Jen a jen pro tebe - 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Loki a Laura se bezpečně vrátili. Co teď?

03.08.2017 (14:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1196×

Ano, další videjko... A ta písnička je úžasná!

To je tak, když v noci špatně spíte a máte naplánované fan Loki videa na několik kapitol dopředu. Teď jen zbývá ty kapitoly napsat, že...

„Lauro! No konečně!" vykřikl Barton, když se jeho žena pomalu začínala probírat k sobě.

„Co?" zašeptala vyčerpaně a pomalu se zvedala do sedu. Clint uchopil její tvář do dlaní a podíval se jí přímo do očí.

„Už jsi v pořádku," uklidňoval ji, i když on sám klidný vůbec nebyl. „Jak se cítíš? Byla jsi úplně promrzlá."

„Je mi dobře," odbila ho a porozhlédla se po ošetřovně. Byla zde Nat, která se vcelku uvolněně usmívala, dále Rogers, Stark a dokonce i Thor. „Co se stalo?"

„To byste nám možná mohla objasnit vy, paní Bartonová," vyzval ji Rogers.

„Copak Loki vám to neřekl?" Laura to nechápala. Předpokládala, že on do bezvědomí, na rozdíl od ní, neupadl.

„Byl velice stručný," podotkl Stark kousavě.

„A nepatří zrovna mezi ty důvěryhodné," dodala Nataša a ušklíbla se.

„I tak bychom to rádi slyšeli od tebe," přidal se Clint.

„Já-já nevím, co bych vám měla říkat. Přeneslo nás to, byla jsem trochu zraněná, nic vážného. On mě dal dokupy a já usnula. Vlastně jsem většinu času prospala, ty časté přesuny byly... náročné," řekla klidně, promnula si spánek a snažila se rozpomenout se na detaily.

„A co tohle?" zeptal se jí její muž klidně a pozvedl dýku, kterou jí Loki dal.

„Vždycky nebylo úplně bezpečno," pokrčila rameny klidně. „Dopadli jsme na jeden svět, jak jen se... Sváhvartaim?"

„Svartálfheim," opravil ji Thor, „svět plný lupičů a vrahů."

„Přesně ten," přitakala rychle. „Přepadli nás tam a on, Loki, zachránil mi život," vydechla tiše. „Odvážím se říct, že nejednou." Osoby v místnosti si vyměnily nejisté pohledy. Clintova tvář jako by zkameněla. Nezačal Lokimu přímo důvěřovat, ale necítil tu prudkou nenávist tak jako předtím. Potom, co zmizel i s Laurou, se však ten plamen nenávisti znovu rozhořel a bylo mu jedno, jestli za ten přenos mohl Loki, nebo ne. Teď nemohl uvěřit tomu, že ten hnusný hajzl zachránil život jeho ženě.

***
Loki postával na jednom z mnoha balkónů v tomhle prokletém komplexu plném mladých nadšených „hrdinů". Nesnášel taková prostředí, v tuto chvíli měl ale hlavu plnou svých vlastních starostí, než aby se zaměřoval na Midgarďany. Byl svým způsobem vděčný, že se Sigyn vrací k normálu. Nedotýkala se ho přímo ztráta jejích schopností, nýbrž změna jejího chování. A to ho přivádělo k šílenství. Po těch stoletích s ní neměl rád změny týkajících se jejich manželství. Návrat její magie tedy považoval za milé plus.

Jeho melancholicky hloupou náladu však způsobilo i něco jiného. Jötunheim a dlouhý nedobrovolný pobyt na něm. Děsilo ho, jak ztratil svou sebekontrolu a proměnil se v tu nechutnou modrou příšeru. Bylo vcelku úsměvné, jak moc byl znechucen svým skutečným původem, svým skutečným já. Opřel se o zábradlí, sklonil hlavu a zavřel oči. Dlouhé havraní vlasy ho lechtaly na tváři. Pousmál se nad myšlenkou, že ledovým obrům vlasy nerostou a v duchu se ještě více utvrdil, že v žádném případě nenechá Sigyn, aby ho ostříhala.

A jeho myšlenky se náhle obrátily zpět k jeho manželce. Vzpomněl si na výraz, s jakým sledovala Bartonovy děti, jak uvolněně působila v přítomnosti té holčičky. Stejně jako předtím ho to děsilo. Upřímně doufal, že za ním v nejbližší době nepřijde s tím, že by si přála dítě. Bylo by to logické, možná, ale nepřípustné. On nemohl být otec, nikdy, cítil to v sobě. Mohla za to snad ta nenávist ke svému skutečnému já. Skutečně nestál o to, aby přenesl to prokletí i na někoho dalšího. Na krev své krve. Snad to bylo jen něco, co si namlouval, a Sigyn si děti nepřeje, tak jak se na tom shodli na začátku jejich manželství... Z jeho úvah ho vyrušila osoba, která vstoupila na balkón.

„Takže jsi to přežila?" oslovil Lauru kousavě, aniž by se otočil.

„Očividně," přikývla a pomalu přešla blíže k němu. Když usoudila, že se na ni Loki neotočí, opřela se o zábradlí vedle něj tak, jak jen jí to její těhotenství dovolovalo. „Utekla jsem od výslechu," promluvila do ticha a nastavila tvář zapadajícímu slunci.

„Mě nečekaně nepovažovali za důvěryhodný zdroj," pokrčil rameny netečně.

„A ty se jim divíš?"

„Teď vyslýcháš ty mě?" zeptal se a probodl ji očima. Neucukla pod jeho přímým pohledem, tak jak by to ostatní udělali, a Loki nemohl popřít, že to na něj neudělalo dojem.

„Vím dopředu, že je to prohraný boj," řekla a ušklíbla se.

„Budeš bystřejší, než jsem si myslel," okomentoval to ledově, ale v očích mu pobaveně jiskřilo. Laura pomalu sáhla do kapsy kalhot a opatrně vyndala dýku.

„Tohle..." začala, ale Loki jí skočil do řeči.

„Nepotřebuji ji," řekl, co asi v překladu znamenalo: Můžeš si ji nechat.

„Díky," vydechla tiše a prstem přejela po zdobeném jílci. Zamrazilo ji, když si vzpomněla na to, jak Loki bez jediného záchvěvu emocí pozabíjel ta stvoření. Snažila se nehloubat nad tím, zda její manžel taky zabíjí takhle klidně. Rychle dýku schovala zpět. Netušila, k čemu ji bude mít, ale jistě to bude dobrá památka na něco, co stejně v životě nebude schopna zapomenout, nebo třeba jen stylový kuchyňský pomocník... „Jak dlouho tady ještě budete? Ty a Sigyn? A Thor?" zeptala se, spíše jen, aby zahnala ticho a nepříjemné myšlenky.

„Nevím" přiznal. „Doufám, že co nejkratší dobu."

„Chybí ti domov? Asgard? Nebo snad Jötunheim?" Byla sama sebou překvapená, že si vzpomněla na jméno Lokiho rodného světa.

„Chceš mě urazit?" štěkl a podíval se na ni tak, až si Laura pomyslela, že tohle bude její konec. „Jötuhnem..." odfrkl si znechuceně a zavrtěl hlavou. „Asgard není o moc lepší varianta, ale Midgard mě vytáčí do nebeských výšin," dořekl již o něco klidněji a ona si oddychla...

Ještě ten večer, když Loki stále zamyšleně procházel tmavými chodbami komplexu, již bez vojáků za zády, mu kolem ucha prosvištěl šíp. Prudce se otočil, připraven zaútočit. Spatřil Bartona, jistě, kdo jiný pobíhá kolem s lukem a šípem, jak se k němu rázným krokem přibližuje. Uvolnil svůj postoj a dýku, kterou před chvílí tasil, schoval zpět do záhybu kabátce. Oba muži chvíli mlčeli a propalovali se pohledem, až to Barton nevydržel.

„Nenávidím tě a přeji ti bolestivou pomalou smrt," prohlásil klidně.

„Myslíš, že mě to dojme?" pokrčil Loki klidně rameny a jeho tvář ovládl pro něj typický úšklebek.

„Nepochybuji," pokračoval Barton. „Jen si musím připravit půdu pro to, co chci vlastně říct." Loki mlčel, takže Clint pokračoval. „Zachránil jsi Lauře život, podle jejích slov. Mohla být mimo, nebo jsi ji mohl očarovat, ale Sigyn tvrdí, že je čistá."

„Co bych z toho taky měl," zasyčel bůh netečně a oči obrátil ke stropu.

„Takže jsem... ach, k čertu, jen jsem ti chtěl... poděkovat," přecedil skrz zuby a modlil se, aby tohle celé divadýlko bylo za ním. Loki se rozesmál. Hlavou se mu honily různé podlé nápady, jak by si zranitelného a znevýhodněného lučištníka mohl vychutnat, nakonec se jich však zřekl.

„Už jednou jsem ti řekl, že máš odvahu," prohlásil nakonec záludně, vykročil po své původní cestě a nechal za sebou více než překvapeného Hawkeye.

***
Dva bohové stáli naproti sobě, oba v bojovném postoji, a vypadali, že si každou chvíli již skutečně skočí po krku. Jejich rozbroje byly už od dětství téměř na denním pořádku, ale poslední dobou se zdály být ještě vyostřenější. Hlavně poté, co Thor oznámil, že se oženil s Jane. Původně to nevypadalo jako nic špatného, ale čím více se o tom mluvilo, tím více bylo očividné, že to zase tak bezchybné nebude. Lokiho vytáčela bratrova naivita a společně s neutuchající nudou, kterou mu přinášel Midgard, se stával čím dál tím více výbušnějším, což u něj nebylo zvykem. Situace jako tahle už tedy nikoho moc nevzrušovala.

Za zády každému z nich postávala jeho manželka. Sigyn by se do hádky nejraději přidala, Jane naopak by v tuto chvíli byla co nejdále odtud. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby jejich hádka nebyla rázně přerušena. Přímo mezi nimi se náhle objevilo ostré světlo a z něj vystoupila postarší žena, spíše bohyně, s medovými vlnitými vlasy, oblečená v dlouhé bílé róbě a se ztrápeným výrazem ve tváři.

„Dost už!" křikla a spražila hádající se bohy přísným pohledem.

„Matko?" vydechl Thor překvapeně. Loki si zachovával ledově klidný výraz, pouze si založil ruce na hrudi.

„Měli byste být na Argadru, kde je vás potřeba, a ne se dohadovat na Midgardu jako páreček tupohlavů!" pokračovala ostře Frigga a vyčerpaně se opírala o Kopí osudu, které svírala v dlaních.

„Matko, co se děje?" zeptal se Thor opět.

„Váš otec umírá," zašeptala sotva slyšitelně a svůj zrak stočila k podlaze. Bratři po sobě šlehli pohledem. „Upadl do spánku."

„To se přece stává běžně," odporoval nevěřícně bůh hromu. Loki naproti tomu nevyjadřoval žádné emoce.

„Tentokrát je to definitivní," vysvětlila tiše. „Vědí to všichni." Víčka se jí zachvěla a po tváři se jí rozutekla první slza.

„Ale-," chtěl pokračovat Thor, jeho bratr ho však nenechal.

„Co na tom nechápeš, Thore?" štěkl Loki, přešel ke své matce, vzal od ní Kopí a podepřel ji. Ona mu vděčně stiskla paži a potichu vzlykla. Tohle gesto bylo zrovna od něj více než neočekávané. „Měli bychom se vrátit," navrhl nakonec.

„Ano," přikývla Frigga. Thor zažíval vnitřní dilema. Má vzít Jane s sebou? Je přece jeho žena... Těkal po ní očima a rozmýšlel se, dokud Sigyn, která uchopila Kopí přímo pod rukou svého manžela, neukončila jeho rozmýšlení.

„Nech ji tady, bude to tak lepší." Podívala se na svou novopečenou švagrovou, dalo by se říci snad i omluvně. Bůh hromu nerozhodně přikývl, krátce políbil Jane na rozloučenou a také se chytil Kopí, stejně tak jako Frigga. V ten moment byli pryč.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction