Klenot rodu Blacků - 5. kapitola - Zas a znovu v Bradavicích • OurStories.cz ~ naše povídky

Školní rok v Bradavicích začal. Jak se s ním naši hrdinové poperou?

22.05.2017 (10:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 857×

Skupina bystrozorů vedená Virmou Virgulovou dorazila do Bradavic asi hodinu před spěšným vlakem. Doprovodem jim bylo i několik mozkomorů. Brumbál projevoval silný nesouhlas, ale nebylo mu to nic platné.

„Chápu vaše obavy, Albusi," ujala se slova Isabella, když spatřila, že Virma odmítá s Brumbálem jakkoliv rozumně rozmlouvat. „Ani my nejsme nadšeni, že nám společnost dělají právě mozkomorové, ale je to nařízení Ministerstva."

„Problémy nehrozí, budeme je držet na uzdě," přidal se Isabellin kolega Slavius Vyorálek.

„Nezbývá mi tedy nic jiného, než váš přivítat," vzdychl Brumbál. Očima za půlměsícovými brýlemi přitom pozoroval Isabellu.

Bystrozoři měli své rozkazy, tudíž se začali rozcházet na předem určená místa. Bella si vyměnila mírný úsměv se Slaviem a vyrazili společně k Velké síni.

„Nebelvír?" uchechtl se Slavius, když spatřil, jak Bella zasněně obrací pohled k Nebelvírskému stolu.

„Hrdý Nebelvír," dodala.

„Existuje snad jiný Nebelvír?" ušklíbl se.

***

Stáli u vrat, když se Velká síň začala plnit studenty. Mnoho z nich si je zvědavě prohlíželo. Když Bella spatřila onu černou čupřinu v davu, málem se jí podlomila kolena. Jejich pohledy se na krátkou chvíli setkaly.

Harry měl pocit, že onu ženu již někde viděl, ale zřejmě to byl skutečně jen pocit.

Albus Brumbál začal svůj každoroční proslov. Představil nové profesory. Bella se usmála na nesmělého Remuse a on jí pokývl.

„A dále jedna nepříjemnost," pokračoval Brumbál. „Na žádost Ministerstva kouzel poskytnou Bradavice až do odvolání pohostinství azkabanským mozkomorům a několika bystrozorům," pokynul rukou směrem k vratům, kde se s rukama zkříženýma na prsou o zeď opírala Isabella se Slaviem. Oba se napřímili, když zaregistrovali, že se většina hlav ve Velké síni otočila jejich směrem. „Jsou zde pro zajištění vaší bezpečnosti, proto apeluji na vás, drazí studenti, abyste k nim přistupovali s respektem a slušností," prohlásil Brumbál...

***

Bystrozoři se v Bradavicích střídali v týdenních směnách. Týden v Londýně, týden Bradavice. Jejich úkolem bylo procházet chodby, postávat u vchodů, hlídat na pozemcích a prostě tak zevlit okolo a sledovat, jestli se nestane něco podezřelého.

Isabella brala svůj bradavický týden spíše jako odpočinek. Vrátila se do starých známých míst, vídala Harryho a trávila čas s Peterem. Pozitiva však vyvažovala i negativa, a to konkrétně nedůvěřivé pohledy ze strany studentů a dokonce i některých profesorů. Jméno Black bylo prostě jméno Black a Bella s tím byla smířená.

Ranilo ji však, když se na ni zle začal dívat i Harry.

***

Peter s Bellou se procházeli po bradavických chodbách. Oživovalo to staré vzpomínky. Ráda vzpomínala, jak tady pobíhali s Peterem a Charliem Wealeyem. Nemívali zase tolik problémů, byli dobrými studenty, jen se jim až moc často stávalo, že chodili pozdě na hodiny. Isabella nikdy neměla moc přátel a po tom, co se stalo se Siriusem, se k ní i ten zbyteček otočil zády. Krom Petera a Charlieho. Třešničkou na dortu bylo, když Peter Pevens, sen každé mladé dívky, v sedmém ročníku vyznal svou lásku právě jí. Té divné Blackové.

Prošli kolem hloučku uhihňaných studentek.

„Dobrý den," pronesli sborově přeslazeným sopránem. Isabella se po nich otočila s povytažením obočím a nechápavým výrazem. Peter se u nich zastavil.

„Zdravím, děvčata. Co učení, to vám moc nevoní?" pronesl.

„Ale pane profesore, je teprve začátek roku," zamrkala jedna ze studentek.

„Opakování matka moudrosti. U vás to platí dvojnásob." Peter se sladce usmál a vyrazil za Bellou. Nabídl jí rámě a ona se závěsila. On ji ještě jemně líbl na tvář a vyrazili chodbou pryč. Co nejrazantněji a zároveň s dávkou slušnosti dát jasně najevo, komu patří srdce tohoto muže, pomyslel si.

Když došli až do Peterova kabinetu, kde společně trávili volné chvíle, Bella se odhodlala zeptat.

„Co to, u Merlinova kníru, bylo?"

„Mladé studentky mě pronásledují. Jsou jako divá zvěř," pokrčil rameny Peter a zakoulel očima.

„Tak už chápu ty nenávistné pohledy," sykla.

„Zvykneš si," usmál se a objal ji kolem pasu.

„Mám začít žárlit?"

„Zkus to," vyzval ji a navrch přidal vášnivý polibek.

***

„Ráda vás opět po dlouhé době vidím, Isabello," oslovila ji profesorka přeměňování.

„I já vás, paní profesorko," usmála se na ni Bella.

„Nechte si tu profesorku, už dávno nejste moje studentka. Prostě Minervo."

„Jak myslíte. Ale bude mi trvat, než si zvyknu."

„K vám mi nesmělost nesedí, má drahá." Oči za hranatými brýlemi se jí pobaveně zaleskly.

„Lidé se mění," pokrčila rameny Bella.

„Kéž bychom se mohly setkat za lepších okolností," povzdechla si Minerva. Isabella chtěla něco odpovědět, ale nezmohla se. Bylo jí jasné, na co naráží. Sirius byl pro ni i po letech ošemetné téma a ona se odmítala hádat. Proto jen přikývla. „Co Potter? Vídáte ho?"

„Snažím se, ale nemůžu s ním mluvit. Asi bych to nezvládla. Ne, aniž bych mu všechno vyzvonila."

„Určitě přijde správný čas a on se vše dozví," pohladila ji Minerva po rameni a vydala se chodbou směrem ke své učebně.

„Jenže kdy ten čas přijde," povzdechla si Bella sama pro sebe...

***

Isabella se rozhodla navštívit Remuse. Stáli spolu v jeho třídě a něčemu se smáli, když začali přicházet studenti. Byl mezi nimi i Harry. Bella polkla a smutně se na Remuse pousmála.

„Viděli ho! Viděli ho!" S křikem se do třídy přiřítil jeden z žáků a na lavici položil noviny. „Viděli Siriuse Blacka!"

Bella s Remusem okamžitě zpozorněli.

„Vždyť to je kousek odtud," vyjekla Hermiona zděšeně.

„Ehm," ozvalo se za hlavami studentů. Všichni se otočili za zvukem a spatřili mladou bystrozorku s pochybným jménem. Nikdo nezaregistroval její tichý přesun od katedry za jejich záda. „Mohu se podívat?" zeptala se Bella a natáhla ruku. Hermiona jí noviny podala. Isabella článek letmo prolétla. Co, do háje, Sirius blbne?! křičel hlas v její hlavě. Jen přiživuje domněnky, že jde po Harrym. Co má v plánu? Její vnitřní myšlenkové pochody přerušil jeden z žáků.

„Vy jste Blacková, že? Jste jeho sestra?“

Bella nasadila vražedný výraz a do chlapce zabodla své oči. Ztuhl. Šel z ní strach, to museli uznat všichni.

„Ano, jsem," řekla nakonec hrdě.

„A víte o něm něco bližšího?" ozvala se zase jedna dívka.

„Kdybych něco věděla, byl by už zpátky v Azkabanu," zasyčela Bella, prohlédla si všechny studenty, kývla na Remuse a prudce vyšla ze třídy.

Jak nesnášela lži...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter