OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Vlčí smečka

Nebezpečná vlčí smečka zabíjí až příliš mnoho dobytka, a to se nelíbí tamním obyvatelům. Proto na vlky uspořádají hon, při kterém přijde o život... minil4

19.02.2014 (14:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1247×

Clair stála na útesu a jemně se tiskla k Fortisovi. Byl alfa samec a s Clair tvořili opravdu krásný pár, protože Clair byla bílá a Fortis černý. Jelikož oba byli silní a zdraví jedinci, byla u nich velká pravděpodobnost, že jejich vlče bude budoucí vůdce smečky. Jenže přes jejich snahu Clair pořád ještě nebyla březí.

 

„Co teď budeme dělat?“ prolomila ticho Clair a vytrhla Fortise ze zamyšlení.

„Teď zaútočíme,“ odpověděl, aniž by se na ni podíval.

Oba se otočili a sešli na úpatí kopce, kde na ně čekal zbytek směčky. Clair vždycky uchvátil ohromující pohled na množství vlků, ležících jí pod nohama.

 

„Všichni mě poslouchejte!“ zavyl Fortis. „Teď  zaútočíme na stádo na jihu. Jsou v něm dva býci. Ty necháme být, ale půjdeme po nejslabších telatech a kravách, které budou pozadu.“

Všichni zavyli na znamení souhlasu a rozběhli se směrem na jih. 

Celá smečka se plížila v trávě a v jejím čele byl samozřejmě Fortis. Tlapka stíhala tlapku a neslyšně dopadala na zem. Clair neměla moc ráda tyhle hony, ale něco jíst museli. Všichni vlci se zastavili a čekali, až jim Fortis dá znamení. Na jeho švihnutí ocasem všichni vyrazili jako pominutí a začali nahánět stádo. Někteří samci už dokonce táhli svou kořist někam stranou a vraceli se do boje.

Zem se začala barvit krví nejen dobytka. Shluk krav si počínal jako šílený a nevšímaly si ničeho, co jim stálo v cestě.

Vtom nezkušený vlk skočil na krk vůdčímu býkovi. Zaryl mu spáry do tkáně, až zubožené dobytče zaryčelo bolestí. Zvíře zaklonilo hlavu a z krku mu vytryskla krev. Rozzuřeně se postavilo na zadní, shodilo svého trýznitele a dalo se do běhu. Všechny krávy byly hned za ním a rozdupaly nebohému vlkovi lebku. To rozlítilo jeho druhy a vydali se za býkem. Když Fortis viděl, že je jídla dost, chtěl vydat znamení k návratu, když vtom uviděl, co se přihodilo a že se vlci ženou na jistou smrt, vztekle zavyl. Dal tím rozkaz k okamžitému shromáždění smečky, ale všichni byli tak rozrušení, že to nikdo nezpozoroval.

 

♦♦♦

 

„Tak co chceš tedy dělat?!“ vyletěl Forest z křesla jako šíp, „ti vlci nám už sežrali téměř všechen dobytek. Nezbývá nám nic jiného, než je zabít!“

„Ale jak! Jak, proboha?!“ vykřikl Crosswood zlostně. „Jsou moc chytří! Navíc jsou jich alespoň dvě stovky!“

„Uklidněte se laskavě!“ přerušil je místní starosta Brown. „Musíme vymyslet něco jiného. V tom má Joe pravdu. Nemůžem je jen tak postřílet. To by nešlo. Jen mi vrtá hlavou, jak to, že zatím unikli ti prašiví vlci všem našim pastem.“

Vtom se však otevřely dveře, což upoutalo pozornost všech mužů v místnosti. Do pokoje vstoupila půvabná žena s drdolem sepjatým vzadu na temeni hlavy. Pouze dva světlé pramínky se jí kroutily podél obličeje. Byla to dívka drobné postavy s finským původem. Měla blonďaté vlasy, malý nos a ústa, která byla rudá jako krev, modré oči a vlídný pohled. K tomu všemu měla jiskru v oku a zářivý úsměv. Nebylo tudíž divu, že jí žádný muž neodolal. Všichni muži v tomto malém městečku by pro ni udělali cokoli.

„Dnes vám ty světle modré šaty obzvláště sluší, Elisabet,“ řekl opět starosta.

„Děkuji vám, pane starosto. Přinesla jsem vám čaj,“ chystala se Elisabet k odchodu.

„Počkejte!“ řekl nečekaně Forest.

Slečna se otočila a udiveně zvedla obočí: „Děje se něco?“

„Ano... Totiž ne! Já, myslel jsem si, že...“ zakoktal se Forest při pohledu do její tváře.

„Že co?“ opáčila vlídně Elisabet a zářně se usmála. To už však Forest ztratil řeč úplně. Byl zamilovaný až po uši a jeho otázku za něj musel dopovědět pan Crosswood, který již ženatý byl.

„Tady Thomas jistě chtěl jen říct, že byste nám mohla pomoci vyřešit naši... Ehm! Situaci.“

„A o co se jedná?“

Joe Crosswood jí vše vysvětlil a zeptal se: „Tak co, slečno? Jste velmi inteligentní, snad na něco přijdete.“

„Jistě se o to pokusím, pane. Kdyby mě něco napadlo, zítra vám to řeknu.“ 

Elisabet nespala celou noc. Pořád přemýšlela nad tím jak by mohla milým vlkům pomoci. Milovala totiž zvířata. Zároveň si však uvědomovala, že některá zvířata hodně škodí lidem, občas i bezdůvodně. Ale to jsou většinou ublížená zvířata. Bylo to těžké. Nevěděla, jak vlky ochránit a zároveň zbavit obyvatele města škůdců. Nechtěla, aby zemřel jen jediný vlk, ale nalezla kompromis, který byl poslední nadějí. Jeden vlk zemřít musel. A to alfa samec. Nepochybovala o tom, že vůdce smečky organizuje všechny jejich útoky. Věděla, že si vlci najdou nového, jakmile zmizí v divočině a skryjí se před lidmi, aby byli v bezpečí. Také věděla jistě, že alespoň jeden pokus jí rada i poškození sedláci dají.

Když se pozdě ráno rozhodla, že svůj návrh přednese na sdružení, konečně usnula.

 

♦♦♦

 

Fortis ležel v noře vedle Claire. Ještě stále se neprobrala, což ho znepokojovalo. Začalo to na pastvině, kde lovili. Fortis sice nebyl pořád s Claire, ale díky své vlčí intuici hned věděl, že je něco v nepořádku, a hned ji vyhledal. Ležela na zemi, stejně jako teď, a její stav byl stále stejný. Fortis si sedl a olízl Claire čumáček. Ucítil jemný záchvěv, když se Claire nadechla. Fortis tomu však nepřikládal váhu a trochu poodstoupil. Pak rozlepila oči.

„Claire!“ Fortis byl skokem zase u ní. „Co se ti stalo? Jsi v pořádku?!“

„Nic mi není,“ procedila Claire mezi zaťatými zuby a opile se postavila na nohy. Párkrát se zapotácela, ale pak znovu získala rovnováhu a vyšla ven z jeskyně. Její sněhobílá srst se zatřpytila na denním světle a Fortis si povzdechl blahem. Pak ji následoval.

 

♦♦♦

 

„Elisabet, ty moc dobře víš, že ti nemůžeme odporovat, ale pokus ti dáme jen jeden,“ řekl přísně strarosta, „navíc je to naše poslední šance. Jinak bychom je museli povraždit. A to já samozřejmě nechci.“

„Ó! Mockrát vám děkuji,“ ševelila Elisabet lichotky, „jaký jste to šlechetný muž!“ Zatřepotala řasami a ukázala mu své bílé zuby, div neupadl do mdlob.

„No dobrá, dobrá,“ zakuckal se polichoceně, „to už by stačilo. A teď,“ pokračoval po chvíli, „pošlu pro vyhlášeného kovboje Harrise, aby zabil vůdce smečky.“

 

♦♦♦

 

„Fortisi!“ zavolala Claire.

„Co se děje?“ přispěchal okamžitě Fortis. „Potřebuješ něco?“

„Ne, vše je v pořádku, jen...“ Claire začala upadat do rozpaků. „Mohla bych s tebou na chvíli mluvit?“ Pak se rozhlédla a dodala: „V soukromí.“

 

„Ale jistě. Cokoliv si budeš přát,“ odpověděl Fortis a rozběhl se za Claire. Sice mu vrtalo hlavou, co může být tak osobního, že to chce Claire skrývat před svými druhy, ale nechal to být.

Běželi jen chvíli, až doběhli k jeskyni, kde byla Clair uložená v době své duševní nepřítomnosti. Tady se zastavila. Mezi stromy prosvítaly paprsky měsíce a zahalily Claire do stříbřitého oparu. Vypadala nádherně a Fortis jen stěží věděl, co mu Claire říká. Pak na něho dolehla Claiřina slova.

 

„Cože?!“ vyjekl překvapeně, až Claire nadskočila. „Ty jsi březí! Ty jsi březí!“

Fortis tryskem vyrazil na kopec a ze všech sil zavyl na měsíc: „Budeme mít štěňátka!“ 

Claire stála na úpatí a dojatě se smála.

Dalšího dne časně zrána nechal Fortis svolat směčku. 

 

„Dnes půjdeme všichni na lov. Tentokrát však půjdeme na sever. Tohoto stáda jsme se ještě nedotkli a jsou v něm slabí jedinci.“

 

Nikdo mu neodporoval a všichni se vydali na cestu. Tentokrát to však bylo jiné, ve vzduchu byla zlá atmosféra. Cítili to všichni. Čím víc se blížili k pastvině, tím víc byla smečka neklidnější. Vtom se před nimi rozprostřelo údolí, na kterém ležela jen jedna jediná kráva s uťatou hlavou pohozenou kousek dál. Fortis se otočil a rozdal pokyny: „Nikdo se té hlavy ani nedotkne! Je to past. Lidé znají naši slabinu - zvědavost. Ten, kdo si k ní přičichne, je ztracen!“ 

 

Všichni zavyli na souhlas a rozeběhli se do údolí, aby si vzali tělo krávy. Avšak jeden vlk se oddělil nepozorovaně od smečky. Byla to sněhobílá fena. Claire. Přikradla se k hlavě. Věděla, že by to neměla dělat, ale její zvědavost byla silnější. Dala čumáček k dobytčí lebce a pak se něco stalo. Chtěla ucuknout, když  vtom...

 

Její dlouhý štíhlý krk byl chycený ve smyčce. Začala s sebou mrskat, ale bylo to k ničemu. Přiběhl k ní nějaký kovboj a svázal jí zbytek těla. Ohnala se po něm sice, ale byl silnější. Navíc byla březí... Když byla dokonale svázaná, připojil se ke kovbojovi zástup ozbrojených lidí a ti ji odtáhli pryč. Poslední věc, kterou viděla, byl vyjící a štěkající Fortis následovaný hordou vlků. Pak se jí zatmělo před očima a pozbyla vědomí.

Fortis byl plný strachu, touhy, opuštění, nenávisti, zlosti a sebelítosti... Byl zmatený. Jak se to mohlo stát?! Ještě nedávno byl nejšťastnější vlk na světě a dnes z něj zbyla jen hromádka neštěstí. Putoval týdny, až našel její tělo, pohozené a zakrvácené. I když byla mrtvá, byla stále tak nádherná. Něžně chytil mezi zuby její kůži na krku a chtěl ji odtáhnout pryč. Vtom z křoví vyskočil kovboj, kterého tolik nenáviděl, a namířil na Fortise pušku.

 

„Jen do toho!“ pomyslel si Fortis. „Zabij mě! Vzal jsi mi všechno! Vzal jsi mi mé jediné štěstí! Zabil jsi mé děti spolu s... Claire. Už nemám důvod žít! Jsem nicka.“

Fortis si lehl vedle Claire tak, aby se dotýkal jejího čumáčku, dal jí packu na bříško a pak: „Prásk!“

Z oka mu skápla poslední slza.

---

Námět jsem si nevymyslela, ale "ukradla" jsem ho E. T. Setonovi. Příběh jsem však napsala sama.

Také bych moc ráda poděkovala nej spisovatelce a nej kamarádce MyBerry... :)

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné



Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí smečka:

Na konci jsem u toho brečela.. ale úžasně napsané :) ;)

Až mi slza ukápla....nádherné

Jé moc dík! A máš pravdu to jsem si neuvědomila...

Povedené, jen mě na chvilku zarazilo, proč by kovbojové při jejich postoji a názorech nechali o lovu rozhodovat ženu - ať už sebekrásnější. Ale to je jen taková drobounká poznámka na krásném příběhu, který si zaslouží

Přidat komentář:

Nick:

Text: