Alter ego - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Cesta

01.03.2014 (10:00) • Diablo • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1123×

8. kapitola

V objetí jsme vyšli z velkých školních dveří. Rozhodli jsme se před odchodem domů projít po městě. Venku bylo krásně, zářící slunce nás oslepovalo, vítr lehce vlál a pohrával si tak s mými vlasy. Podívala jsem se na Simona. Spokojeně se usmíval a prohrábl si své sluncem ozářené hnědé vlasy. Jak jsem si nikdy nemohla všimnout, jak je krásný? A úžasný? A hodný? A také do mě zamilovaný. Nejspíš jsem si až s příchodem Catherine uvědomila, koho že tu vlastně vedle sebe mám.

„Co se tak usmíváš?" zachechtal se Simon. Natáhla jsem se a něžně ho pohladila po tváři.

„Uvědomila jsem si, koho tu vedle sebe celou dobu mám." Simon se na mě usmál a překryl svojí rukou tu mou. Vzal ji a přiložil si ji k ústům. Lehce ji políbil a pak mě za ni vzal a spěchem táhl k přechodu pro chodce, kde bylo posledních pár vteřin zeleného panáčka. Se smíchem jsem se za ním rozběhla. Jeden krok od přechodu zelená přeblikla na červenou. Zastavila jsem a stáhla Simona sebou.

„Pojď, přece tu nebudeme čekat, když nic nejede." Na to jsem jen pokrčila rameny a spolu jsme jako malé děti utíkali přes přechod na červenou. Na konci jsme se smáli a vydýchávali krátký sprint. Simon mě vzal za ruku a políbil mě na čelo. Z výšky na mě hleděly jeho úžasné zelené oči. „Miluju tě, Mio," zašeptal. Zatím jsem mu nemohla odpovědět stejně. Milovala jsem ho jako kamaráda roky a teď jsem ho měla ráda víc než jen jako kamaráda. Ale nemohla jsem mu říct, že ho taky miluju. Když jsem mu neodpověděla, alespoň jsem mu zmáčkla ruku a usmála se na něj. Zase jsme v klidu vykročili. Po cestě jsme se dívali do výloh obchodů a smáli se různým zvláštním předmětům.

Zrovna jsme stáli před poslední výlohou a smáli se starým hračkám, když přeblikl další panáček na semaforu na zelenou. Simon mě popadl kolem pasu a tlačil mě před sebou. V půlce přechodu nás otočil a skočil ode mě. Nahrbil se a škádlivě couval. „Chyť si mě," smál se. Udělala jeden krok zpět a v tom okamžiku ho srazilo auto. Zděšeně jsem vykřikla.

Celé jsem to viděla jako ve spomaleném záběru. Modré auto Simona z boku nabralo na svou kapotu a přehodila ho přes střechu. Simon těžce dopadl na povrch cesty. Auto ani nezpomalilo a ujíždělo pryč.

„Simone! Simone!" křičela jsem a rychle běžela k bezvládnému tělu na přechodě. Obrátila jsem ho na záda, ani jsem nepřemýšlela nad tím, že bych ho mohla zranit ještě víc. Hystericky jsem s ním začala třást. „Ne! Simone! To nemůžeš" kňourala jsem nad jeho tělem. Zezadu mě chytily něčí ruce a odtáhly mě od něj. Zuřivě jsem kolem sebe kopala, ale bylo to marné. Mezitím se nad Simonem hrbily další dvě postavy. „Nechejte ho být! On je zraněný! Musím ho zachránit."

„Mio! Mio! Uklidni se!" křičela na mě Catherine, ale já jsem ji nevnímala. Viděla jsem jen rozrůstající se červenou skvrnu pod Simonovým tělem.

Omlouvám se, že jsem kapitolu dodala až teď. Simona zranit bylo neuvěřitelně těžké. Také se omlouvám za tak krátkou kapitolku, na příště se určitě rozepíšu - slibuju!

« Předchozí díl

Autor: Diablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alter ego - 8. kapitola:

3. Šárka

01.03.2014 [13:10]

První čtyři odstavce jsem si myslela, že tohle bude nějaká klidná kapitola a potom Simona srazilo auto Emoticon - koukala jsem jako puk, protože tohle jsem vážně nečekala.
Kapitola byla super! I když je škoda, že byla tak krátká, ale doufám, že nám to v další kapitole vynahradíš

2. Eolis přispěvatel

01.03.2014 [11:44]

Tohle je hrozně pěkná povídka Emoticon A Catherine byla ze začátku celkem pěkná mrcha Ale nakonec je dala dohromady. Al eten konec, jak Simona srazilo auto Teda, trochu jsem takovou situaci čekala, když blbli na těch přechodech, ale i tak to bylo strašný! Doufám, že ho nenecháš umřít! Mohl by být třeba jenom s hodně vážnym zraněnim v nemocnici a pak mít taky svoje alter ego Emoticon Ale to už by bylo asi moc co? Strašně moc se těším na pokračování