Kol a celá parta promýšlí strategii na záchranu dívek a Dereka, zatímco se Klaus s ostatními chystá na večer. Lara čelí rozhodnutí.
16.08.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 1161×
Spala jsem, nebo jsem si to aspoň myslela, když někdo přiložil své rty na ty mé. Nedošlo mi, co se nedávno stalo, a nějak jsem si myslela, že jsem stále v motelu, kde vedle mě leží Stiles. Ano, přesně tohle jsem si myslela, že mě líbá on. Polibek byl drsný, ale přitom tak vášnivý, a já dotyčnému podlehla a opětovala, i když mi z podivného důvodu třeštila hlava, jako kdybych v ní měla milion střepů. Cítila jsem doteky, někdo se mě dotýkal na těle. Něčí ruce si mě přivinuly ke svému tělu a pevně objaly.
„Stilesi,“ tiše jsem zašeptala jméno člověka, o kterém jsem byla přesvědčená, že leží vedle mě, líbá mě a hladí po těle.
„Pššt, maličká, já nejsem Stiles,“ zavrněl mi dotyčný do ucha, v tu chvíli jsem ztuhla.
Ten hlas. Chvíli mi trvalo, než jsem ho správně přiřadila. Byl to Peter. Sakra! Co dělal v mé posteli a jak si ten hajzl dovoloval na mě sahat. Chtěla jsem rychle vstát a pořádně mu vynadat, ale bolest hlavy mi dovolila jen pootevřít mírně oči. Chvíli mi trvalo, než jsem zaostřila, a první, co jsem viděla, byl jeho samolibý úsměv.
„No dobré ráno, zlatíčko,“ zapředl tím svým mužným hlasem a naklonil se ke mně.
Zamračila jsem se a snažila se odtáhnout, ale držel mě pod sebou pevně.
„Nech mě být!“ zavrčela jsem zlostně. „A vůbec, kde je moje sestra. Kde je Annie!“
„Ta je v jiném pokoji, dobře se baví s Klausem a my se taky budeme bavit, hm? Slyšel jsem, že sis užívala s tím chudákem Stilesem. Co kdybys mi taky prokázala služby jako jemu, hm, můžeme si trošku užít,“ zašeptal mi do ucha a jemně skousl ušní lalůček.
„Dej ze mě ty svoje hnusné pracky pryč!“ snažila jsem se ho ze sebe shodit, ale jelikož jsem byla bez moci, moc mi to nešlo.
„Přestaň být hysterka, nesluší ti to,“ usmál se.
Zamračila jsem se znova, už mě unavovalo se s ním dohadovat, byl to primitiv, kterému to stejně nedocházelo, proto jsem se rozhodla už na něj nemluvit a spíše se od něj dostat pryč. Jenže to, že mě držel, mi moc nepomáhalo. Už jsem chtěla křičet a pořádně mu vynadat, když se otevřely dveře. Doufala jsem, že je to má sestra, ale byl to jen Klaus.
„Annie ji chce vidět, tak dokonči ty svoje hrátky,“ řekl mu s úsměvem, Peter jen zlostně zamručel a nakonec mě přece jen pustil.
„Kde mám svoje triko?“ zamračila jsem se.
Hale ho sebral ze země a hodil ho po mně. Rychle jsem si ho oblékla a postavila se, přešla jsem ke Klausovi.
„Doufám, že jsi jí nic neudělal, jinak tě pořádně nakopu,“ zavrčela jsem, ale jediná odezva mi byl jejich smích.
Protočila jsem jen očima, Klaus mě obešel a vedl mě za sestrou, byla jsem mu v patách a mně zase Peter. Oproti těm dvěma jsem byla docela malá, navíc jsem se stále necítila ve své kůži. To je tak, když vám kus sebe samé chybí. Před dveřmi jsem se zastavila, zatočila se mi hlava a musela jsem se něčeho chytit. Zavřela jsem oči, abych se vzpamatovala, když se mi udělalo lépe, koukla jsem na oba. Pozorovali mě a já byla ráda, že si své trapné poznámky nechali pro sebe. Klaus otevřel dveře do pokoje a vešel, já šla také, ale trochu mi dělalo problém zaostřit. Divné, ale můj zrak byl na okamžik úplně rozmazaný. Když už jsem konečně opět viděla dobře, stála přede mnou moje sestřička, rychle jsem k ní přešla a objala ji. Pak se vše seběhlo rychle, oba dva nám stále stali za zadkem, tak je Annie prostě magii vykopla ven. Ten jejich pohled byl k nezaplacení, ale věděla jsem, že si to nakonec pořádně odneseme.
Zrovna jsem do sebe hodil asi pátou sklenku whisky, musel jsem se trochu posilnit, abych vůbec byl schopny něco vymyslet. Všichni seděli u stolu a snažili se plánovat záchranou misi. Poslouchal jsem je a někdy se musel usmívat tomu, co vymysleli. Polovina plánu byla jasná smrt. Ale proč jim to vyvracet.
„Co kdybys nechal toho pití a šel nám pomoct vymyslet něco, co nás nezabije hned, když nás uvidí?“ zamračil se na mě Stiles.
„Však já vymýšlím a zároveň se bavím na váš účet,“ mrknul jsem a dopil poslední lok, který se nacházel na dně sklenky, natáhla jsem se pro láhev, abych si dolil, ale zrzka byla rychlejší.
„Dost, Kole! Přestaň být idiot a konečně zapoj svůj mozek. Nejde jen o Lařin život, ale i život Annie, a pokud vím, tak ti není lhostejná, to ji vážně chceš nechat napospas svému bratrovi a Peterovi?“ pokrčila obočí a založila si ruce na prsou.
Místnosti se rozhostilo ticho, tiše jsem si něco zamumlal. Měla pravdu, záleželo mi na ní a nehodlal jsem to tak nechat.
„Fajn, uděláme to tak, Klaus bude potřebovat nějaké další speciální místo.“
„A to máme projít snad celé město a okolí, nebo co?“ zavrčel Stiles.
„Tohle město znám jako svoje boty, takže tak nějak tuším, kde asi budou, nejsem přece idiot,“ zamumlal jsem a pozoroval je.
„Tam, kde byli předtím asi ne, že?“ zeptala se hned zrzka.
„Ne, čekají, že je tam budeme hledat. Jenže je ještě jedno místo a Klaus netuší, že o něm vím, takže v tomhle jsme ve výhodě.“
„To abychom vyrazili, jestli to bude jako minule, budou určitě čekat na úplněk, pokud je to někde blízko, pak tam můžeme být první,“ vložil se do toho Scott.
„Neboj se, k tomu, aby začali, jim chybí jedna důležitá věc,“ pousmál jsem se a pohlédl na Dereka, který mou narážku hned pochopil.
I ostatní na něj koukni, zřejmě jim to také došlo.
„No sakra,“ zamumlal Stiles. „Takže si pro něj asi přijdou, co?“
„Ano, a toho bychom mohli využít, budeme připraveni.“
„To je sice hezké, Kole, ale pochybuju, že oni dva jsou tak pitomí a prostě si sem přijdou pro mě, jako by se nechumelilo. Dobře si spočítají, že na ně budeme čekat, takže mi řekni teď hned a jasně, jaký je plán, protože já se nenechám zabít jen proto, že se něco vymyslí a nevyjde to,“ zavrčel naštvaně Derek.
Všichni se na něj podívali, hned poté pohlédli na mě. Nechápal jsem proč, je náš tu plno a oni si asi myslí, že to všechno vymyslím sám.
„Co tak koukáte, nejsem tu jediný, bral bych nějaké tipy co a jak,“ zavrčel jsem.
„No…“ poškrábal se na hlavě Stiles. „Když mě nic nenapadá,“ zamumlal smutně.
Povzdechl jsem si, tohle nemělo smysl. Nikdo nic nevěděl, a vlastně ani já, což mě štvalo ze všeho nejvíc.
„Popravdě, ani my nemáme žáden nápad,“ přiznal se Scott a pohlédl na nás.
To jsem si mohl myslet, že ty děti nic nevymyslí, zase jsem to musel všechno naplánovat já, sledoval jsem je a snažil se na něco přijít, když někdo rozrazil dveře. Podíval jsem se tím směrem a zůstal jen zírat, ve dveřích stála Annie a podle výrazů ostatních i je tohle překvapilo. Vzpamatoval jsem jako první a vydal se k ní, myslel jsem si, že utekla, ale spletl jsem se ve chvíli, kdy mě zastavila. Chtěl jsem udělat krok dopředu, ale byl jsem jako zamrzlý, a nebyl jsem jediný.
„Sakra, Ann, co to děláš!“ zavrčel jsem a dál se snažil uvolnit, ale nešlo to.
„Promiň, ale já musím,“ zamumlala omluvně a vydala se k Derekovi, ten sebou trhal a zlostně vrčel.
„Sakra, Mikaelsone, udělej něco,“ křiknul na mě, jenže co jsem mohl dělat, nic.
Byl jsem na tom stejně jako ostatní, nepohnul jsem se, ani kdybych udělal nevím co.
„Zlato, tohle přece nemusíš dělat, no ták, pusť nás, promluvíme si o tom a něco nás snad napadne,“ pousmál jsem se a doufal, že to zabere.
„Už jsem ti řekla, že nemůžu. Drží Laru jako pojistku, pokud nepřijdu s Derekem, zabijí ji, a to nesmím dovolit, pochopte mě, prosím,“ vzlykne.
„Mně je to jedno, já se zabít nenechám, tak mě okamžitě pusť!“ proměnil se a zavrčel na ni, teď bylo docela fajn, že se nemohl hnout, jinak by ji asi roztrhal.
„Annie, já s Klausem promluvím, dostaneme Laru zpět, ale tím, že Dereka teď odvedeš, to bude jen horší.“
„Kole, nech toho, musím to udělat, nebo to dopadne nejen pro ni, ale i pro ostatní hodně zle,“ koukla na mě a pak pohlédla na Dereka, který se stále vzpouzel, seč mohl.
Ann k němu došla a něco rychle zamumlala, dřív než dořekla poslední slovo, svezl se na zem k jejím nohám už v bezvědomí.
„Ne, Dereku,“ křikla zrzka, která se asi teď dostala z překvapivého šoku příchodem Annie, hned k ní se přidali i ostatní.
Všichni jsme se chtěli dostat z toho podělaného kouzla.
„Vážně mě to moc mrzí, ale já nemám na vybranou, zašeptala a zmizela rychle ven, dovnitř napochodovali dva Klausovi hybridi, chytili bezvládné tělo vlkodlaka a zmizeli stejně jako ona. V ten moment kouzlo povolilo a my se opět mohli pohnout.
„Tohle se nemělo stát, oni ho zabijí,“ zamumlala tiše Kira, vzápětí ji Scott objal.
„Hned teď jedeme na místo, kde se odehraje rituál, a pokusíme se jim zachránit zadky,“ zavelel jsem.
„A co tak najednou, hm?“ zamračil se Stiles, který se konečně taky ozval.
„Protože mi právě došla trpělivost,“ zavrčel jsem a vyšel z pokoje.
Procházela jsem se po pokoji, ve kterém mě ten idiot Mikaelson zamknul hned poté, co odvedl Annie pryč. Ani jsem netušila, kde se právě teď nachází, a docela jsem se o ni bála. Bez moci jsem se těm dvěma nemohla nijak postavit, připadala jsem se naprosto zbytečná. Stále jsem po místnosti kráčela jako lev v kleci a snažila se na něco přijít. Prohrábla jsem si nervózně vlasy. V hlavě se mi přemítaly různé scénáře, ale ani jeden z nich nebyl tak dokonalý, abych se z toho i se sestrou dostala živá a zdravá. Ze zamyšlení mě vytrhl hluk zezdola, chvíli mi trvalo, než jsem dokázala rozeznat určité hlasy. První dva patřily Klausovi s Peterem, třetí byl Annie, o tom nebylo pochyb, ale komu patřil ten poslední?
„Pane bože,“ zamumlala jsem tiše, když mi to došlo.
Byl to Derek. Oni ho sem nechali přivést a poslali pro něj mou sestru, sprostě ji využili. Už mě to přestávalo bavit, zamračila jsem se a začala vší silou bušit na dveře. To, že šel někdo za mnou nahoru hned, jak mě slyšeli, jsem si všimla ve chvíli, kdy se prudce otevřely dveře, které mě poslaly rovnou k zemi.
„Jsi normální! Teď budu mít na hlavě bouli!“ zavrčela jsem naštvaně a promnula si bolavé místo.
„Nemáš ječet u dveří,“ zasmál se Peter a založil si ruce na prsou.
„Chci vidět sestru,“ konečně jsem vstala ze země.
„Co kdybychom chvilku počkali, hm?“ popošel až ke mně, nelíbilo se mi to, už mě unavovaly ty jeho úchylácke hry.
„Nemám zájem,“ zamračila jsem se ještě víc.
„Víš, že jsi děsné sexy, když se tahle mračíš?“ uculil se na mě a přistoupil o krok blíž.
Odstrčila jsem ho od sebe a chtěla odejít dolů za sestrou, jenže mě uvěznil ve své mužné náručí.
„Mně jen tak neutečeš, maličká. Co si takhle před velkým obřadem trochu užít?“ zašeptal mi úlisně do ucha, musela jsem se otřást odporem.
Kdysi mi to bylo jedno a možná bych si to s ním i rozdala, ale co mi chybí moje druhé já, se hodně věcí změnilo a s nimi i já.
„Nemám zájem, jsi hluchý?“ křikla jsem a kolenem mu uštědřila pořádný kopanec do jeho intimních partií.
Zakňučel jako spráskaný pes a hned pojal krčící se polohu, nelenila jsem a rychle vyběhla z pokoje. Musela jsem najít sestru a společně se dostat ven.
Annie seděla dole a celá se třásla. Doběhla jsem k ní a pevně ji objala.
„Už jsme tu, neboj se,“ pousmála jsem se na ni povzbudivě. „Zvládneme to společně, slibuji.“
„Možná máš pravdu, ale přece musíme něco vymyslet. Musíme se odsud dostat,“ držela se mě pevně.
„Ó, jak dojemné,“ ozval se Klausův hlas. „Mě by tedy vážně zajímalo, jak to chcete udělat. Lara je prakticky k ničemu a ty, moje milá, se budeš snažit, aby to tentokrát dopadlo, tak jak má, jinak svou drahou sestřičku budeš sbírat po kouskách po celém městě a okolí!“ zavrčel výhružně na Annie, ta se znova celičká roztřásla strachy.
Tohle byla poslední kapka i pro mě.
„Vyhrožování se zdá opět zabírá,“ uculil se Peter, když dorazil, a jak se zdálo, už ho nic nebolelo, jaká škoda.
„To ano,“ dal mu za pravdu Mikaelson a nalil si whisky, jednu podal Haleovi a jednu si vzal sám, oba se pak posadili naproti nám. „Víš, drahá Annie, musím uznat, že na mého bratra Kola máš vážně velká vliv. Za tu dobu, co jsem ho na tebe poslal, se hodně změnil. Nedej bože mu na tobě vážně záleží. Škoda jen, že s tebou mám jiné plány, takže Kol má prostě smůlu,“ pousmál se tím svým typickým úsměvem a smočil své rty ve sklence s lahodnou tekutinou.
„Jestli myslíš ten stupidní rituál, tak to je jediné, co já a moje sestra uděláme, pak nás a všechny ostatní necháš jít,“ řekla jsem rozhodně.
„To si jen myslíš, puso,“ mrknul na mě Peter, bože, on si snad nikdy nedá pokoj.
„Říkal jsi, že nás necháš,“ zašeptala Annie a pohlédla na Klause, který se tajemně usmíval.
„To bylo předtím. Teď mám trochu jiné plány,“ mrknul na sestru, dopil a následně odešel z místnosti.
„Vy dvě se připravte, za tři hodiny vyrazíme, a tentokrát bez podrazů,“ zavrčel Peter a zmizel stejně jako předtím Klaus.
Annie se na mě podívala a hned i objala.
„Co tím, sakra, myslel?“ zamumlala tiše do mého ramene.
„Netuším, Ann, ale nedovolím mu, aby ti něco udělal, už ne,“ objala jsem ji pevněji a koukala někde před sebe.
Byla už jen jedna možnost, která mi mohla pomoct porazit je a zároveň ochránit sestru, a já ji hodlala využít. Dlužila jsem jí to za všechno, co jsem provedla.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf
Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 25. kapitola:
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!