OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Na skok z pekla: Jedovatá láska

27.07.2014 (19:00) • Souteze • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 721×

Nastalo horké léto lákající k návštěvě řek a vodních parků. Školou povinní si mohli zase na dva měsíce oddechnout a užít si klidné a pohodové prázdniny. Mezi nimi byla i dívka, o které je tento příběh. Nikola Havlíková, které nikdo neřekl jinak než Nika, byla obyčejnou sedmnáctiletou dívkou chodící na obyčejné všeobecné gymnázium a vyrůstající v obyčejné rodině. Nebyla příkladem modelky a nevadilo jí to. Jednoduše typická středoevropská středoškolačka.

A právě v tom parném létě slavila narozeniny její spolužačka a kamarádka, což znamenalo, že byla Nika taktéž pozvaná. Když už šla tedy na oslavu, rozhodla se pořádně vystrojit. Oblékla si pestrobarevné šaty a žabky, nezapomněla ani na doplňky, a když už to byla taková událost jako kamarádčiny osmnáctiny, taktéž se namalovala, aby vypadala trochu k světu. Zašklebila se na sebe do zrcadla, načež se rozesmála a vydala se na oslavu.

„Ahoj Niko! Tak přece jsi dorazila!“ zaradovala se oslavenkyně. Na sobě měla krásné meruňkové šaty, ve kterých vypadala samozřejmě úžasně, zvláště pak se svou jemně opálenou štíhlou postavou.

„Samozřejmě Emo! Takovou příležitost jsem si přece nemohla nechat ujít!“ pronesla příchozí a předala jí bonboniéru a balíček s dárkem k tomu. „Vypadáš úžasně,“ pochválila hostitelku a pak se obě vydaly dovnitř, kde už čekali i další hosté. Do zorného pole se jí brzy dostala osůbka, kterou zde měla čekat, přesto tak nějak zapomněla s tímto faktem počítat. Iva, tmavooká dívka s hustou hřívou hnědých kadeří, měla na sobě šaty jemně fialkové, ovšem na tom ani tak nezáleželo. Mladá atletka totiž působila vždy skvěle a Nika by byla přísahala, že by vypadala úžasně i v případě, že by na sobě měla pytel od brambor. Když si však nově příchozí všimla, otočila se a zamířila si pro pití.

Na oslavě bylo i mnoho dalších známých tváří. Třeba Sára, jež se - se svou drobnou postavou -dokázala v davu dokonale ztratit. Zdenka, ta neustále roztomilá, anebo Anežka, která na sobě jako jediná neměla veselé barvy, jelikož její šaty měly uhlově černou barvu kontrastující s blond vlasy.

Zábava byla v plném proudu, a co si budeme povídat, i ty holky, které ještě neměly osmnáct, si připily s oslavenkyní vínem. Nechyběla ani hudba a tanec, při kterém se všechny skvěle bavily. Dokonce se dostalo i na karaoke, a na přání hostitelky si nakonec alespoň jednu písničku zazpívaly všechny. Pozdní odpoledne přešlo ve večer, mezi čímž oslavenkyně rozbalila všechny dárky. I velkého plyšového medvídka od Niky, která to okomentovala tím, že by ani teď neměla Ema zapomínat na to, že v srdci by měl zůstat v každém věku kousek dítěte.

Nakonec někoho napadlo, že by bylo fajn zahrát si na pravdu. Dozvědět se pár tajemství o sobě navzájem. Nika nikdy takové hry nemusela, vlastně se jim poměrně úzkostlivě vyhýbala, protože určité věci o sobě nerada prozrazovala, avšak už před nějakou dobou se zařekla, že začne být více otevřená vůči svým přátelům. A tak souhlasila.

Hra odstartovala poměrně poklidně otázkami jako „jak by ses popsala“ či „co si myslíš o…“, ale pak Ema měla dávat otázku Ivě: „Co považuješ za svůj nejhorší skutek?“ Tohle už nebylo tak jednoduché, vlastně spíše trochu zákeřné a Iva se proto rozhodla neodpovědět. „Fajn, v tom případě… máš za úkol… vypít na ex panáka téhle vodky!“ Nika si do té doby ani neuvědomila, že se zde vůbec takový alkohol vyskytuje. Popravdě, nebylo se čemu divit, ona se o pití nezajímala. Úkol už Iva splnit musela, pokud tedy nechtěla dodatečně odpovědět na otázku, což očividně nebylo v plánu.

Nika se jen zašklebila, když viděla, jak do sebe opravdu alkohol kopla na ex. Pak však hra pokračovala dál. A další otázka měla náležet Sáře. „Kdybys mohla být na jeden den jednou z nás, koho bys vybrala?“ zeptala se Iva.

„Hm…“ zvažovala tázaná, „asi Nikou… chtěla bych alespoň den být tak bezstarostná.“ Kamarádka se na ní zazubila, ale Nika jen zavrtěla hlavou nad tou odpovědí. Rozhodně si nemyslela, že by byla až tak bezstarostná. Věděla pouze, že když se bude stresovat, vše bude jenom horší. Padlo mnoho dalších nevinných otázek, které většina z těch holek pronášela jen tak, hledajíc nějaká zajímavá, ale veskrze nevinná fakta.

Jenže zákony schválnosti fungují, a když měla Aňa položit otázku Nice, rozpoutala tím začátek konce. A to naprosto nevinně: „Do koho jsi byla kdy zamilovaná?“ Při té otázce dívka sklopila pohled, protože se jí podařilo bleskově zrudnout a zavrtěla hlavou, jakože na tohle odpovídat nebude. Doufala jen, že to holky prostě přejdou.

Problém byl v tom, že nepřešly. A ta poslední rána dopadla od někoho, od koho by to byla neočekávala. Zvláště pak proto, že o té osobě věděla mnoho, a znala snad každé její tajemství. I to, které ostatním již dnes odmítala prozradit. „Do mě,“ prohlásila totiž Iva vzpurně. Byla už dosti přiopilá, nejspíše proto, že ta sklenička šampaňského a panák vodky nebylo jediné, co dneska vypila. „Že, Niko…?“ otázala se a ostatní byli ticho. Jediné slovo zůstalo viset ve vzduchu a najednou všechny otrávilo. Nika mohla jen sledovat výrazy všech těch dívek, které se považovaly za její kamarádky. Pravděpodobně až dosud. A tak alespoň doufala, že je jediná střízlivá. Věděla však, že marně.

„Je pozdě. Já… myslím, že půjdu,“ usoudila nakonec. Bez dalšího slova si vzala své věci a vypadla z toho bytu. Ve tváři slzy. Dusíc vzlyky se opřela o omítku a svezla se k zemi na chodbě - jen nedaleko dveří, které pro ni měly být zamčené. Zaslechla jen hlasitý výbuch smíchu, který se odtamtud ozval o něco později. Potáhla a otřela si uslzené oči, černé od řasenky, čímž však dosáhla jen toho, že další šmouha se objevila i na její ruce.

Samozřejmě, měla to vědět. Věděla to. Ony to nebyly schopny pochopit. Proč by měly? Viděla to v jejích očích. Když si promítaly všechny chvíle v minulosti, kdy by se jich mohla jen nevhodně dotknout. „Sakra!“ zaklela a zaklonila hlavu, zírajíc do stropu. Nevěděly vše, ale tohle jim stačilo k tomu, aby ji odsoudily.

Nemohla tady zůstat, ale zatím neměla sílu se zvednout a vydat domů. Navíc, nebylo dost pozdě. Rodiče by se jí ptali, co se stalo. A ona nepotřebovala ještě přisypat sůl do svých ran. A kdyby snad věděli… už viděla ten pohled otce, kterému se svěřila o tom, že je bisexuální. Jak jí říkal, jen ať o tom mlčí. Že jí to zničí. Měl pravdu. Ale ona nemohla. Nemohla to Ivě neříct. Ony se navzájem svěřovaly se vším!

Otevřely se dveře a z nich vystoupila Sára. „Ty jsi stále tady?“ optala se celkem zbytečně.

Nika se začala sbírat ze země. „Ne… tedy… už stejně jdu.“

Sára však přešla přímo k ní. Pohlédla jí do očí. Nika chtěla sklopit zrak, ale stalo se něco neuvěřitelného. Jejich rty se o sebe otřely. Jen na moment. „Úsměv ti sluší víc,“ pronesla menší dívka, sama se usmívajíc. „Neber je moc vážně, mnoho lidí stále nedokáže přijmout pravdu. Snad se uvidíme dříve než v září!“ S těmi slovy se otočila a vydala se po schodech dolů, nechávajíc tam Niku zaraženě stát.

Autor: Souteze, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Na skok z pekla: Jedovatá láska: