Bolest života • OurStories.cz ~ naše povídky

Víte, kdy se člověk přestane doopravdy bát?...

11.01.2014 (17:00) • Tessi • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 910×

Víte, kdy se člověk přestane doopravdy bát? V tom okamžiku, kdy zjistí, že o vše přišel. V okamžiku, kdy víte, že zlo vás přemohlo a vy nemůžete nic udělat. Stojíte na chodbě, ve svém bytě, zhasnete světla a uvědomíte si, že v tomto okamžiku byste utíkali do nejbližšího pokoje a snažili se nahmatat vypínač, aby vás příšery, prahnoucí po vašem křiku, nemohly dopadnout. Příšery, které se bojí světla. Toho, co odhání vše zlé, až na vaši bolest, vaše zlomené srdce, které se již nedá slepit. Ale vy ne, stojíte jako solný sloup a užíváte si tu tmu. Tmu, která vás požívá až do morku kostí. Cítíte tu samotu, to ticho a klid. Netoužíte po ničem jiném než po tom, aby vás ta tma pohltila. Spolkla jako malinu a ušetřila vás té bolesti. Chtěli byste s ní splynout a zapomenout na vše špatné. Vše, co vás tížilo, a vše, co vám ublížilo. Ale pak otevřete oči a pochopíte, že to je jen bláhové přání. Život přeci není tak hodný, aby vám pomohl a odnesl pryč bez jakékoliv námahy. Rozsvítíte si světla v koupelně a roztřeseným krokem vstoupíte na teplé dlaždičky. Rozpustíte si vlasy a postavíte se před zrcadlo. To jsem já? Ta nicka? Rozmazaná řasenka a oči rudé jako krev? Rozklepaný dolní ret a mokré tváře? Ano, bohužel jsem, jsem to já, ta, která přišla o vše. O vše, co ji drželo nad vodou. O pevnou zem, od které by se mohla odrazit a jít dál.

Odvrátíte zrak od zrcadla a otočíte kohoutem, abyste si napustili vanu. Rozklepanýma rukama si prohrábnete vlasy a pomalu dlaněmi sjedete až k pasu, kde zachytíte konec trička. Přetáhnete si jej přes hlavu a odhodíte jej stranou. Ostatní oblečení triko následuje a poté se na zemi válí nepřehledná, odpudivá hromádka vašeho svlečeného oblečení. Nevšímáte si jí a vstoupíte do poloprázdné vany s vlažnou vodou. Posadíte se a rázem si i bez rozmýšlení natáhnete nohy a opřete se o opěradlo vany. Zavřete oči a nasloucháte symfonii vody, která právě dopadá do vaší vany. Snažíte se zapomenout, ale nejde to. Snažíte se smířit se vším zlým, ale také se vám to nedaří. Vana už je skoro plná a proto vodu zastavíte, aby vana nepřetekla. Uvelebíte se a stále se snažíte myslet na ty dobré věci, které by vás dokázaly z této situace vytáhnout a pomoci. Nepomáhá to. Zavřete znova oči a pomalu se potápíte do vlažné vody. Necháváte, aby vám voda pomohla, aby vyřešila vaše potíže, které vás pomalu požírají zaživa. Potápíte se bez žádného nadechnutí. Instinkt vám napovídá, abyste se vynořili, ale mozek říká „Zůstaň“. Co je silnější? Právě teď vyhrává mozek a vy pomalu usínáte. Usínáte věčným spánkem, který je tak vítán. Jen on vás může zachránit.

Objevíte se na rozcestí. Vpravo vede cesta za světlem, za štěstím a klidem, a vlevo? Vlevo vede k vodě, k vaně a problémům, které vás dovedly až sem. Jakou cestu si zvolíte? Jaká u vás vyhraje? Nevím, jak u vás, ale já si zvolila cestu za štěstím. Za světlem…

Autor: Tessi, v rubrice: Povídky » Jednodílné