OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za královnu XIX.

23.07.2019 (13:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1151×

V ohrožení

Na Asgard jsme se vrátili jako zmoklé slípky. Když se Thor vrátil k domu našich, a já mu vysvětlila, že moji rodiče prachsprostě utekli, měl nám s Lokim za zlé, že jsme je nezastavili. Kdo by se mu divil. S Lokim se dost pohádali, a kdybych mezi nimi nestála já, pravděpodobně by na sebe začali používat svá kladiva lomeno své čáry. Takže teď na mých bedrech neležela jenom tíha zrady našich, ale taky tíha nejnovějšího sváru v královské rodině. Ach jo, proč jenom ti dva nemohli být trochu víc jako Will a Harry?

Loki mě, ihned potom, co jsme se objevili v Himinbjörgu, vzal za ruku. Bylo mi jasné, že se odsud hodlá vypařit jak pára nad hrncem, do paláce, bez Thora. Mě chtěl přibrat s sebou, buď proto, že konečně pochopil, že jsem byla jeho jediná kámoška na celým Asgardu, nebo proto, že se cítil provinile za to, jak se choval po tom, co jsme se spolu vyspali.

Ani jedna verze mi ale nepřišla dostatečně relevantní, proto jsem se vysmekla z Lokiho sevření a ustoupila od něj. Zmateně na mě zamžoural.

„Vezmu tě do paláce,“ osvětlil Loki něco, co už jsem jaksi dokázala odvodit. Zavrtěla jsem hlavou.

„A bráchu tady necháš, co?“ udeřila jsem na něj. Zamračil se na mě, a tímtéž pohledem se přesunul na Habána.

„On si poradí!“

„Jo ták…“ protáhla jsem ironicky a vzpurně jsem si založila ruce na hrudi. „V tom případě si poradím taky.“

„Jen běžte, Gen.“ Thor se na mě smířlivě usmál. „Dostat se z Himinbjörgu pro mě není problém.“

„Ne, Thore, tady jde o princip,“ zpražila jsem ho, u čehož jsem se pohledem pořád přetlačovala s Hanibalem. „Dík za nabídku, ale já tu zůstanu s Habánem.“

Loki se zatvářil ještě trochu více vytočeně. Ve tvářích byl úplně rudý, jako by měl každou chvíli puknout vzteky. Na upřednostňování Thora před jeho osobou byl háklivý. Osobně jsem s těmihle jeho výlevy ještě neměla tu čest, ale po hradě se šuškalo, že to hrozně špatně nesl. Dokonce bych i řekla, že nepokrytě žárlil. Ne že by k tomu teda měl jakékoli právo – jeden sex z nás nedělal manžele, ba dokonce ani partnery. Že se dokázal (a často tak činil) chovat jako idiot, jsme o něm ale taky už věděli. Mně se aktuálně zdálo, že naše společná, intimní dvouhodinka na Midgardu na něj zatím měla spíš negativní efekt než pozitivní.

„Jak je libo, prosit tě nebudu!“ Ještě použil moji hlášku a pak už byl pryč, vztekloun jeden paličatej.

Takže jsme tu s Thorem zbyli sami.

„Jak se odsud dostaneme? Nemáme koně,“ poznamenala jsem s povzdechem ke korunnímu princi. Rozhodně jsem se nehodlala vracet k tomu, co se tu odehrálo pět sekund zpátky.

„K pevnosti přiléhají stáje,“ odpověděl mi poněkud skoupě.

To je dobrý, Thore, fakt mi nemusíš děkovat za to, že jsem ti dala přednost před bráchou, pomyslela jsem si ironicky v reakci na jeho stručnost.

Stáli jsme dost blízko od sebe na to, abych ho mohla čapnout za paži, když se ke mně otočil zády.

„Počkej, Habáne, něco pro tebe mám,“ oslovila jsem ho přezdívkou. Pak jsem ruku strčila do kapsy kabátu a vyndala z něj úhledně složený papírek s nápisem: Pro Imogenu. Ten jsem rozložila a natáhla ho tak, aby Thor viděl na jeho pomalovanou část.

„Co je to?“ pátravě se zamračil.

„Univerzální spravovač nálady,“ zahučela jsem věcně. „Našla jsem to v obýváku v domě našich. Písmo je mámino, musela to tam pro nás nechat.“

Thor si tu věc ode mě přebral a začal ji zkoumat. Šlo o dost podrobně popsaný plánek podzemních chodeb múspelského hlavního města. Z toho, jak se blonďák mračil, jsem ale odvodila, že tak úplně nepobral, oč šlo.  

„Stále netuším, nač se dívám,“ zabrblal upřímně. Povzdechla jsem si.

„Je to plán podzemních chodeb Muspelheimu, který nám namalovala moje máma,“ vysvětlila jsem polopaticky a jemu se zájmem rozšířily oči. „A držíš ho vzhůru nohama, ty koumáku.“

„To je ale skvělé!“ podivil se, v důsledku čehož jsem pobaveně kývala hlavou. Pak se ale zatvářil nejistě. „A k čemu přesně nám je?“

Protočila jsem očima, vytrhla mu dokument z ruky a začala ho opatrně skládat.

„Nevím, jak pro tebe, ale pro mě je to důkaz, že moji rodiče nejsou zbabělci.“

Nelhala jsem. Opravdu jsem netušila, k čemu přesně nám mapka bude, ale bylo jasné, že by se v budoucnu mohla hodit. Pro mě ale znamenala něco úplně jiného. Vyjadřovala máminu omluvu za to, že se zdekovala a utekla. Ta akce nejspíš nebyla z její hlavy. To táta se netvářil nadšeně, když jsem vysolila, oč Asgardu jde. Stejně jsem se na něj ale nemohla zlobit. Snažil se mámu chránit, protože ji miloval. I když jsem měla výhrady, nemohla jsem mu to mít za zlé.

„Thore, a jinak seš v pohodě?“ broukla jsem, ve snaze změnit téma. „Jaké to bylo s Jane? Normálně od tebe její jméno slyším v každý třetí větě, teď uběhlo půl dne a tys o ní ještě neřekl ani slovo.“

Zatvářil se ještě trochu více nešťastně a uhnul pohledem. Nechtěla jsem malovat čerta na zeď, ale jeho výraz napovídal, že nešlo o osudové znovushledání.

„Nic moc. Našla si jiného,“ vysolil neochotně.

Vytřeštila jsem na něj oči. No, aspoň to vysvětlovalo, proč byl už od rána v ráži.

„Ou, to mě mrzí…“ vydechla jsem upřímně. „Vím, že ti na ní záleželo.“

Blonďák zatnul dlaně v pěsti, vyhýbaje se mým očím.

„Záleželo? Miloval jsem ji z celého srdce!“ obořil se na mě a já na moment znejistěla. Takhle naštvaného jsem ho viděla, jen když se dozvěděl, že mě Loki z vězení vydíral. Tehdy se aspoň zlobil oprávněně, na původce toho všeho. Tentokrát si ale chladil žáhu na mé osobě. A to se mi, pochopitelně, nelíbilo.

„Já vím, Thore,“ broukla jsem soucitně. „Ale tak… zkus se na to podívat z její perspektivy. Po tom, cos – dvakrát – zachránil Zemi, ses vypařil na Asgard a neukázal ses až doteď. To je trochu zavádějící, nezdá se ti?“

„Ne,“ vypálil okamžitě. Obdařila jsem ho zpytavým pohledem. Rozhodil rukama a frustrovaně zachrčel. „Uch, možná! Já ale nemůžu být na dvou místech zároveň! Asgard je mým domovem, brzy mu budu vládnout!“

„No jo, trable v ráji,“ snažila jsem se zlehčit situaci. „Hele, navrhuju celou tu věc probrat dneska večer, u medoviny. Páč už nemáme moc času, jestli chceme předběhnout tvýho bratra v tom, kdo Odinovi jako první vyslepičí, že moje máma se vlastně žádný diplomatický šarády účastnit nebude.“

Thor přikývnul. Úsměv jsem z něj sice nevydolovala, ale byla jsem ráda i za souhlas. „Dobrá. Ale platím já.“

„Teda, blonďáku, ty víš jak si získat ženské srdce,“ uculila jsem se na něj. Pak mi dal přednost ve dveřích a odebrali jsme se k mému nejoblíbenějšímu dopravnímu prostředku na celém světě.

***

Medoviny jsme se, toho dne, nedočkali.

Když jsme dokvačili do trůnního sálu, Odin nebyl nadšen, že s sebou nevedeme moji máti.

Provedla jsem pukrle, Thor se uklonil. Očima jsem nervózně zabrouzdala k lidem, kteří stáli po stranách. Zvědavě nás očumovali a mně bylo jasné, že se na nás přišli podívat jenom proto, že chtěli vidět nějaké to vzrůšo.

„Lady Imogeno,“ oslovil mě Všeotec. „Asgard si považuje vaší snahy vyřešit konflikt světů bez zapojení armád. Je však jasné, že jste selhala.“

„Vaše Veličenstvo, já-“

„Tiše, dítě. Dostala jste svou šanci vyřešit věci po svém. Nyní je řada na mně,“ přerušil mě, s čímž se postavil a podíval se za nás, na lidi. Aha, takže se můžeme těšit na Odinův jistě velmi geniální, populistický monolog. Ty jsem měla nejradši.

„Obyvatelé Asgardu, vojáci Einherjar, valkýry, promlouvám k vám, neboť je Asgard v ohrožení!“ To už místnost propukla v šum. Protočila jsem očima a ucítila, jak do mě Thor drcnul loktem. Odin se ale nenechal vyrušovat.

„V Muspelheimu propukla vzpoura. Jeho vládce nás provokuje a pokouší. Vězní vládce všech zbylých světů a vyhrožuje jim zničením jejich domovin za předpokladu, že mu neposkytnou vojenskou podporu pro válku s Asgardem.“ Odmlčel se. Lidi dělali přesně to, co měli – lapali po dechu a pohoršeně vrčeli. „Mí synové se pokoušeli najít alternativní řešení, avšak selhali. Nezbývá mi, než učinit to, co jsem měl udělat už dávno. Svolávám hotovost Einherjar a valkýr za účelem vysvobození Múspellu z rukou tyrana a vraha!“

Lidi se roztleskali a začali skandovat něco ve stylu: „Za Asgard!“

Sklonila jsem hlavu a pohlédla na své dlaně. Zklamala jsem. Zklamala jsem Asgard, i když se tak netvářil, a zklamala jsem i Muspelheim, který o tom ještě nevěděl. Válka bude a můžu za to já. Nedokázala jsem jim pomoct.

„Asgarďané,“ zahřměl Odin znovu a já si odfrkla. Chtěla jsem se zachumlat do peřin a nadávat si do neschopných hus, ne tady stát jak na grilovačce, před zraky všech.

Karma je fakt svině.

Oči mi z Odina sklouzly na Lokiho, který stál v davu mezi nějakou kyprou ženštinou a vojákem. Hleděl na svého otce, než pohledem zabrousil ke mně. Moje oči, ve kterých nutně muselo být minimálně tolik lítosti a neskrývaného strachu, co v mé duši, mu nakrásně naservírovaly vše, co jsem cítila.

Na chvíli jsem úplně odbourala Všeotcův monolog, protože jsem čekala, jak Loki zareaguje. A on, jako správný zbabělec, rychle odvrátil zrak. Bylo jasné, že netuší, jak se s tímhle mým citovým rozpoložením poprat. I tak mě ale trochu zamrzelo, že se tomu, takhle alibisticky, vyhnul.

„Surtr bude zabit, a tak vyvstane otázka, kdo jej nahradí na trůně Muspelheimu,“ prohlásil Odin do éteru, v důsledku čehož jsem zbystřela. „Ohniví obři nikdy nebyli našimi spojenci. To se ovšem změní s příchodem nového vládce,“ odmlčel se a otočil se směrem ke mně. Pak mým směrem natáhnul dlaň, jako by mě vyzýval, abych přišla blíže.

Pane na nebi, že se nepokouší udělat to, co si myslím? Že mě nechce prásknout všem Asgarďanům?

„Představuji vám lady Imogenu O’Conellovou, právoplatnou Surtrovu dědičku!“ Na tvář se mi vyškrábala panika. Thor po mém boku zalapal po dechu, já ale okamžitě trhla hlavou směrem k Lokimu. Oči měl vyvalené a zdál se být bledší než obvykle.

Takže odteď to byla res publica… nebylo úniku.

Zatočila se mi hlava. Srdce se mi rozbušilo a já cítila, jak ze mě, s každým výdechem, prchá síla. Musela jsem ztěžka polknout, abych odstranila sucho v hrdle, které jsem pocítila. Lidi, bůhví proč, začali tleskat a výskat, já ale sotva lapala po dechu. Na moment jsem zvážila útěk z místnosti.

Přílišná pozornost všech přítomných, vydýchaný vzduch, hlasitý potlesk, panika, vina, ostré světlo místních lustrů a všudypřítomný lesk – to všechno přispělo k tomu, co mělo přijít.  

Převrátil se mi žaludek, proto jsem si rychle přitiskla dlaň na ústa a rozběhla se ke dveřím.

První dávka obsahu mého žaludku skončila v nebohém květináči na chodbě v blízkosti trůnního sálu. Mé tělo bylo ovšem sofistikovaným, uvědomělým organismem, proto druhá dávka setrvala v mém žaludku do doby, než jsem doběhla do svých komnat. Sice jen tak tak, ale přece jen jsem se ve finále trefila do záchodové mísy.

Otřepala jsem se zimou, třebaže jsem na sobě stále měla zimní kabát, ve kterém jsem přijela z Midgardu. Za chvíli mi začalo být horko, a to až do té míry, že jsem se začala potit. Taky jsem několikrát po sobě kýchla a začalo mi téct z nosu.

Ani nevím, kolik času uběhlo od chvíle, kdy jsem se usídlila na mramorové podlaze v koupelně, když se ozvalo tiché cvaknutí dveří. To znamenalo, že budu mít publikum.

Pecka.

Otočila jsem se a přes rameno koukla na nově příchozího. Čekala jsem Friggu, Eiru, Sif, tu blondýnu z válečné rady, nebo nějakou jinou ženskou. Vlastně, i Flirtující blonďák, Asiat, Tlusťoch, nebo ó velký hromovládce byli pravděpodobnější variantou. Rozhodně jsem ale nečekala, že za mnou přijde sám Darth Vader. 

„To ne, běž pryč,“ zaúpěla jsem zoufale a složila hlavu do dlaní. „Nechci, abys mě takhle viděl.“

Donesl se ke mně prapodivný hrdelní zvuk.

„Za dva tisíce let svého života jsem viděl horší, to mi věř,“ prohodil neutrálním tónem, já si odfrkla.

„Přišel ses zasmát?“ zabručela jsem nevrle. „Tak prosím, máš jedinečnou příležitost. Řekni něco hnusně trefnýho… třeba že pozornost davů srazila budoucí královnu nezdolného Muspelheimu na kolena!“

Tentokrát už se opravdu uchechtnul. Já k němu chtěla střelit káravým pohledem, ale bohužel, přemohla mě další vlna nevolnosti. Sotva jsem si z obličeje stihla odhrnout vlasy, než jsem opět navázala intimní kontakt se záchodovou mísou.

Nečekala jsem od Lokiho nic, protože byl princ – čímž se rád oháněl – a jako takový mi tudíž nemusel pomáhat. Přesto jsem, jen o pár sekund později, ucítila jeho dotyk na své skráni. Prsty se letmo dotknul mých spánků, jak se mi snažil co nejvíce vlasů odhrnout z tváře dozadu. A dokonce se mu to, kupodivu, podařilo. Držel mi vlasy tak, že mi nepřekážely, což od něj bylo opravdu duchaplné.

„Proč jsi nikomu neřekla, co má s tebou Odin v plánu?“ otázal se mě, když jsem skončila, spláchla a sedla si na paty. Klečel vedle mě a já pro jednou měla pocit, že jsme si rovní.

Vydechla jsem z plic přebytečný vzduch. Konečně nehrozilo bezprostřední nebezpečí, že ze mě ještě něco vyjde ústním otvorem, proto jsem se chytla okraje umyvadla a počala se hrabat na nohy. Loki byl překvapivě pohotový – zvednul se dříve, proto mi pomohl. Nestlačila jsem zírat.

„Proč jsi tady?“ oplatila jsem mu otázkou. Zašklebil se, což jsem spatřila v zrcadle před sebou.

„Zjišťuji, zda jsi v pořádku,“ řekl mi upřímně. Ne, oprava, až teď jsem nestačila zírat. „Nevěděli jsme, proč jsi utekla. Thor říkal, že ti muselo být zle, když tě otec vyzval, abys k němu přistoupila. Trval na tom, abych za tebou zašel a zjistil, co se děje.“ 

Zamračila jsem se, natahujíc se po kartáčku a pastě. Takže tohle byla Thorova akce. Z nějakého důvodu jsem se cítila zrazená.

„Aha. Tak mu vyřiď, že mu děkuju za zájem,“ opáčila jsem suše, „ale Thor může bejt v klidu. Tohle u mě není neobvyklý.“ Pak jsem se odmlčela a plánovala jsem mlčet minimálně až do doby, než si vyčistím zuby.

„Přetlumočím mu to. Jistě mu spadne kámen ze srdce,“ poznamenal. Netušila jsem, zda ještě pořád mluvil o Thorovi, nebo zda to byla nějaká metafora. Proto jsem přikývla a uhnula očima ke kartáčku, na který jsem úspěšně napatlala pastu.

„K tvojí otázce… nevím, proč jsem vám to neřekla. Asi jsem si myslela, že si to s tím mým kralováním tvůj otec rozmyslí. Nebo že se se Surtrem dokážou domluvit.“ Uhýbala jsem očima a znovu na něj přes zrcadlo koukla až ve chvíli, kdy se ke mně přiblížil a položil mi dlaně na paže. Po těch vycestoval až k ramenům, z nichž mi začal stahovat kabát. Prsty něžně tancovat nahoru a dolů a mně naskočila husí kůže.

Neměla jsem páru, co se to tu dělo. Kde se schovával ten chladný, pragmatický Loki, kterého jsem znala? Proč se najednou choval tak rozněžněle? Na tohle jsem nebyla zvyklá, sakra! Měl nakrčená obočí a zdálo se, že hodnotí každičký můj pohyb stejně, jako já hodnotila ty jeho.

Byli jsme tak marní…

Marně přehnaně opatrní, protože ani jeden z nás očividně netoužil splést se ve věcech citů.

Přemohla mě vlna úzkosti, úzce následovaná dalším zimomřivým otřepáním. Otázkou nebylo, jestli se Loki vrátí ke svému obvyklému jednání, ale kdy se k němu vrátí. Musela jsem tedy jednat, dokud byl v týhle svý rozněžnělý formě. Kvapně jsem se k němu otočila čelem. Dlaněmi jsem mu, pomalu a opatrně, vycestovala na hruď a čekala, co se bude dít. 

„Loki já…“ vyhrkla jsem předtím, než jsem si dokázala rozmyslet, co mu vlastně chci říct. Všechno, co jsem cítila, jsem se pokusila narvat do jediného pohledu. Taková druhá šance pro to, čeho jsem se snažila docílit předtím, v mém snu. Strach, nejistota, lítost, panika, nedůvěra, cit, zmatení – to všechno v něm mohl identifikovat.

„Vím. Cítím to stejně,“ odtušil tiše, než si mě přitáhnul v objetí.

Slyšela a cítila jsem každý úder jeho srdce, které bilo jako zvon. Něco mi říkalo, že bych to měla vnímat pozitivně – byl zdráv jako řípa a aktuálně mi byl nedocenitelnou oporou. Jenže takhle jednoduše, pragmaticky jsem se na to dívat nedokázala. Když jsem zavřela oči, místo života se mi vybavila smrt, místo světla temnota a místo míru válka.

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Království za královnu XIX.: