OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Jen a jen pro tebe - 9. kapitola

29.06.2017 (15:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1153×

Loki ve své cele umíral nudou. Ztrácel pojem o čase, netušil ani, jak dlouho už je zavřený. Přecházel sem a tam a přemítal nad délkou svého trestu. Pokud mu bude dopřán dlouhý život, bude to sakra opruz.

Volné chvíle, které zabíraly veškerý jeho čas, se snažil využít ke zlepšování svých magických schopností. Byl jistojistě jeden z nejlepších mágů ve všech devíti světech, ale chtěl být ještě lepší. Za tu dobu, co tady trčel, dokázal vypracovat své iluze téměř k dokonalosti… Prvotní nadšení z něho již však opadlo. K čemu mu taková schopnost tady v cele bude?

Jednou však malé vzrůšo přece jen nastalo. Loki viděl přicházet strážné, což samo o sobě nebylo tak nenormální, kdyby nezastavili u jeho cely a nezrušili pole, které ho drželo místo mříží. Beze slov ho popadli a táhli pryč z vězení.

„Kam míříme?“ zeptal se bůh s neskrývanou zvědavostí. Odpovědi se mu nedostalo, strážní zachovávali kamenné tváře, plně ho ignorovali. Nezbylo mu tak nic jiného, než se nechat vláčet vstříc svému osudu. Teoreticky by se mohl pokusit prchnout, ale něco uvnitř mu v tom bránilo… Svědomí? To asi těžko…

Když byli v cíli své cesty, strážní ho žduchli napřed, až Loki klopýtl. Tiše proklínal ty dva idioty. Chtěl se otočit a říct něco nemilého na jejich účet, když ho to, co spatřil, zastavilo.

„Sigyn?“ zašeptal a nevěřícně na ni zíral. Stála tam, okouzlující jako vždy, a zvláštně se na něj usmívala. Jeho nohy se náhle, snad i bez jeho vědomí, rozpohybovaly směrem k ní. Pevně se objali a nedbaje stráží, které je sledovaly, i dlouze políbili. „Co to znamená?“ zeptal se, když se jejich rty oddělily. V očích své ženy spatřil nějakou nekalost. Pousmál se, určitě má něco v plánu.

„Mluvila jsem s Odinem. Řekněme, že jsem zatáhla za ty správné nitky a on mě nechal s tebou alespoň promluvit,“ vysvětlila rychle.

„Skvěle, pro začátek,“ ušklíbl se. „Rád vidím, že tvé přesvědčovací schopnosti jsou stále tak ostré jako kdysi.“

„Nejostřejší,“ řekla tiše, pevně se k němu přitiskla a paže omotala kolem jeho krku. Vytočila tělo svého manžela tak, aby stráže neměly šanci spatřit, že mu něco říká. Stáhla si jeho hlavu níže a stoupla si na špičky. Poté mu do ucha zašeptala: „Mám plán, jak tě dostat ven. Dobře mě poslouchej…“

***

„Proč by to nemělo být možné?“ vyštěkla Sigyn možná až příliš prudce.

„Zrovna v tuto dobu? Jak příhodné!“ Ani Odin již nezněl tak klidně jako na začátku. Jeho i Friggu novinka, kterou jim jejich snacha sdělila, slabě řečeno překvapila.

„Tohle jsem bohužel neměla šanci ovlivnit. Já a Loki jsme manželé, je to přirozené, stává se to,“ promluvila již o něco klidněji. Nakonec, přece jen střídání nálad by mělo být v jejím „stavu“ zcela běžné. „Já nevím, co bych teď měla dělat?“ dodala ještě a snažila se působit co nejsklesleji. Frigga, která buď prohlédla její divadlo, nebo jí skutečně skočila na špek, se mladé bohyně zastala.

„Nemůžeš ji v tomhle nechat samotnou, Odine,“ řekla tiše svému muži, který nesmlouvavě křivil tvář.

„Nebude v tom sama,“ nedal se Všeotec. „Jistě bude mít veškerou tvou pomoc.“

„Prosím, můj pane,“ vyhrkla Sigyn lítostivě. „Nenechávejte mé dítě vyrůstat bez otce.“

***

Sigyn kvůli takové lži cítila výčitky, ale pouze chvíli. Upřímně doufala, že to zabere. Odin byl na téma otcovství velice dá se říci i citlivý. Moc dobře věděla, že těhotná být nemůže. S Lokim už na začátku jejich manželství tohle téma jasně probrali a shodli se na tom, že by zrovna oni dva cenu za nejlepší rodiče nevyhráli. I v takové situaci pomůže magie. Dokázali svá těla začarovat tak, aby nepočali dítě, a tato metoda byla, alespoň prozatím, více než účinná.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Dotyčný nečekal na výzvu a bez okolků vstoupil dovnitř. Byla to Frigga, v obličeji zamyšlený výraz. Postavila se přímo před svou snachu a podívala se jí do očí.

„Nenosíš pod srdcem mé vnouče.“ Nebyla to otázka, prostě to konstatovala. Sigyn pochopila, že tady nemá smysl lhát.

„Ne,“ odpověděla prostě. „Znáte mé záměry, že?“

„Ano. Na jednu stranu oceňuji, co pro něj děláš, ale nelíbí se mi ten způsob,“ prohlásila Frigga a odvrátila se.

„Ani mně se to nezamlouvá,“ připustila Sigyn, „ale já ho musím dostat ven.“ Frigga se k ní opět otočila čelem, ve tváři mírný šok z náhlého prozření.

„Víš ještě něco, že? O tom, co Loki dělal v temnotě. On ti to ukázal.“ Její hlas byl zatřený, zorničky rozšířené a trhavě dýchala. Sigyn nerozhodně pokývala hlavou. Slíbila přece Lokimu, že bude mlčet!

„Ano,“ přikývla nakonec. „Ale přísahala jsem, že to nikomu neřeknu… I přes to, že by mu to mohlo pomoci.“

„Hlupák jeden ješitný,“ zasyčela Frigga. „Nuže dobrá, má drahá,“ promluvila klidně a pohladila Sigyn po tváři. „Pomohu ti dostat ho na svobodu. Zkusím zatlačit na Odina, na mě dá, tedy alespoň doufám.“ Smutně se usmála a měla se k odchodu. Ve dveřích se však otočila zpět ke své snaše. „Co se poté stane s vaším dítětem?“ zeptala se opatrně.

„Přijdu o něj,“ prohlásila Sigyn bez okolků a jakékoliv emoce v hlase. Znělo to krutě, třebaže šlo pouze o vymyšlené dítě…

***

A jak Sigyn řekla, tak se i stalo. O dítě „přišla“ asi o měsíc později, kdy už by na ní těhotenství teoreticky mělo začít být vidět. Svému účelu tahle velká habaďúra ale posloužila. Odin, na silný popud Friggy, Lokiho z cely propustil. Podmínkou bylo, že nesmí opustit palác bez doprovodu a Odinova vědomí, už vůbec se nesmí vydat mimo Asgard. Na rukou musel neustále nosit dva kovové náramky, které se v případě potřeby semkly k sobě jako pouta.

Loki svůj nový módní doplněk nenáviděl, byl ale v rámci možností svobodný, takže si moc nestěžoval, a už vůbec ne před svou manželkou, která ho ven z té díry dostala. Oba dva hráli nějakou chvíli zdrcené a zklamané z toho, že „ztratili“ dítě, a život se nakonec sám tak nějak v rámci možností vrátil do původních kolejí. Sigyn cítila obavy, a to konkrétně z toho, aby Všeotec nevrátil Lokiho zpět do cely. Tak se však nestalo a ona tušila, že na tom bude mít velkou zásluhu Frigga. Díky za chápající tchýně…

***

O několik měsíců později

Loki byl pohodlně rozvalený na kanapi u okna v jejich komnatách a pokoušel se číst knihu. Nemohl se však vůbec soustředit. Po dlouhém rozjímání musel usoudit, že způsob, kterým ho Sigyn dostala z cely, byl asi ten nejlepší. On sám ze začátku preferoval útěk, který by znamenal skutečnou svobodu. Možná že byl z cely venku, ale to, co teď prožíval, se svobodou nazývat rozhodně nedalo. Připadal si jako kanárek v kleci. Stále to ale bylo lepší než nic. Na druhou stranu se nemusel skrývat a cítit neustálou nervozitu z toho, zda nemá někoho v patách… Když se mu konečně podařilo začíst se do knihy, do pokoje vstoupila Sigyn. Tiše přešla místností a posadila se k němu na kanape. Loki se musel, ke své nelibosti, kousek posunout. Jeho žena byla jako opařená.

„Děje se něco?“ zeptal se po chvilce, po kterou ona stále zírala na jedno místo na podlaze. 

„Potřebuji tvoji pomoc,“ vypadlo z ní nakonec.

„S čím konkrétně?“ Loki se napřímil a zastrčil jí pramen stříbrných vlasů za ucho, aby alespoň částečně viděl do její tváře, protože se stále odmítala k němu otočit čelem.

„Musím něco najít…“ zamumlala.

„Sigyn, nemůžeš být konkrétní?“ Pomalu mu docházela trpělivost.

„Slyšels o Vanaheimské věštbě?“ zeptala se a konečně se na něj podívala.

„Myslím, že ne,“ pokýval hlavou Loki.

„Kdysi jeden vanaheimský král obvinil jednu čarodějnici ze zrady a za trest ji nechal kouzlem uvěznit do malé vyřezávané bedýnky. Jednou za deset tisíc let tato prokletá čarodějnice přinese proroctví. Může být vyřčeno pouze jednou a uslyší ho ten, kdo ji včas najde. A ten čas se blíží,“ vysvětlila svému manželovi Sigyn stručně a v zelených očích se jí vyzývavě zalesklo.

„Takže ty chceš slyšet tu věštbu? Proč?“ Loki nechápal, co tím sleduje.

„Nechci, aby ji jako první našla má rodina. Už vůbec ne má macecha. Já budu ta, která věštbu vyslechne,“ řekla odhodlaně. „Udělám cokoliv, abych té bandě idiotů dokázala, že jsem lepší, než oni kdy budou."

„Mám rád rodinné souboje,“ ušklíbl se Loki potěšeně. „Kde ji ale budeme hledat?“

„Všechny důkazy ukazují na Midgard,“ odpověděla mu opatrně. On si povzdychl.

„Co už,“ pokrčil rameny a vstal. „Je to přece také jeden z devíti světů." Nabídl Sigyn ruku a vytáhl ji na nohy. „Kdy vyrazíme?“

Tak, po dlouhé době další kapitola. Upřímně, nemám z ní moc dobrý pocit, ale nenapadá mě, jak jinak bych ji měla zpracovat (proto mi její vydání trvalo tak dlouho). Pro pokračování příběhu jsem prostě potřebovala dostat Lokiho z cely... Jakýmkoliv schůdným způsobem. Je to trošku otřepané, ale snad mi to odpustíte.

Těším se na vaše reakce a pokorně přijmám jakoukoliv konstruktivní kritiku.

Žijte dlouho a blaze!

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Jen a jen pro tebe - 9. kapitola: