OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Stín pochybností 10. kapitola

24.08.2014 (19:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1560×

Hlídal Harryho ve dne a v noci, kdykoliv měl volnější chvíli. Už to bylo měsíc a půl, co se vydával za Sebastiana Whita, za nového člena Fénixova řádu. Po takové době si na něj někteří členové nemohli zvyknout. Byl to pro něj stále nezvyk. Někteří se mu i podvědomě vyhýbali, protože byl za cizince a jistého vetřelce, za kterého ho někteří měli. Bylo pár, kteří se s ním bavili, jako byl třeba Remus, který ho věčně podezíral, že není ten, za koho ho všichni mají. Sirius musel být pořád na pozoru a být ostražitý, aby ho něco neprozradilo. Jeho gesta, nebo povaha. Přemýšlel, co se všechno od té doby změnilo. Útoky smrtijedů na mudly se stupňovaly a byly den ode dne horší.

Vždycky musel Fénixově řádu přispěchat na pomoc, když byli v nouzi. V soubojích se naučil daleko víc dalších složitějších kouzel. Které potřeboval k přežití.

Pořád vzpomínal s úsměvem, jak Bellatrix zlomil hůlku a jak se jí pomstil. Jak jí s hravostí sebral její hůlku a jak ji zlomil přímo před jejíma očima. Při dalších soubojích se zaměřila jen na něj a snažila se ho za každou cenu porazit, ale marně. Její snahu porazit ho jí znemožnil a ona se vždycky vztekala, jak malé navztekané děcko.

V Harryho hlídání se střídali. Brumbál trval na tom, že přednější je Harryho bezpečí na prvním místě. Sirius ho občas hlídal jako hnědočerný obrovský pes, kterého si nemohl nikdo všimnout. Někdy ho hlídal i jako Sebastian White. Sirius se vrátil do reality a podíval se na Remuse, který se na něj podezíravě díval.

Byl na Grimmauldově náměstí ve svém dřívějším domě, který stále zůstal sídlem Fénixova řádu. Dům, který tak opakovaně nenáviděl a který mu připomínal jeho bláznivou matku. Jediná věc, která se nezměnila po jeho údajné smrti, byla ta, že tento dům byl stále sídlem členům Fénixova řádu. Nechápal, proč se nepřesídlili někam jinam. Nezůstalo tady po něm nic. Možná všichni doufali, že on se jednou vrátí a že neumřel. Povzdechl si a nešťastně se zadíval na Remuse, který si četl Denního věštce. Trápilo ho to. Znovu. Měl výčitky svědomí. Přišlo mu znovu špatné, že tajil, kým je, ale musel si to nechat pro sebe, protože stále hlídal Harryho nerozbitou věštbu, kterou měl u sebe doma za Londýnem. Schovanou a zabezpečenýma několika nedobytnými kouzly, kdyby hrozilo nějaké riziko případných vetřelců.

„White?“ vytrhl ho povědomý hlas z jeho zamyšlenosti najednou.

Sirius vzhlédnul a zvědavě se zadíval na Remuse, který ho oslovil.

„Ano?“ zeptal se s jistou chladností v hlase Sirius.

Remus se nedal zastrašit jeho nepřátelským přístupem.

„Dneska jste na řadě vy v hlídání Harryho Pottera. Mám vám to vyřídit od Brumbrála.“ Remus se na něj nejistě zadíval.

Tohle se Siriusovi hodilo.

„Dobře,“ přikývnul a hbitě vstal z křesla.

Remus ho však nečekaně chytil za rameno a v Siriusovi mírně zatrnulo, protože to nečekal.

„Ještě je tu jedna věc, White,“ zavrčel na něj Remus.

„Jaká věc?“ opáčil chladně Sirius.

„Už delší dobu vás sleduji a mám pocit, že nejste ten, za koho se vydáváte!“ zakřičel na něj.

Sirius čekal všechno, ale ne tohle. Že by mu byl přece na stopě a jeho pozice Strážce věštby by byla ohrožena?! Tohle nesměl za žádnou cenu dopustit.

„Nevím, o čem to mluvíte,“ zadíval se na něj Sirius a vytrhl se mu ze sevření. „Když dovolíte, půjdu hlídat Pottera.“

S těmito slovy vyšel Sirius do chladného a deštivého večera. Remuse tam zanechal. Přemístil se pryč do Zobí ulice. Nenápadně si stoupl před dům, kde Harry pobýval a hlídal ho tedy. Snažil se působit nenápadným a klidným dojmem. Díval se po okolí a hledal něco, co by mohlo být jakkoliv podezřelého, ale nic však nemohl najít. Když se uklidnil, znovu obrátil svůj zrak na dům před sebou. Dveře se s cvaknutím otevřely a ze dveří nevyšel nikdo jiný než... Harry. Sirius se na něj jen zamračil. Harry si ho nevšiml a snažil se proklouznout kolem něj. Vyběhl v tichosti, ale v tu chvíli ho Sirius varovně zachytil za paži. Harry se lekl a vyjekl do tmy.

„Kam si myslíte, že jdete, Pottere?“ zeptal se ho Sirius chladně.

„Projít se,“ ušklíbl se Harry.

„To v žádném případě. Venku se potulují smrtijedi a má priorita je chránit vás,“ mluvil na něj Sirius netrpělivě.

„Vážně?“ opáčil Harry ironicky.

„Uděláte nejlíp, když se vrátíte zpátky do domů,“ docházela Siriusovi trpělivost.

„Fajn!“ odsekl mu popuzeně a naštvaně kráčel s bouchnutím dveří do domu.

Sirius se za ním pobaveně usmíval a byl rád svým způsobem, že Harry je na něj naštvaný. Věděl, že až se vrátí, že Harry to pochopí. Možná mu někdy odpustí. Znovu si povzdechl a díval se po Zobí ulici. Všude byl jen klid a ticho.

***

Harry si ho zvědavě celou dobu prohlížel a měl pocit, že White není ten, za koho ho všichni mají. Naštvaně práskl dveřmi a vyběhl po schodech. Jeden člověk mohl chtít, aby on zůstal v bezpečí přes jeho tvrdohlavost. Nabízely se dvě vysvětlení. Žádná třetí možnost nebyla. Zdálo se mu to, nebo to byl úplně někdo jiný?! Na to si zatím nedokázal najít odpověď. Vytáhl si pár čísel Denního věštce, které měl pečlivě schované pod uvolněným prknem v podlaze a vyndal si je. Po Siriusovi smrti ve Věštci se o něm zmínili jen dvakrát a pak to už nerozmázavali. Když někdo umřel, většinou to rozmázli pořádně, ale co tak najednou?! Harry se znovu podíval z okna na Sebastina Whitea. Pořád tam venku stál a díval se po ulici. Nikde nebyla ani noha.

A pak se stálo něco divného. White se ve vteřině rozhlédl a proměnil se v obrovského hnědočerného psa. Harry se v šoku podíval a nevěděl, co si má myslet. Takhle se uměl proměňovat do obrovského psa jeden člověk Jeho milovaný kmotr Sirius Black. Kolikrát viděl, když se Sirius měnil. Harry se rychle schoval, aby si ho nevšiml. Muselo to znamenat jednu věc. Sirius žil a byl pod skrytou identitou. Ale bylo tohle možné?! Co když se mu to jenom zdálo?! Možná mu přeskočilo natolik, že si to jeho představivost možná vymyslela. Na nic nečekal a lehnul si. Pořád musel myslet na to, co viděl před chvíli. Byl rozhodnutý, že pravdu vypátrá, ať je jakákoliv...

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybností 10. kapitola: