OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Flawless - 1. kapitola

21.02.2014 (18:00) • Jeanette • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 906×

Jedna z věcí, kterou miluji na koncertech ze všeho nejvíc, je ta atmosféra. Ovšemže si ji užijete mnohem víc, když jste tam s kamarády, ale to mi vůbec nevadí, protože jsem si už zvykla.

Odjakživa jsem neměla příliš kamarádů. Chtěla jsem, to ano, ale pokaždé se dali kamarády nazývat maximálně tři lidé v mém životě. Zbytek byli jen známí nebo falešní kamarádi.

Ale vraťme se k přítomnosti.

Stojím v rozsáhlém davu lidí, všichni hlasitě mluví, někdo dokonce křičí. Jsme tu ze stejného důvodu - koncert naší nejoblíběnější skupiny, přinejmenším té mojí.

Snažím se tímto davem prorvat co nejblíž k pódiu, ale po chvilce se vzdávám. Se svými stopětapadesáti centimetry jsem sotva vidět, stejně by mě uprostřed haly rozšlapali. Ale nakonec nemám tak špatné místo, jsem u stěny haly, kde tolik lidí není, ačkoliv je to relativně blízko k podiu.

Prochází kolem mě další člověk s kelímkem piva v ruce. Znechuceně zatřepu hlavou. Pivo se mi odjakživa hnusilo.

Poslouchám snaživého předskokana, co skvěle hraje na kytaru. Když jsem vcházela, zrovna hrál cover od Britney Spears. Nikdy předtím mě nenapadlo, že by "Baby one more time" mohlo znít tak mírumilovně.

„Ahoj," ozve se za mnou a já se překvapeně otáčím. Stojí přede mnou asi metr osmdesát vysoký kluk s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy nahoru. I v té tmě vidím jeho zářivé zelené oči, které mě jistě zaujaly, ale ne tolik, jako jeho růžová košile. Kolik mu může být? Dvacet?

„Ahoj," odpovídám opatrně.

Nevím, co čekat. Je opilý? Soudě podle kelímku v jeho ruce ano.

„Už ti někdo řekl, že vypadáš jako anděl?" zubí se.

Rozhodně opilý. Se svými světlehnědými vlnitými vlasy zapletenými do copu, bledou kůží a postavou schovanou ve velkém květovaném svetru můžu jen těžce vypadat jako anděl.

„Myslím, že už máš dost."

„Ale no tak, jak se jmenuješ?" nedá se.

Mračím se. „Třeba až přestaneš pít tekuté obilí, tak ti to řeknu."

„Ty si myslíš, že je to pivo?" rozesměje se. Najednou stojí naprosto rovně a podává mi kelímek. „Na. Napij se."

Nedůvěřivě se nakloním ke kelímku, abych spatřila růžovou limonádu. To je rozhodně překvapení. Pochybuju ovšem, že ostatní mají to samé.

„Vidíš? Žádný alkohol. Ale nebránil bych se tě pozvat, kdybys měla zájem," culí se.

„Kolik ti je?" zeptám se. Možná mu je míň, než jsem si původně myslela. Rozhodně se na to chová.

„Dvacet tři," chlubí se.

„No páni, to už jsi velký kluk."

„Však já vím," nepřestává se culit, ale pak zvážní. „Ne, fakt. Jak se jmenuješ?"

Pozorně si ho prohlížím. Je čas všímat si detailů. Jeho oblečení je zmuchlané podivným způsobem, zřejmě žije sám, ale ne dost dlouho na to, aby si zvykl. Tak či tak, jeho oblečení napovídá už o slušné práci a boty o lásce k sportu. Zpod košile mu vylézá tetování na místě srdce, bohužel na něj špatně vidím. Nešťastná láska? Má kruhy pod očima. Zřejmě pracuje do noci nebo dlouho bdí. Soudě podle pečlivě upravených vlasů spíš ta bdělost. Podle pleti můžu říct, že je to veselá kopa, ale jestli má kruhy pod očima, zřejmě ne úplně. Všímám si rýsujícího se svalu pod košilí...

Dost. Tohle je absurdní. Nemůžu takhle posuzovat všechny. Musím si najít lidský způsob, jak lidem věřit. Navíc mě teď beztak provokuje.

„Už jsi skončila?" široce se usmívá. „Co jsi vydedukovala?"

„Že si hodně věříš," odseknu stroze a chci se k němu obrátit zády, když skoro neslyšně promluví.

„Kdo ti ublížil?"

Musím se otočit. „Prosím?"

„Nic," odpovídá rychle. „Já už půjdu. Užij si koncert."

S posledním úsměvem a mrknutím se ztrácí v davu. Já tam jen stojím jako opařená. Co to mělo znamenat? Z myšlenek mě však vytrhne přehnaný jekot a zhlasující se basy. Na podium vstupuje skupina.

„Zdravím Prahu!" křičí anglicky frontman do mikrofonu.

Až teď si uvědomuju, že o té skupině vlastně nic nevím. Netušila jsem, jak vypadají členové. Vlastně jsem dnes přišla si jen poslechnout hudbu. Na tváře jsem dočista zapomněla. Ne že bych na ně z té dálky viděla.

Následující půlhodina probíhá v částečně zmateném a pohodovém duchu. Miluju jejich hudbu. V některých chvílích si ani neuvědomím, že se mi boky pohupují do stran a ruce se pomalu klimbají nad hlavou. Pak zase chci vidět na podium, ale vzhledem k mé maličkosti se k výhledu nedostanu vůbec. Vysocí lidé by měli povinně dozadu, o tom bez debat.

Až po třiceti minutách se konečně dostávám do pozice, kde nejsem příliš vepředu, abych byla pořádně viděna, ale zároveň dost blízko, abych zas viděla něco já. Přesně v tu chvíli, kdy ustálím svou pozici, dohraje hudba a frontman se chopí slova.

„Strašně dlouho nám trvalo se sem dostat a rozhodně to byla strašná chyba, že jsme se ani pořádně nesnažili. Netušili jsme, jak úžasné je Česko obecenstvo, nebo jak krásné ženy tady máte," směje se a publikum s ním. Všímám si, že už se nerozhlíží po publiku, jeho pohled je soustředěný na jedno místo. Hrkne ve mně, když si uvědomím, že je to mým směrem. Třeba se nekouká na mě, pomyslím si. „Víte, Praha byla jedno z prvních míst, která jsem v Evropě navštívil. Tehdy jsem tu byl jen jako obyčejný turista, ale byl jsem strašně ohromen její krásou. Naše poslední píseň měla vlastně svoje počátky tady. Byl jsem tu ohromen jednou slečnou, stále jsem, ale pro ni to byl jen letní románek. Můžu ale říct, že doba, kterou jsem tu strávil s ní, byla jedna z nejlepších dob mého života. Takže tuhle písničku chci věnovat jí, protože věřím, že mě právě teď slyší."

Mrkne a polovina holek kolem mě spadne skoro na podlahu, což jen zdůrazní, že tam já stojím jako opařená. Ale jeho pohled nejde dolů k nějaké z dívek. Dívá se na mě a na tváři se mu rozprostírá úsměv.

Ahoj, jsem Jeanette, tady na webu jsem nová, takže bych se chtěla touhle povídkou představit. Počítám, že skoro nikdo z vás skupinu The Neighbourhood nezná, to ale neznamená, že se kvůli téhle povídce musíte se vším okolo této skupiny seznámit, tak jako tak bude většina věcí vymyšlenýchl, protože to prostě jinak u FanFiction ani nejde. Anglický text je psaný kurzívou, protože ačkoliv věřím ve vaše jazykové schopnosti, nevěřím tolik ani ve své vlastní, a touhle cestou to bude určitě snažší - v pozdějších kapitolách bude ale tohoto textu čím dál tím víc. Přijímám absolutně jakoukoliv kritiku, vím, že mám co zlepšovat, a rozhodně chci od vás vědět, co přesně.

Tak to bude všechno, snad se uvidíme u další kapitoly, kterou už mám tak trochu předepsanou, tak by neměla být za dlouho :)

Autor: Jeanette, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Flawless - 1. kapitola: