Alter ego - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Rána

15.02.2014 (20:00) • Diablo • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1094×

6. kapitola

Mia

„Co to má, sakra, být?" křičela jsem na Catherine a držela si krvácející ruku. „Zbláznila ses?" Catherine se jen smála v zrcadle. Běžela jsem do své koupelny, kde jsem měla lékárničku. Ruku jsem si dala pod proud vody, abych ji očistila od krve, a mezitím se druhou rukou hrabala v lékárničce. Když jsem narazila na tlakový obvaz, na několik gáz a dezinfekci, rychle jsem je položila na stolek vedle umyvadla. Zastavila jsem vodu a okraje rány si vysušila ručníkem. Zatnula jsem zuby a na ránu si nakapala dezinfekci. Zasyčela jsem bolestí. „Já tu Catherine zakousnu," procedila jsem. Pak jsem si na řez přiložila čtverečky gázy a nakonec si celé předloktí omotala obvazem. S jednou rukou ovázanou jsem vypadala jako nějaký ninja. Tato situace mi ale vůbec nepřipadala vtipná. Zbytky věcí jsem naházela zpět do lékárničky a vrazila zpět do pokoje.

Catherine uvolněně seděla na zemi a prohlížela si nehty. Zvedla oči a uchechtla se nad mou ovázanou rukou. „Cos to, sakra, provedla? To už nikdy nesmíš udělat!" vyjela jsem po ní.

„Můžu to udělat, kdykoli chci, jak vidíš," zářivě se usmívala. „Můžu si do tebe vstupovat a vystupovat, kdykoli chci," mrkla na mě a lehla si na záda, jednu nohu si přehodila přes druhou. Takhle to dál nejde. Mohlo by se mi něco stát.

„Musíme se nějak domluvit. Jinak jsme v ohrožení obě. Co se stane mně, schytáš i ty, uvědomuješ si to?" přemlouvala jsem ji. Musela jsem jí nějak ustoupit, jinak by to nemuselo dopadnout dobře. „Co přesně chceš?"

„Chci vlastní tělo, vlastní život."

„Tak to nepůjde, Catherine." Zbláznila se? Jak to mám udělat?

„Můžeme se střídat. Nikdo to přece nepozná. Jsme uplně stejné." Vyjeveně jsem na ni zírala. Cože? „Přemýšlej, teď jsem tady byla se Simonem, a nic nepoznal. Tvůj brácha taky ne. Jsme identické. Když mi přenecháš tělo, můžeš si alespoň udělat den volna. Já místo tebe můžu jít třeba do školy, uklízet dům a takové ty ostatní nepříjemné věci."

„Simon už byl tady? A ty... Já... jsem byla oblečená v tomto? Co jsi, sakra, dělala?" vyjela jsem po ní. Catherine se na mě podívala a usmála se.

„Vůbec nic, Mio, jen mi vysvětloval biologii. Mě učení nevadí. Klidně místo tebe můžu zaskočit ve škole." Nedůvěřivě jsem se na ni podívala. „Ale no tak, ty mi nevěříš? Vždyť jsme kamarádky."

„Kamarádky? Po tom, cos mi udělala?" vykřikla jsem a podívala se na svou ovázanou ruku. Nemohla jsem ji mít jen tak vystavenou na obdiv všem. Oblekla jsem si mikinu, která obvazy skryla.

„Ale Mio, to tělo je přece taky moje. Jen jsem chtěla, abys to věděla," mrkala na mě těma svýma obrovskýma očima. Obrátila jsem se k ní zády. Dnes už to řešit nebudeme. Musím si to nechat projít hlavou. Catherine mi zřejmě četla myšlenky, protože mě po zbytek večera nechala být.

Další den jsem neváhala, a šla v mikině i do školy. Na chodbě jsem narazila na Simona. „Ahoj, Simone!" vykřikla jsem s usměvem. On škubl hlavou a podíval se na mě. Pak hned zaryl pohled do země. „Co se děje?" zeptala jsem se ho a položila mu ruku na shrbená záda. Viditelně se napjal. Otočil se ke mně, vzal mě za ruku a odvedl do boční prázné chodby.

„Mio, to, co se stalo včera... mrzí mě to," řekl s pohledem na svých botách.

„Co tě má mrzet, Simone?" O čem to mluví?

„No tak, Mio, nedělej hloupou," mručel. Cos to, Catherine, udělala? ptala jsem se jí v duchu.

„Trošku jsem si s ním pohrála," odpověděla mi se smíchem. „Ale moc se mu nechtělo," řekla už poněkud zklamaněji.

„Ach, Simone!" objala jsem ho kolem krku. „Co se stalo?"

„Jak jsem ti už včera řekl, nechtěl jsem se s tebou hned vyspat." O, Catherine!

Sundala jsem z něj paže. Simon zase sklopil zrak, ale uviděl kousek ovázaného zápěstí. Vykulil oči a popadl mě za předloktí. Bolestí jsem zasyčela. Rána byla pořád bolestivá. Rychle zvedl ke mně oči a pak se zase zadíval na ruku. Vyhrnul mi rukáv. „To sis udělala kvůli mně, Mio?" vydechl zděšeně. Ruku mi ještě víc sevřel a začal se třepat. „Mio! To nemůžeš!" Se sykotem jsem si uvolnila zraněnou ruku z jeho sevření a shrnula si zpět rukáv.

„To nebylo kvůli tobě, Simone. Neřeš to," vydechla jsem a ani se na něj nepodívala. Otočila jsem se k němu zády a utíkala do třídy. Tomu říkáš vyučování biologie, Cahterine? V hlavě se mi jen ozíval smích.

Zdravím! Prosím o připomínky k této kapitole. Moc dobře se mi nepsala, ani nevím proč. Doufám, že to nejde moc poznat. Ale jsem moc ráda, že mi necháváte nějaké ty komentáře pod každým z článků, je to pro mě obrovská podpora! Speciálně chci poděkovat Ali, která mě upozorňuje na nedostatky - díky moc! Uvidíme se u další kapitoly.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Diablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alter ego - 6. kapitola:

3. Diablo

17.02.2014 [10:14]

Romina- diky moc, krasne se ta chvala posloucha
Ali- v tom nadavani na Catherine se vzdycky najde neco, co jsem si neuvedomila. Jinak Catherine je Catherine a Simon proste kluk, nikdy po nem nemuzeme chtit neco rozumneho Emoticon
Sarka- moc me potesilo, cos mi napsala, skoro me to dojalo k slzam Catherine jsem laskyplne pojmenovala po sobe, ma i nektere me povahove rysy (bohuzel :D), ale bez ni by ta povidka nebyla ono.
Kdyztak dalsi dil si uz muzete precist, oficialne vyjde dnes ve 20:00, ale nasledujici dil ma funkcni odkaz ;)

2. Šárka

17.02.2014 [9:28]

Catherine je prostě mrcha, trochu mi připomíná Katherine z TVD - všechno co dělá má nějaký důvod, i když se to na první pohled nezdá Emoticon
Tvojí povídku naprosto zbožňuju Čtu hodně povídek, ale ta tvoje mě zatím baví ze všech nejvíce a rozhodně si počkám na další díl

1. Ali přispěvatel

15.02.2014 [21:20]

Teda! Catherine mi leze na nervy! Je to mrcha a mrchou zůstane. Emoticon A Simon? Te už mi taky leze pěkně krkem. Nejenže předtím nepoznal Catherine od Mii, ale teď mu taky ještě nedošlo, že je něco špatně! A ještě ke všemu si myslí, že ta rána je kvůli němu. Pff! A ještě tvrdí, že Miu zná. No toto! Jinak jsem opravdu zvědavá, co si Catherine vymyslí dál. A těším se, až si to budu moct přečíst, takže doufám, že další kapča bude brzy. Emoticon A jinak jsem četla i to tvoje poděkování... Nejsem si jistá, že bych tě upozorňovala na nedostatky. Vždyť tu většinou jen nadávám na Catherine. Ale moc si toho vážím a děkuji ti. Snad ti moje láteření zase pomůže.