OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » The smile on the bloody end

21.07.2014 (09:00) • Ver • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1142×

Auto zastavilo u krajnice. Muž v něm sedící vytáhl mobil a vytočil dobře známé číslo. „San Diego, La Costa Resort 368. Bloody Mary,“ pronesl jen bleskově, a dříve, než se jej úřednice mohla na cokoli zeptat, hovor ukončil. Šlápl na plyn a vyrazil dále po cestě, než pro jistotu vyhodil mobil z okna a dal se opačným směrem, než kterým jel dosud. Stejně věděl, že se nikdo nebude příliš snažit jej najít. Proč by taky? Udělal jejich práci. Dostal ji.

Seděla v baru a rozhlížela se po přítomných pánech. Bylo zde mnoho těch, které si mohla vybrat pro dnešní zábavu. Mnoho z nich se na ni otočilo, když vešla. Když si odložila dlouhý kabát, který k ní již patřil stejně jako blankytně modrá očka a vzezření křehké porcelánové panenky. A její boty - či spíše obsah jedné z nich. Prohrábla si dlouhé blond vlasy a objednala si panáka. Však měla čas. Noc je ještě mladá.

„To pití je na mě,“ pronesl muž vedle ní. Byl to mladíček, ty si nevybírala běžně. Ale byl pohledný. Vlastně moc hezký. A ten úsměv. Oplatila mu jej. Když už se sám rozhodl, tak proč mu tu zábavu odpírat? Natočila si pramen vlasů na ukazováček. Dělala to téměř bezděky. O to efektivněji.

A tak se s ním dala do hovoru. Dosud to bylo vždy až podezřele stejné. On však v sobě měl jiskru, která upoutala její pozornost. Vlastně se bavila až moc dobře. Možná proto, že byl taktéž tak trochu tajemný. Jen lehce zvědavý. A taky troufalý.

Ukradl jí polibek. V podstatě se jí to zamlouvalo. Jeho přístup. Fakt, že věděl, co chce. Že to taky dostane. Na druhou stranu si už přála srazit mu hřebínek. Ukázat, kdo je. Chtěla si pro sebe ukořistit tu chvíli. Byla si jistá, že to bude brzy. A neuvěřitelně se na to těšila. Nebylo to jen kvůli potřebě zahnání nočních můr. Bylo v tom víc. On nebyl jako ti předtím. Více než jen naivní floutek. Blíže k uspokojení. K vítězství.

Neuplynulo mnoho času. A byl to on, kdo ji pozval. Aby s ním strávila noc. Protože věděl, že o to jim oběma celou dobu jde. Proto zde přišli. Zaplatil útratu. Vydali se společně do noci. Ovšem ne rovnou k němu. Byl tady autem. A zavezl ji… před hotel. To ji překvapilo. Ale dostalo se jí hned odpovědi. „Pracovní cesta.“ V podstatě ani nelhal.

Odvedl ji k výtahu, kde zůstali osamoceni. Magická přitažlivost je natiskla na sebe. Nezbedné ručky všude po těle. Hladově líbajíc jeden druhého. Než se dveře otevřely. Vyvedl ji ven. Rovnou k pokoji. Ten ji nezajímal. Ať už by byl sebeluxusnější.

Oblečení bylo najednou příliš velkou přítěží. Zbavil se košile a rozepnul její šaty. Laskal její kůži mezitím, co se jich zbavoval. Ona putovala po jeho těle svýma ručkama. Snažil se skrýt svou nervozitu. Ona si byla na druhou stranu až příliš jistá sama sebou. Netušil, kolik má času.

Šaty dopadly na zem. Jeho kalhoty je o chvíli později následovaly. Položil ji na postel. Vlastně si oddechl. Věděl již téměř jistě, kde nalezne, co hledá. Strhla jej pod sebe. Jeho srdce bilo jako o závod. Ona jej však jen dále laskala. Líbala na krku, pak přecházela po hraně lícní kosti až k oušku. Spokojeně zamručel. V hloubi duše však měl strach. Že to nevyjde. Jemně jej kousla, a když se trochu odtáhla, roztomile se usmála. Své starosti zapomněl. Již na tom stejně nezáleželo.

Nechala jej, aby jejich pozice opět prohodil. Nevěděla, že on ví.

Líbal ji a laskal. Měl jen jeden pokus. Byl silnější, ale ona byla mrštná. Mohla ještě vyhrát. Byl si však téměř jistý. Odváděl její pozornost ústy a levou rukou mezitím, co ta pravá opatrně zcestovala k zipsu vysokých kozaček. Musel se soustředit. Bylo to však složité. Zuby jí přejel po kůži. Vzdychla. Podařilo se mu odepnout kousek zipu. Stačilo to.

Poznala to příliš pozdě. V rukou svíral její dýku. Neměla však strach. Ne. Odklonila jeho ruku a vrhla se opět na jeho rty. „Chci tě,“ zašeptala mu do ucha. Vyvedla jej z míry. Ale ani se nepokusila získat zbraň zpět.

Polibky jí začal oplácet. Už se neměl čeho bát. I když ji nechápal. Mátla jej. Začala mu stahovat trenýrky. On odložil dýku. Dostatečně daleko. Nedosáhla by na ni. Ne hned. Její plány překazil. Věděla to. A přesto pokračovala. Ta jistota blízké smrti byla určitou měrou uklidňující.

Odepnul jí podprsenku a ta zmizela v nenávratnu. Laskal její ňadra. Jedno dráždil jazykem, mezitím co druhému se věnovaly prsty. Jen aby z ní vyloudil další vzdechy. A prosby. Škemrala o uspokojení a on si hrál s myšlenkou, že ji ještě chvíli potrápí. Nakonec však sám nemohl vydržet.

Strhnul jí kalhotky a první do ní vnikl prsty. Její zrychlený dech se mísil se steny. Byla tak vlhká. Připravená. Vytáhl prsty a ochutnal ji. „Prosím!“ zaškemrala naléhavě a on nemohl odolat. Vnikl do ní. Prohnula se v zádech. Na moment si jen hleděli do očí.

„Romantická chvilka?“ Přitáhla si jej k sobě a silně jej kousla, snad aby jeho otázku vyvrátila. Ne, že by musela. Oba věděli, jak to skončí. Velmi… neromanticky. Teď je to však nezajímalo. Téměř zavrčel a začal se v ní pohybovat. Něha byla ta tam.

Už neprosili. Jejich vzdechy byly protkány jen dalšími živočišnými zvuky. Zatínali si nehty do kůže. Ona jej ještě několikrát kousla. Jako by chtěli ten okamžik přebít. Vzrušení se umocňovalo bolestí. Oba byli dravci. Bojovali spolu. Jen o chvilkovou nadvládu. City nemohly existovat.

A pak vyvrcholili. Téměř současně. Svalil se vedle ní. Přitiskla se k němu. Stále prudce oddechovali. Ona však už myslela racionálně. Očekávala onu bolest. Věděla, že toto jsou její poslední okamžiky. Přesto se před očekávaným koncem naprosto nelogicky schovávala v náručí svého vraha.

Věděl, co musí nastat. Ona či on. V ruce třímal už zase její dýku. Přesto sbíral odhodlání. A ona to věděla. Otočila k němu tvář a vtiskla mu polibek. „Škoda jen, že jsem nedostala jeho,“ špitla spíše pro sebe. Aniž by věděla, že tuší o čem mluví.

„Je mrtvý,“ odpověděl však přesto. „Vězeňská rvačka,“ pokrčil rameny a ona na něj pohlédla s překvapením v očích. „Vím vše, co se dá,“ vysvětlil.

„To je dobře,“ vydechla spokojeně a zavřela oči. Byla s tím smířená. Věděla, že od života si vzala vše, co mohla. Zažila toho více než většina. Procestovala půlku světa. Žila ze dne na den. A každý byl perfektní. Muselo to skončit brzy. Jinak by zapadla do stereotypu. Nudy.

Polknul. Dlaň se mu potila. Vypadala tak klidně… tak mírumilovně. Nemohl se donutit uvěřit, že to je jen klam. Přehodil přes ni ruku a začal ji lehce líbat. Vyklenula krk a spokojeně si zamručela. Spojil ruce dohromady před její hrudí. Prolíbal se až k oušku a ve chvíli, kdy dýka vklouzla do jejího těla, jí něžně pošeptal: „Má duše jde s tebou, carissima.“

Pro ni to byla již rutina. Pro něj vytoužené uzavření. Dlouho ji sledoval. Věděl o ní mnoho. A měl jasný cíl. Hodlal být první… první, kdo přežije. Pozoroval její rituály. Věděl, jak žije. Znal její minulost. Přesto byl nervózní. Bál se toho, jak by tento večer mohl skončit. Sledoval tu sebevědomou ženu, jak vstupuje do dalšího baru. Byla tak krásná. A tak zkažená. To si musel připomínat. Jinak by to nikdy nemohl udělat. Nesměl jí propadnout. Ať byla jakkoli půvabná. Okouzlující a překrásná. Stále měla jen jeden cíl. A on jej s ní nyní sdílel. Prošel svižnou chůzí až ke dveřím. Dnešní noc jeden z nich zemře. Nádech. Dveře se otevřely… 

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek The smile on the bloody end: