Temná romance - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Draco se vrací domů na prázdniny a dozvídá se, že pojede do Laurensovy akademie. Jak zareaguje?

29.04.2014 (12:00) • zdemari • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1745×

Pohled Draca

Stojím ve společenské místnosti Zmijozelu a dohlížím na to, jak se ostatní balí. Těším se domů. Žádní otravní spolužáci, žádní otravní profesoři a hlavně žádní otravní mudlovští šmejdi. Probodnu pohledem prváka, který proběhne společenkou, a zahledím se na hodinky.

„Za pár minut odjíždíme. Kdo nemá sbaleno, má smůlu. Odchod!“ zavelím a s potěšením sleduju, jaký to způsobí poprask. Do pár vteřin však všichni stojí seřazeni u východu. Rychle je spočítám, než zamíříme ven k připraveným kočárům.

Na nádraží na mne čeká matka. Obejme mě, jako vždycky, a já se zamračím. Nemůže mne takhle ztrapňovat před spolužáky. Jsem přece na objímání starý a hlavně, jsem Malfoy. Přemístíme se na Manor a já si konečně oddechnu. Je tu ticho a klid. Odcházím si pro koště a rozlétnu se obhlédnout pozemky. V dálce zahlédnu, jak se někdo zhmotní před naší bránou a vstoupí dovnitř. Jakmile je blíž, poznávám svého otce. Slétnu na zem u zadního vchodu, kde odložím koště, abych ho mohl, jako správně vychovaný muž, přivítat.

„Dobrý večer, otče,“ pozdravím, jakmile stojím tváří v tvář otci. Zkoumavě si mne prohlíží a já stále udržuji kamennou tvář.

„Dobrý večer, Draco,“ zdraví mě nakonec a lehce poklepává holí o podlahu. Do chodby vstupuje matka.

„Draco, běž si uklidit koště. Za chvíli se podává večeře,“ oznámí nám. Dojdu si pro koště a, jak nakázala matka, jdu si ho uklidit. V pokoji se ještě překontroluji v zrcadle, můj vzhled musí být bezchybný. Scházím schody do jídelny a snažím se jít vzpřímeně, jak mne to otec učil. Dojdu do jídelny a usadím se na své místo. Otec i matka jsou již přítomni a o čemsi diskutují. Jedna z našich skřítek, ani nevím, jak se jmenuje, servíruje polévku. Dnes je má oblíbená Vichyssoise, matka to tak dělává pokaždé, když se vrátím domů. Otec se na mne zahledí přes stůl a já si všimnu, že jeho pohled je zkoumavý, pravděpodobně o něčem přemýšlí. Rád bych věděl, o čem předtím mluvili s matkou. Dojím polévku, a než se nadechnu, přede mnou stojí Poulet tandoori. Nemusím snad ani říkat, že i toto je mé oblíbené jídlo. Jako desert nesmí chybět Créme brulée. Naši skřítci jsou léty tak vycvičeni, že je vynikající. Samozřejmě bych jim to nikdy neřekl. Můj otec dojí a spojí ruce bříšky prstů k sobě.

„Synu, dnes jsem mluvil s panem Laurensem. Jistě víš, kdo to je.“ Vyčkávavě se na mne zahledí. Přikývnu. Samozřejmě vím, kdo to je. Ředitel Laurensovy akademie, která je nechvalně proslulá po celém kontinentu. Nikdo se tam nechce dostat. Naprosto netuším, kam otec míří, já mám přece známky výborné, nemá důvod mne tam posílat. Tázavě se na něj zahledím.

„Mluvil jsem o tom i s tvou matkou a rozhodli jsme se, že bys měl do této akademie na prázdniny odjet. Samozřejmě jako výpomoc učitelům. Tvé známky jsou výborné, neměl bys promarnit šanci navázat nové kontakty. Víš přece, že jsou tam posílány pouze děti z čistokrevných rodin.“ Přikývnu. Jasně, že to vím. Kdybych teď mohl projevit své emoce, křičel bych a naprosto jistě bych to odmítl. Co je komu po tom, kdo ty spratky učí? Já mám známky dobré. Chtěl jsem jen klidné léto, a místo toho pojedu do nějaké akademie, kde bude spousta otravných děcek a učitelů. Jen pro změnu budou čistokrevní. Otec mě pozorně sleduje, a tak vyjádřím špetku nadšení.

„Je to úžasná příležitost. Je mi ctí, že mohu do Laurensovy akademie odjet jako výpomoc a navázat tak nové kontakty. Věřím, že vaši důvěru nezklamu,“ řeknu nakonec. Otec souhlasně přikývne.

„Dobře. Běž si zabalit. Zítra ráno odjíždíme.“ Přikývnu a opustím jídelnu, abych si mohl zabalit. Balení je rychlé. Nestihl jsem si ani vybalit, a tak stačí přidat jen pár kousků oblečení.

&&&

Ráno mne budí skřítka a oznamuje mi, že za hodinu odcházíme. Chvilku se odmítám i jen pohnout, ale nakonec vstanu a vykonám všechny ranní úkony. Nakonec zamířím na snídani. Matka je již dole. V očních koutcích se jí tvoří slzy, které však ještě neopustily své místo. To si nechávají až na dobu loučení. Otec s námi nikdy nesnídá, a tak snídaně probíhá v tichu. Jakmile dojím, zamířím do haly, kde čeká otec i s mým kufrem. Matka mne objímá a propuká v pláč. Přes její rameno vidím, jak se na ni otec nesouhlasně dívá. Nakonec jsem přece jen propuštěn a společně s otcem vstupuji do krbu. Otec vykřikne adresu a kolem nás vyšlehnou plameny. Ve stejné vteřině, kdy přistaneme v krbu, se ozve přivítání. Není však směřováno nám, ale lidem, na jejichž záda hledím. Stojí tam jakási černovláska společně se svým otcem.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: zdemari (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Temná romance - 2. kapitola:

3. zdemari přispěvatel

21.06.2014 [14:29]

Ali: Taky doufám, že Draco zůstane Dracem, vynasnažím se Emoticon

limcyan: Děkuji, snažila jsem se

2. Ali přispěvatel

08.05.2014 [21:23]

Kapitolu jsem zhltla jedním dechem už před dvěma dny, ale neměla jsem náladu ji komentovat, přiznám se rovnou, protože jsem byla v divadle a divadlo ve mně zanechalo hlubokou stopu. Bohužel ne pozitivní. Emoticon Čuchám, čuchám, že první setkání Draca a Lucrecie nedopadne moc dobře, ale přesto se na něj strašně těším a doufám, že nebudu muset dlouho čekat. Drahá, že mě nenecháš v očekávání? Jinak se mi opravdu líbí Draco. Doufám, že zůstane Malfoyovský, protože tak je asi nejsladší. Emoticon Jen tak dál.