Jen a jen pro tebe - 22. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Život je jeden velký koloběh...

21.08.2017 (13:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 1075×

Došla mi „dojemná" videa, tak to vybalancuji tímhle. :D

V Bifrostu, kam se Loki s Jane přenesli, již čekal Heimdall s Friggou, která svou snachu vřele přivítala. Poté natáhla ruku ke svému synovi a on jí předal Kopí osudu. Klidně vysvětlila Jane, kde ji přenese, že se objeví hned u Thora a nemusí se ničeho bát, což jí Midgarďanka zrovna moc nevěřila. Uklidňovala se ale tím, že si to přece přeje, chce najít svého manžela... a potom si s ním vyřídí to, že jen tak z ničeho nic zmizel. Jakmile se Jane ztratila v záplavě magie, Frigga omdlela. Uvolnila obrovské množství magie a ani pro tak zkušenou čarodějku, jakou byla ona, to neznamenalo nic jednoduchého. Loki ji, společně s Kopím, vzal do svých paží. Ujistil se u Heimdalla, že Strážce Jane skutečně vidí, že je naživu a uslyší ji, když se bude chtít vrátit zpět. Poté i se svou matkou v náručí odešel.

Janina mise byla úspěšná, jelikož již za několik minut ji i Thora Heimdall přenášel na Asgard. Společně se vypařili někde hluboko v paláci, zřejmě aby si to vyříkali, všemi možnými způsoby...

***
„Je to pravda?" ozval se za Lokim hrubý a jemu dobře známý hlas. „To tebe napadlo přivést Jane sem, aby mě našla?"

„Našla tě Frigga," odtušil Loki a k bratrovi se otočil čelem. „Jane byla jen přesvědčovací prostředek."

„Proč? A neříkej mi, žes to udělal pro mé spokojené manželství." Thor si bratra zkoumavě prohlédl a čekal na odpověď. Loki si povzdychl. Přišel čas, kdy bude muset mluvit pravdu.

„J-já potřebuji mít tvé schopnosti v pohotovosti." Bůh lží se nikdy nezadrhával, Thor nějak cítil, že v tuto chvíli je Loki skutečně upřímný.

„Co se děje?"

„Musím udržet svou ženu a za chvíli už i své děti, svou rodinu, v bezpečí."

„Jsou snad v ohrožení?" nechápal Thor, ale bratrovy obavy ho svým způsobem těšily. Frigga mu vysvětlila, co se stalo v jeho nepřítomnosti, a byl vskutku překvapen, když se dozvěděl o Sigynině těhotenství a oné věštbě, která okolo jejich dětí oplývá.

„Zaútočil jsem na Midgard, abych udržel Sigyn naživu. Padne buď Midgard, nebo ona, tak zněla dohoda" vysvětlil Loki a Thor pochopil.

„Pomohl jsi Midgard nakonec zachránit."

„A tím jsem podepsal ortel své manželce. Doufal jsem, že to vzdají a nechají nás na pokoji." Bůh lsti začal nepřítomně přecházet sem a tam.

„Proti čemu konkrétně stojíme?" chtěl vědět Thor, který svého bratra nepřestával sledovat.

„Nevím přesně, ta síla může být nezměrná..." Na chvíli se mezi oběma muži rozhostilo ticho, které porušil až bůh hromu.

„Změnil ses, bratře." Loki se zastavil uprostřed pohybu. „A troufám si říci, že k lepšímu. Vládneš překvapivě dobře, budeš mít rodinu..."

„A ty ses, na druhou stranu, rozhodl před tím vším utéct." Thor se neklidně ošil.

„Neunesl jsem otcovu smrt..." začal se hájit, ale Loki mu skočil do řeči.

„Pro nikoho to nebylo snadné. Spíše bych řekl, že jsi neunesl pohled na mě jako na vládce." Bůh lstí moc dobře věděl, že svému bratru šlápl na kuří oko.

„Možná," nepopíral Thor, ale znejistěl. „Nelíbilo se mi pomyšlení na to, že s otcem jste si celou tu dobu hráli na kočku a myš a on z tebe nakonec udělal svého následníka."

„Byl jsi tam se mnou, víš, proč to udělal," připomněl mu Loki chladně.

„To ano," připustil. „Jsem si jist, že i ta předpověď, ohledně tvých synů, v tom hrála roli."

„Hloupost, jak by Odin mohl něco vědět o Vanaheimské věštbě," zavrtěl Loki hlavou a protočil oči.

„Byl to přece jen Všeotec, nejmocnější muž ze všech." Thor se chvíli odmlčel, ale nakonec rozhodně pokračoval. „Loki, já, udělal jsem chybu, když jsem zmizel, když jsem se spojil s temnou magií, abych se dokázal skrýt. Jane teď na mě bude chvíli naštvaná, ale to přejde a vše se snad vrátí do starých kolejí."

„Nikdy nic nebude tak jako dřív," odfrkl Loki a mávl rukou.

„Pomohu ti ochránit tvou rodinu. Ne jako svému králi, ale jako bratrovi," oznámil Thor, který bratrovu poznámku ignoroval a pozvedl ruku sevřenou v pěst, aby svým slovům dodal důraz. S Lokiho kamenným výrazem nic nepohnulo, ale jeho slova potvrdila Thora ve vědění, že i jeho bratr má přece jen nějaké city.

„Děkuji," přikývl bůh lsti rychle.

„Já děkuji, že jste mě přivedli zpět," přidal na hromadu i bůh hromu svůj dík.

„Ach, mí chlapci," uslyšeli u dveří hlas své matky, která se tam náhle objevila. Sepjala ruce a do očí se jí nahrnuly slzy. Rozeběhla se k nim a oba své syny pevně objala...

***
Loki se nahrnul do ložnice jako velká voda. Sigyn, napůl ležící, napůl sedící na posteli překvapeně zamrkala.

„Neměl bys tady být," zašeptala slabě, její tvář se v tu chvíli zkřivila bolestí. S každou další kontrakce nabíraly na síle.

„K čemu by mi bylo být králem, kdybych se musel držet pravidel," ušklíbl se on a posadil se k ní. Vydržel pravidla dodržovat všehovšudy necelé čtyři hodiny od doby, co Sigyn začala rodit. Muži na Asgardu neměli dovoleno být u porodu, s čím Loki původně neměl problém. Když to všechno vypuklo, změnil názor. Zastrašil služebné, které mu chtěly zabránit navštívit jeho ženu, a bez okolků vešel...

Chytil svou manželku za ruku a prohlížel si její unavenou tvář. Vždy si myslel, že ženy v této chvíli křičí, ale Sigyn nekřičela. Pokud bolest cítila, maximálně zasyčela a kousla se do rtu. Díky jejich poutu věděl, co prožívá, avšak v mnohem menší míře. Chvíli zapochyboval, že on by něco takového snesl, ale své ego uklidňoval tím, že ženy jsou na to přece jen uzpůsobené. Nepřiznal by to, ale byl na ni v tu chvíli hrdý.

„Stále jsi mi neřekla ta jména," promluvil a nezbedný pramen vlasů jí zastrčil za ucho. Výběr jmen pro jejich syny nechal zcela na ní, už kvůli tomu, že jeho mysl v této oblasti rozhodně nebyla příliš kreativní. Sigyn se pousmála.

„Váli a Narfi," vydechla. Lokiho její volba překvapila. Už jen kvůli tomu, kde na ta jména k čertu přišla. Neměl proti její volbě však žádné námitky, takže se taky pousmál. Než stihl zareagovat jakkoliv jinak, do pokoje vběhla jedna ze služebných.

„Můj pane, volá vás Heimdall, prý je to naléhavé," vyřídila spěšně a zmizela. Nechtěla opět čelit hněvu svého krále. Loki si povzdychl a protočil oči.

„Měl bys jít," řekla tiše Sigyn. Prudce mu stiskla ruku, když přišla další kontrakce.

„Budu zpátky co nejdříve," slíbil po krátkém rozmýšlení. Vstal, políbil ji do zpocených vlasů a vydal se ke dveřím. Na půli cesty se však zastavil a ohlédl se na svou ženu přes rameno.„Sigyn, já-já..." Ona nejdříve nechápala, o co se snaží, když si však lépe prohlédla jeho výraz a doplula k ní vlna jeho pocitů, pochopila. Nevěděl, jak jí to říct, takové věci mu prostě přes rty nešly.

„Já vím," řekla rychle, aby ukončila jeho trápení. Pochybovala, že dokázala skrýt jisté dojetí. On se kousl do rtu, přikývl a tiše zmizel...

***
„Co se děje, Heimdalle?" zeptal se Loki Strážce ihned, jakmile překročil práh Bifrostu.

„Midgard," vysvětlil stručně.

„Můj bratr?"

„Nejen on."

„K čertu," povzdychl si král. Na tohle teď skutečně neměl náladu, ale nic jiného mu asi nezbývalo. „Přenes mě."

Již o několik chvil později stál na midgardské půdě. Přivítal ho jeho drahý bratr a hned ho vedl širokými chodbami toho prokletého a bohužel dobře známého místa.

„Přejí si s tebou mluvit, bratře," řekl a usmál se.

„Ale já s nimi ne, ať už je to kdokoliv," zavrčel Loki. „Mám svých starostí dost."

„Je něco špatně?" Thorův úsměv zamrzl a do hlasu se mu prodraly obavy. Přece jen byl stále v pozoru, už kvůli Lokiho varování a svému slibu, že jeho rodinu ochrání. Naštěstí prozatím tomu slibu dostávat nemusel.

„Každou chvíli mí synové spatří světlo světa," vyvalil bůh lží bez okolků.

„Vskutku?" rozchechtal se opět Thor a plácl bratra po ramenou. „To je úžasné."

„Jistě." I Loki byl svým způsobem nadšený, jen to nedokázal dávat tak okatě najevo. Vešli do velké zasedací místnosti a to, co uviděl, ho znechutilo ještě více. Okolo stolu sedělo asi deset mužů v nažehlených oblecích. Hned u dveří postával Stark, také v kvádru.

„Skvělé, že ses zjevil," přivítal boha.

„Co chcete?" štěkl on a sedící muže ignoroval. „Nemám na vás čas ani náladu." Kravaťáci okolo stolu se neklidně ošili. Pamatovali si Lokiho jako magora, který zaútočil na New York, a v tuto chvíli měl moc, pomocí které by je zničil mrknutím oka. Báli se ho, skutečně, a on si to moc dobře uvědomoval.

„Promluvit si," řekl klidně Stark, který byl na Lokiho jednání zvyklý.

„O čem?"

„O bezpečnosti našeho světa," odvážil se promluvit postarší muž u stolu a vstal. Loki si ho změřil jedním ze svých vražedných pohledů a pousmál se. „Pokud si kdokoliv může přivést vražednou armádu z vesmíru..."

„Ne kdokoliv a navíc mi to dalo trochu více práce," skočil mu bůh do řeči klidně. „Váš svět je v relativním bezpečí, tak jako všechny ostatní."

„Jak si můžeme být jistí?" odvážil se promluvit další od stolu. Nikdo z nich Lokimu nedůvěřoval.

„Vládnu Devíti světům a Midgard, nebo Země, chcete-li, je jeden z nich. Nesu za něj zodpovědnost tak jako za všechny ostatní. Takže i přes to, že jste tak neuvěřitelně otravní, nemůžu nikomu dovolit, aby vás zničil. Stačí?" Všichni na něj překvapeně hleděli, jeden z nich se opět nadechoval, aby promluvil, Loki ho však nenechal. „Stačí, určitě," uzavřel celou tuhle hloupou schůzku. Než se však stihl přemístit, ujal se slova Thor.

„Počítej s tím, bratře, že já a Jane přijdeme brzy navštívit naše synovce." Opět ho poplácal po rameni. Loki přikývl, ale ustoupil, aby se dostal z bratrova dosahu. Bez jediného dalšího slova se vydal na cestu domů...

***
Když chtěl Loki tento den již po druhé vejít do ložnice, nikdo mu v tom nebránil. Ba naopak se na něj služebné usmívaly od ucha k uchu, což ho možná štvalo více. Sigyn stále seděla na posteli, vypadala však mnohem lépe, než když ji opouštěl, což ho překvapilo. Porodní báby do ní zřejmě nalily nespočet různých odvarů, aby jí dodaly energii a sílu. Něžně se usmívala na dva uzlíčky, které ležely před ní. Loki se k ní rozvážně vydal. Zvedla jednoho z chlapců a vložila mu ho do náruče.

„Opatrně," varovala ho tiše, když si všimla jeho nejistoty. „Tvůj prvorozený, Váli." Když se bůh podíval na svého syna, neubránil se úsměvu. Nemohl odolat. Oddychl si, že chlapec není modrý, což byla jedna z jeho primárních obav. Hlavičku měl pokrytou stříbrným chmýřím, stejný odstín, jaký měla jeho žena. Když pohlédl na svého druhého syna, kterého si mezitím vzala Sigyn, spatřil, že chlapci jsou úplně stejní, až na ty vlasy, protože Narfi je měl černé jako uhel. Rozdílní jako den a noc a přitom si podobní jako vejce vejci.

Když si Loki o chvíli později bral do náruče Narfiho, byl již mnohem jistější. Jakmile si chlapce přivinul blíže k sobě, pocítil z něj nesmírně silnou magii. Pohlédl na Sigyn, která netrpělivě čekala, zda to její muž také ucítí.

„Jednou bude skutečně mocný," řekl překvapeně a ona přikývla. Trochu znejistěl, když si uvědomil, že z Váliho tu moc necítil.

„Jsem si jistá, že Váliho síla bude spočívat v něčem jiném," ujistila ho a smutně se pousmála.

***
První dny byly pro mladou rodinu skutečně náročné. Chlapci byli vcelku klidné děti, za což byli oba manželé neskutečně vděční. Jediný problém představoval fakt, že jakmile se do pláče dal jeden, druhý se k němu v momentě přidal a utišit oba dva naráz nebylo zrovna nejlehčí. Loki se přes den věnoval spíše svým královským povinnostem a jejich komnatám se vyhýbal. Své syny si zamiloval, to nepopíral, jen rodičovské povinnosti nebyly zrovna jeho parketa. Povětšinou, když se chlapci dali do řevu, odešel. Sigyn mu to svým způsobem neměla za zlé, na druhou stranu na to všechno zůstávala sama. Jistě, Frigga, nadšená babička, hlídala, aby si Sigyn mohla na chvíli odpočinout, ale i přes to...

Po prvním týdnu, jednou večer, nechala Sigyn Lokiho s chlapci samotného. Odešla do koupelny, aby si dopřála koupel. Když se ponořila do horké vody, její tělo se příjemně uvolnilo. Zpozorněla, když z vedlejšího pokoje uslyšela dětský pláč. Chtěla vstát a jít syny utišit, ale včas se zarazila. Vždyť Loki byl přece jejich otec, může se postarat, máma má dovolenou... Po chvíli pláč skutečně ustal, což Sigyn příjemně překvapilo. Modlila se jen, aby Loki neudělal nějakou pitomost. Nedalo jí to tedy a z vody vylezla. Spěšně se usušila a hodila přes sebe župan. To, co spatřila, když se vřítila do ložnice, ji přinutilo se usmát. Loki seděl na posteli, po pravé i levé ruce mu ležel jeden chlapec. Hladil je po bříškách a Váli i Narfi spokojeně podřimovali. Před obličejem mu levitovala kniha, obalená jemným světlem magie. Když si povšiml Sigyn, která se nad tím obrazem jen potutelně usmívá, prostě pokrčil rameny a kniha přistála na nočním stolku. Bohyně přešla k posteli, vzala si Váliho, Loki zvedl Narfiho a společně je odnesli do vedlejšího pokoje, kde spávali ve velké dřevěné vyřezávané kolébce.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction