OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ever after? - 2. kapitola - Zaříkávač

08.06.2015 (12:00) • Spyro • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1269×

Týden v New Yorku po boku nového přítele stačil, aby si Filip alespoň zčásti zvykl na nové prostředí. Všechna auta, mrakodrapy, letadla… Měl z nich respekt, ale zároveň ho fascinovaly. A i kdyby to chtěl vzdát, nevěděl jak se dostat pryč. Musel najít Růženku a k tomu, jak už řekly víly, mu mohly pomoct jen „protějšky“ z jejich světa. O to horší bylo to, že vůbec nevěděl, jak ty protějšky mohou vypadat.

Florian se mu mezitím snažil vysvětlit vše, co jejich svět poskytoval, a postupně Filipa učil všemu, co bylo potřeba. Filipovi dalo nejvíc práce naučit se právě to, že hvozd se prostě nehodí, že je to les, nebo že sličná panna je spíš už urážkou než poklonou. Nerozuměl pojetí vztahů, rodiny, či milostného soužití, nerozuměl ničemu.

Naštěstí Florian s ním měl trpělivost a dokonce svoji skepsi odložil natolik, aby Filipovi sehnal pohádkovou knížku a prošel s ním postupně všechny princezny, které existovaly. A jelikož Sidney jakž-takž odpovídala popisu Sněhurky, rozhodl se to s ní nevzdat a za ten týden šel k jablíčku hned dvakrát. První návštěvu ho Sidney jen ostražitě pozorovala, zatímco druhou návštěvu už s ním zase, dle Filipových slov, „flirtovala“ a dotýkala se ho na místech, kde mu to moc příjemné nebylo.

„Už to tam vzdej! Nic ti neřekla, je pořád stejná,“ volal otráveně Florian na Filipa, zatímco ještě otráveněji listoval dětským časopisem s princeznami. Takových věcí byl byt plný, Filip je kupoval na potkání. Chtěl vědět, co nebo koho hledá.

„Nemůžu to s ní vzdát. Myslím, že je to pro mne nějaký úkol. Nejspíš jí musím pomoct z té zrádné nemoci,“ řekl Filip odhodlaně, zatímco bojoval s kávovarem. Bylo pět hodin odpoledne a Filip se chystal zase k jablíčku.

„Viděl jsi ji? Ta holka je chodící smrt!“ Zavřel časopis Florian.

„To vůbec neříkej! Takové věci…“ dořekl Filip, zatímco dával hrneček pod kávovar. Tak, jak ho to učil Florian, nasypal zrna kávy do kalíšku, zaklapl to dovnitř, napustil vodu a stiskl čudlík. Nic. „Co přesně má ten kávovar udělat?“ volal na Floriana nešťastně.

„Má z něj vytéct hnědá kapalina,“ zavolal na odpověď Florian. Filipa si oblíbil a bavilo ho mu pomáhat, ale tyhle základní věci ho otravovaly.

„A co když má ta tekutina bílou barvu?“ ozvalo se z kuchyně. Florian si přikryl obličej dlaní a prsty si začal masírovat čelo.

„Tak jsi kouzelník a nějakým způsobem jsi pustil mlíko!“ odpověděl, nakonec se ale přemluvil, vstal a šel Florianovi pomoct.

Za necelých deset minut káva stála na stole a oba pánové pomalu upíjeli.

„Takže, cože to s ní máš v plánu?“ zeptal se pomalu Florian se silně skepticky zabarveným tónem.

„Chci jí pomoct vyléčit se z nemoci,“ odpověděl klidně Filip. Viděl to optimisticky, věřil, že když se jedná o princeznu, jistě to půjde jako po másle. Florian ale v New Yorku žil od narození, znal místní lidi, a tudíž znal i servírku od jablíčka. Věděl, co je Sidney Whiteová zač, a věděl, že to bude zbytečná práce, a kdoví, jestli vůbec Filip vyjde ve zdraví. Ale ať říkal, co chtěl, Filip si stavěl hlavu a odhodlaně tvrdil, že si Sidney dá říct.

„A jak to máš v plánu?“ zeptal se Florian opatrně a upřel na Filipa oči.

„Promluvím s ní,“ odpověděl samozřejmě Filip, čímž si od Floriana zasloužil ještě víc skeptický pohled než všechny předchozí dohromady.

„Promluvíš,“ zopakoval pomalu a ještě pomaleji, velice důrazně, několikrát kývnul hlavou. „Jistě,“ dodal. Nervózně zabubnoval prsty do desky stolu a v duchu si počítal, kolik různých lidí by jim mohlo ublížit. „Hele, já tam budu. Budu sedět u stolu a budu na tebe dávat pozor. Jakmile ti ale řeknu ‚uteč‘, budeš utíkat sem do bytu. Jestli ne, neručím za tvoje zdraví, ano?“ ujišťoval se Florian. Vlastně ani sám nevěděl, proč tomu bláznovi pomáhá. Jako by ho k tomu nutila nějaká kouzelná síla. Musel se tomu zasmát a raději dopil kávu. „Jdeme na to, zaříkávači anorektiček,“ pronesl se zavrtěním hlavy, vstal a šel si obléknout kabát. Filip dopil i svoji kávu, oblékl se a společně vykročili k Veselému jablíčku.

Těsně před dveřmi se k Filipovi Florian otočil.

„Jak jsem tě to učil?“

„Kdyby po mně chtěl někdo sex, jsem asexuál. Kdyby mě někdo chtěl zbít, jsem transsexuál. Kdyby někdo zavolal policii, jsem imigrant. Kdybych někomu připadal divný, patřím k Shakespearům. Kdyby mě někam odtáhli, mám se pokusit utéct,“ odříkal to, co se musel naučit víceméně nazpaměť.

„A kdyby ti někdo něco nevěřil?“ zkoušel Florian.

„Tak musím utéct,“ odpověděl učenlivě Filip, načež Florian přikývl a společně vešli do baru. Měli štěstí, dnes tu byl klid a jen pár lidí, takže Florian si sedl do rohu hospody, zatímco Filip přišel k baru.

„Dal bych si pivo, prosím,“ požádal Sidney.

„Alé, panstvo ráčilo přijít? Už to točím,“ usmála se, pohodila vlasy a roztočila pivo.

„Sidney,“ začal Filip, ale pomalu cítil stoupající nervozitu, když se na něj dívka s očekáváním podívala. „Máš nějakého přítele?“ zeptal se. Přišlo mu to hloupé, on měl přátel spoustu, ale v této zemi to prý znamenalo partnera. Sidney se tomu zasmála.

„Já nejsu k mání, ale i tak nikoho nemám,“ mrkla na něj.

„A nepřipadáš si tady někdy osamělá?“ pokračoval opatrně. Věděl, že jediná špatně položená otázka může celou operaci zkazit.

„A tak znáš to, někdy si každej připadá vosamělej, ale tak co můžu dělat. Bar je moje děcko,“ usmála se. Filip ale v jejích očích zahlédl něco jiného.

„Ty jsi zamilovaná, že ano?!“ zvolal překvapeně. Ten pohled vídal u Růženky, když se na něj dívala při tanci. Sidney zděšeně zvedla hlavu a sklenice s pivem se s rachotem sesypala na podlahu vedle baru, kde vytvořila louži. Sidney ani nesebírala střepy, jen to obešla a sedla si na bar vedle Filipa.

„Kdo ti to řekl?“ zeptala se opatrně. Vtom Filip vycítil další signál. Neodporovala, naopak vyzvídala. Tohle byla jeho šance.

„On,“ obešel to jednoduše. Nevěděl, o kom mluví, ale Sidney to věděla. Bude si s ní muset zahrát hru. Ta ale fungovala, protože Sidney se rozzářily oči.

„Takže to ví! Líbím se mu taky?“ sáhla si netečně do vlasů a moučně bledé líce se jí začervenaly.

„No, ve skutečnosti…“ začal Filip opatrně. Teď to bylo hop, nebo trop. A on jí chtěl pomoct. „Ve skutečnosti má trošku problém,“ řekl.

„S čím? Co se mu na mně nelíbí? Sem moc tlustá?“ zeptala se zděšeně a začala se prohlížet.

„No, ne… Naopak. Přijdeš mu až moc štíhlá,“ zkusil to.

„Fakt?“ zeptala se překvapeně, „Florian je na baculky?“ vydala ze sebe zklamaně.

Tak Florian! „No, ne na baculky. Ale…“ Filip opatrně chytil Sidney za ruku. Ta ho ostražitě pozorovala, zatímco ruku sevřel v obou dlaních. „Má o tebe strach, Sidney. Má strach, že by tě mohl ztratit. Strašně rád bych mu řekl, že je to oboustranné, ale když mu zemřeš na podvýživu, zničí ho to,“ nasadil Filip neskutečně smutný tón. A to Sidney udělala něco, co Filip nečekal. Začala plakat.

„K-když já ne-nechci… Nechci bejt t-tlustá,“ začala plakat usedavě. Filip ji chvíli pozoroval, ale nakonec se odvážil a opatrně ji objal. Nechala se, což pro něj bylo dobré znamení.

„Pšš… Někdy je potřeba pro někoho, koho milujeme, něco obětovat. A pokud by to mělo být tohle pro Floriana, třeba bys to dokázala?“ začal opatrně Filip.

„J-já ale nevím, jak mám začít,“ řekla Sidney, když se uklidnila.

„Pro začátek ty drogy,“ začal Filip, ale Sidney se zasmála.

„Žádný drogy neberu, protože Florian je taky nikdy nevzal. Chtěla sem pro něj být dokonalá,“ povzdychla si. To pro Filipa bylo nejvyšší znamení. Musí do něj být poblázněná tak dlouho a tak moc, že všechno dělá tak, aby se mu to líbilo. To bylo skvělé.

„Sidney, odvedu teď Floriana pryč. Za dva týdny ho znovu přivedu, a jestli na tobě bude vidět pokrok, pomůžu ti ho získat, platí?“ zeptal se Filip, načež si Sidney utřela uslzené oči a horlivě přikývla. Vyběhla pro koště a začala zametat střepy, přičemž si začala pobrukovat tichou melodii. Filip se mezitím přesunul k Florianovi.

„Tak co, zázrak?“ pokračoval Florian stejně skepticky, jako začal už ráno toho dne.

„Možná, uvidíme za dva týdny. Pojď, musím ti toho hodně říct!“ vyzval ho a vyrazil ke dveřím.

„Tohle bude naprosto báječné!“ vzdychl spokojeně, nadechl se New Yorského smogu a otočil se na Floriana. „Příteli, ona je do tebe zamilovaná!“

Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ever after? - 2. kapitola - Zaříkávač: