Jen a jen pro tebe - 21. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Náhlý přesun na Midgard... Co za tím vším stojí?

19.08.2017 (12:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 956×

Da warum nicht?

Sigyn se ocitla v tmavé uličce mezi vysokými domy. Vzhlédla k nebi, které bylo v tuto chvíli jasně modré, slunce teprve vycházelo. Zhluboka se nadechla, i když v ten moment toho zalitovala, protože tohle místo nevonělo zrovna po květinách. Chlapci uvnitř ní sebou šili. Mohl za to ten prudký přesun a zřejmě i nové prostředí.

„Jen klid," zašeptala svým synům. Mluvila k ním čím dál častěji a je to uklidňovalo. Loki ji nazýval bláznem, ale kdykoliv zaslechli i hlas svého otce, také sebou tolik nemrskali. Uhladila si bílou košili staženou pod prsy, což bylo pohodlné a zároveň to krásně rýsovalo její současnou siluetu. Nad jasně zelenými teniskami se ani nepozastavila. Loki už jiný nebude.

Pomalu procházela ulicemi velkého města a docela ji děsilo, že to místo zná. Před nějakou dobou tady pomáhala Avengers porazit Lokiho a jeho armádu. Sladký New York. Její manžel měl jistě důvod ji poslat právě zde. Ten důvod však prozatím neznala. Stejně tak netušila, proč musela opustit Asgard.

Posadila se na lavičku v parku, zavřela oči a nastavila tvář slunci. Klidně dýchala a v duchu si prozpěvovala. Náhle však pocítila vlnu neklidu, jako by jí v hlavě cvakla jakási páčka. Kdo po ní ve skutečnosti jde? Touží po jejím životě? Její krvi? Co když je Loki nezastaví a oni ji dostanou? Co bude s jejími dětmi? Mateřský instinkt byl v tu chvíli to nejsilnější, co cítila. Z úvah ji vytrhl zvonivý ženský hlas.

„Mohu si přisednout?" Sigyn prudce otevřela oči a prohlédla na osobu. Byla to mladá žena, která s širokým úsměvem na rtech před sebou tlačila žlutý kočárek.

„Ovšem," přikývla bohyně rychle a také se pokusila o úsměv. Žena se tedy posadila a přitáhla si kočár s klidným dítětem uvnitř blíže k sobě. Obě mlčely a Sigyn to vyhovovalo. Přímému kontaktu se chtěla, pokud možno, co nejvíce vyhnout.

„Kdy vás to čeká?" zeptala se Midgarďanka a ukázala na Sigynino břicho. Bohyně překvapeně zamrkala.

„Zhruba za dva měsíce."

„Páni, tipla bych vám méně," vydechla zařazeně a bohyni si prohlížela.

„Čekám dvojčata," připustila Sigyn a rozhlédla se kolem.

„Tak to si neumím představit. Zblázníte se... Ale vás manžel vám jistě pomůže, musí to být velice šťastný muž," rozplývala se smrtenice. Jak, k čertu, ví, že jsem... oh, pomyslela si Sigyn. Natáhla před sebe levou ruku, na jejímž prsteníčku se stále třpytil prsten od Lokiho. Midgarďané skutečně přikládali některým šperkům větší váhu, než kterou ve skutečnosti měly.

„Šťastný, jistě," usmála se smutně, čímž ženu zmátla, ale nestihla se dlouho divit, protože se její miminko začalo dožadovat pozornosti. Bohyně se opět ohlédla a to, co spatřila, se jí vůbec nelíbilo. U hlavní brány stálo velké černé auto a u něj dva muži, které znala. Jeden z nich byl Coulson, na jméno druhého si nevzpomněla. Oba ji však bedlivě pozorovali a ona si povzdychla.

„Už jdete?" podivila se smrtelnice, když Sigyn vstala.

„Někdo na mě čeká," přikývla. Vydala se směrem k mužům.

„Opět se shledáváme," promluvil agent Coulson a pozoroval Sigyn skrz tmavé brýle.

„Jaká to pocta." Ten druhý muž, velmi mladý, otevřel dveře od auta.

„Prosím," pobídl ji a ukázal dovnitř. Sigyn nepřekvapovalo, že si jí ti nýmandi hned všimli. Třeba to byla součást Lokiho plánu, kdo ví? Bez jediného slova vlezla do auta a pohodlně se usadila.

„Co vás tady přivádí?" zeptal se Coulson klidně, když se vozidlo dalo do pohybu.

„Schovávám se."

„Před kým?"

„Kéž bych věděla." Bohyně se neklidně zavrtěla a vyhlédla z okénka.

„Fajn boty," promluvil ten mladík a Sigyn ho náhle poznala. Setkali se na plavidle SHIELDu. Chtěl po nich, aby rozluštili to Jötunheimské žezlo. Než však na jeho poznámku stihla zareagovat, chlapci se dožádali pozornosti. Bolestně sykla a chytila se za postižené místo.

„Co je?!" vyjekl mladík zděšeně a šlehl pohledem po Coulsonovi, který se netvářil o moc klidněji. Bohyně zhluboka vydechla a zavrtěla hlavou.

„Nic," ujistila je.

„Skutečně?" zeptal se Coulson nedůvěřivě.

„Jistě." Sigyn protočila oči. „Všichni muži jsou stejní."

„Jak to myslíte?" nechápal mladík.

„Prožíváte těhotenství více než samotné ženy."

***

Vůz projížděl městem asi dvacet minut a pro Sigyn to byla jízda smrti. Neustálé popojíždění a zatáčky v jejím stavu nebyly úplně to pravé ořechové. Za vysvobození považovala, když vyjeli za město. Zavřela oči a zhluboka dýchala. K sobě přišla až díky Coulsonovi, který s ní slabě zatřásl. Ocitla se v podzemních garážích. Do vyšších pater budovy vyjeli výtahem, a jakmile se dveře otevřely, okamžitě pochopila, kde se nachází. Základna Avengers. Na toto místo začínala mít královna Devíti světů pomalu, ale jistě alergii. Strčili ji do místnosti, kterou již dobře znala z doby, kdy tady zůstala trčet s Lokim. Vyvalila se na dlouhou pohovku a v duchu křičela na své syny, ať si dají chvíli pauzu a jí minutu klidu. Ani si nevšimla lidí, kteří k ní přišli.

„Je v pořádku?" zeptal se někdo. Slyšela ten hlas z dálky, tak zvláštně zastřeně.

„Nemám zavolat lékaře?" promluvila tentokrát žena.

„Dejte mi svátek," ozvala se bohyně chraplavě a zvedla ruku, aby na sebe upozornila. Pootevřela jedno oko, stál tam Banner společně se Starkovou přítelkyní, jejíž jméno si stále nepamatovala.

„Jste si jistá, že nepotřebujete pomoci?" ujistila se blondýna.

„Určitě, jen mě nechte na pokoji." Sigyn vnímala, že kolem ní někdo tiše prošel, poté na svém těle ucítila deku. „Díky," zahučela, i když netušila, komu děkuje. Bylo jí to vlastně úplně jedno, mohla být ráda, že je ráda.

Netušila, kolik času uběhlo, ale vzhledem k tomu, že se venku setmělo, byl celý den v tahu. Přitáhla si deku blíže k bradě a povzdychla si. I když ležela, cítila, jak se jí třesou nohy a jen stěží udrží oči otevřené. Byl to jeden z těch horších dní, a zřejmě za to mohl přesun, který absolvovala.

Náhle si uvědomila, že je s ní někdo v pokoji, těsně u ní. Cizinec jí přejel prstem po tváři a ona pochopila, že jí cizí vlastně není.

„Loki?" zachraptěla a zamžourala do tmy před sebou.

„Jen tiše." Posadil se na zem vedle pohovky. Když si její oči zvykly na tmu, zpozorovala, že její muž je v midgardském a Kopí osudu leží opřené pár metrů od nich.

„Co se dělo?" zeptala se a opět oči zavřela.

„Heimdall je nějakou dobu sledoval. Pořád se blížili k paláci, snažili se proplížit se podzemím. Šel jsem za nimi s vojáky, ale když nás zahlédli, přešli k ústupu a prostě zmizeli. I před Heimdallovýma očima," vysvětlil Loki šeptem a položil svou dlaň na vypouklé břicho své ženy. Cítil je, cítil své syny. Stále si při tom pomyšlení připadal zvláštně...

„Jak zmizeli? Jen tak?"

„Neumím to vysvětlit, taková magie je, spíše není... Musím v tom mít prsty někdo mocný, někdo, kdo to má rozplánované do detailů... Ale neměj strach, nenechám to jen tak," ujistil ji.

Ona se zmohla jen na tiché „Děkuji." V místnosti se náhle prudce rozsvítilo. „Idioti," sykla bohyně a pevněji semkla víčka. Ve dveřích stáli Stark s Coulsonem. Za nimi se krčila drobná Jane.

„Můžeš se přestat vkrádat do mých budov? Nemůžeš vejít hlavním vchodem jako všichni ostatní?" pustil se do Lokiho ihned Stark.

„Já ale nejsem všichni ostatní," ohradil se bůh.

„Mohl bys prokázat trochu úcty, když už ti hlídáme manželku," pokračoval Antony Stark ve svém mručení.

„Neprosil jsem vás o to."

„Jak jinak..."

„Proč tady vůbec byla?" přidal se do hovoru Coulson.

„Potřebovala se skrýt," pokrčil rameny stroze bůh a dál odmítal tuto věc rozebírat.

„Před kým?" pokračoval agent klidně.

„Kdybych tak věděl," štěkl Loki prudce. Již mu docházela trpělivost. Coulson se dnes ráno od Sigyn doslechl ty samé odpovědi, i přesto pokračoval.

„Pár hodin poté, co jsme zaznamenali Sigyn, naše satelity zaznamenaly další energii. Na tom místě jsme narazili na někoho podezřelého." Loki svou ženu pustil, prudce vstal a přešel blíže k Midgarďanům.

„Koho?" Muži si vyměnili vítězný pohled. Stark k bohovi natáhl ruku s padem. Loki si ho od něj bleskurychle vzal. Na obrazovce spatřil zřejmě přímý přenos kamer. Kamer z dobře střežené cely. A v ní postával vysoký muž, oblečen stejně jako ty existence z Asgardu.

„Nic nám neřekl," promluvil Stark. „Ale dle toho tvého ksichtu soudím, že to asi nebude tvůj kámoš." Loki po něm střelil jeden rychlý vražedný pohled, poté své oči stočil k Sigyn, stále nepřítomně ležící na pohovce. Smrtelníci pochopili, že zřejmě zajali jednoho z těch, před kým musel bůh svou ženu ukrýt.

„Pošlu pro něj gardu, doufám, že vám do té doby neuteče," pronesl Loki varovně a pad Starkovi vrátil.

„Drželi jsme tady už i větší individua." Ironmanova poznámka zůstala viset ve vzduchu bez odpovědi. Nestávalo se často, že by bůh lsti nechal ležet ladem příležitost k hádce.

„Loki?" ozvala se nejistě Jane, která celou tu dobu sbírala odvahu promluvit. Jmenovaný sebou překvapeně škubl, když si však svou drahou švagrovou prohlédl, úlisně se pousmál. „Nevíš něco o Thorovi?" Úsměv na jeho tváři se náhle proměnil na nepříjemný úšklebek.

„Ne, zmizel bez jediné stopy. Dokonce ani Heimdall ho nevidí." Jane jasně posmutněla a pažemi si sevřela hruď. „Hledám ho. Tedy, hledal jsem, doposud to byla jedna z mých priorit. Teď už to pro mne tak důležité není." Otočil se k ní zády a přešel k Sigyn, která se marně pokoušela vstát. „Můj drahý dutý bratr zřejmě dosud nepochopil, o čem je manželství." Jane překvapeně zamrkala a Loki pokračoval. „Vzájemná důvěra, podpora..." Bůh svými činy dokazoval svá slova, jako by to měl secvičené. Vytáhl svou manželku na nohy, ta však zavrávorala. Včas ji chytil do svých paží a zvedl ji do náruče. Úlevně si opřela hlavu o jeho hruď. Důvěra, podpora... „Jsem si jist, že ani Thor není takový imbecil, aby tohle nechápal, a dřív nebo později tě sám vyhledá." Mluvil teď již mnohem příjemněji, na což od něj Jane, a vlastně ani nikdy jiný, nebyl absolutně zvyklý. Loki rozevřel dlaň a Kopí osudu mu v ní okamžitě přistálo. „Vrátím se pro toho narušitele," dodal ještě a oběma mužům, trochu zmateným z předchozího dění, věnoval významný pohled.

„Spolehni se," zamručel Stark, když se bůh i se svou ženou v náručí přemístil na Asgard. Oslovení idiote si Ironman nechal již pro sebe...

***

Neuběhla ani hodina a pět Lokiho mužů se skutečně dostavilo na základnu Avengers. Na bezchybném trávníku jim zanechali elegantní ozdobu ve formě spáleniny z Bifrostu. Dva z nich zavedl Coulson až k cele s cizincem. Ten však, jakmile je spatřil, si do úst vhodil drobnou, jasně rudou kapsli a skácel se k zemi. Otrávil se, byl mrtvý během několik sekund. Něco takového nikdo z mužů nečekal. Asgardští vojáci se přece před svého krále nemohli dostavit s prázdnou, tak s sebou vzali alespoň tělo. Loki zuřil, byl vzteky bez sebe, a kdyby ho Frigga neklidnila, jistě by se stalo něco nepříjemného. Král Devíti světů trval alespoň na tom, že si tělo prohlédne sám. Jeho zbroj nebyla nějak označená, žádné runy ani symboly kteréhokoliv ze světů. Ten drobný detail spatřil až po nějaké chvíli, téměř si ho nevšiml. Na plátu na pravém předloktí měl tenkou čarou vyrytý drobný ornament. Znal ten symbol, stejný byl i na jeho žezlu... A tu chvíli pochopil. Jedině ten, který prošel prázdnotou a vrátil se zpět, mohl chápat.

***

„Jane," oslovil Loki svou švagrovou, když se pomocí kouzla zjevil přímo za ní. Jmenovaná zděšeně vyjekla, až sebou bůh prudce škubl a zasyčel. Její hlas mu zarezonoval hluboko v uších. Kousl se do jazyka, aby po ní nezačal křičet. „Jane," zopakoval klidně, když se jmenovaná uklidnila, „stále toužíš najít Thora?"

„Samozřejmě," přitakala. To už do laboratoře vběhl Banner s Rogersem, které zřejmě zburcoval její křik. „Říkal jsi, že ho ani Heimdall nevidí," pokračovala Jane a muže ignorovala.

„Frizze se podařilo najít něco, co by nám mohlo v hledání pomoci," vysvětlil. Jane se to nějak nepozdávalo, proč by se Loki tak zničehonic rozhodl jí pomoci?

„Proč tak najednou?" zeptala se tedy. „Tvrdil jsi, že to není tvoje priorita." V jeho tváři však nevyčetla nic.

„Sigyn umí být přesvědčivá, když chce," pokrčil rameny prostě. Nelhal úplně, byla jeden z důvodů, ale Loki nikdy nedělal nic, aniž by z toho on sám měl nějaký profit. Chtěl mít svého bratra, a hlavně jeho schopnosti a sílu, na Asgardu, nebo alespoň v pohotovosti na Midgardu. Obával se o Sigyn a její bezpečí vzhledem k tomu, že ti cizinci, kteří po ní šli, nosili onen symbol. V prázdnotě mu slíbili, že jeho ženu zničí, když nesplní, co si budou přát. Nechtěl nic zakřiknout ani být paranoidní, ale tušil, že oni svůj slib dodrží...

„Nemusíš s ním chodit, Jane," ozval se Rogers ochranářsky a nedůvěřivě si boha prohlížel.

„Já chci," ujistila ho ona, i když jistě vůbec nezněla, a uchopila Lokiho za ruku, kterou k ní natahoval. Pevně si ji přitáhl k sobě. Poté už jen zvolal jméno strážce Bifrostu a mocná síla je zvedla z povrchu zemského...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction