OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Alter ego - 7. kapitola

17.02.2014 (20:00) • Diablo • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1077×

7. kapitola

Utekla jsem do třídy. Zaplula jsem do lavice mezi moji nejlepší kamarádku Annabelle a jejího přítele Lucase. Lehce jsem se chvěla. Konec rukávu, který zakrýval zraněnou ruku, jsem svírala v pěsti a překrývala jím celou dlaň. Annabelle se na mě nervózně podívala. „Jsi v pořádku?" ptala se mě s očima na mé mikině, kterou jsem si tahala. „Zdáš se mi nějaká divná." Pustila jsem si rukáv. Nechtěla jsem, aby se o Catherine dozvěděli. Pokládali by mě za blázna. Bohužel, rána na mé ruce byla skutečná a já jsem si ji rozhodně neudělala sama. Ujistila jsem se, že rukáv dostatečně zakrývá obvaz. Vše v pořádku.

„Všechno v pohodě. Neboj, nikdy mi nebylo lépe," ujisitla jsem ji. Lucas se ke mně nahnul a položil mi svou dlaň přesně na zraněné předloktí. Zatnula jsem zuby a ztuhla v zádech.

„Jsi si jistá? Simon mi říkal, že se poslední dobou chováš divně." Vykulila jsem na něj oči.

„Kdy jste spolu mluvili?" Jestli to stihli ještě teď, tak Lucas určitě ví o té ruce. Se Simonem byli nejlepší kamarádi už od školky. Říkali si úplně vše.

„Dneska ráno, ještě před školou," řekl. Takže Lucas už ví, že Catherine na Simona něco zkoušela. A co ví Lucas, to ví i jeho milovaná přítelkyně Annabelle. „Doufám, že si z toho doučování nic neděláš," zašeptal a soucitně se na mě díval. Vytrhla jsem mu své předloktí z jeho sevření. Co to dnes se všemi je, že mají potřebu mi mačkat tu zraněnou ruku? Rukáv jsem si zase stáhla jak jen to šlo.

„Annabelle, nezlob se, ale vždyť mě znáte. Já jsem já."

„A nebo já!" křičela se smíchem Catherine. Zmlkni!

„Já nevím, Mio, ale od té nehody se chováš strašně divně. Pořád se díváš na svůj odraz, kdekoli můžeš. A přiznejme si, tys nikdy nebyla nějaká parádnice. Zrcadlům ses vyhýbala jako čert kříži." Takže Annabelle něco tuší. „Navíc, to, co jsi chtěla po Simonovi - jako bys to nebyla ty!" naléhala. Naštěstí mě zachránil přicházející učitel.

Catherine?

„Ano, Mio?"

Uděláme dohodu. Budeš ve zkušební době. Můžeme se vystřídat každý druhý den a ty budeš mít moje tělo na dvě hodiny. Ale musíš mi odpřísáhnout, že se mi nic nestane. A že nebudeš dělat nic, co bych neudělala já sama.

„Mio! Opravdu? Udělala bys to pro mě?" ozýval se mi hlas v hlavě.

Jedině, pokud dodržíš tyto a všechny další případné podmínky. Jinak na to můžeš zapomenout. Zablokuju tě. Bez milosti. Neboj se, že nevím jak.

„Oh, Mio! Já tě zbožňuju, ty moje kamarádko! Neboj, já tě nezklamu!" Jako by mi v hlavě tančila oslavné tanečky. „Kdy se vyměníme?"

Domluvily jsme se, že začneme se střídáním od zítřka. Jakmile zazvonilo, vyklouzla jsem rychle ze třídy, abych unikla dalším otázkám od Annabelle a Lucase.

Uprostřed poslední hodiny mi zabrněl mobil. Byla na něm textovka od Simona. Přijď do té chodby, kde jsme byli ráno. Učitelce jsem řekla, že mi není dobře, a ta mě ohleduplně pustila na ošetřovnu. Učitelé ke mně po té nehodě byli neskutečně shovívaví. Všechny sešity jsem si naházela ledabyle do tašky a pospíchala do té chodby.

Sotva jsem zahnula za roh, sevřely mě Simonovy silné ruce v medvědím objetí. „Mio!" šeptal mi tiše do vlasů. Pak se odtáhl a sevřel mi můj obličej do dlaní. Asi z pěti centimetů mě propaloval tím svým úžasným zeleným pohledem. „Odpověz mi po pravdě. Opravdu sis to neudělala kvůli mně?"

„Ne," odpověděly jsme s Catherine společně. Napětí mu zmizelo z jeho ramen a zase mě objal. Lehce mě zmáčknul a přitáhl si mě víc na sebe.

„Nevím, co bych dělal, kdybys to udělala. A co se ti vůbec stalo?" vyzvídal a nepouštěl mě.

„Řekla jsem ti, abys to už neřešil. Byla to nehoda," zalhala jsem mu a začala jsem se odtahovat. Simon si mě přitáhl silněji a otočil mě, aby mě opřel o zeď. Byla jsem uvězněná mezi ním a zdí. Opíral se o mě svou velkou hrudí a jeho široká ramena tyčící se vysoko nade mnou mě ukrývala ve stínu. Sklonil se ke mně a přiložil své rty na mé. Catherine mi v hlavě lapala po dechu. Jeho rty byly jemné, měkké a zatraceně žhavé. Vzal mě kolem pasu a přitlačil se na mě boky. Kvůli jeho výšce jsem cítila jeho vybouleninu v klíně až na břiše. Svými rty drtil ty mé a velkými dlaněmi mě hladil po zádech. Bylo to příjemné. Víc než příjemné. Bylo to sexy, žhavé, neodolatelné. Objala jsem ho kolem krku a vydechla mu do úst. Přesunul rty na můj krk a začal ho nežně oždibávat. Rty, jazykem i zuby mi laskal jemnou kůži na krku. Jedna jeho ruka se přesunula ze zad dopředu a nežně mi svíral jedno prso ve své dlani.

Catherine mi vyslala obrázky z jejich doučování. Viděla jsem se, jak jsem na zádech ve své posteli, Simon nade mnou. Líbal mě na krku a s rukou pod tím červným topem mě hladila po prsou. Dívala jsem se na náš odraz v zrcadle v pokoji. Pak vzpomínka Catherine skončila a já se zase ocitla v realitě, v prostoru mezi zdí a Simonem, který mi už oběma rukama vnikl pod tričko a hladil mě po holé kůži. A vůbec mi to nevadilo. Svými prsty jsem vklouzla do jeho hebkých vlasu a pro povzbuzení ho za ně zatahala. Spokojeně zamručel a přitlačil na mě své boky ještě víc. „Ach, Mio," zasténal tiše. Lehce se ode mě odtáhl a pohladil mě po obličeji. „Jsi úžasná, ale ve škole to opravdu nejde," zachechtal se. Vzdychla jsem si a on se zasmál. Vzal mě za ruku a vedl mě chodbou pryč ze školy. „Už se vracet nemusím, trenér nás pustil dřív." Zasmála jsem se a zataháním za ruku jsem ho zastavila.

„Ani já ne," šeptla se a stoupla si na špičky, abych ho zase políbila. Musel se ke mně shrbit, jinak by to nebylo možné. Něžně mě políbil a jednou rukou mě objal kolem pasu. Pak se zase odtáhl a společně jsme odešli ze školy. V hlavě se mi ozývalo spokojené mručení Catherine.

Uf! Díky moc za čtení mé povídky. Jste nejlepší! Bez vás bych se nedokopala ani ke 2. kapitole :) Buďte dál tak skvělí a doufejte, že vás nezklamu.

Autor: Diablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alter ego - 7. kapitola: