18.03.2014 (19:00) • Renaiti • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1058×
Damon vyběhnul ven. Určitě za Elenou.
Cítila jsem, jak mě Stefan hladí po noze a tiše na mě mluví. Jeho hlas mě uklidňoval a zároveň také utěšoval.
„Každý dotek je teď mnohem intenzivnější. Všechny tvé pocity se zesílí…" nepřestával tiše mluvit ani lehce hladit.
Jen já nebyla ve své kůži a po několikáté, co jsem projela celý pokoj očima, mi to konečně došlo. „Já ji pozvala dál!" vykřikla jsem a ihned se postavila a začala jsem nervózně chodit okolo stolku, dokud se přede mě nepostavil Stefan a tím mě nezastavil.
„Co se děje, Caroline?" zeptal se nechápavě.
„Ty to nechápeš, já… já ji pozvala dál…" začala jsem běsnit a celý stolek jsem odhodila pryč a zhroutila se k zemi.
„Caroline, já to chápu, ale poslyš, tvoje emoce tě zničí, jestli se neuklidníš," posadil se vedle mě a začal mě utěšovat a hladil mě po zádech.
Po tváři se mi koulelo několik slz. Objala jsem Stefana a přitiskla se k němu. Cítila jsem, že se zarazil a chvíli nevěděl, co má dělat, ale potom mě znovu začal utěšovat a hladit, ale tentokrát po vlasech.
„Ona jí ublíží!" zavzlykala jsem mu do hrudi.
„Ššššš, to bude v pořádku, Caroline. Tvá matka je šerifka, Katherine nemá ani nejmenší šanci oproti ní. Večer ji bude hlídat Damon a Elena, neboj, nic se jí nestane, o to se postarám."
Zvedla jsem hlavu a tikavě na něj hleděla „děkuju", usmála jsem se. Všimla jsem si, že jsem se skoro celý den uzdravovala po střetu s přímým sluncem a nekonečným brečením. Má mysl si stále myslela, že má matka žije, nedokázala přijmout skutečnost, že je mrtvá. Jak jsem viděla, nikdo mi to ani náznakem nechtěl připomenout, a tak mi raději všechno odkývali.
Ve dveřích se objevil Damon s Elenou a nechápavě na nás hleděli. „Nenechte se rušit," zasmál se Damon a Elena se k němu přidala. Damon šel blíž k nám.
„Na, bloncko!" křikl a hodil mi prsten a vrátil se zpět k Eleně.
„Mám hezčí," řekla Elena a natáhla ruku s jejím slunečním prstenem.
Vykulila jsem oči. Netušila jsem, že je z Eleny taky upír. Všimla jsem si, že Stefan prsty roztrhnul kus koberce, na kterém jsme seděli. A soudě podle jeho výrazu o Elenině proměně také nevěděl a docela ho to vzalo.
Ti dva se jen usmáli, ale Elena nevěnovala Stefanovi ani jeden letmý pohled. Proč? Vždyť ho milovala. Nechápala jsem to, a tak jsem se jen dívala na svůj prsten a mezi ty tři jsem nechtěla zasahovat.
Ty dvě hrdličky se otočily a zmizely neznámo kde a ani se nerozloučily.
„Stefane?" řekla jsem opatrně, protože jsem očekávala jeho reakci.
„Co si jako… co si myslí, že dělá? Já…" Rychle se postavil a byl na tom asi tak jako já před chvílí, nenechala jsem ho domluvit a skočila mu do řeči
„Stefane, to bude v pořádku," a postavila jsem se vedle něj.
„Ne, nebude, Caroline," obořil se na mě „nechala mě, protože chtěla normální život a já jí ho dopřál! Ale jak vidím, normální život povede po Damonově boku, a to jako upírská mrcha!"
„Stefane…" dotkla jsem se jeho ramene „klid, zkus myslet na…" chvíli jsem přemýšlela a potom dodala: „Na maturitní ples, který bude co nevidět…" Cítila jsem, jak se mu pomalu uvolňovaly napnuté svaly.
Podíval se na moji ruku a vzal ji do svých. „Už je tma, a to znamená co?" zeptal se s úsměvem.
„Čas krmení?" usmála jsem se.
„Kdo bude dřív v lese?" zeptal se a v mžiku byl pryč.
Rozběhla jsem se za ním a dohnala jsem ho až na nějakém paloučku v lese.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Renaiti (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Sdílet
Diskuse pro článek I'm good at it because of you | 2. kapitola :