OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Zakázané ovoce (Yume no Yo-o: Okawari bonus)

20.03.2018 (12:00) • Ryuu • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 3× • zobrazeno 2005×

ONE OK ROCK- Clock Strikes

Aoi už chvíli jen seděl a poslouchal, jak si bubeník vylévá srdce, znovu. Podařilo se mu ho odtáhnout z baru k sobě domů. Po příchodu hnědovlásek znovu objevil schopnost řeči a od té chvíle byl k nezastavení. Seděl vedle něho na gauči, v ruce skleničku s červeným vínem, pouštějíc Kaiovy řeči jedním uchem tam a druhým ven, už to všechno slyšel.

„Chápeš to? Po všem, co řekl, jak mě přesvědčoval… Po tom, co se mi málem i vyznal! A pak si přijde se slzami v očích.  Já prostě nevím, co s tím vším mám dělat, Aoi. Je to, jako by měl rozdvojenou osobnost… Jak se mám vůbec chovat? “ zvedl ke kytaristovi tmavé oči. Povzdechl si a pokrčil rameny.

„Už jsem ti to říkal, Kaii. Nebudu to pořád opakovat,“ odpověděl po chvíli a promnul si ztuhlé svaly na krku. Natáhl se po krabičce a zapálil si. Pořád na sobě cítil jeho pohled, ale nevzhlédl. Jeho myšlenky se neubíraly zrovna vhodným směrem. Přistihl se, že stále sjíždí k jeho rtům, k pevným stehnům v úzkých riflích, nahým vypracovaným pažím, které vystavoval na obdiv. S nádechem natáhl kouř do plic a na pár vteřin zavřel oči. Tohle by neměl, jsou přeci přátelé a on se rozhodl mu věřit, svěřit se, ačkoli to muselo být ponižující.

Přesto si nemohl pomoct. Zakázané ovoce chutná nejlépe, bylo Aoiho oblíbeným dezertem. Natočil hlavu zpět ke zkroušenému bubeníkovi. Svoji otázku, co na Uruhovi vlastně vidí, myslel vážně. Nahlas by to nikdy neřekl, ale žárlil. Poslední měsíc si jednoduše nemohl pomoct. Kai byl přitažlivý. Paličatý, cílevědomý, dřel do roztrhání, ale také milý a vtipný. A i když si to asi neuvědomoval, tak i roztomilý. Tyhle aspekty povahy ho vždy přitahovaly a Kai je měl všechny najednou. Spolu s pěknou tváří a postavou, že by mu ji mohl závidět leckterý model. Kdyby chtěl, mohl by mít, na koho si ukázal, ale musel to být Uruha. Nikdy druhého kytaristu nesoudil za jeho chování. Neměli si co vyčítat, to uznával. Potřásl hlavou. Nechtěl se tím zabývat. Teď už věděl, že ti dva za sebou mají trochu složitější minulost, hlavně Kai.

Hnědovlásek mezitím upadl do přemýšlivého mlčení. Hypnotizoval svoji skleničku pomerančového džusu říznutého vodkou. Prstem kroužil po hraně, v očích smutek. Ten pohled by přinutil skály pukat, kdyby věděly, jak kouzelný úsměv umí vykouzlit. Aoi se znovu napil vína. Jenže na překonání toho mravenčení, které mu běhalo po těle a soustředilo se v podbřišku, v sobě neměl dostatek alkoholu. Podrážděně odklepl popel z cigarety a naposledy potáhl. Nechtěl ho takhle vidět, ne kvůli sobeckému Uruhovi, který si ho očividně nevážil. Proč by měl jen přihlížet, jak ho ten pitomec ničí svojí nerozhodností?

Posunul se blíž a jemně chytil Kaiova zápěstí, stáhl je k sobě. Byla tak drobná, dokázal je obě sevřít do jedné dlaně. Volnou rukou jej chytil za bradu a přinutil vzhlédnout. Přál si prolomit ten netečný výraz. Už neváhal, nechtěl se držet zpátky, aniž by to alespoň zkusil. Teď, nebo nikdy, Aoi, řekl si v duchu. Překonal těch několik centimetrů a lehce přitiskl své rty na jeho.

Nic, žádná odezva, ale ani ho neodstrčil. Vzal to jako povzbuzení, pomalu pohnul rty. I když nečinné, byly tím nejsladším, co kdy ochutnal. Jemně je laskal, opatrně, jako by se mohl jediným prudkým pohybem rozsypat. Ruku, kterou doteď držel jeho ruce, zapletl do jemných vlásků a přidržel ho u sebe, netahal, snažil se být co nejjemnější. Zasloužil si ji. Nikam nechvátal, pomalu jej líbal, lehce tiskl spodní ret mezi zuby a poté ho vsál, snažíc si tak vyloudit reakci. Jakoukoli, i kdyby mu měl jednu vrazit, že takhle využil situace.

Nemusel čekat dlouho. Hnědovlásek mu pomalu vydechl do úst a vyšel mu vstříc. Neubránil se pousmání, ale za nic na světě by se teď neodtáhl. Naprosto se mu poddal, následoval každý pohyb, který Kai udělal. Nechal ho převzít iniciativu.

Byl překvapený. Čekal, že něco zkusí, ale když to opravdu udělal, nevěděl, jak reagovat. Chvíli mu lítala v hlavě všechna kdyby a proč, než je odehnal a poddal se lákání motýlích polibků. Byly příliš svůdné. Kolikrát už líbal Uruhu, ale nikdy to nebylo takové. On mu nikdy nedával šanci uniknout. Ne že by vždy chtěl, ale přesto tohle pomalé vábení bylo neodolatelné. To on se rozhodl prohloubit jejich polibek a vklínil do polibků i jazyk. Černovláskovy rty byly tak poddajné, přizpůsoboval se mu. Nadšeně reagoval na každý podnět, který mu dal. Cítil jeho ruku ve svých vlasech, jak se jimi probíral, a druhou, která ho hladila přes krk, po rameni až k paži a zase zpět. Neubránil se slastnému vzdychnutí, když znovu ucítil sevření zoubků na spodním rtu. Jejich jazyky se splétaly v kouzelném, sladkém tanci, a přesto si zachovávaly lehkost. Užíval si tyhle sladké drobnosti i přesto, že byly o hodně vášnivější, než na začátku.

Zapojil své ruce, které doteď nechával volně ležet v klíně. Stáhl Aoimu čelenku, kterou si držel vlasy z obličeje, a více se k němu natočil, jen aby si ho mohl přitáhnout blíž. Pramínky černých vlasů ho šimraly na tvářích. Odrhnul je a zase propustil.

Kytarista se přesunul do kleku vedle něho, aniž by přerušil polibek. Skláněl se nad ním, dlaněmi zkoumal svaly na pažích, hrudníku. Jednou rukou si dovolil sklouznout a na chvíli sevřít stehno, ale potom se vrátil, aby prsty prozkoumal tvář a krk, ale to nestačilo. Opustil ta sladká ústa a přesunul se k jemné kůži na čelisti. Prolíbal se k jamce pod levým uchem. Užíval si Kaiův zrychlený dech, to, jak mnul rty. Vtiskl polibek do té malé prohlubně a jal se polaskat ouško. Jemně po boltci přejel rty a poté zoubky. Odměnou mu byl tichý sten, který bubeníkovi konečně unikl. Usmál se a vydal se na cestu k druhému uchu. Střídavě líbal a kousal hebkou kůži na krku, až se dostal k ušnímu boltci, polaskal jej stejně pečlivě. Potom si ho ale Kai znovu přitáhl zpět.

Mezi polibky se pomalu sesouval na záda pod Aoiho. Bylo to příjemnější, než se k sobě krčit v sedě, ale šířka pohovky jim o mnoho víc prostoru nedávala. Spokojeně rukama sklouzl na jeho záda. Pod prsty hnětl svaly, užíval si pevnost těla nad sebou a on mu doteky beze zbytku vracel, podpírajíc se jednou rukou vedle jeho hlavy, aby jej úplně nezalehl. Tričko mu začalo překážet a Aoi nic nenamítal, když ho z něj vysvlékl a odložil na podlahu.

„Možná bychom se mohli přesunout někam, kde bude víc místa?“ zašeptal mezi polibky Kai. Druhý se od něho odtáhl a zkoumavě se mu zadíval do očí. Pořád v nich zůstávala trocha smutného lesku, ale na rtech hrál váhavý úsměv.

„Pokud to tak chceš…“ Dostalo se mu krátkého přikývnutí. Opatrně vstal, a než stačil hnědovlásek cokoli udělat, vzal ho do náručí a jako princeznu odnesl do ložnice, kde ho opatrně odložil na postel. Poté vstal, rozsvítil lampičku na nočním stole a zavřel za nimi dveře. Kai se zvědavě posadil a rozhlédl se. Elegantní jako zbytek bytu a hlavně čistá. Pohledem se vrátil k muži stojícímu v nohách postele. S lehkým úsměvem na rtech se kochal vypracovaným hrudníkem a úsměv si udržel, když Aoi obešel postel a přisedl si k němu. Vpil se do jeho černých očí. Nechtěl tu napjatou atmosféru rušit slovy. Je krásný, prolétlo hnědovláskou hlavou, než už nevydržel napětí a znovu se natáhl po Aoiho rtech.

Cítil jeho nedočkavost v polibcích, jak najednou naléhal, vášnivě dorážel. Vklínil se mezi jeho kolena. Kaiovy ruce mu klouzaly po zádech až na hýždě. On ale spěchat nechtěl. Tušil, že tohle bude poprvé a naposledy. Až se ráno zvedne alkoholový opar z bubeníkovy mysli, možná si ani nevzpomene, nebo se naštve. Teď na to nechtěl myslet.

Neubránil se úsměvu a laškovnému povytažení obočí, když ucítil povolení svého pásku. Hnědovlásek nasadil ten nejnevinnější úsměv, který mohl, a s předstíraným studem se dlaněmi vrátil k Aoiho zádům. Černovlásek jen zavrtěl hlavou a zbavil svého milence trička. Vydal se zkoumat nově objevené území Kaiovy hrudi.

Prsty zaklesl do černých vlasů, pomalu se jimi probíral a… vnímal. Hlazení, polibky, občasné kousnutí. Už se nestaral, jak zní, když sténá. Nešlo se ubránit hlasitým projevům, když Aoi objevil hebké dvorce bradavek. Věnoval se jim s ještě větší pečlivostí, než zbytku kůže, a spokojeně poslouchal Kaiův hlas.

„A-Aoi,“ zašeptal, hlas zastřený rozkoší, kterou doteky způsobovaly. Jmenovaný se zachvěl. Držel se, nechtěl nic uspěchat, ale tohle… V tu chvíli ho nenapadalo nic vzrušivějšího, co mohl Kai udělat. Rozhodnými pohyby ho zbavil džín i spodního prádla. Všiml si, že se druhý červená s předloktím přes oči. Usmál se tomu, přeci jen je stydlivý. Opatrně odtáhl jeho ruku, zulíbal oční víčka, tváře a vpil se do pootevřených rtů. Rozkrokem se otřel o ten Kaiův, přerývavě zasténal.

„Jsi krásný,“ řekl naprosto vážně a zadíval se do jeho očí. Bubeník mu věnoval jen plachý úsměv a znovu si ho přitáhl k sobě. Líbal jej stejně jemně jako na začátku, rukou bloudil mezi jejich těly. Znovu se prolíbal přes krk, hrudník až k bříšku, kde jazykem obkroužil pupík a věnoval mu polibek. Líbil se mu pohled vzhůru, na rychle se zvedající hrudník, červeň v Kaiově tváři. Sklonil hlavu, rty obemkl jeho mužství.

Z úst se mu vydral hrdelní sten. Aoi pohyboval hlavou až mučivě pomalu. Nevzpíral se, zvládal jen zatínat prsty do prostěradla a hlasitě vzdychat. Bylo to… neskutečné. Vnímal jeho hravý jazyk, jemné přejíždění zoubky po celé jeho délce. Polykal jej celého, pomalu jej vynášel k nebesům. Bránil si vycházet mu boky vstříc. Užíval si péči, kterou mu druhý věnoval. Zrychleně prodýchával návaly rozkoše, které mu přinášel každý tah Aoiho dlaně, sebemenší pohyb jeho úst. Motýli, šimrající ho po celém těle, se začali shromažďovat v podbřišku, hrozící, že se z toho pocitu zblázní. Nestihl jej ani varovat, když ten roj naráz vybuchl. Vzepjal se proti jeho ústům a několikrát rychle přirazil, než se zhroutil zpět na matraci. Vláčný, s horkostí v tváři a ohňostrojem v hlavě.

Aoi se spokojeně usmál a propustil jej, aby se mohl natáhnout pro polibek. Líbáním sbíral Kaie, který měl pocit, že se při vyvrcholení rozletěl na stovky kousíčků. S povděkem přijímal další jemnost, než se cítil dostatečně celý, aby se nadzvedl na loktech a zadíval se na druhého. Na černovláskových rtech opět hrál ten svůdný úsměv. Vyzývavě mu pohled oplácel, rukou hladíc jemnou kůži Kaiova boku.

Neřekl nic. Stejně jako Aoi jej několika pohyby zbavil zbývajícího oblečení a chvíli se kochal tím pohledem. Stejně jako zbytek jeho těla byly i poslední části skvostné. Černovlásek jej jemným tlakem na rameno přiměl položit se zpět na záda a natáhl se za sebe do zásuvky v nočním stole. Beze slova položil tubičku vedle nich a opět se přesunul nad Kaie.

Sám si jej přitáhl k polibku. Nedržel se zpátky, už netoužil po dalším oddalování, a snažil se to takhle dát druhému najevo. Pochopil. Dosedl na paty a nanesl trochu gelu na prsty. Znovu se vrátil ke Kaiovým rtům a opatrně projel prsty mezi jeho půlkami Hnědovlásek se mu přímo pohybem vybídl. Neulehčoval mu to. Celou dobu potlačoval nutkání se na něho vrhnout a vzít si ho. Dravě, rychle. Ale oddaloval to, snažil se vytěžit co nejvíce. Každý další bubeníkův sten byl pro něho požehnáním.

Přidal druhý prst a pomalu jimi pohyboval. Spokojeně sledoval Kaiův výraz, slastné krčení obočí, pootevřené rty, jimiž mu utíkaly hlasité vzdechy. Vrátil se k jeho ústům a pomalu navedl své mužství k vstupu do jeho těla. Přerušil polibek, chtěl vidět jeho výraz. Hnědovlásek mu omotal nohy kolem boků. Velmi pomalu přitlačil. Přivítala ho horká těsnost. To ale výraz čiré rozkoše bylo to, co ho přinutilo zasténat. Nalehl na něj a pomalu pohyboval pánví, laskal kůži na jeho rameni. Užíval si každý vzdech, který mu Kai věnoval, každé sevření lýtek kolem boků, jak se snažil zrychlit jeho přírazy. Rád mu vyhověl. Nešlo odolat stahování kolem jeho údu.

Co začalo jako pomalé milování, se brzy změnilo v to, co chtěli oba dva od úplného začátku. Ani jeden se nedržel zpátky se svými projevy vášně. Kai mezi steny zarýval nehty do Aoiho zad, vycházel vstříc jeho přírazům, užíval si zuby, kousající ho do krku. V hýření těl a kapek potu stoupali k vrcholu. Černovlásek zatínal zuby do jeho ramene ve snaze oddálit vyvrcholení. Bylo to dokonalé, bez zardění mu vycházel boky naproti, drásal jeho záda do krve. A i přesto nikdy neslyšel sladší zvuk, než jeho sténání. Nemohl to vydržet, nemohl to přežít. Ne, když se Kai pod nevypjal a sevřel mu boky do drtivého objetí, když vyvrcholil. Aoi se poddal stahům jeho těla. Měl pocit, že ho orgasmus musel omráčit. Ještě několikrát přirazil, než se vyčerpaně zhroutil na muže pod sebou. Hlasitě prodýchával, snažíc se sebrat, aby jej pod sebou nezadusil. Kai pomalu uvolnil sevření kolem jeho těla a on se znaveně svalil vedle něho. Přitáhl si vyčerpaného hnědovláska do náruče a věnoval mu polibek do vlhkých vlasů. Jeho další slova ho málem znovu roztříštila.

„Proč jen jsi to tenkrát nemohl být ty,“ zašeptal Kai smutně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Yaho (^.^)

Asi jsem přečetla příliš fanfikcí na pár Aoi x Kai a dostala chuť napsat si něco sama, něco hezkého. A zároveň jsem si při psaní šesté a sedmé kapitoly s touhle myšlenkou hrála až příliš dlouho. Tohle je výsledek xD. Nakonec, udělala jsem si tím radost (a taky jsem to dokončila ve čtyři ráno po dni stráveném v kreslírnách a nad matikou... Vážně, šest hodin kreslení, čtyři hodiny matiky, a to nepočítám čas strávený vlastním opakováním). Takže i když jsem se snažila udržet atmosféru Yume no yo-o, asi se mi to někde zvrtlo. Nakonec... Y-n-y má dohromady skoro třicet tisíc slov a je plné trápení. Tak se, prosím, smilujte a nesuďte mě příliš tvrdě za trochu toho sladkého a roztomilého (alespoň doufám, že to tak opravdu vyznělo).

Budu doufat, že se krátká povídka líbila. Jsou to jen čtyři a půl hodiny práce, přesto se mi to líbí. Děkuji za pozornost.

Nespavostí trpící Ryuu se opět loučí (^w^)y

Autor: Ryuu (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané ovoce (Yume no Yo-o: Okawari bonus):