In the land of Gods and Monsters -11- • OurStories.cz ~ naše povídky

Trable novopečeného vlkodlaka.

07.04.2014 (15:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 2534×

Derek seděl na posteli a čekal. Výčitka mi zatlačila do ramen, až jsem se před ním poníženě nahrbila. Po přeměně jsem ho začala vnímat jinak. Nejenže jsem ho milovala, ale stal se mým alfou. Bylo to něco jako aura autority, která z něj vyzařovala.

„Omlouvám se, ale já musela,“ zašeptala jsem z druhého konce místnosti. I tak mě slyšel jasně a zřetelně. Beze slova ke mně došel a vytrhl mi šíp z ramene. V tom pomatení smyslů jsem na něj úplně zapomněla. Jen jsem sykla a sklopila pohled. Podepřel mi ukazováčkem bradu a donutil mě podívat se mu do očí. Nevěděla jsem, jestli se zlobí nebo ne... hlavní byla obrovská síla autority, která mě zahalila.

„Já vím. Ale příště už to nedělej bez rozmyšlení. Mohli tě zabít.“

„Musím se jít osprchovat. Páchnu smrtí,“ nakrčila jsem nos a odebrala se do patra do koupelny. O pár minut později jsem stála omotaná osuškou před zrcadlem a pozorovala svou tvář. Něco na mně bylo jinak. Ta tvář v zrcadle byla stejná, ale přitom úplně jiná. Sevřela jsem okraje umyvadla a odhodlaně se nadechla. Bála jsem se toho, co uvidím. I když už jsem si zuřivě vydrhla krev, která mi zůstala za nehty, i tak jsem věděla, že mi zůstane připomínka vraždy. Moje oči. Moje vlčí oči. Nadechla jsem se a přeměnila je. Celá tvář zůstala stejná. Byla lidská, jen zvířecí oči svítily jasně jantarovou barvou. Zmateně jsem zavrtěla hlavou a podívala se znovu. Měly být přeci modré... zabila jsem...

„Nebyl nevinný,“ ozval se za mnou Derek. Přesně věděl, na co myslím. „Tvoje oči dostanou chladně modrou barvu, jen když zabiješ nevinného.“ Přešel až ke mně a položil mi ruce na ramena. „Gerard byl všechno, jen ne nevinný.“ Jeho vrčení mu rezonovalo v hrudi.

„Je to zvláštní pocit.“ Otočila jsem se čelem k němu. „Připadám si tak...“ Nevěděla jsem, jak svůj stav definovat.

Položil mi dlaně na krk a s obavou mě zkoumal pohledem. „Jak?“ Pořád jsem v něm viděla ten strach a pocit viny z toho, že mě proměnil.

„Silná.“

Jeho rty prudce narazily do mých. Bez obavy, že mi ublíží, že jeho doteky a pouhá přítomnost zastaví mé srdce. Vjel mi rukou do vlasů a přidržel si mě, když se jeho jazyk dotkl mého. Náš dech se odrážel od stěn koupelny a byl tak rychlý, jako kdybychom právě uběhli maraton. Prsty jsem mu přejížděla po svalnatých zádech a cítila každý jeho pohyb. Cítila jsem, jak se mu napnuly svaly na pažích, když sevřel má stehna a vysadil mě na malou skříňku vedle umyvadla. Nedokázala jsem udržet svou lidskost a i když jsem se snažila, rysy ve tváři se mi změnily. Derek sebou cuknul, když mu jeden z mých tesáků rozřízl ret. Odtáhl se a kapičku krve vtáhnul do úst. Jeho oči rudě žhnuly.

„Omlouvám se... ještě to neumím...“ skryla jsem stydlivě vlčí tvář do dlaní. Dříve jsem vždy chtěla být perfektní, a tak mě teď poléval stud.

Derek mi odtáhl ruce od tváře a špičkami prstů se dotkl mých rtů, které se krčily přes tesáky. Jeho pohled byl tak plný tolika emocí. Byl fascinovaný, pyšný, trpělivý... „Jsi nádherná.“ Přitáhl si mě blíž. Znovu mě políbil a jeho ústa chutnala po krvi.

Vysunula jsem drápy a pomalým dráždivým pohybem mu přejela špičkami po hrudníku. Jemně, abych neporušila kůži, ale dost na to, aby látka povolila a zůstala mu v cárech viset na ramenou. Derek zavrčel a jeho dlaně na mých stehnech povyjely trochu výš a pomalu mi začaly vyhrnovat ručník nahoru. Stáhla jsem mu rozpárané tričko z ramen a posunula se ještě blíže k němu, takže jsem seděla jen na samém okraji skříňky. Díky tomu, že mě držel, jsem ještě nespadla. Objala jsem ho nohama kolem pasu a se zavrčením mu skousla spodní ret, který už se stihl zahojit. Jediným nenápadným pohybem jsem mu rozepnula knoflíček na kalhotách a nepatrně jim pomohla sklouznout z jeho boků.

Celý svět utichl. Tiskl se mezi má stehna a užíval si každý dotek.

„Jsem jen tvoje,“ zašeptala jsem mu do ucha. Bylo to jako povolení. Rudé oči mu zajiskřily, když sevřel má stehna ještě pevněji, až mi jeho drápy pronikly kůží, a vtlačil se do mě.

Se zasténáním jsem zaklonila hlavu. Zavrčel a zakousl se mi do ramene. Byla to bolest, rozkoš, chtíč, a to vše v jednom šíleném kolotoči. Zatnula jsem mu drápy do zad, abych se nějak ukotvila v realitě. Skříňka zoufale vrzala a přehlušovala naše vzdechy a vrčení. Nikdy jsem se nechovala více jako zvíře utržené ze řetězu, divoké. Všechno se točilo v bouři emocí a choutek, které jsem nikdy necítila. Byla jsem ve svém těle najednou lapená a řídila se zvířetem ve mně a instinktem. Vše bylo jinak. Můj svět se postavil na hlavu.

Derek byl moje jediná kotva. Jediný pevný bod v tom chaosu.

Probudilo mě zacinkání. Moje smysly zbystřily. Cítila jsem se zvláštně, protože něco bylo jinak. Tesáky se mi vysunuly, i když jsem se tomu snažila bránit. Srdce mi divoce bušilo a šílený lomoz mě přiváděl k šílenství.

Slyšela jsem všechno.

Slyšela jsem vrzání dřeva stromu před domem.

Slyšela jsem vítr tlačící do tabulek okna.

Slyšela jsem Derekovo silné srdce, a to byl teprve ve výtahu v přízemí. Zatřásla jsem hlavou a promnula si tvář.

„Uh, co se to děje?“ zavrčela jsem a zakryla si polštářem hlavu. Nepomohlo to. Stále tu bylo otravné tikání hodinek, které měl na zápěstí muž čekající před domem na taxi. Znělo to, jako kdybych měla jejich strojek přímo v hlavě. Ve spáncích mi bolestivě tepalo, jak mi srdce divoce mlátilo do žeber a pumpovalo horkou krev. Vše bylo tak silné a zostřené, až mi z toho bylo špatně.

Cítila jsem blížícího se Dereka.

Cítila jsem jeho klid a sílu. Jediné, co mě znervózňovalo, byl malý osten úzkosti, který z něj vyzařoval.

Horko se mi postupně rozlévalo po celém těle. Kůže mě svědila a žhnula. Odkopala jsem peřinu a doufala, že přijde úleva, ale ani chladný vzduch v pokoji mou horkost nedokázal zchladit.

A hodinky pořád tikaly.

Hlavou mi běžely tisíce podnětů. Od hlasitých ran, tichého bzučení, až po vůni Derekovy krve.

Ještě vteřinu a klidně vyskočím z okna jen proto, abych tomu chlápkovi ruku s hodinkami utrhla. Utrhla bych mu ji a zanořila mu zuby do masa. Zachvěla jsem se při pomyšlení na ten pocit, jak mi jeho horká krev zkropí jazyk. Dveře cvakly tak hlasitě, že bych to přirovnala k ráně kladivem. Trhla jsem sebou a vyběhla směrem ke koupelně jako závodní chrt po výstřelu z pistole. Periferně jsem zahlédla Dereka stát ve dveřích se sportovní taškou v ruce. Stihl jen vyhrknout moje jméno, než jsem se kolem něj prohnala a zastavila se až pod sprchou. Kapky ledové vody mě bodaly na rozpálené pokožky, ale udržovaly mě soustředěnou.

Co se to se mnou dělo? Nikdy jsem nepřemýšlela nad ubližováním někomu s takovou chutí. Celé tělo se bouřilo proti mně. Co když jsem se zbláznila? To, co jsem prožila, mě muselo nějak poznamenat. Jsem pokažený vlkodlak. Jako když se v sériové výrobě objeví vadný kousek. Opřela jsem se rukama a čelem o studené kachličky a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Jsem nehoda. Nejsem dost dobrá pro alfu. Vlastně by mě měl zabít, abych někomu neublížila.

Nehty se mi nedobrovolně protáhly do drápů a zaskřípaly o kachličky. Nechtěla jsem je. Ale moje tělo si dělalo, co chtělo, proti mé vůli. Zaskučela jsem a uhodila čelem o stěnu. Kachlík, do kterého jsem se trefila, praskl.

Měla bych se zabít sama, abych to Derekovi ulehčila.

Byla jsem tak zabraná vnitřním bojem, že jsem ho neslyšela přicházet. Natáhl kolem mě paži a vypnul vodu. Stála jsem tam a třásla se, než mi přes ramena přehodil osušku.

„Co se to se mnou děje?“ zavzlykala jsem a objala se pažemi kolem těla. Drápy se mi zatnuly do boků a nechtěly se zatáhnout.

„To je v pořádku.“ Přejel mi dlaněmi po pažích a políbil mě na čelo. „Je úplněk. Zítra už to bude dobré.“ Odvedl mě zpátky do obývací místnosti, kde mě usadil na gauč. Otupěle jsem seděla a snažila se nemyslet na nic. Vyčistit si hlavu a nevnímat nic. Derek mi do ruky vtiskl horký hrneček.

„Jestli je to zase nějaký dryák od Deatona...“ zamrmlala jsem, než mě do nosu uhodila úžasná vůně.

„Něco lepšího,“ usmál se Derek vědoucně.

„Kakao,“ zavzdychala jsem a napila se.

Derek se posadil na konferenční stolek proti mně a přitáhl blíž tašku, která kovově zacinkala. Začal z ní vytahovat řetězy a karabinky.

Nervózně jsem ho sledovala a hrdlo se mi stáhlo, když vytáhl obruč tak akorát na hlavu se soustavou šroubů po obvodu. Viděla jsem, jak má zatnutou čelist. Nejspíš se mu nelíbila představa, že mě bude muset spoutat. Ale to mně také ne.

„To je v pořádku.“ Posadila jsem se mu na klín a pohladila ho po tváři. „Chápu to.“

Opřel se mi čelem o krk a zmučeně vydechl. „Oproti tomu, co už máme za sebou, se to zdá jako maličkost, ale i tak.“ Sevřel mé paže a zadíval se mi do očí. „Zvládneš to.“

Vzala jsem jeho tvář do dlaní a vtiskla mu na rty polibek. Objal mě kolem pasu a polibek prohloubil. Stáhl mi z ramen ramínka mokrého tílka a rty přitiskl na kruhovou ranku, která mi zůstala ze včerejšího milování, protože rány od alfy se hojí pomaleji. Se zasténáním jsem zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup k mému krku, který zasypával polibky. V místě, kde mi tepala krev, lehce kmitl jazykem a ochutnal citlivou kůži. Neuvědomila jsem si, že mi z hrdla vychází tiché slastné vrčení. Derekovo srdce mi silně bušilo proti dlani, kterou jsem měla položenou na jeho hrudi. Tiskla jsem se k němu se zoufalou touhou, když rukou opatrně zamířil za lem mých spacích trenýrek. Vjela jsem mu rukama do vlasů a skousla mu ret, když se mě dotkl na tom nejcitlivějším místě. Dech se mi zadrhnul v hrdle a šokem jsem málem omdlela, když se ode dveří ozvalo významné zakašlání.

„Neruším?“ špitnul Isaac s pohledem upřeným taktně do stropu. Derek zuřivě zavrčel a já se studem málem propadla do země. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev, a tentokrát to s úplňkem nemělo nic společného. „Přišel jsem se jen podívat, jak je na tom Sam.“ I on měl tváře zarudlé. Nejspíš mu bylo stejně trapně, jako mně. Jen Derek se tvářil jako chodící pohroma.

Bylo vidět, že i jemu dělá úplněk problém. Zorničky měl rozšířené a ruce zatnuté v pěst.

Upravila jsem si ramínka tílka a pevně Isaaca objala. Cítila jsem k němu neskonalou vděčnost za jeho nabídnutou ruku v zatím nejtěžší chvíli mého života. Pořád jsem v srdci cítila tu oporu, kterou mi při přeměně byla jeho ruka svírající mou. I když mě téměř neznal, přijal mě do smečky, a byl tam, aby mi pomohl. Objímal mě pevně a usmíval se mi do vlasů. V tom objetí nebylo nic romantického. Bylo to objetí bratra.

„Jak snášíš úplněk?“ věnoval mi soucitný pohled.

„Šílím,“ vydechla jsem zmoženě.

Isaac se posadil na sedačku a ignoroval vražedný pohled našeho alfy. „Koukám, že tobě uvařil kakao. Mě připoutal k sedačce vyřazeného autobusu.“

„Myslím, že mě to taky čeká,“ kývla jsem hlavou ke sportovní tašce.

Derek se znovu posadil na stolek a poslouchal Isaacovo vyprávění o Scottovi a nějakých dvojčatech. Objala jsem ho zezadu kolem pasu a položila si bradu na jeho rameno. Poslouchala jsem jeho tichý klidný hlas a pomalu zavírala oči. Připadala jsem si najednou tak zvláštně malátná. Z letargie mě vytrhlo až podivné ticho. Oba dva vlkodlaci ztichli. Zmateně jsem se narovnala a všimla si Isaacova napjatého výrazu.

„Sami...“ Derekův hlas se chvěl. Slyšela jsem ho jako z tunelu. Cítila jsem na špičkách prstů zvláštní vlhké lepkavé teplo. Zavrtěla jsem s nimi a protáhla drápy ještě víc. Bylo to příjemné. Byl to příjemný pocit, asi jako kdybych hladila heboučké štěně. Člověk se toho nemohl nabažit a pořád potřeboval prohrabovat prsty jeho kožíšek. A já teď cítila stejnou potřebu patlat se v...

„Sami, přestaň!“ vyskočil Isaac na nohy a sevřel mi ruku. Vztekle jsem na něj zavrčela a cvakla tesáky. V ten moment mi to došlo. Stále jsem objímala Dereka, ale drápy jsem měla zanořené hluboko v jeho břiše. Vyděšeně jsem vytrhla prsty z jeho ran. Dlaně jsem měla pokryté krví a jako v transu jsem sledovala, jak se krásně leskne a jak příjemně teplá je.

„Sam, musíme tě připoutat.“ Derekův hlas zněl tiše, ale pevně.

„Jsem v pořádku,“ zavrčela jsem a dál pozorovala krev na své ruce. Co kdybych trochu ochutnala. Jen líznutí.

Jenže pak mi došlo, co se chystám udělat. Bylo to jako krátké vystřízlivění. „Dereku?“ uniklo mi plačtivé zakňučení, když jsem si uvědomila, co jsem provedla.

Ublížila jsem mu.

Na rukou jsem měla jeho krev.

Zuřivě jsem si začala otírat dlaně o stehna, abych se toho zbavila, jenže jsem ji akorát rozmazávala. Derek, který si jednou rukou tiskl hojící se rány na břiše, popadl tašku a vytáhl z ní řetězy. Oba dva mě připoutali k trubkám, které vedly ze stropu v místech u okna. Zoufale jsem zatnula zuby, když mi nasadil na hlavu kruh se šrouby. „Jsi připravená?“ Sevřel mou tvář v dlaních. Jen jsem přikývla a zavřela oči. Poslední, co jsem cítila, byl jeho polibek, a pak už jen příšernou agónii. Začal utahovat šrouby a ty se mi zarývaly do lebky. Zoufale jsem křičela, ale nebylo mi to platné. Pak už bolest zmizela a nahradil ji chtíč. Chtěla jsem ho zabít za to, co mi provedl, a Isaaca za to, že mu pomáhal. Měli být přece na mé straně. Měli jsme spolu běžet, kam až by nám stačily síly. Zradili mě.

Vše se pak rozmazalo. Nevnímala jsem nic. Můj mozek vypověděl službu a tělo se řídilo jen instinktem.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction