OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Hodný holky



Hodný holkyKouřili jste někdy? Kouřili jste někdy na záchodech? A kouřili jste někdy na dívčích záchodech s klukem? Hodný holky to obvykle nedělají... ale ona není hodná holka.

Múza byla tak laskavá a po dlouhé době mě navštívila, takže jsem toho musela pořádně využít. Jen za výsledek nezodpovídám. :D


Klapot bot se na tiché chodbě hrozně rozléhal. Připadalo mi to nepatřičné, protože škola by přece nikdy neměla být tichá. Otevřela jsem dveře s bílým obrázkem panenky a - málem dostala infarkt. Okamžitě mi dal ruku na pusu. Vší silou jsem ho kousla.

„Austine Woode, můžeš mi sakra vysvětlit, co děláš na dívčích záchodech?!“ vyjekla jsem pobouřeně. Pořád jsem nemohla popadnout dech a zuby mě pěkně bolely. Jak to, že má tak tvrdý ruce?

„Už jsi někdy kouřila na záchodcích?“ zeptal se místo nějakého kloudného vysvětlení.

„Vždyť víš, že nekouřím!“ odpověděla jsem nechápavě. Věděl, jaký mám na cigarety názor. Budu žít krátce, tak proč si ten čas ještě dobrovolně ubírat?

„Ale kouřila už jsi někdy na školních záchodcích?“

„Ne!“ vyhrkla jsem. „Samozřejmě, že ne. A řekneš mi už, co tady proboha děláš?“

Obrátil oči v sloup. „Chci si zakouřit?“ Nasadil ten tón, jako kdyby mluvil s idiotem, a to mě hrozně rozčilovalo.

„A proč zrovna tady? Existují i jiný místnosti, kde můžeš ničit vzduch.“ V mým životě se vyskytlo vážně hodně momentů, kdy jsem ho absolutně nechápala, ale tohle byla špička ledovce. Odmaturoval jako jeden z nejlepších, tak proč je takový debil?

Znovu obrátil oči v sloup. Měla jsem strach, že mu to tak zůstane. „Vůbec nic nechápeš,“ vyčetl mi.

„To teda nechápu,“ přitakala jsem. „A chce se mi čůrat.“

„Celý čtyři roky jsme tu zavření jako ve vězení. Nemůžeš udělat vůbec nic, aniž by to někdo hned nevěděl a nezakázal. Musíš se jen učit, dávat pozor a být vzorná. Neleze ti to na nervy?“

Zkusila jsem se nad tím zamyslet. Jen proto, že se mi líbil ten zápal, se kterým mi to říkal. „Já nevím,“ přiznala jsem nakonec. „Takhle jsem to nikdy nebrala. Škola je něco, co musíš přetrpět, jestli chceš něco dokázat.“

„To je pravda,“ uznal, „ale jde o to, jak se tu k tobě chovají. Nemáš žádnou svobodu, žádný práva. Kterej z učitelů akceptuje, že musíš dělat i něco jinýho, než se jen učit do jejich předmětu?“

„Žádnej,“ odpověděla jsem pravdivě.

„A to mě děsně sere!“

„Hm.“ Neměla jsem na to co říct. Jednak mě překvapilo, že to všechno říkal zrovna mně a taky se mi chtělo už vážně hodně čůrat.

„Nesnáším to tady. A teď, když konečně odejdu, chci aspoň trochu porušit nějaký pravidla.“ Ukázal na krabičku Marlborek, kterou držel v ruce. „Půjdeš do toho se mnou?“

„Já?“ zopakovala jsem trochu nejistě. Ještě před pěti minutami bych se zeptala, jestli se zbláznil, a pak zavolala nějakýho z učitelů, ale teď… Možná měl fakt pravdu, jen jsem se na to dívala přes tlusté brýle a stoh knížek. Kdy jsem naposledy spala déle než pět hodin? A kdy jsem naposledy šla ven s kamarády jen tak, bez výčitek a přemýšlení, co všechno bych se za tu dobu stihla naučit?

Čtyři roky jsem skoro každou minutu svého času věnovala škole. Nedělala jsem nic jiného, než se učila, snažila se pochopit věci, který v životě nikdy nevyužiju – že, matiko? Proč se prostě jednou na všechno nevykašlat?

„Tak fajn,“ řekla jsem a natáhla ruku.

Vypadal stejně překvapeně, jako já se cítila, ale podal mi jednu cigaretu. Vytáhl druhou pro sebe a z kapsy vylovil zapalovač.

„Dělám to poprvý v životě,“ vysvětlovala jsem trochu nervózně a žmoulala v cigaretu v ruce.

„Ještě nikdy jsi nezkoušela kouřit?“ zeptal se udiveně.

„Hm, ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Takže asi budu kašlat. Asi hodně. Nebo se pozvracím.“

„No, jsme na záchodech, takže kdyby to na tebe přišlo, máš kam,“ pokrčil rameny a já se zasmála.

Zapálil svoji a pak i moji cigaretu a ani nekomentoval to, že se mi třese ruka, což jsem mu připsala k plusovým bodům. „Nechce se mi věřit, že tohle dělám,“ zamumlala jsem a dívala se na žhnoucí konec cigarety, ze které stoupaly malé obláčky dýmu.

„Taky jsem celkem překvapenej,“ přiznal Austin a já jsem vzhlédla.

„Co tím jako myslíš?“ zeptala jsem se, zatímco on normálně kouřil a z mojí cigarety jen stoupal dým.

„Nemyslel jsem si, že zrovna ty jsi ten typ, který by tohle udělal, navíc uprostřed hodiny,“ řekl. „Takže jsem překvapenej, ale příjemně… věděl jsem, že i někde v tobě je hluboko schovaná rebelka.“

Ušklíbla jsem se a vyplázla jazyk. „Chápu dobře, že tohle celý sis připravil a jen jsi čekal, jestli se chytím, nebo ne?“

Zhluboka šklukoval a dým kolem jeho pusy vytvořil svatozář. „To ne,“ oklepal si cigaretu o umyvadlo. „To by bylo dost hnusný, nemyslíš? Prostě jsem si tu chtěl kouřit sám, ale když ses tu objevila, neměl jsem jinou možnost.“

Zjistila jsem, že moje cigareta má na sobě už velkou čepičku z popela, tak jsem ji oklepala o umyvadlo stejně jako on a zavřela oči.

Začínala jsem se vážně těšit. Nervozita, jestli nás někdo chytí; překvapení nad sebou samotnou, že jsem se fakt nechala přesvědčit – a netrvalo to ani tak dlouho, sakra; radost, že všichni moji otravní spolužáci se učí a já ne; a pak už jen vzrušení z něčeho nového a neznámého… Jestli takhle chutná porušování pravidel, proč jsem to nedělala dřív?

Třesoucí se rukou jsem si vložila cigaretu do pusy. Chutnala divně, tak nějak uměle. Otevřela jsem oči, abych se s tím poznatkem svěřila Austinovi, ale místo do jeho skoro černých očí jsem se dívala do tváře naší třídní.

Do prčic.

„To se mi snad jenom zdá!“ zaječela hlasem, který se pohyboval někde mezi školním zvonkem a přistáním letadla. Rychle jsem cigaretu odhodila. „Woode, co tady proboha děláte, tohle jsou dámy! Nechce se mi věřit, co tu vidím! Úspěšní maturanti, kteří by měli dávat příklad celé škole, kouří na záchodech jako malé děti! Co jste mysleli, vždyť ten smrad je v celé budově! Woode, od vás bych to i čekala, ale od vás, slečno Bellová… velmi jste mě zklamala.“

Proč mají učitelky sklon všechno strašně zveličovat a u toho hysterčit?

„Zrovna žáci mé třídy… nechápu, co tím vlastně sledujete, tohle bude jen černá kaňka na konci vašich zářných kariér na téhle škole.“

A přílišná dramatizace. Za tohle mi ve slohu strhla body!

„Obávám se, že vás budu muset odvést do ředitelny. A hned,“ dodala, když si všimla, že ani jeden z nás se k ničemu nemá.

„Tak fajn, ale nejprve se vyčůrám,“ řekla jsem a Austin vyprskl smíchy. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hodný holky:

5. Kate3 přispěvatel
14.07.2015 [23:16]

Kate3Tak to je hodně super! Emoticon Emoticon A vlastně... v každé z nás, i v té nejhodnější holce, se skrývá rebelka, no ne? Emoticon Emoticon Úžasná povídka, Tethys, moc se mi líbila a to pokušení slečny Bellové bylo jistě obrovské! Emoticon Emoticon Emoticon Pobavilo! Emoticon Emoticon

4. Carol1122 přispěvatel
01.06.2015 [19:27]

Carol1122Jéé, to bylo super Emoticon Emoticon Přiznám se, že jsem se fakt smála. Emoticon Nikdy jsem k tomuhle neměla odvahu, ale díky tobě jsem si to hezky dokázala představit Emoticon Milá, oddechová povídka zabitá poslední větou Emoticon Emoticon Emoticon Rozhodně jsi mi zlepšila den Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Ver přispěvatel
29.05.2015 [16:49]

VerHezky napsaná povídečka. Taková relaxační s lehce darebným podtónem a možná i nějakým tím tématem k zamyšlení, když se na to člověk podívá z trochu jiného - filozofičtějšího - hlediska. Jednoduše řečeno, líbilo se mi to a rozhodně nepíšeš špatně. Emoticon A říkám to i přes to, že mám vše proti nešťastným kuřákům... Emoticon

2. Neytiri přispěvatel
29.05.2015 [15:00]

NeytiriDobrý to bylo, ale poslední věta je nejlepší! :D

1. Leylon
29.05.2015 [14:30]

Pekné. A tá posledná veta to pekne zaklincovala Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!