OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Halloween

05.11.2012 (14:00) • Lenis • Povídky » Jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 981×

Opatrně jsem se zkontrolovala v zrcadle. Tmavě hnědé vlasy spadající v úhledných loknách až po lopatky, hypnotizující modré oči, v kterých se nejeden člověk ztrácí jako v začarovaném lese. Dámy a pánové, to jsem já, Rosie Fields.

Je mi devatenáct let a studuju vysokou školu v tohle zapadákově, jehož jméno radši ani nevyslovuju. Stejně nemáte šanci ho na mapě Spojených států amerických najít. Můj život je vesměs jedna velká nekončící horská dráha. Teda jestli mi dobře rozumíte, sice vás možná chvíli baví, ale po několika metrech zjistíte, že je to stejné jako na začátku. Nebo se to dá taky dobře představit na běžícím páse, ale to už nechme na jindy. Prostě a jednoduše, nyní mám velké dilema... Za dvě hodiny začíná obrovská halloweenská párty, na které já, jako předsedkyně školního výboru a zároveň nejoblíbenější žákyně tohoto ročníku a vlastně pravděpodobně i celé školy, nesmím chybět. Být oblíbenou, chytrou a myslím, že nebudu lhát, když řeknu i pěknou, má i své nevýhody. Jako třeba tahle... Musím mít na sobě nějakou úplně krutou  masku, se kterou vystoupím před všemi lidmi na party a pronesu přivítací řeč a nějakou tu nudnou historii tohoto svátku blábláblá... Zatím nic vymyšlenýho nemám, ale děkuji přírodě, že se rozhodla mě obdarovat tak skvělým talentem, jako je improvizace.

Zpátky do práce, zbývá mi přijít na to, jakou masku si vybrat. Naštěstí moje máma pracuje v maskérně, takže není problém si nějakou vypůjčit. Jen jeden jediný detail - kterou? Moje mysl vždycky zabloudí k nejtypičtějším maskám jako jsou duchové, čarodejnice, princezny, upíři, vlkodlaci a podobné...

Z úvah mě vyrušila moje máma, která už hlásala, že se může vyjet. Rychle jsem seběhla schody a nasedla do našeho stříbrného auta. Maskérna nebyla daleko, ale nebyla bych to já, kdybych si okamžitě nedala do uší svítivě zelená sluchátka a nepustila volume hudby minimálně na 100%. Zrovna hrála moje oblíbená písnička od Cinema Bizzare...

„Eating my mind

And with each bite

I'm begging please lord, no

This place is a mess

The one has gone Lovesongs, they kill me

They kill me... now

Lovesongs are killing me

Are killing me... right now"

Prozpěvovala jsem si celou cestu, takže mi ani nedošlo, že už auto nejede, pouze stojí na parkovišti, kde jsme téměř jediní. Máma vytáhla klíčky ze zapalování a mrkla na mě. Jako na povel jsem si odvázala pás a svižným skokem se ocitla venku. Máma jen zakroutila očima, radši nic nekomentovala a vydala se otevřít dveře od budovy, kde pracuje. Šla jsem za ní jako poslušný pejsek a pořád mi nešlo z hlavy dostat tu písničku... Kill me... Kill me right now... Moc jsem ani nevnímala okolní svět.

Rázem se mi zrodila myšlenka na skvělý kostým. Halloween je přece svátek všech mrtvých, zombie i nejrůznějších znetvořených strašidel. Při té písničce jsem si vzpoměla na jeden horor, co kdysy dávali v telce někdy kolem půlnoci, když u nás přespávala má kámoška. Jak se to jmenovalo, to fakt netuším, ale hlavní pointa příběhu byla pomsta. Možná vám příjde divné, proč na to myslím právě teď, ale vše do sebe zapadá.

Příběh se odehrával někdy kolem roku 2004 v malém městečku jménem Misterion. Dvě dívky se zrovna vracely z diskotéky, když narazily na nějakou postavu zahalenou v černém hábitu. Bylo patrné, že ta záhadná osoba si nevyšla pouze na procházku. O tom, co se stalo potom, tu radši nebudu nic vyprávět, neboť i slova jsou někdy nemilosrdná. Stačí jen dodat, že takovou smrt by si nepřál nikdo... Vrah, ať to byl kdokoliv za to tvrdě zaplatil...

Matka jedné z dívek si usilově přála vrátit život svojí dcery zpět, tak za jedné chladné noci podepsala smlouvu z ďáblem. Dohoda zněla:

„Jestli život dcery ráda máš,

tak svůj zdravý rozum za něj dáš"

K překvapení zarmoucených rodin se opravdu jedna z dívek probudila, možná vypadala stejně jako předtím, ale rozhodně se tak nechovala. Pouze ona sama věděla, jaké je to být po smrti, a ta představa se jí vůbec nelíbila. Trpěla depresemi, přílišnými obavami o svůj život. Nikdo, kdo znal pravdu tu, neexistoval, pouze její máma o tom věděla, avšak nikdo už jí nevěřil ani slovo, jelikož se povídalo, že naprosto zešílela. Dívka nemohla klidně spát, pořád se převalovala na místě a přemýšlela jestli se ten vrah vrátí. Jednou už to nevydržela, sebrala svoje věci a vydala se ho najít. Nepopoháněla ji mysl, nýbrž srdce. Z celého svého srdce ho chtěla najít a zabít, přesně tak, jako to udělal on, ne-li hůř. S pomocí ďábla opravdu velice rychle vystopovala toho zabijáka. Lucy se pomstila opravdu velice efektivně. Konec celého filmu byl noční pohled na rozřezaného muže, bez očních bulv, s vytrhanými vlasy i nehty. Celý zjev doplňovala depresivní hudba, která hrála i při pohledu na hlavní hrdinku - anděla pomsty.

Rosie před sebou naprosto průzračně viděla, jak v tom filmu Lucy vypadala. A rozhodla se, že podobný kostým se skvěle hodí na halloweenskou párty. Mezitím vešly do místnosti s tísíci kusy oblečení, ať už to byly slavnostní obleky, dobové, obyčejné rifle či speciální masky. Máma se uvelebila v malinkém křesílku, co se nacházelo hned vedle konferenčního stolečku, a začala si číst nějaký časopis. Opravdu nečekala, že si její dcera vybere tak rychle. A hlavně tak krásný kostým...

Stoupla jsem si na malý balkonek vedoucí k obrovslé přeplněné místosti tanečního sálu, kde již tančili do rytmu hudby nejrůznější spolužáci s maskami. Nestačila jsem se usmívat, když na mě snad každý v obrovském sále spočinul svým zrakem a téměř otevřel pusu dokořán.  Ano, dnes mi to opravdu sluší. Tam dole je spousta duchů, upírů a rádobyprincezen, dnes jsem však ta hlavní  já.  A opravdu si to náležitě užívám. Mé sytě červené šaty až na zem s černými lemy rukávů zatočenými do krásné spirálky se řasí  při sebemenším pohybu a tvoří krásně vlnky, navíc kontrast červéné a bílé, kterou mám v podobě jemňoučké krajky umístěnou po stranách šatů...  Přímo dokonale to zvýrazňuje moji štíhlou postavu.  Ještě lokýnky ve vlasech zase  dodávají vzhled té tajemné Lucy, co se tak teatrálně vystojila pouze kvůli vražde. Oproti ní já si však dnešní večer rozhodně násilím zkazit nenechám a jestli mě teď omluvíte, párty čeká na svého anděla pomsty. Dámy a pánové...Jde se tančít!

Za všechny komentáře předem děkuju :)

Autor: Lenis, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Halloween: