dost pomalu,“ Draco si ho změřil pohledem, než pokračoval. „Ano, byl jsem u Hermiony. Ne, nespal jsem s ní, ač jsme oba chtěli, a ne, neublížil jsem jí. Je u sebe a spí. Čekám, kdy sem vletí mě proklít, až si na všechno vzpomene. Nebyl jsem na ni hnusný, ale ta vaše hrdost. To je smrtící vlastnost.“

„Proboha, co jste dělali?“ zhrozil se Harry.

„Líbali se, svlíkali se… Proč ti to říkám?“ Draco se zamračil. Nikdy by tohle nikomu neřekl, natož Potterovi.

„Právě jsi vypil veritasérum pro tvou matku,“ řekl jakoby nic a posadil se ke stolu.

„Proč jsi mě nezastavil?“ Draco nemohl uvěřit svým uším.

„Už jsi to do sebe klopil. Tak vyprávěj. Co se dělo po plese?“ vyzvídal Harry. Byl zvědavý, to samozřejmě, ale také měl obavy o Hermionu.

„Šel jsem ji doprovodit na toaletu, a pak jsme se nějak začali líbat. Přenesla nás k sobě domů. No, tam jsme pokračovali v líbání… fakt ti tu musím říkat detaily?“ zeptal se podrážděně. Nehodlal se mu svěřit se vším, ale díky účinkům veritaséra mu nic jiného nezbývalo.

„Jo,“ Harry chtěl využít každé chvilky, dokud veritasérum působí.

„Z chodby jsme se dostali do kuchyně a z kuchyně do ložnice. Tam to taky skončilo,“ dořekl a doufal, že veritasérum přestane brzy účinkovat.

„Ty jsi impotent?“ zeptal se pobaveně Harry. Ne že by si to o něm někdy myslel, ale jiné rozumné vysvětlení najít nedokázal.

„Cože? Kde jsi to, prosím tě, vzal?“ odsekl Draco. Nejraději by Harryho vynesl v zubech!

„No, když to v ložnici skončilo, tak tam musel být nějaký háček. Oba jste byli opilí dost,“ mračil se Harry a měřil si Draca, který pochodoval po kuchyni a nervózně si zajížděl rukou do vlasů.

„Nemohl jsem. Celý večer byla tak kouzelná, nemohl jsem to pokazit. Už teď se se mnou nebude chtít bavit. Je pravý hrdý Nebelvír,“ dodal podrážděně a zamračil se.

„No, vychloubačný a namyšlený Zmijozel má co říkat,“ vrátil mu to Harry a pořád ho zamyšleně pozoroval. Chvíli panovalo ticho, než to Draco nevydržel.

„Co je?“ zavrčel ještě víc podrážděný a upřel na Pottera pronikavý pohled. Chtěl se mu zavrtat do mozku a postupně se v něm šťourat, aby mu vrátil to pitomé veritasérum.

„Co hodláš teď dělat?“ Harry úplně ignoroval jeho předešlou otázku, stejně jako upřený pohled.

„Co jako? Proč?“ zeptal se Draco zmateně, protože vůbec nerozuměl jeho otázce. Co by, pro Merlina, měl dělat? Hermioně se během dne vrátí vzpomínky a bude ho nenávidět. Už takhle s ním sotva promluvila, tak teď ho bude ignorovat úplně, nebo na něj spíš sešle kletbu při každém setkání. Absolutně netušil, co by měl dělat, když ona ho nesnáší a on ji má nejspíš rád. V tu chvíli začal uvažovat, jestli veritasérum může za to, že je tak upřímný i sám k sobě.

„Sám víš, že se snažím přemluvit ministra, abych mohl mít ještě jednoho zaměstnance a dát to místo Herm. Budete se tam potkávat a budete mít spolu i službu. Nemysli si, že se vás budu snažit držet od sebe. Osobní věci do práce netahejte.“ Draco se na něj otočil s vytřeštěným pohledem. To snad nemyslí vážně?! On mu právě všechno vyklopí, nedobrovolně samozřejmě, a ještě se nedočká ani pomoci?

„Co takhle změnit téma? Jak je na tom má matka? Bude znovu slyšení?“ začal se vyptávat. Chtěl matku dostat z Azkabanu. Chtěl jí pomoc. Tak moc chtěl.

„O tom se budu s ministrem bavit v pátek. Mám v plánu vyměnit výslech smrtijedů za jedno místo u bystrozorů. Ten starej páprda vymyslel, že se budou vyslýchat všichni.“ Oba se navzájem pozorovali. Každý přemýšlel o něčem jiném.

„Miluješ ji?“ vybafl Harry rychle. Draco se po něm podíval zvláštním pohledem. Chtěl říct ne, ale nešlo mu to přes jazyk. Zatracené veritasérum, proklínal ho.

„Není mi lhostejná, a teď vypadni. Chci se vyspat. Celou noc jsem ji hlídal, aby se neudusila. Už jsem přemýšlel, jestli ji nemám vzít k Mungovi,“ rozkázal Harrymu a začal se na něj mračit. Nehodlal mu vyzradit nic dalšího!

Harry se bez řečí zvedl a přešel ke krbu. Podíval se po Dracovi. Chtěl ještě něco říct, ale nakonec si vzal Letax z misky na krbu a hodil to do ohně.

„Počkej, proč bydlím ve stejném baráku jako Grangerová?“ vykřikl Draco.

„Tady bydlí samí čaroděj. Jsou to byty pro válečné veterány, asi jsem vám to zapomněl říct,“ usmál se Harry a zmizel v zeleném ohni. Draco měl sto chutí po něm něco hodit. Mohl ho aspoň upozornit, že bydlí ve stejném domě!

Hermiona se probudila a měla hlad. Vzpomínky se jí vracely jedna za druhou. Nakonec přešla do kuchyně a prsty měla přitisknuté na svých rtech. Vzpomínala na jeho rty. Tak něžné a zároveň dravé. Zakroutila hlavou, nesmí na to myslet. Čekala všude hrozný bordel, protože si vzpomíná, jak do všeho, co jim překáželo v cestě, naráželi. Jenže k jejímu překvapení měla všude uklizeno. Rozbitá váza byla spravená a na svém místě. Akorát držák na deštníky byl nalevo a ne napravo. To byla jediná známka toho, že to musel uklidit Draco. Opět si vzpomněla na jeho rty a dala si facku.

„Dost!“ vykřikla pro sebe a znovu si vzpomněla na včerejšek, na Draca, který všechno zastavil stejným slovem. Začínala se v tom všem ztrácet a byla z toho podrážděná. Nerozuměla Dracovi, který se o ni postaral, a nerozuměla sobě, že se s ním chtěla vyspat. Věděla, že v sobě měla hodnou dávku alkoholu, ale znala se. A ani kdyby byla namol, tak by se s nikým jen tak nevyspala. Nejspíš ji k němu něco táhlo, ale ona to vidět nechtěla.

Uvařila si silný čaj, bylinkový na uklidnění. Opět začala vzpomínat na včerejšek. A tak to bylo i druhý den, měla štěstí, že byla neděle a ona nemusela do práce.

V pondělí byla Hermiona v práci na čas. Opět měla zlé sny, a tak její oči lemovaly černé kruhy. Když už nemohla spát, přemýšlela, proč se jí nezdály i noc předtím. Lektvar na bezesné spaní ležel na nočním stolku, kde si ho v pátek nechala. Nedávalo jí to smysl.

Draco s Herm se následující tři dny vůbec nepotkali, párkrát se zahlédli, ale než se jeden stačil rozhodnout pozdravit, druhý byl pryč.

Herm nemohla spát ani jednu noc. Tentokrát ji ale netrápily zlé sny, na ty si vzala lektvar, který vylepšila a mohla si ho brát každý den. Stačilo jen něco přidat a naopak něco ubrat. Působil stejně skvěle jako ten původní. V noci přemýšlela o Dracovi. Měla strach, že k němu něco cítí, a to si odmítala připustit. Ona a Zmijozel? Ke všemu Draco Malfoy? Ani by ji nechtěl, ale ta jeho slova, to, jak se o ní postaral, a to… že přestal. Nedávalo jí to žádný smysl.

„Herm!“ křikla na ni ve čtvrtek odpoledne Ginny. Byly spolu na Příčné ulici nakupovat.

„Hm?“ podívala se na ni Hermiona.

„Ty mě vůbec neposloucháš!“ nařkla ji Ginny a měla pravdu. Hermiona se mírně začervenala.

„Promiň, co jsi říkala?“ zeptala se s hraným zájmem, aby odčinila, že Ginny vůbec neposlouchala. Byla unavená, jak několik nocí nespala, a její myšlenky se proti ní spikly a točily se jenom kolem Malfoye. Kdyby to šlo, okamžitě by se jich zbavila. Ale chtěla to vůbec? Zbavit se myšlenek na něj?

„Teď už nic. Nejsi zamilovaná?“ Ginny ji zkoumavě pozorovala, od Harryho věděla, co se stalo mezi Herm a Dracem, a jelikož si byla vědoma, že Herm jinou vrbu než ji nemá, čekala, kdy se svěří.

„To by mi ještě scházelo. Zamilovat se do něj,“ ujelo Hermioně a Ginny málem zatleskala. Mia konečně projevila aspoň podvědomou snahu připustit si, že jí Draco není lhostejný.

„A do koho? Znám ho?“ snažila se mít vážný výraz Ginny, ale moc ji to nešlo.

„Neříkej mi, že o tom nevíš, když mi každou chvíli lítala sova do bytu s dotazem, zda jsem v pořádku, a pak jsi mě vytáhla na nákupy, a to i v tvém stavu,“ zamračila se na ni Herm.

„Co mám vědět?“ dělala zmatenou Ginny.

„Nikdy mě nenapadlo, že se půjde hned vypovídat. Musel to pro něj být fakt šok!“ uvažovala Hermiona nahlas. Jen by ji zajímalo, jestli pro něj byl šok, že se s ním chtěla vyspat ona, nebo fakt, že by na to přistoupil

„Tak to není, vypil veritasérum pro jeho mámu, a znáš Harryho! Musel toho využít!“ bránila Draca Ginny, čímž se prozradila, že o tom ví. Celá zrudla a rychle si dala ruku přes pusu, ale bylo pozdě. Bylo to venku!

„Takže o tom víš. Fajn. Jak mě mohlo napadnout vzít ho k sobě domů, vždyť mě znáš, Ginny! Vůbec to nechápu a ani za mák mu nevěřím tu výmluvu, proč přestal, když už byl tak rozjetej, jak on řekl. Prostě si ten jeho opilej mozek uvědomil, s jakou špínou se zahazuje. Vždyť on má čistou krev, a já? Já mám mudlovskou, Ginny! Čímž se dostáváme k našim. Už jim nestačím ani za jeden telefonát. Zřekli se mě nadobro,“ Herm měla na krajíčku.

„Herm, s Dracem to určitě nebude tak, jak si myslíš. Byl pod veritasérem, když to říkal Harrymu, a řekl mu, že ti nechtěl ublížit, že by všechno zkazil. Harry si z něj utahoval, že je impotent. A vaši ti třeba volali, ale ty jsi pořád na místech, kde ta vaše elektronika, nebo jak tomu říkáte, nefunguje,“ snažila se ji povzbudit a zároveň uklidnit Ginny, i když si nebyla jistá, jestli to vůbec k něčemu je.

„Vaše elektronika… takže i ty si myslíš, že do tohohle světa nepatřím?“ zeptala se Hermiona třesoucím se hlasem. Byla na pokraji svých psychických i fyzických sil.

„Tady si to nikdo nemyslí. Tak se uklidni. Tvoji rodiče dostanou rozum možná rychleji než ty. Jestli chceš, znovu se napiju toho veritaséra a na vše ti odpovím, jak si to myslím,“ ozvalo se za jejich zády. Hermiona nadskočila a rychle se otočila. Stál tam Draco v celé své kráse, až na to, že byl rudý vzteky.

„Co posloucháš cizí rozhovory!“ vyjela po něm Hermiona, jakmile se vzpamatovala.

„Křičíš tu na celou ulici. Měla bys mít na mysli, že Ginny je těhotná, a omezit ty řeči o tom, že nepatříš do kouzelnického světa. Ubližuješ těm, kterým na tobě záleží!“ vyjel na oplátku on na ni. Nehodlal se koukat na to, jak ona, hrdá Grangerová, se utápí v sebelítosti. To prostě nebyl její styl.

„Hele, vy dva, když se konečně spolu bavíte, tak mě z toho vynechte,“ pípla Ginny skoro neslyšně a poodešla stranou. Chtěla jim nechat soukromí.

„Co ty o tom víš? Tobě snad na někom záleží?“ prohlásila Hermiona první věc, kterou měla na jazyku. Věděla, že to není fér a že tím akorát ubližuje, ale uznejme, kdy byl Malfoy fér a zdvořilý k ní!

„Kdyby mi na nikom nezáleželo, tak jsem v pátek nepřestal, Grangerová. Škoda, možná by ses teď chovala jinak,“ zasyčel skrz zuby Draco. Stále by na ni naštvaný.

„Jak to myslíš, Malfoyi?“ vyštěkla rychle.

„Proboha, Mio, víš, jak by ses cítila, kdybych nepřestal? Byla jsi příšerně opilá, pochybuji, že bys teď, střízlivá, po mně vyjela stejně jako na plese,“ vysvětloval už klidněji, ale tušil, že to nikam nepovede. Hermiona byla paličatá. A on sám razil teorii, že si ona myslí, že ví všechno nejlíp.

„To máš pravdu, tak blbá bych nebyla,“ mračila se na něj Hermiona.

„Tak to vidíš. Určitě si pamatuješ všechna moje slova, kdyby náhodou,“ pousmál se Draco. Chtěl se ujistit, že nepřeslechla nic z toho, co jí ten večer řekl a co myslel vážně.

„Na. To. Zapomeň,“ odsekávala každé slovo zvlášť Hermiona. Nevěřila mu a nehodlala mu uvěřit. Byl to prostě podlý Malfoy, který využil situace a pak vycouval, protože si uvědomil, s kým by té situace využil.

„Nechte toho... Nerada vás vyrušuji, ale praskla mi voda,“ vyrušila je Ginny a pomalu se belhala k nim. Oba se po ní podívali totálně bez výrazu.

„Tak já se tam dobelhám sama,“ povzdechla si Ginny.

„Cože ti prasklo?“ zeptal se zmateně Draco.

„Rodí, ty pako!... Draco, dojdi pro Harryho. Já ji zatím dostanu k Mungovi.“ Herm se přihnala k Ginny a podepřela ji.

„Můžu nějak pomoc?“ zeptal se znovu zmateně Draco.

„Draco, dojdi pro Harryho. Chci ho mít u sebe. Přemísti se!“ Ginny se snažila být trpělivá, ale přišly na ni kontrakce.

„A my se tam dostaneme jak? Měli jste to nějak domluvené s Harrym? Přemístit se přeci nesmíš,“ Hermiona se snažila uklidnit, ale i tak zmatkovala.

„Harry měl připravené auto, ale můžeme normálně letaxem, já to zvládnu, budu muset,“ Ginny dýchala, jak se učila na předporodním kurzu.

„Blázníš? Pojedeme taxíkem nebo spíš záchranným autobusem,“ Hermiona máchla hůlkou a za okamžik se před nimi objevil červený autobus.

„K Mungovi! Hned, Ginny rodí!“ křikla Hermiona a pomohla Ginny do autobusu.

„Dělej, tvoje žena rodí!“ vletěl Draco do kanceláře Harryho Pottera. Zrovna tam měl schůzi bystrozorů, na které měl být i Draco.

„Kde lítáš, čekali jsme na tebe!“ zamračil se na něj Harry. Už ho měl plné zuby, jak si vymýšlel, s kým chce a s kým nechce pracovat, a navíc chodí pozdě na schůze.

„Tys mě neslyšel, nebo co? Ginny rodí! Tvoje žena rodí!“ přešel k němu a zařval mu to do tváře. Harry nejdříve stál jako opařený.

„Kde je?“ vyhrkl zničehonic Harry. Jako by mu v mozku něco přeskočilo a on si přes svůj hněv uvědomil, co mu Draco říká.

„Hermiona se ji pokusí prý dostat k Mungovi,“ řekl už klidněji Draco. Konečně ho Potter poslouchal.

„Tomu říkám omluva za pozdní příchod,“ řekl nějaký bystrozor, ale Harry si ho nevšímal a přemístil se. Stihl ještě bafnout Draca za rameno a přemístil ho s sebou.

„Fuj! To jsi mě nemohl upozornit!“ vyštěkl na něj Draco, jen co se objevili v přijímací hale u Munga.

„Kde je?“ Harry ho vůbec nevnímal. Jeho prioritou byla Ginny. Rozhlížel se po všech lidech okolo, ale nikde ji tu neviděl. Nebyla tu žádná žena se zrzavými vlasy.

„Ach, pan Potter! Vaše žena je již na porodním pokoji se slečnou Grangerovou! Číslo čtyři!“ volala na něj postarší paní za pultem. Harry jí poděkoval a zamířil na řečený pokoj. Draca táhl s sebou.

„Proč tam musím být? Já to vidět nechci!“ rozčiloval se Draco.

„Budu tě potřebovat jako kmotra, kdyby to byl syn. Herm tam už je, ta bude kmotra, jestli se mi narodí dcera,“ vyhrkl ze sebe Harry. Neměl v plánu to všechno Dracovi říct, než se narodí jeho potomek, ale momentálně nic nevnímal.

„Já a kmotr? Ty ses zbláznil, Pottere! Neříkám, že bych nebyl poctěný, ale uděláš si peklo v rodině! Proč neuděláš kmotrem Weasleyho?“ Draco se zastavil na místě. Nemohl uvěřit, že by Harry z něj udělal kmotra svého syna. Vždyť býval smrtijed! Harry ho opět bafnul za ruku a táhl ho za sebou. Už byli před pokojem čtyři.

„Ginny!“ vykřikl Harry a přihnal se ke své ženě, kterou nade vše miloval. Ginny se snažila pravidelně dýchat, ale jakmile spatřila ustaraného Harryho, po tváři jí přejel úsměv. Ten tam bylo pravidelné dýchání.

„Ginny, dýchej! Kde se vy dva loudáte!“ Hermiona seděla u Ginny a držela ji za ruku.

„Víš, jak dlouho mu trvalo, než pochopil, co mu říkám?“ zeptal se Draco, který se už přenesl přes možnost, že bude kmotrem. Musel se přes to přenést, teď na to nebyl čas.

„Zřejmě dlouho. Harry, pojď místo mě!“ Hermina přepnula na pracovní mód, Draco ji nepoznával. Vypadala jako profesionál. Soustředila se a na vše zapomněla, dokonce dokonale ignorovala přítomnost Draca.

„Tak, a my dva bychom měli jít na chodbu. Za Ginny za chvilku přijde lékouzelnice,“ rozhodla Hermiona a poprvé se podívala na Draca. V očích se jí mihl nesouhlas a bolest.

„Počkejte na chodbě! Oba dva, dokud se nenarodí můj potomek, prosím,“ požádal je Harry a už svou pozornost věnoval jen Ginny.

„Můžete aspoň dokončit svůj rozhovor, ale prosím, tišším hlasem. Myslete, kde jste,“ špitla Ginny, než odešli.

Hermiona sledovala Draca a Draco pozoroval ji. Zatím ani jeden nepromluvil. Čekali na chodbě a pili máslový ležák, který jim nabídla prodavačka v kantýně.

„Víš, že pokud se narodí holčička…“ začal Draco, ale Hermiona ho přerušila.

„Budu její kmotra? Ano, vím to,“ Hermiona to brala už jako samozřejmost. Ginny jí to tloukla do hlavy už půl roku.

„A víš, co to znamená?“ Draco nemohl uvěřit svým uším. Tak neutrální tón, copak neví, co to v našem světě znamená, pomyslel si Draco.

„Co máš přesně na mysli? Že mi zůstane takzvaně na krku, když se Harrymu a Ginny něco stane, nebo s ní budu propojená kouzlem, které nikdo nezná, nebo co jsi myslel? Věř mi, já vím, že je to rozdílné než u mudlů,“ Hermiona si ho měřila pohledem. Nemusí ji tu shazovat.

„Tak proč o tom mluvíš jako o nějaké prkotině?“ mračil se Draco.

„No, jelikož už o tom vím půl roku, tak jsem se s tím stačila vyrovnat. A tobě do toho nic není. Pokud jsem dobře informovaná, a myslím, že ano, když to mám od Harryho a Ginny, tak ty budeš možná kmotr. Jen doufám, že nebude stejný jako ty!“

„Mio, já se to, na rozdíl od tebe, dozvěděl před pěti minutami. Nikdy mě nenapadlo, že se stanu kmotrem dítěte, a rozhodně na to nejsem připravený tak jako ty. Je to závazek na celý život! Vždyť jsem byl na straně zla. Potter se musel zbláznit, když se rozhodl pro mě. Proč neudělá kmotra z Weasleyho?“

„No, když už toho tolik víš o kmotrovi, že mě můžeš poučovat, tak bys měl vědět, že kmotr se nedělá z rodinných příslušníků. Ti tu budou vždy pro to malé,“ Hermiona si vychutnávala, jak ho poučovala o kouzelnickém světě. Nasadila k tomu speciální tón. Draco k ní zvedl svůj pohled a zkoumal ji.

„Do Merlinova klobouku, Mio, nedívej se na mě tak, tak víš něco víc než já. A pak že nepatříš do kouzelnického světa, na to zapomeň. Jsi prvotřídní čarodějka.“

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hrdost a Důvěra - 5. kapitola: