Jen a jen pro tebe - 17. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak se nakonec vyvrbí situace na božském Asgardu?

07.08.2017 (11:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1183×

Další fajné videjko, ještě lepší písnička. Příjemné pokocháníčko! :D

Nad základnou Avengers opět, jako již poněkolikáté v poslední době, začalo bouřit nebe. Tentokráte to však bylo vítané. Konečně se dozvědí, co se skutečně stalo na Asgardu s Odinem a zda se Thor stal králem. Uběhlo již několik dní od toho náhlého božího zmizení a všichni působili více než nervózně. Jane zůstala na základně, kde bedlivě čekala na návrat svého manžela. Usídlila se po Bannerově boku v laboratoři a byla vskutku k užitku. Alespoň se nějakým způsobem zabavila. Na jednu stranu byla své švagrové vděčná, že doporučila Thorovi ji tady nechat. Co by ona dělala na božském Asgardu? Další vhodnou otázkou bylo, proč se tedy, i přes to všechno, provdala za asgardského prince?

Nově příchozí však nesplňoval očekávání.

„Sigyn? Co tady zrovna vy děláte?" ozval se Rogers hned, jakmile se bohyně zjevila přímo vedle něj v zasedací místnosti, která byla v této chvíli plná lidí.

„Řekněte, že jste si tu srandu jen půjčila," zamručel Stark a pohledem přejížděl po Kopí osudu, které svírala v ruce.

„Kéž by," ušklíbla se. „Myslela jsem, že se Thor pochlubil," zarazila se náhle a pohledem přejela všechny v místnosti. Nenašla toho, koho hledala.

„Thor se neukázal," vysvětlil Rogers a Sigyn se zamračila.

„To je divné. Myslela jsem, že zamířil sem." Pohlédla na Jane, která tiše postávala v rohu.

„Tak to raději vyklopte," vyzvala ji Romanovová. „A snažte se nás moc nevyděsit." Bohyně si povzdychla a klepla Kopím o zem.

„Loki a já teď oficiálně vládneme Devíti světům," vyřkla bohyně to, na co se všichni báli jen pomyslet.

***
„Trvá to už nějakou dobu," vydechla Frigga, jakmile se ocitli v korunním sále na Asgardu. „Ta nestabilita Bifrostu, kterou jste zažili, byla první předzvěst. Neustále přichází k sobě a zase upadá do bezvědomí..." Hlas se jí zlomil a ona tiše vzlykla.

„Madam," poklonil se jí jeden z kněžích, který právě vešel do sálu. „Nic se nezměnilo," ohlásil hned a Frigga jen vyčerpaně přikývla. „Mí princové," otočil se teď k mužům, „přeje si s vámi mluvit." Loki a Thor se na sebe dlouze podívali, nakonec oba přikývli a vydali se za kněžím. Sigyn pozorovala svou tchýni a snažila se představit si, co asi teď prožívá. Nedokázala to. Jednou již sice o manžela přišla, ale tato situace, jak se zdálo, byla úplně odlišná. Opatrně ji vzala kolem ramen a pevně stiskla. Tohle byla asi jediná možná opora, kterou jí v tu chvíli byla schopna poskytnout.

***
„Odin si zavolal své syny k sobě. Byli tam několik hodin," popisovala Sigyn, co se událo na Asgardu, a všichni jí bedlivě naslouchali. „Nikdo neví, o čem přesně mluvili. K Thorovi jsem se tak blízko nedostala a Loki o tom mluvit odmítá. Důležité je, že asi následující hodinu po tom, co Odinovy komnaty opustili, se hádali..."

***
„Přestaň s tím, Thore!" vykřikl Loki, kterému pod návalem všech těch emocí také ruply nervy. Uvíznutí na Midgardu, otcovo umírání, slova, která jim řekl, a hádka s bratrem bylo i na někoho, jako byl on, již přes čáru. „Bylo to Odinovo rozhodnutí, ne moje. Já se o trůn nikdy neprosil!"

„Ale jsi rád, že to tak dopadlo," bránil se Thor. „Sám jsi přece svou rodinu zavrhl, zavrhl jsi nás!"

„Nic takového jsem nikdy neřekl!" ohradil se Loki a zaťal pěsti. „Myslíš si, že o to stojím?" Rozhodil pažemi a obsáhl místnost. „Že stojím o tu prokletou korunu?"

„Tak se jí vzdej," doporučil svému bratrovi bůh hromu.

„Kdo teď pohrdá otcovými nařízeními, co?" neodpustil si Loki poznámku a hrdě pohodil hlavou.

„Nechápu, jak otec mohl tak náhle změnit názor," odsekl již mnohem klidněji starší z bratrů, který jeho slova ignoroval.

„Slyšels snad, co říkal," odbyl ho Loki. „Měl vidění."

„Mohl jen blouznit," nedal se Thor.

„Byl dosti přesvědčený. Myslím, že je stále dost při sobě na to, aby se rozhodl. Ať už je to tak či tak, právě teď jsou u něj kněží, aby si vyslechli tu novinu. Ověří si, že jsem ho neočaroval, a poté..." odmlčel se, jako by mu následující slova nešla přes rty, „prohlásí mě a Sigyn za budoucí právoplatné vládce Devíti světů..."

***
Všeotec zemřel před malou chvílí. Byla hluboká noc a Loki vyčerpaně seděl na schodišti vedoucím do zahrad. S hlavou v dlaních pozoroval tmavou noční oblohu. Matka teď truchlila nad Odinovým tělem a Thor odešel do svých komnat. Až teď zpozoroval, že na jeho zápěstích stále spočívají okovy, které mu nasadil před celou tou midgardskou odyseou, aby ho udržel pod kontrolou. Marně. Předtím z nich vyzařovala mocná magie Všeotce a znemožňovala mu sundat je. Ta síla však vyhasla s jeho životem a náramky již nic nedrželo. Prudkým škubnutím strhl levý a odhodil ho do nedalekého záhonu. U druhého okovu se však zarazil. Prstem objížděl runy na něm vyryté, nesoucí napisy jako zrádce, podvodník, vrah... Vlnu sentimentu způsobil fakt, že paradoxně tato pouta byla tím posledním, co Odin svému synu věnoval. Prudce zavrtěl hlavou, strhl i pravý okov a hodil ho za tím prvním. Promnul si zápěstí, která se náhle zdála být tak lehká...

Škubl sebou, když na svých ramenou ucítil dvě drobné dlaně, dobře známé dlaně. Jen málokdo se k němu dokázal přiblížit bez povšimnutí a Sigyn byla právě ta jedna z mála. Neotočil se na ni, takže se prostě posadila vedle něj. Cítil teplo, které sálalo z jejího těla i dobře známou vůni, kterou oplývala.

„Jak se cítíš?" zeptala se a pečlivě sledovala každý jeho sebemenší pohyb.

„Nevím," přiznal upřímně. Skutečně to netušil. Necítil smutek ani zadostiučinění z Všeotcova odchodu. Hlavou mu běhaly nejrůznější vzpomínky z dětství, kdy pro něj byl otec ještě skutečně otcem, ke kterému svým způsobem vzhlížel. Tyto obrazy však byly nahrazovány vzpomínkami na osobní křivdy, které Lokimu utržil. Povzdychl si.

„Chceš si o tom promluvit?" nabídla mu jako správná manželka.

„Ne," zamítl rázně a ona jen chápavě kývla. Zůstala tak mlčky sedět po jeho boku. Kupodivu to byl Loki, který ticho nakonec prolomil. „Budeme vládnout," konstatoval.

„Ano," pokývla hlavou.

„Bojíš se?"

„Já? Nikdy." Její slova nebyla tak úplně pravdivá, ale i přes to hrdě vystrčila bradu. Loki to poznal a donutilo ho to k úsměvu. Byla ochotna bojovat za každou cenu, stará dobrá Sigyn. Vzal ji kolem ramen a přitiskl blíže k sobě. Byla to skutečně náročná noc...

***
„Ještě tu noc Odin zemřel. Pohřbili ho nazítří se všemi poctami, které králi náleží, a den nato mě a Lokiho korunovali. Thor a jeho poskoci zmizeli hned po obřadu. Myslela jsem, že šli sem, ale očividně jsem se zmýlila." V místnosti se rozhostilo tíživé ticho. Bude tohle jejich konec? Vybije si na nich nový král Asgardu svůj vztek? Podobné otázky, a že jich bylo mnoho, se v hlavě honily snad všem přítomným. Vyrušila je až dosud tichá Jane postrádající v rohu.

„Jsem já ten důvod, proč není králem Thor?" Její otázka a smýšlení bylo logické. Sigyn se na ni soucitně podívala, nevěděla co říct. „Chci slyšet pravdu, prosím," dodala, když se její švagrová neměla k odpovědi. Věděla, že její lež by neprohlédla. Znala přece jejího manžela.

„Chceš upřímnost? Dobře tedy," řekla Sigyn chladně a v očích se jí zalesklo. Veškerý soucit byl pryč. „Jedině Loki a Thor vědí, proč se Odin rozhodl tak, jak se rozhodl, a jaké důvody k tomu měl. Frigga, a já se k jejímu názoru přikláním, si myslí, že jsi jistě byla jeden z aspektů, ne však ten hlavní..." Jane tiše zasténala a Sigyn s ledovým klidem pokračovala. „Thor tě, jak vidno, miluje." Poslední slovo zvláštně vyprskla, jako by si snad odvykla ho říkat. „Tvá životnost, Jane, je v porovnání s naší jen okamžik. Chtěla jsi upřímnost, máš ji mít. Zemřeš brzy a Thor se složí. Přece ho znáš, je až přespříliš srdnatý. Jsou to těžké časy, Světy stojí na pokraji války a potřebují silného vůdce a ne zasmušilého vdovce." Sigyn se k vyděšené Jane stále přibližovala a chvílemi se dokonce zdálo, jako by skrz ni promlouval její manžel. „Ať už bys Thorovi dala děti, nemohli by se stát přímými následníky a trůn by ztratil dědice. Je tady příliš mnoho proměnných." Sigynina tvář se náhle vyjasnila, chytila vzlykající Jane za ruku a smutně se pousmála. „Nic z toho však neomlouvá Thorovo chování. Jsem si jistá, že dříve nebo později ho zahryže svědomí a on se k tobě vrátí." Pevně stiskla ruku své švagrové a ona stisk vděčně opětovala. „Manželství není procházka růžovou zahradou, vím, o čem mluvím."

„Děkuji," zašeptala Jane. Nevěděla sice za co, ale i tak cítila tu potřebu. Sigyn pokývla a pustila ji.

„Jistě se opět brzy setkáme," řekla na rozloučenou, porozhledla se po přítomných, klepla Koupím osudu do podlahy a přemístila se zpět do, teď již jejího, paláce na Asgardu.

***
V den jejich korunovace se Loki dostavil do jejich komnat až pozdě v noci. Sigyn si před zrcadlem rozčesávala své vlasy a na jeho příchod zprvu nějak nereagovala. Opřel Kopí osudu o stěnu vedle postele a z ramen si s úlevnou setřásl plášť. Unaveně se protáhl a spatřil, že ho Sigyn pozoruje v zrcadle.

„Problém?" zeptal se a pohled jí oplatil.

„Nemohu si ani prohlédnou svého krále?" pokrčila rameny nevinně a vstala. Rozvážně se vydala ke svému manželovi, který náhle vypadal dosti zaraženě.

„Když to řekneš nahlas, zní to ještě šíleněji," řekl tiše a přejel jí prstem po tváři. „Má královno," dodal a přitáhl si ji blíže k sobě.

„Jsem si jistá, že si na to rychle zvykneme," pousmála se slabě a očima zalétla ke Kopí osudu. Manželky mocných králů byly většinou pouze jen ozdoby a rodičky dědiců. Snad se muži ze své ješitnosti obávali jejich síly a inteligence. Loki ovšem, k překvapení všech, dokonce i samotné Sigyn, dnes, v den jejich korunovace, vyhlásil, že jako jeho manželka, bude mít mnohem větší pravomoci, než měla kterákoliv královna před ní. Mezi to patřilo i sdílení moci, které s sebou neslo Kopí osudu. „Proč jsi to udělal?" zeptala se. Loki pochopil, kam svou otázkou míří. Všiml si jejího letmého pohledu.

„Myslím, že je to tak správně," vysvětlil prostě a zahleděl se jí do očí. „Zasloužíš si mít tu moc," pokračoval hrdě. Pustil ji ze svého náručí, poodešel od ní, rozhodil rukama a v obličeji měl vítězný úsměv. „Jsi jen nechtěný špinavý bastard krále Vanaheimu." Sigyn překvapeně zamrkala. Ona sama to o sobě prohlašovala, ale z úst někoho jiného to znělo vskutku uvážlivě.

„Děkuju pěkně," zamručela, založila si ruce na hrudi a nedůvěřivě si svého muže měřila pohledem. Loki si s její poznámkou hlavu nelámal, jen velkolepě pokračoval.

„Vím, jak se cítíš. Zrazená, ponížená, využitá, odhozená na Asgard, když se to hodilo," pokračoval ve svém monologu, opět se k ní přiblížil, sevřel její paže a sklonil se k ní. „Já znám tvou sílu a potenciál, Sigyn. Jsi něco víc, než za co tě považují. A já ti tímto chci dát příležitost, na kterou máš nárok." Ona trhavě dýchala, cítila na sobě jeho horký dech. Očima visela na rtech, které tak často líbala a vzrušení v ní stoupalo s každým slovem, které z nich vyšlo. Líbilo se jí, co slyšela. „Udělám z tebe tu nejmocnější královnu, která kdy chodila po Devíti světech," slíbil jí a ona se v těch planých představách utápěla. Nenapadlo ji o těch slovech pochybovat, a to i přes to, že vycházela z Lokiho úst. Spíše nechtěla pochybovat. Byla jím v tu chvíli tak omámená, že ho bez nejmenší snahy protestovat nechala, aby jí z ramen stáhl tenká ramínka její noční košile a látka s tichým šustěním spadla na podlahu. Stála před ním kompletně nahá, jako už tolikrát předtím. Dovedl ji k posteli bez toho, aby přerušoval oční kontakt a povalil ji do měkkých peřin. Rukama i svými rty prozkoumával její tělo, které znal snad lépe než své vlastní, a potěšeně se ušklíbal nad slastnými steny, které jeho ženě utíkaly z hrdla.

Milovali se tak, jako vždy. Jako by to mělo být naposledy. Sigyn si v tu chvíli neuvědomila, že ji Loki dostal přesně tam, kde ji chtěl mít. Dal jí přesně to, co nikdy neměla, po čem vždy toužila, a stačilo mu k tomu jen pár dobře zvolených slov. Svými činy si poté opět dokázal, že on je ten, kdo má navrch. Věnuje jí moc, ale ona se mu vždy podřídí a oddá, i když se zapřísahala, že něco takové se nikdy nestane. Myslela, že si ochočila boha lží, ale bylo to zřejmě přesně naopak. Byla jen jeho. Kdykoliv, kdekoliv, v čemkoliv...

Odvážný jest ten, kdo pečlivě čte tento příběh!
Žijte dlouho a blaze!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction