OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » There's more - 2. kapitola

21.12.2014 (09:00) • JohnnyBlade • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1647×

Sestřička se mnou projížděla chodbou a já jen zhrzeně seděl na tom invalidním vozíku, který byl více jak nepohodlný, bolel mě z něj zadek. Slečna v modrém obleku dojela až k posledním dveřím na konci chodby. Hlavu jsem měl plnou Sasukeho. Hnědovláska mi pomohla z vozíku do postele a s úsměvem na tváři odešla. Štvalo mě, jak tady na každého každý hází pozitivní a milé obličeje. Byl jsem doktor a sám jsem toto nedělal, vždy jsem jim řekl vše popravdě. Nemělo cenu jim mazat med kolem pusy.

„Pane bože, to jsem zase něco posral!“ Toto nešlo říct slušně, praštil jsem hlavou do polštáře. Jsem doktor a udělám takovou volovinu. To se bude v těch papírech hezky vyjímat. Kdo ví, jestli to nedotáhnu až k padáku. To by mi ještě chybělo. Sasuke ještě studuje a peníze potřebujeme. K tomu musím zařídit, abych se nedostal do basy. Třeba Madara, ten by mi mohl pomoct, je to dost dobrý a vlivný právník. Dalo by se říct, že má prsty všude. Ale největší starosti mi dělal teď bráška, který na tom byl špatně a nejspíše mě posílal do horoucích pekel, ani bych se mu nedivil, kdyby mě teď začal nenávidět. Bylo mi to líto. Se Sasukem jsme se znali teprve krátce, i když jsme byli bratři. Studoval jsem totiž ve Švýcarsku. Po smrti rodičů se o něj staral nějakou tu dobu Madara, chtěl jsem být s ním, ale musel jsem dostudovat, byl to otcův sen, abych se stal lékařem.

Ze začátku jsem se s ním kvůli tomu přel, moc se mi do toho nechtělo, ale dal jsem té medicíně šanci. Později mě to začalo i trošku bavit. Jenže ne natolik, abych si to užíval. Často jsem uvažoval o ukončení studia, v hlavě mi létaly představy ohledně mého otce a jeho reakce na to, že bych školu ukončil.

Poté, co naši zemřeli, padlo u mě nečekané rozhodnutí. Rozhodl jsem se, že toho lékaře dostuduji, byl to přece jen jeho sen a já mu ho hodlal splnit, i když tu už s námi není. Matka by byla také určitě ráda, kdyby věděla, že je ze mě doktor. A i kdybych to studium ukončil, tak jí by to nevadilo, možná by trochu zklamaná byla, ale nic by proti tomu nenamítala, ona totiž byla takový opak otcovy povahy. Milá… vlídná… vždy nás trochu víc rozmazlovala a hýčkala. Otec ten nás vedl tak trošku tvrdou a pevnou rukou. Neměl jsem mu to za zlé. Bič a cukr funguje skoro ve všech ohledech.

Matka s otcem měli tak rozdílné povahy, a přesto spolu dokázali být a milovat se. Obdivoval jsem je, že i po tolika letech, co byli spolu, pořád se na sebe navzájem dívali jako na svaté obrázky. Otec naši matku moc miloval a ona jeho také. Kdykoliv jste je spolu viděli, spatřili jste na jejich tvářích úsměv a v očích lásku. Nějaká ta bouře mezi nimi proběhla, neříkám, že ne, ale oni se na sebe nedokázali moc dlouho zlobit. Naštvanost jim vydržela maximálně dvě hodiny, teda otci. Matka ta s ním jednou nepromluvila jeden den, protože jí poničil její nejmilovanější šaty. Chtěl mamce trochu pomoc s domácností, a tak se rozhodl, že dá prádlo do pračky, na tom nemůžete nic zkazit. Dřepl si k pračce a z koše na špinavé prádlo vyndal několik kusů oblečení. Já stál ve dveřích na verandu a pozoroval jsem ho. Do bubnu pračky házel vše, co mu přišlo pod ruku. Nestaral se, jestli je to oblečení tmavé, nebo světlé. Dokonce tam hodil i svoji pracovní bílou košili a maminčino rudě červené triko. Usmál jsem se.

„Co je?“ Tázavě se na mě zadíval a pozvedl jedno obočí vzhůru.

„Ale nic,“ zasmál jsem se znova a odešel do svého pokoje. Nechám ho se v tom vykoupat, navíc v tom koši bylo stejně jeho oblečení, aspoň v to doufám, a taky chci vidět ten jeho výraz, až uvidí tu svoji “novou“ košili. Šel jsem k sobě do pokoje s tím, že si konečně dočtu knížku, kterou mám rozečtenou asi měsíc a půl. Už na to není tolik času.

Po pár stránkách knížky, které jsem přečetl, mě knížka natolik chytla, že jsem ani nevnímal čas. Každé slovo, každé písmeno jsem hltal jedním dechem. Ze čtení mě vyrušil až čísi výkřik, jenž se ozýval z dolní části domu.

„Fugaku!“ ozvalo se celým domem.

Aha. Takže máma už se vrátila z práce a pračka už doprala. Zvedl jsem se z postele, zavřel knihu a šel se podívat na tu spoušť, co táta natropil. Sešel jsem schody a vešel do kuchyně. U stolu seděla matka. Nevěděla, jestli má zuřit, nebo brečet. V rukou držela jakousi bílou, dlouhou látku, no bíle moc nevypadala, byla to spíše směsice různých barev. Zahleděl jsem se na to pořádně, až teď jsem si všiml, že toto jsou máminy oblíbené šaty! On k tomu oblečení dal i šaty, no to si snad ze mě střílí! Látka nevypadala vůbec vábně. Stočil jsem pohled na otce, který seděl naproti matce. Hlavu měl sklopenou jako nějaké to děcko, co dostalo pohlavek za neslušné chování. Očima propaloval desku stolu. Zakroutil jsem hlavou a rychlým krokem se vydal na verandu. Na pračce byl položený koš s právě vypraným oblečením. Začal jsem se jím prohrabovat, bál jsem se, jaké barevné kreace najdu na svém oblečení. V duchu jsem si přál, abych tam žádné oblečení patřící mně nenašel. Většinou jsem si totiž oblečení pral sám, ale někdy se stalo, že jsem hodil mé oblečení do koše na prádlo k jejich prádlu. Dál jsem se prohraboval košem, už jsem se radoval, že v téhle várce není nic mé, když vtom se mi pod ruku dostaly něčí boxerky. Hrklo ve mně. Spodní prádlo jsem si vždy kupoval z kvalitní bavlny, aby měl můj kamarád co největší pohodlí. Zavřel jsem oči a plný strachu jsem bříšky prstů přejel po látce boxerek. Bavlna! To snad ne! Se zavřenýma očima jsem je vytáhl z koše a pomalu otevřel jedno oko. No mě snad na místě klepne. Otevřel jsem i druhé oko. Moje dřív bílé boxerky byly teď světle růžové.

Zasmál jsem se nad tou vzpomínkou, tehdy mi to vtipné nepřipadalo, ale teď už je to minulost, stejně tak jako máma a táta. Ti jsou taky minulost. Ještěže jsem měl Sasukeho. Bez něj bych skončil kdoví kde. I když to mezi námi vypadá teď zle. Dlouho jsme se neviděli. Vlastně jsme se skoro vůbec neznali. Sasukeho jsem viděl jen párkrát, a k tomu ještě jen na chvíli. Potom, co jsem ve Švýcarsku skončil, jel jsem zpátky domů, chtěl jsem si Sasukeho vzít k sobě.

Sasuke se ze začátku choval velmi odtažitě, nebavil se se mnou. Neměl jsem mu to za zlé, nezlobil jsem se na něj, chápal jsem. Pár dní uplynulo a Sasuke se choval pořád stejně, už jsem to nemohl vydržet. Rozhodl jsem se jednat. Vzal jsem ho do baru, který byl ve městě. Hodně se zdráhal, ale po chvílí k mému překvapení souhlasil. Oba dva jsme se oblékli, musím říct, že v těch jeho upnutých kalhotách mu to slušelo. Nebýt to můj bratr, tak po něm vyjedu. Ano, jsem homosexuál, ženská těla mě nikdy nijak nepřitahovala. Mužská těla mi přišla atraktivnější. Obuli jsme se, nasedli do auta a vyjeli směr bar. Neměl jsem v plánu moc popíjet, když tak jenom trochu, symbolicky…

Jen co jsme dorazili, šel jsem k baru. Čekal jsem, že Sasuke spíš půjde na parket, ale on mě následoval. Objednal jsem si jedno nealkoholické pivo a Sasukemu džus. Ten na mě koukal jako na zjevení.

„No co koukáš, osmnáct ti ještě nebylo.“

„Ale jsme na zábavě a navíc za tři měsíce mi osmnáct bude,“ protestoval.

„To sice bude, ale ještě není. “

„Prosím, aspoň jedno pivo, to mi neublíží. “

Povzdechl jsem si, ale to pivo jsem mu přece jen objednal. Co se může stát, když si dáte jedno pivo, že? Navíc třeba to trochu odlehčí situaci a já se s ním tak víc poznám. Povídali jsme si se Sasukem o všem možném a to tíživé ticho, které mezi námi panovalo, bylo najednou pryč. Smáli jsme se, normálně bez problémů jsme se bavili. Nevím, čím to bylo, možná tím, že jsem se po dvou hodinách rozhodl si dát něco alkoholického, no co pojedeme domů později, stejně je víkend.

Po dalších dvou hodinách už jsme byli trochu více opilí, a to protože jsme si objednali, co nás jen napadlo.

„Cože? Růžový králíček, děláš si prd*l?“ smál se Sasuke jedné mé historce, kterou jsem mu vyprávěl.

„Ne, nedělám, opravdu jsem měl na sobě kostým růžovýho králíka. Co jiného jsem měl dělat? Běhat po městě nahej?“

„No, proč ne? Ale ta představa, že máš na sobě králičí převlek a na zadku bambuli, je fakt něco! Jsi musel vypadat vážně sexy,“ tlemil se.

„To teda jo. Hele, nepůjdem si trsnout?“ zeptal jsem se ho.

„Jasně, proč ne, pojď,“ řekl a už mě za ruku táhl k parketu plnému lidí. Co se tance, tyče, tak to já byl úplný antitalent, nechápu, proč jsem ho vyzval. Ten alkohol už mi leze na mozek.

Chvíli jsme tam jen tak poskakovali, no spíše Sasuke, já jen nemotorně máchal rukama ve vzduchu. Najednou se hudba zpomalila a začali hrát ploužák, tak toto není nic pro mě. Namířil jsem si to zpět k baru, bylo zajímavé, že i po takovém množství alkoholu jsem uvažoval v celku racionálně. Ale zastavila mě Sasukeho ruka, která se chytla rukávu mého trička.

„Pojď, trsnem to, bude sranda!“ Oči měl jako dvě skleněnky. Než jsem stihl cokoliv říct, tak mé ruce se už stáčely kolem Sasukeho pasu. To racionální myšlení beru zpět. Sasuke si položil hlavu na mé rameno a ruce mi obtočil kolem krku. Připadal jsem si divně, ne že by se mi to nelíbilo, to ne, vlastně to bylo celkem příjemné, co celkem, bylo to přímo úžasné. Ale bylo to zarážející, jsme přece sourozenci. To jak se jeho hruď tiskla na tu moji, pod tenkým trikem byly jasně cítit jeho prsní svaly, a to, jak mi nevědomky ovíval krk svým dechem, až mi z toho naskočila husí kůže. Posunul si hlavu na mém rameni, blíže ke krku. Nevím, jestli to bylo omylem, anebo schválně. Rty se mi otřel o krk. Mým tělem projelo to známé mravenčení, upevnil jsem stisk kolem jeho pasu. A on se na mě ještě více natiskl. Začínal jsem být značně nervózní. Dech se mi o něco malinko zrychlil. Sasuke se ode mě trochu odtáhl a podíval se mi do obličeje.

„Děje se něco? Jsi nějaký bledý,“ pohladil mě po tváři.

„Co? Ne, js-em... jsem naprosto v pořádku.“ Hlas se mi zřetelně třásl.

„Ale copak, bráška je nervózní?“ zasmál se a nohu mi provokativně vklínil mezi nohy. Co to sakra dělá? Ne, už nikdy mu nedovolím se opít. Snažil jsem se jeho nohu ze svého rozkroku vystrnadit. Tohle nedopadne dobře.

„Sasuke, co to děláš?!“ sykl jsem.

„Já? Já nic.“ Tvářil se jako neviňátko s úsměvem ďábla. A provokativně, ještě více, přitlačil nohu k mému rozkroku. Můj penis se pomalu hlásil o slovo. Jednu ruku sundal z mého krku a položil mi ji na záda, nohu vymanil z mého rozkroku. Oddychl jsem si, konečně se probral. Jenže to jsem se šeredně spletl. Ruka, která spočívala na mých zádech, se posunovala níž, u lemu kalhot se zastavila. Co to na mě zkoušíš, bratře? Ruka se najednou pohnula, až se zastavila na mém zadku. Ztuhl jsem. Jeho dlaně stiskly moje pozadí. Ústy mi začal oždibovat krk. Slastně jsem přivřel oči. Ne! Tak tohle už je i na mě dost! Pustil jsem ho z objetí. A rychlým krokem si to namířil k baru, potřebuji se napít, a to rychle.

„Panáka a dvojitýho!“ nařídil jsem pohledné barmance. Být heterosexuál dal bych si říct.

„Jo, tak to začalo a skončilo to Saskeho ztrátou paměti,“ řekl jsem do ticha.

Moc bych chtěla poděkovat Gwendolin za to, že mi opravila článek, je to moc milá osůbka. A, také, bych chtěla poděkovat Filipovi, svému zlatíčku. (Moje múza) Bez kterého by kapitolka nebyla takhle brzy. 

No já pevně doufám, že se najde někdo, koho kapitola zaujala, i přes to, že se jedná o yaoi povídku.

Komentář mě samozřejmě potěší, i kdyby se jednalo o kritiku. 

Autor: JohnnyBlade (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek There's more - 2. kapitola: