OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Blacků - 7. kapitola - Famfrpálové překvapení

27.05.2017 (09:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 967×

Víkend byl tady a s ním i famfrpálové utkání mezi Nebelvírem a Mrzimorem. Škola se vylidnila. Všichni pomalu scházeli směrem k hřišti. Počasí bylo otřesné, pro hru více než nevhodné.

Peter v pruhovaném hábitu rozhodčího se svým koštětem v jedné ruce a bednou s míči došel až doprostřed hřiště. Následovaly ho dva týmy, jeden v krvavě rudých, druhý v kanárkově žlutých hábitech.

Kapitáni si potřásli rukama, potom se vrátili ke svému týmu. Peter hvízdl a všichni nasedli na košťata.

„Očekávám od vás férový zápas," křikl do dunícího větru a sledoval své svěřence. Vzal do ruky camrál, vyhodil ho do vzduchu a zároveň odpískal začátek zápasu. Hráči prudce vzlétli. Střelci se vrhli k camrálu, odrazeči čekali na uvolnění potlouků a chytači na zlatonku, i když v tomhle počasí bude její chycení  zázrak.

Peter kroužil nad hřištěm a sledoval zápas. Vidět v tomhle počasí jakýkoliv faul bylo velmi těžké... Jeho tělem se najednou prodral chlad. Nebylo to ale zimou, to věděl dobře. Podíval se dolů pod sebe a spatřil několik černých mozkomorských hábitů.

„U Merlina!" křikl a stočil koště prudce dolů. Periferně zahlédl další osobu, prudce se řítící dolů. Té ale chybělo koště. Hůlku, kterou mířil na mozkomory, stočil na osobu v rudém a kouzlem pád zpomalil.

Přistál vedle osoby a uviděl Harryho, nehybně ležícího na studené zemi. Sklonil se k němu. Isabella a ostatní bystrozoři pacifikovali mozkomory. Brumbál zuřil.

„Je v pořádku?" uslyšel hlas Minervy McGonagallové.

„Snad ano," řekl Peter a vstal. Minerva vykouzlila nosítka a Harryho na ně naložila.

„Vezmu ho za Poppy, vy dokončete zápas," vydala rozkaz. Peter jí neodporoval. Oba týmy už přistály a schromáždily se okolo svého trenéra.

„Je v pohodě?" zeptal se jeden z dvojčat Weasleyových.

„Přežije to," uchechtl se Peter. „Ale co teď s vámi?"

„Chytil jsem zlatonku," řekl Diggori, mrzimorský chytač, a rozevřel dlaň, ve které schoval malý zlatý míček. „Toho, co se děje, jsem si všiml až potom."

„To není fér!" křikl bojovně Wood.

„Není," přitakal klidně Diggori, čímž všechny nesmírně překvapil. Peter nakrčil ústa.

„Je to podle pravidel. Chytil jsi ji včas. Mrzimor vyhrál. Gratuluju, děcka." Vrhl omluvný pohled po zklamaných Nebelvírských, kteří se už courali k hradu. Peter se vydal opačným směrem, konkrétně ke skupině profesorů. Mezi nimi spatřil i Isabellu.

„Stěžujte si, Albusi, pošlete sovu na Ministerstvo. Třeba je odvolají," slyšel její hlas.

„O co vám jde? Aby měl Black lepší přístup do Hradu?" zasyčel Snape. Bella vytřeštila oči. To snad ten sklepní netopýr nemůže myslet vážně!

„Možná o bezpečí žáků," odbyl ho Peter stejným tónem, „bystrozoři mají žáky bránit před Blackem, ne i před mozkomory." Isabella mu byla vděčná. Nečekala, že jí Snape takhle vezme vítr z plachet.

„To, co udělali, je nepřípustné," přidal se Brumbál, ignorujíc jejich konverzaci. „Rozhodně to budu řešit s ministerstvem."

Skupina byla chvíli ticho. Nakonec ho porušil Peter.

„A vyhrál Mrzimor, kdyby to někoho zajímalo. Diggori na poslední chvíli chytil zlatonku." Profesorka Prýtova, ředitelka Mrzimoru, povýskla a potěšeně si tleskla do dlaní. Peter se na ni usmál. Byla to zvláštní žena, svým způsobem ji měl skutečně rád.

„Gratuluji, Ponomo," řekl již o něco klidněji Brumbál a vydal se směrem k Hradu. Peter s Bellou se zdrželi.

„Jsi v pořádku?" zeptal se, chytil ji za ruku a palcem přejel po tváři.

„Ale ano, jen mě překvapil Snape," prohlásila a kousla se do rtu.

„Jsi Blacková, nesnáší tě," pousmál se.

„Tak to pěkně děkuju," odsekla.

„Myslel jsem, že už sis zvykla." Peter si pozvedl její ruku k ústům a jemně ji políbil. Její zdrcený výraz ho bolel. Pevně ji k sobě přivinul. „Ty to zvládneš," zašeptal jí do ucha. „Jsi silná." Chvíli tam jen tak stáli v dešti a tiskli se k sobě.

„Už jsme celí mokří," rozesmála se po chvíli Bella.

„Tak to není kam spěchat," usmál se i Peter, chytil ji za ruku a vydali se k Hradu.

„Snad bude Harry v pohodě," dodala.

„Určitě ano," ujistil ji a políbil ji do vlasů.

***

„Pottere, ráda vidím, že žijete," rýpla si do něj Isabella.

„Děkuju," věnoval jí smutný úsměv. „Škoda jen, že jsem vám neukázal ten pravý nebelvírský famfrpál."

„Snad to příště napravíte. Spoléhám na vás..."

„Co se stalo? Proč přišli ti mozkomorové?" zeptala se Hermiona.

„To já nevím. Nemáme nad nimi plnou kontrolu, jsou to samostatné bytosti. Zřejmě ucítili takovou dávku radosti, že se neovládli," pokrčila Bella rameny.

„Mám s nimi trochu problém," přiznal Harry.

„Na každého působí jinak. Ale není se za co stydět, věřte mi," usmála se na něj povzbudivě.

***

Peter s Bellou se na Vánoce vrátili do Londýna. O jednom z večerů seděli na pohovce, Bella v Peterově náručí, a dívali se do ohně. Oknem dovnitř proletěla malá černá sova. Přistála Isabelle na koleni. Kolem krku měla řemen s logem Grinngotovic banky. Upustila malý svitek pergamenu a zase odletěla.

Bella se napřímila a dopis rozbalila. Při jeho čtení se nepatrně zachmuřila.

„Co se děje?" zeptal se Peter a nepřestával ji rukou hladit po zádech.

„Z Blackova rodinného trezoru bylo vybráno 4500 galeonů," sykla. Byl to trezor jejích rodičů, přístup k němu v současné době měla pouze ona... A Sirius.

„Tak to očekávám bohaté Vánoce," pronesl Peter klidně.

„Já to nevybrala."

„Tak kdo teda?" Bella nevěřícně zavrtěla hlavou.

„To musel být Sirius. Nikdo jiný už přístup nemá."

„Ale k čemu takové peníze?" zeptal se Peter.

„No právě," kousla se Bella do rtu.

„Třeba si chce koupit nové koště, co vím, tak tolik stojí nový Kulový blesk..."

***

„Tak už to rozbal, Harry!" křičel Ron vánočního rána na svého kamaráda. 

Harry pomalu trhal papír, jako by se bál, že dárek poškodí.

„Je to koště," řekl Harry.

„Koště?!" vyjekl Ron. „Ne jen tak ledajaké. Vždyť to je Kulový blesk, nejlepší koště na světě!..."

***

Po Vánocích:

„Slíbil jsi, že jí alespoň pošleš sovu," obořila se Bella na Petera. „Vždyť je to tvoje máma."

„Já vím, zapomněl…“

„To ani nezkoušej, není to pravda!" pokračovala.

„Není. S tebou na to zapomenout nejde, pořád mi to připomínáš…“ protočil oči. Moc dobře věděl, že má pravdu. Docela svou matku zanedbával​, i když si to nezasloužila. 

Nový rok se přehoupl a byl to již týden, co byli zpět v Bradavicích. Isabella se o víkendu vracela do Londýna. 

Stáli zrovna v jeho kabinetě, bojovné postoje, ještě že nevytáhli hůlky. Před tím je možná zastavilo prudké zabušení na dveře. Oba se narovnali, uhladili hábity a Peter zvolal: „Dále!"

Ve dveřích stáli Harry s Ronem. Nedůvěřivě si je měřili pohledem. Všichni věděli, že spolu ti dva jsou, všichni. I přesto to bylo divné…

„Á, Pottere, Weasley, co chcete?"

„Já… Co mé koště, pane?" zeptal se opatrně Harry. Hned po návratu do Bradavic Bella s Peterem zjistili, za co Sirius utratil ty galeony, které vybral. Skutečně koupil koště, skutečně Kulový blesk. Jenže ne pro sebe, nýbrž pro svého kmotřence, a poslal mu ho jako anonymní vánoční dárek... Koště bylo neprodleně zabaveno. Profesoři se obávali, že ho poslal Black a zaklel ho, aby zabil Harryho. Pomineme-li fakt, že taková vražda by nebyla nic moc, byla to hloupost. Koště bylo v naprostém pořádku, to Peter věděl. Ale i tak ho společně s Kratiknotem a McGonagallovou museli zkoumat.

„Teď na něm pracuje profesorka McGonagallová s profesorem Kratiknotem," odpověděl Peter a poškrábal se na týlu.

„A nevíte, kdy mi ho vrátí?" optal se Harry docela smutně.

„To netuším. Už jsem ho zkoumal několikrát a dle mého mu nic není, ale slovo profesionála na ně zřejmě neplatí," mrkl na chlapce a ti se ušklíbli. „Ani nevíte, jak mě bolí, když vidím, jak to koště mučí a haní," dodal dramaticky.

„Je to pro vaše dobro, Pottere," ozvala se Isabella.

„Nebojte, dám vám vědět, když se něco dozvím," dodal povzbudivě Peter. „Ale mám pocit, že vy se dříve zase přijdete zeptat, co?" Chlapci se na sebe podívali.

„Ehm, asi ano," řekl Ron. „Zatím nashle."

„Chudák kluk," zamumlal Peter. „Mně kdyby v jeho věku zabavili tak skvělé koště, šel bych se věšet."

***

„Učím ho Patronus," řekl Remus. Kráčeli s Bellou směrem na školní pozemky. Byl čas, aby se vrátila do Londýna, a musela za hranici Bradavic. Remus se nabídl, že ji doprovodí.

„A jak mu to jde?" zeptala se Isabella zvědavě.

„Na jeho věk? Úžasně. Nic takového bych od třeťáka nečekal." Remus byl skutečně fascinován, viděla to na něm.

„Harry, jak vidno, není obyčejný třeťák."

„To není. Ještě nám ukáže," přikývl Remus unaveně. „Měj se hezky."

„Díky. Budu teď týden marně hledat Siriuse," protočila očima Bella.

„Až ho najdeš, vyřiď mu, že mi stále dluží tři galeony," usmál se Náměsíčník.

„Nezapomeň na úroky.“…

***

Peter napůl stál, napůl ležel u katedry Minervy McGonagallové. Lokty opřené o stůl, hlavu v dlaních a zíval.

„Je tohle skutečně nutné? Po sté vám říkám, že tomu koštěti nic není," mluvil ke svým kolegům, zabraným do práce. „Klidně se za to zaručím... A když Pottera zabije, vezmu to na sebe, jen to koště, prosím, už nemučte, nebude se na něm dát nakonec ani létat."

„Nesmíme nic zanedbat, Pevensi," pískl Kratiknot.

„Já se v košťatech vyznám a takhle se začarované koště prostě nechová," zkoušel to opět Peter.

„Kratiknot má pravdu, nic nezanedbáme," přidala se Minerva a Peter byl nucen boj za svobodu koštěte vzdát.

***

Dny letěly jako dobrě nahraný camrál a Bella byla opět na Hradě. Bylo pondělí večer. Leželi s Petrem v posteli, přitulení k sobě.

„Vážně jsi mi chyběla," zašeptal jí do vlasů. Bella se usmála.

„Ty mně ani ne," odpověděla z legrace.

„Nekaž tu krásnou chvíli, Micko," poškádlil ji zase on. Isabella ho místo odpovědi políbila na rty.

„Dělo se něco zajímavého, co jsem byla pryč?" položila pravidelnou každotýdenní otázku.

„Ani ne," zamumlal Peter. „Mozkomoři prudí, mladé holky po mně jedou a Minerva s Kratiknotem mají v plánu z toho nebohého koštěte vyrobit práškovací letadlo." Isabella se rozesmála.

„U Merlina, jak mi to tady chybělo." Chvíli bylo ticho. Už skoro usnuli, když sebou Peter škubl. „Co je?" vyjekla rozespalá Bella.

„Nedal jsem Fantomovi večeři," vyhrkl.

„Tak mu ji dej teď," zamrčela.

„Ale to bych musel vstát… A navíc jsem nahý," dodal naoko vážně.

„Tak bude holt bez večeře, myslím, že už si zvykl. A jsem si stoprocentně jistá, že u snídaně ti to tvá povedená sova vrátí i s úrokama. A teď už spi." Otočila se na druhý bok. Za chvíli ucítila Peterovy paže kolem svého těla a propadla spokojenému spánku.

***

Peter mířil na famfrpálové hřiště. Uviděl, že tam nebude sám. Skupina chlapců se právě shlukla kolem postavy, zrovna přistávající na zem. Byl to Potter a ostatní Nebelvírští. Před chvílí mu Minerva vrátila Kulový blesk, kupodivu, stále v podobě koštěte a má z toho slávu celá kolej. 

Peter došel až ke skupince.

„Pottere," zvolal, „koště!" Harry se zděsil. „Nebojte, chci se jen podívat."

„Myslel jsem, že jste se díval dost," řekl Ron.

„Díval, ale nebylo to ono." Vzal si od Harryho koště, položil si jeho násadu na napřažený ukazováček. „Ta vyrovnanost, teda," zašeptal.

„Četl jsem, že to bude nové koště nároďáku, je to tak?" zeptal se jeden z chlapů.

„Ano, je to tak. Za pár týdnů s nimi máme první trénink," odpověděl Peter a stále bedlivě studoval koště.

„Nechcete si ho vyzkoušet už teď?" zeptal se Harry.

„To ti nevadí?" pozdvihl obočí Peter.

„Ještě aby mu to vadilo," vyjekl jiný z chlapců, „vždyť je to čest!" Peter se pousmál.

„Tak fajn, díky." Nasedl na koště a v tu ránu byl pryč. Letěl neskutečně rychle. Narozdíl od Harryho však jeho let měl o něco osobitější styl ostříleného letce. Harry byl možná skvělý hráč famfrpálu tady na škole, ale venku, to byla věru jiná hra. Přistával s širokým úsměvem na rtech. „Myslel jsem si, že ztrátu Nimbusu 2001 opláču, ale začínám se na Blesky docela těšit."

„Jsem rád, že se vám líbí," dodal Harry šťastně.

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 7. kapitola - Famfrpálové překvapení: