Jen a jen pro tebe - 18. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Lokiho vláda začíná...

09.08.2017 (10:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1230×

Volnější kapitola, ale i takové jsou snad k něčemu. Berte v úvahu, že situace se odehrávají v řádech týdnů a ne hned neprodleně za sebou. Snad si ji užijete. :)

A videjko, samozřejmě. :D

„Tak mi to řekni!"

„Proč bych měl?" ušklíbl se na svou ženu Loki.

„Já nevím," vyhrkla sarkasticky. „Ty jsi král a já tvá královna. Z nějakého důvodu ti tvůj otec, se kterým jste se tak moc milovali, i přes ty věci, cos provedl, předal korunu. Stále jsi nosil pouta, která ti nasadil a která tě označovala za zrádce. Jsi jediný na téhle prachbídné planetě, vyjma Thora, který se raději vypařil, kdo ví, co k tomu Všeotce vedlo." Sigyn zrychleně dýchala, když dokončila svůj dlouhý monolog. Loki ji sledoval s mírným úsměvem a pozvednutým obočím.

„A?"

„A?!" vyštěkla Sigyn ostře. Přiváděl ji k šílenství a vyloženě si to užíval. „Možná bych si zasloužila vědět, co ho k tomu vedlo!" Ztrácela trpělivost, zatnula pěsti a vší silou se držela, aby mu jednu neubalila.

„Má nejdražší," oslovil ji něžně, pomalu k ní přešel a pozvedl ruku, aby ji pohladil po tváři. Ona ho však rychlým pohybem zastavila a svými prsty pevně stiskla jeho zápěstí.

„To si nech pro někoho, kdo to ocení," okřikla ho bojovně.

„Ale ne," zašeptal sametově a vztáhl k ní tentokrát druhou ruku. Neucukla, jen do něj zabodla své oči. „Dal jsem slib," pokračoval tiše, již vážně.

„Co pro tebe kdy znamenaly sliby," zavrtěla hlavou nevěřícně.

„Nemůžeš to vědět."

„Co znamenají sliby dané mrtvým?" nedala se a na jejím božsky dokonalém čele vyskočila drobná vráska.

„Záleží na obsahu slibu. Nedržel bych nějakou hloupou mlčenlivost kvůli malichernosti." Odvrátil se od ní, aby se dále nemusel přetvařovat. Hlodala v něm Odinova slova a on se nemohl zbavit pomyšlení na to, že by se něco z toho mohlo kdy vyplnit. Prozatím si s tím však odmítal zatěžovat hlavu, problémů měl jako nový král více než dost. A jeho nejdražší královna mu to zrovna neulehčovala.

***
„Tak, kde je?" zeptal se Loki ostře a sevřel své prsty pevněji okolo Kopí osudu. Klouby mu zbělely a trpělivost docházela. Heimsall se na rozdíl od něj zdál být zcela klidný.

„Jak říkám, nevidím ho, můj pane," odpověděl poslušně strážce a zlatý pohled zaměřil někam za Lokiho záda. Ten si unaveně sevřel kořen nosu a zavřel oči. Královské povinnosti mu přerůstaly přes hlavu, žena s ním téměř odmítala mluvit, z čehož logicky vyplývalo i to, že s ním už nějakou dobu neulehla, což také morálce nepřidávalo. Obyvatelé světů se bouřili. Kupodivu ani ne kvůli svému novému králi, dokázali si najít i jiné důvody. A poté tu byl Thor... tedy lépe řečeno nebyl.

„Jak je možné, že ho nevidíš?" Vnitřní stranu tváří měl bůh lží zcela rozdrásanou. Kdyby ne, Kopí osudu by se pravděpodobně již dříve stalo nástrojem smrti.

„V minulosti se stalo, že jsem neviděl," promluvil Heimdall a probodl svého pána očima.

„Nedívej se na mě tak," odbyl ho. Pochopil narážku. „Bylo to dávno a navíc... k čertu s tím. Thor ani nikdo z jeho družiny nevládne mocí, která by něco takového mohla dokázat."

„To jistě ne. Je mi líto, že ti nemohu pomoci," pokýval hlavou strážce. Loki vykročil k odchodu, když se náhle zarazil.

„Mohu ti věnovat svou důvěru, že?"

„Jak jsem přísahal."

„Doufám, že alespoň tvá přísaha za něco stojí. Hlas cokoliv!" S těmito slovy se nový král Asgardu vydal pryč.

***
„Co zase?" štěkl Loki rozespale zpod přikrývky, když Sigyn již poněkolikáté odběhla na balkón.

„Spi," ozvalo se zpět rozechvěle. Loki sebou skutečně praštil zpět do polštářů, když však zaslechl další prudký nádech z venku, vstal a nabroušeně se vydal za svou milovanou manželkou. „Řekla jsem ti, ať jdeš spát," řekla tiše, když ho spatřila. Opírala se o zábradlí, hvězdy se leskly v jejích stříbrných vlasech a s lemem šatů si pohrával chladný vánek.

„Co je s tebou?" zeptal se s předstíraným klidem. „Vypadáš... zle."

„Prošel jsi v poslední době kolem zrcadla?" ohradila se ihned. Všimla si jeho vyčerpanosti, jistě. Přece jen byla dobrou manželkou. Loki bojovně sevřel čelist, ale ihned ji uvolnil. Nebylo by moudré vyvolávat teď hádku. Proto se jen pousmál a opřel se o zábradlí vedle ní.

„Víš, co v poslední době sráží na kolena mě. Jsi ve výhodě, poděl se," vyzval ji po chvíli a jemně do ní drcnul bokem.

„Stres... mi nedělá dobře," vysvětlila po chvíli nerozhodně.

„Tohle není stres," nedal se.

„Sežral jsi snad moudrost světů?" prohlásila Sigyn sarkasticky. Prudce zamrkala a znovu se zhluboka trhavě nadechla. Loki se napřímil a pečlivě si ji prohlédl.

„Tohle není stres," zopakoval jistěji. V Sigyn se rozezněl poplach. Obávala se toho všeho natolik, že si sama odmítala připustit symptomy. Natož aby musela čelit Lokiho reakci, kdyby se o tom dozvěděl. Začínalo mu to šrotovat a ona moc dobře věděla, že je jen jediná věc, která ho v tuto chvíli donutí nemyslet. A naneštěstí, ona tuto věc dokonale ovládala. Polkla veškerou nevolnost, chytila Lokiho za lem bílé volné košile a políbila nejlépe, jak uměla. Dlaněmi přejížděla po jeho těle a doufala, že dosáhne přesně toho, co chtěla. Přece jen již dlouho svého muže nechávala na suchu. To zřejmě způsobilo to, že se Loki sám ihned vřele ujal iniciativy. Přesně jak si přála...

***
Bůh lstí se to ráno probudil příjemně uvolněný a odpočinutý. Převalil se na bok a s potěšením sledoval svou ženu, která se zrovna soukala do šatů.

„Vím, že mi něco tajíš. Tvůj noční zásah, který měl zabránit mi klást otázky, byl více než průhledný," prohlásil a spokojeně si protáhl záda.

„V tu chvíli ti to ale zrovna nevadilo," pokrčila rameny a s nevinným výrazem ve tváři se posadila vedle něj na postel. Sklonila k němu svou tvář a odhrnula havraní vlasy z čela.

„Jen hlupák by se v tu chvíli zachoval jinak," zašeptal a natáhl se, aby ji políbil. Ona však rychle ucukla a vyskočila na nohy.

„Stále nejsme za dobře," odfrkla si a mávla rukou. „Moc si nefandi."

„Já mám tajemství, ty máš tajemství. Spíše jsme si kvit," zamumlal z postele.

„Ale kuš," odbyla ho. „A teď vstávej, čeká tě vláda, můj králi." Ušklíbla se na něj a odkráčela z ložnice.

***
Anthony Stark zavítal na novou základnu Avengers jednou za čas. Ten čas nastal, snad shodou náhod, zrovna dnes. On, společně s Pepper, Rogersem a Romanovovou vešli do zasedačky. Na programu byly již dlouho odkládané položky, jejichž čas přišel právě teď. Alespoň si to mysleli. Hned ve dveřích se zařazeně zastavili, div do sebe navzájem nenarazili.

„Říkala jsem ti, že dříve, nebo později sem někdo přijde," poznamenala Sigyn, rozvalená na jedné ze židlí okolo velkého stolu směrem ke svému muži, který postával u okna. Oblečeni byli v midgardském a vypadali vcelku poklidně.

„Neptejte se, prosím, jak jsme dostali dovnitř," přidal se jízlivě Loki, když spatřil jejich tázavé výrazy. Stark tedy skutečně polkl onu otázku a místo toho vyslovil jinou.

„Čemu vděčíme za tu královskou návštěvu?" Loki a Sigyn si vyměnili krátký pohled.

„Vašim satelitům?" pokrčila bohyně prostě rameny.

„Vy víte, co to je?" zeptala se Romanovová překvapeně. „Myslela jsem, že naše technologie je pro vás tabu."

„Nejsme zase úplně vymletí," odfrkl si Loki opovržlive.

„Proč chcete naše satelity?" pokračoval v otázkách Rogers.

„Nalézt mimozemský signál. Bude to jednodušší, než na to plácat naši magii," vysvětlila Sigyn klidně a mírně se na židli pohupovala.

„Co konkrétně vydává ten signál?" chtěl vědět Stark, který se usadil naproti ní. Odpovědi se mu však dostalo od Lokiho.

„To, pro co jsme si tady již jednou byli."

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction