Alter ego - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Výměna

11.02.2014 (15:00) • Diablo • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1051×

4. kapitola

Catherine

Já jsem to dokázala! Nemohla jsem tomu uvěřit. Po sedmnácti letech sdílení jednoho těla s Miou jsem konečně sama. Můžu si dělat, co chci, jít, kam chci. „Jimmy!" zakřičela jsem na toho haranta. Schválně, jestli pozná, že je jeho milovaná sestřička vyměněná. Otevřely se dveře a do pokoje vběhlo to dítě.

„Copak, Mio?" usmíval se od ucha k uchu.

„Líbí se ti dárky?" zeptala jsem se ho nevinně.

„Jasně!" vypískl a utíkal zase pryč. Super. Nikdo nepozná, že jsem to já. Neklidně jsem udělala první kroky. Všechny pohyby jsem naštěstí zvládala úplně bez problému. Za chvíli má dojít ten sexy kocour Simon. Jupí! V tomhle jsem ho ale přivítat nemohla. Rychle jsem si oblékla krátké upnuté jeanové kraťásky a červený top s hlubokým výstřihem. Dlouhé blond vlasy jsem si zapletla do jednoho copu, který jsem si přehodila na rameno. I když měla Mia krásné a sexy oblečení, vždy se oblékala jako šedá myška.

Když se ode dveří ozvalo zazvonění, nadšeně jsem vypískla. „Jimmy! Otevři Simonovi!" křičela jsem ze dveří. „A pošli ho sem za mnou nahoru!" dodala jsem.

Lehla jsem si na břicho do postele a čekala. Za pár okamžiků se na schodech rozlehly kroky, po kterých následovalo váhavé zaklepání.

„Pojď dál, Simone," pozvala jsem ho. Dveře se otevřely a prostor v nich vyplnila Simonova velká postava. Zarazil se a prohlížel si mě v těch miniaturních kraťáscích. Obrátila jsem se na záda, podepřela se rukama, pokrčila jedno koleno, druhou nohu jsem měla natáhnutou a vyčkávavě jsem zvedla jedno obočí. Simon nad tou vyzývavou pozicí jen zvedl obočí. Jak já miluju hýbat tělem!

„Hmm... Tak já..." koktal.

„Pojď sem za mnou," vyzvala jsem ho a plácla rukou na místo vedle sebe. Hodil svůj batoh na zem a nohou zaklapl dveře od pokoje. Opatrně si sedl na kraj postele. Dřepla jsem si tedy a dala kolena vedle Simonových boků. Ruku jsem mu položila na rameno a nahnula se mu z druhé strany k uchu. „Jsem ráda, že jsi přišel," zavrněla jsem. Bože, jak ten voní. „Tak mi ukaž, co máš s sebou," pobídla jsem ho. Simon sebou cukl a rychle vstal a pospíchal ke svému batohu u dveří.

„No jasně, no jasně," brblal si nervózně. „Takže, mám sebou matiku, angličtinu, biologii..." vyjmenovával.

„Pojďme se dát na tu biologii." Simon na mě vrhl pohled skrz jeho vlasy, které mu při vytahování sešitů padaly do očí. Viděl mě klečící na posteli s rukama mezi koleny a hrdě vystavující své prsa v hlubokém výstřihu. Ruce mu ztuhly v batohu a zřetelně se zachvěl. On je do mě úplně blázen. Teda, do Mii. Ale teď jsem to já. Vzpamatoval se, vytáhl jeden bažinově zelený sešit a vrátil se za mnou do postele. Rozevřel si ho na klíně někde v půlce. Zase jsem si dřepla za něj, položila mu dlaně na obě ramena a nahnula se k němu, až jsem se o jeho záda otřela prsy. Jeho silná široká ramena se napjala. V sešitě mě vítal velký modrý nápis, který hrdě hlásal Paprskoploutvé ryby, a volné okraje zabíraly obrázky tvarů ocasních ploutví. Hmm, záživné téma. Simon začal něco vykládat a já jsem dělala, že se přes něj nahýbám, abych viděla, ale hlavním účelem bylo se o něj třít. Simonovi se lehce chvěly ruce a sem tam se zakoktat.

„Simone?" skočila jsem mu do řeči a on ke mně zvědavě zvedl oči. Přehodila jsem mu jednu nohu přes jeho a sedla jsem si mu na ni. Dala jsem mu ruce kolem krku a zblízka se mu zadívala do těch jeho úžasně sexy zelených očí. „Libím se ti?" zavrněla jsem. S pohledem na mé rty váhavě kývnul. „Víc než jako kamarádka?" přiblížla jsem své rty k jeho.

„Jo," vydechl.

„Takže ti nebude vadit, když ti teď dám pusu, ano?" Pár centimetrů od něj jsem si olízla rty.

A odpověd jsem už nedostala. Simon překonal ten prostor mezi námi a rychle přiložil své rty na mé. Měl je měkké jako samet a něžně, ale zároveň i hladově se ujímal těch mých. Souhlasně jsem zamručela a vybídla ho tak k větší akci. Popadl mě za pas a posadil si mě na svůj klín. Vnikl mi jazykem do úst a jemně laskal ten můj. Prsty jsem vklouzla do jeho hustých, sametově hladkých hnědých vlasů. Jeho dlaně mi putovaly po zádech, po zadečku, na stehna a prsty se mu proplétaly v mých vlasech. Popadla jsem ho límec košile a stáhla ho sebou na postel. Nenechal se moc vybízet.

Mia

Všude kolem mě byla zrcadla. V každém odrazu jsem viděla své vyděšené oči. Šmátrala jsem po skle a snažila se najít východ. Začala jsem panikařit. Co se to děje? Kde to jsem? Co se to stalo? Co mám dělat?

Catherine!

Vhů! A máme 4. kapitolku. Budu moc ráda za vaše reakce na situaci s Catherine a Simonem. Díky moc, že mě čtete!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Diablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alter ego - 4. kapitola:

5. Eolis přispěvatel

12.02.2014 [20:49]

Moc pěkná povídka Emoticon Čekala jsem sice, že jí Cathrine udělá ze života peklo, ale takovou podlost jsem od ní nečekala Nezávidim Mie až se vrátí (poud se vrátí) zpátky do svýho těla Strašně se těším na pokračování.

4. Ali přispěvatel

11.02.2014 [19:21]

No, koukám, že Catherine je pěkné kvítko. Ale to se dalo čekat už podle toho, jak podle vystoupila ze zrcadel. Emoticon Jen mě zaráží, že Simonovi, který Miu zná, nepřišla divná. Chápu, že když je člověk zamilovaný, což počítám, že Simon do Mii je, tak je rád, když se něco takového stane, ale stejně mi to přijde moc. Ale tak třeba mu to dojde v další kapitole. Počítám, že Catherine se nebude chovat stejně jako Mia. Emoticon Těším se na další kapitolu a doufám, že mě nenecháš dlouho v očekávání. A jinak se mi tvůj nápad začíná líbit čím dál víc, protože zjišťuji, že nejsem sama, koho, nejspíš, fascinují zrcadla a kdo si o nich myslí své.