OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Božská střední - 30. kapitola



Božská střední - 30. kapitola"Smířená s osudem" - rozhodnutí o Hádovi a o Persefoně.

Příjemné čtení, Carol1122 :)

30. kapitola - Smířená s osudem


Ticho.

Mrtvo.

Jen jim spadly brady až na zem a oči měli desetkrát větší než normálně.

No dobře, to možná přeháním, ale ten jejich výraz byl k nezaplacení. Nejméně pět minut na mě zírali, a dokonce i přestali dýchat. Možná…

Nejdřív jsem vůbec nevěděla, jak šikovně bych jim to dokázala říct, ale nemohla jsem jinak. Sama jsem o tom do téhle doby ještě vůbec nepřemýšlela, a pak… najednou mi srdce řeklo: „Sklapni!“ A já ho prostě poslechla a nechala ho mluvit. Na sekundu jsem se pozastavila, jestli jsem vůbec v pořádku a jestli to myslím vážně, jenže když jsem si opět vybavila Hádův výraz… ano, zamilovala jsem se do něj.

„COŽE?“ zareagovala první máma, vyslovila každou hlásku tak pečlivě a s tak dlouhými pomlkami, že jsem stihla zamrkat a nadechnout se nejmíň desetkrát.

Pokrčila jsem rameny.

„To myslíš vážně?“ vyjekla a při jejím nadmíru šokovaném výrazu jsem se divila, že mi ještě nedala pár facek.

„A co má být, mami? Celé měsíce jste se mi snažili do hlavy vštěpit, abych se smířila se svým osudem, s osudem bohyně podsvětí, a pak najednou tohle?“

Zavrtěla hlavou a nepřestávala zírat. „Ty se mi snad jen zdáš.“

Sklopila jsem pohled a rukou jsem si pohladila břicho, když jsem se znovu podívala na rodiče, máma nevěřícně kroutila hlavou a se stisknutými rty se dívala do země, a táta… táta se na mě nedíval ani zaraženě, ani překvapeně. Prostě nijak. Možná trochu zvědavě a zamyšleně si mě prohlížel. I tohle jsem pokládala za dobré znamení.

„Mami, prosím, pochop to. Je to můj manžel.“

„Ne, nechápu to!“ vykřikla na mě znovu. „Kvůli němu jsi umřela. Kvůli němu jsi přišla do tohohle stavu a kvůli němu sis zničila život! Ten člověk je nebezpečnej, Persefono. A já ti zakazuju se s ním nadále stýkat. Budeš tu se mnou. Zde na Olympu.“

Můj údiv přešel v rozhodný argument. „Ani náhodou!“

„Die, řekni jí něco,“ otočila se na něj máma, „přeci si nemyslíš, že bych ji ještě někdy pustila do podsvětí s tím… tím… ani se mi ho nechce jmenovat.“

Otec mlčel a zamyšleně se díval hlavně na mě, ovšem po očku se díval i po mámě, které se divoce zvedal hrudník a doslova sípala naštvaností. Máma chvíli čekala, ale pak když otec nevykazoval žádné známky normální komunikace, naštvaně si odfrkla.

„Prostě tu zůstaneš a tečka.“

„A co kdybych ti řekla, že ne?“

„Jsem tvá matka a ty mě budeš poslouchat!“

„Už jsi asi dávno zapomněla, že už mi není sedmnáct, ale jednadvacet! A sama budu matkou! A ano, otcem mého dítěte bude on! Muž, kterého nechceš ani pojmenovat!“ zaječela jsem a v sále se znovu rozhostilo hrobové ticho.

Máma ještě stále rozzuřeně stála blízko ode mě se zaťatými pěstmi, ale postupně je povolovala, až se uvolnila úplně. Shrbeně svěsila hlavu a já si stačila ještě všimnout, že jí začínají téct slzy.

To mi tak ještě chybělo…

„Mami,“ položila jsem jí ruku na rameno, i když jsem malinko protočila oči. „Mami, promiň. Mrzí mě to. Já jen… už to nezměním. Nezměním to, že ho miluju. Že s ním čekám dítě. Že jsem jeho manželkou a spoluvládkyní. Věř mi, že kdyby to bylo ještě před půl rokem a někdo mi řekl, že se pak do něj zamiluju, asi bych si ťukala na čelo. Ale život se mění a lidi se mění.“

Zavrtěla hlavou. „Měla jsem o tobě jiné mínění, myslela jsem, že si budeš přát, abys zůstala se mnou.“

Přistoupila jsem k ní blíž a donutila ji, aby se mi podívala do očí. „Ale to já chci, mami. Chci s tebou být. Ale zároveň chci být i s… s ním.“

„Ne, já chci být jenom s tebou.“ Další nával slz.

Povzdychla jsem si a podívala se na otce, který se už ani na nás nedíval, ale mračil se a mnul si bradu. „Tati? A co na to řekneš ty?“

Trhl sebou a podíval se z jedné na druhou. „Zřejmě tu nastal zádrhel.“

„Jaký?“ zeptaly jsme se obě s mámou najednou a zvědavě se na něj podívaly.

„Asi… asi už budeš muset navěky zůstat v podsvětí, Persefono.“

Máma zbledla. „Cože? O čem to mluvíš? Proč?“

„Uvažujte logicky. Když Persefona zemřela, Hádes ji zachránil tím, že jí dal spolknout ovoce života. Byla jsi tak předtím slabá, že to nezabralo ihned. Ale zabralo. A i tohle se počítá, jako -“

„Jako jídlo,“ dořekla jsem za otce a srdce se mi rozbušilo.

Máma se nechápavě zamračila. „Co?“

„Mami,“ otočila jsem se k ní a stiskla jí dlaně. Měla jsem smutek ve tváři. Tohle jsem taky nechtěla. „Když něco sníš v podsvětí, už tam musíš zůstat. Táta,“ podívala jsem se na něj a ten jen smutně sklopil oči, „táta udělal výjimku, aby mě zachránil, a také kvůli soudu, ale… díky ovoci života už budu muset zůstat v podsvětí.“ Polkla jsem. „Navěky.“

„Ne,“ zajíkal se jí hlas a pak se mi vytrhla a odtáhla se. „Ne! To nemůže!“ Chytila se tátova pláště a v slzách hystericky křičela: „Jak jsi mohl? Udělej něco, Die! Teď když ji tu mám, už ji nemůžu ztratit!“

Lomcovala s ním a nešťastně vzlykala. Já nebyla od pláče daleko také. Sice jsem si uvědomila, že miluju Háda, a s ním i přijmout své povinnosti, ale zároveň jsem si nedokázala představit, že bych musela opravdu navěky věků hnít v podsvětí, v té nekonečné temnotě s tolika příšerami a průhlednými poddanými. Slunce a čerstvý vzduch byly pro mě celý život. Nemohla jsem se jich jen tak vzdát a dát navždy sbohem místu, kde jsem vyrůstala, i lidem, se kterými jsem vyrůstala, a všemu, co jsem milovala.

Jenže, bylo by tak těžké přijmout svůj nový úkol? Už jsem zažila ztrátu a bolest. Už jsem zažila, jaké to je, když vás někdo nenávidí a předstírá to. Zažila jsem usmíření s člověkem, kterého jsem do téhle doby nenáviděla. Znám pocit, když jsem v něco věřila, doufala, a pak to prostě jen tak zmizelo.

Ale nyní - jsem byla na rozcestí. Na křižovatce, kde jsem měla jen dva směry, a já netušila, kterým se mám vydat.

„Deméter, uklidni se, prosím,“ chytl Zeus mamku za paže a pak si ji přitáhl k sobě, až se mu rozvzlykala na rameni ještě víc. Cítila jsem stejnou nebo podobnou bolest jako máma, ale najednou mi došly všechny slzy. Neplakala jsem. Jen jsem dál hladila břicho a s pohledem zabodnutým do podlahy se mračila.

„Deméter, klid, ššš. Prosím, pochop, že ten slib -“

„Kašlu ti na nějakej podělanej slib! Tys mi sliboval něco jinýho celý ty měsíce! Tvrdils, že už mi ji nikdo nevezme, až se vrátí!“

Zamrkala jsem. Fíha, mámin slovník byl poprvé horší než můj…

„Já… já vím, Deméter. Ale nastala taková situace -“

„Tak situace? Tak jsi měl tu situaci předpokládat!“ prskala. „Jestli moje dcera nebude se mnou, tak ti říkám, že lidi budou mít smůlu, nažrat jim nedám!“

„Mami!“ okřikla jsem ji. Za normálních okolností bych se zasmála, ale tohle moc vtipné nebylo. Znala jsem mámu - ta když něco řekla, tak to většinou tak dopadlo. Táta o tom věděl svý, protože se zatvářil na okamžik vyděšeně, ale pak nasadil svou přísnou masku.

„A když ti to přikážu?“

„Tak mě klidně dej do Tartaru, ale hlavně chci být se svojí dcerou!“

„Sakra, Deméter, vzpamatuj se! Pamatuješ si, jak jsme spolu mluvili po tom, co Persefona udělala scénu na Božské radě? Vyčítala jsi mi to, to ano, ale zároveň sis přála, aby se tomu poddala. Přála sis, aby se se svým osudem smířila, ne? A teď, když už celkem je, tak ty začneš dělat tohle?“

„A ty si myslíš, že je v pořádku, že náš idiotský bratříček unesl bez ohlášení naši dceru, dával jí pít drogu, aby neprotestovala proti svatbě, pak když se z toho vzpamatovala, aby ji znásilnil, a nakonec, místo aby si uvědomil své následky, tak ji opustil jako těhotnou na šest měsíců a nechal ji s tou děvkou Nemesis, která se postarala o to, aby naše dcera zemřela? Chybělo málo, Die, a naši dceru by navždy opustila duše. Už nikdy by ji nenašla, možná v novém těle, ale už by to nebyla moje Persefona. A ty jediný, na co dokážeš myslet, je ten zpropadený slib, kterému jsem už měla dávno zabránit! Hádes se změnil, Die. A nemůžu pochopit, že to nevidíš!“

Zírala jsem na rodiče, kterým z očí doslova sršely proti sobě blesky a štěkali na sebe jak pohádaní puberťáci. Unaveně jsem si povzdechla a v duchu se fackovala, jestli to opravdu stálo za to. Proč? Proč jsi jim to řekla takhle? Mohla jsi to říct šetrněji. Třeba, že jsi se se svým osudem v podsvětí smířila a dokázala bys tam žít. Ne, tys prostě řekla, že ho miluješ. Ty, srdce, vážně už sklapni!

„Nechte toho, prosím,“ povzdechla jsem si unaveně a promnula si spánky. „Jsem těhotná. Můžete mít na mě trochu ohled? Jsem unavená a mám hlad, takže jestli se tu chcete hádat, tak prosím, ale já už asi půjdu.“

Podívali se na mě, jako by si uvědomili, že jsem tam byla celou dobu s nimi a vyměnili si pohledy. Odstoupili od sebe a každý se díval na jinou stranu.

Máma zareagovala jako první: „Dobře, zlatíčko. Jdu napřed a udělám ti večeři.“

Nijak zvlášť to dál nekomentovala a odešla. Sledovala jsem ji s unaveným a smutným pohledem, dokud se za ní nezavřela brána. Zůstali jsme s tátou v sále sami a já si až teď uvědomila, jak děsivé ticho tam najednou je.

Chtěla jsem tátovi dát dobrou noc a taky odejít, ale zastavil mě stiskem na rameni. „Můžu si promluvit s tebou ještě o samotě?“

Rozhlédla jsem se kolem sebe, jako by mě někdo měl sledovat, ale pak se podívala tátovi do očí a přikývla. „Samozřejmě.“

Dovedl mě až ke svému širokému a vysokému trůnu. Nabídl mi své místo, ale mně stačilo přisednout si na opěradlo, které pro mě bylo akorát. Objal mě zezadu rukou a druhou mi stiskl.

„Ty hádky s tvojí maminkou… moc mě mrzí, že jsi musela být u toho.“

„Ne, vždyť se jedná o mě, musela jsem být u toho, takže si nemusíš nic vyčítat, tati,“ odpověděla jsem. „To jste se tak hádali celou dobu, co jsem byla pryč?“

Zasmál se. „I víc. Křičela na mě a dokonce někdy i dala facku nebo bušila pěstmi do hrudi. Moc ji to trápilo, že nejsi s ní. A netrpěla jen ona. Trpěl jsem i já, trpěla většina bohů - hlavně Afrodita a Artemis. A pak samozřejmě celý svět.“

Usmála jsem se, i když mi bylo spíš do pláče. „Co uděláš? Jak to všechno vyřešíš?“

Otec chvíli mlčel a díval se na moji ruku, kterou otočil dlaní vzhůru, aby mohl na ni přiložit vlastní a porovnat velikost.

„Opravdu ho tak moc miluješ?“

„Já…,“ podívala jsem se mu do očí, protože mi zvedl bradu. „Ano, ano miluju, tati. Ale nechápu to - vždyť jsem se zapřísahala, že ho budu do konce života nenávidět. Je to vůbec možné? Neovlivnili jste mě? Neovlivnilo mě to ovoce života? Protože já si to opravdu jinak vysvětlit neumím.“

„Víš, Persefono,“ usmál se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho, „většinou, až když to prožijeme a poznáme, zjistíme, co je skutečná pravda, co je pro nás nejlepší. Ty ses rozhodla nenávidět Háda od chvíle, kdy ti to všechno řekl. Od té chvíle uplynula nějaká doba a tys zapomněla. A když tě unesl a staly se různé věci,“ oba jsme sklopili pohled a podívali se na mé břicho, „tak postupem času jsi mu začala odpouštět, ne?“

„Ne, to bylo až po tom všem. On mi řekl pár věcí, které zřejmě myslel vážně. A já mu odpustila. A taky jsem si uvědomila, že nemá cenu přemýšlet nad dokonalým životem, když stejně ani není. Hádes tu pro mě byl celou dobu, a i když se někdy choval vážně jak trotl,“ zasmáli jsme se, „bylo to oprávněně. Miloval mě od mého narození. A je asi načase, abych mu tu jeho lásku dohnala a oplácela stejným způsobem.“

Spokojeně jsem vydechla a podívala se na tátu. Bylo vidět, že je na mě náležitě pyšný a dojaly ho i moje slova. Zářily mu oči a tak trochu jsem v nich viděla i slzy. Slzy štěstí.

„Jsem strašně rád, že jsi moje dcera. A taky mi odpusť, za to všechno.“

Vlepila jsem mu pusu na tvář. „Už je ti odpuštěno.“

                         

∞∞∞›››

 

Přestože mi svědomí i srdce děkovalo, že jsem nebyla srab a postavila se k tomu čelem, hryzaly mě i výčitky, že jsem to stejně všechno mohla říct jinak. Rodičům jsem řekla, co cítím a co si přeju, ale táta mi pak neřekl, co tedy skutečně udělá. Začala jsem se bát, jestli skutečně mému přání vyhoví a zruší trest o vyhnanství do Tartaru. Navíc jsem věděla, že i když bude Hádes v podsvětí, já budu muset zůstat tady.

Byly to tresty za to, že jsme si k sobě našli cestu. I když - Hádes to ještě stále netušil.

V noci jsem se neklidně převalovala - nejen kvůli dítěti, které mě začalo čím dál víc kopat a já ho za jeho zmlácení jsem i přesto hladila, ale také kvůli tomu, že jsem před očima měla neustále obraz Háda. Od chvíle, kdy mě znásilnil, až po včerejšek. Když jsem si vzpomněla na jeho tvář, vyhrkly mi slzy do očí. Vypadal příšerně, i když mi srdce pro něj neustále bušilo. Napadla mě myšlenka, kdo mu tyhle příšerný podlitiny a celkový zjev udělal.

A já čím dál víc podezřívala rodiče.

Znovu jsem se obrátila na druhý bok a zírala na Diův palác, který byl hezky osvětlen úplňkem, i přes chumelenici. Napadla mě ještě myšlenka, jestli si to Hádes přeci jen nerozmyslil a už mě nemiluje. Místo toho jsem si přitáhla peřinu blíž k sobě a povzdychla si.

Tohle bude hodně dlouhá noc.

 

∞∞∞›››

 

Ve stejnou dobu jako včera jsme seděly s mámou opět na stejném místě se stejným davovým šílenstvím. Pomalu se mi ale zdálo, že díky soudnímu přerušení je zřejmě i větší. Všichni toužili vědět, jak to dopadne s vládcem podsvětní říše a s jeho manželkou. Já se staženým žaludkem a hrdlem také.

Zachumlaná ve volném svetru s límečkem jsem si přitáhla ještě víc bundu k sobě, přestože jsem pochybovala, že se klepu zimou. Strach mě nutil zadrhávat dech, nervózně se vrtět, svírat rukama křeslo, a ještě přes to všechno se mi zařezával do morku kostí.

Nedělal mi dobře nejen přítomný hluk, ale i dlouhé čekání na tátu a Háda. Tím se všechno ještě víc komplikovalo a znepříjemňovalo. Ostatní bohové vypadali, že jsou taky neuvěřitelně zvědaví a také napjatí, přestože si nadšeně povídali a možná uzavírali i sázky, co se stane s Hádem.

Právě když už jsem se chtěla otočit na mámu a zeptat se, co se asi děje, vstoupil táta bránou a pozdravil všechny přítomné, kteří už ztichli při tátově příchodu a všichni povstali.

Když táta přešel k trůnu, kývl na všechny a s úsměvem si sedl a všichni si sedli také. Pro mě to bylo trochu namáhavější, ale naštěstí jsem to zvládla. Poté dal otec pokyn, aby Háda přivedli. Nebudu lhát, že jsem stále nebyla nervózní. Byla. A jak. Tak, že jsem se bála, že z tý nervozity porodím.

Za bránou zařinčely řetězy, a to byl signál k tomu, že je vězeň tu. Brána se otevřela a Hádes pomalým krokem vešel dovnitř. Dnes nešel se sklopenou hlavou, ale díval se na všechny tváře, které si vzrušeně šeptaly. Všimla jsem si, že kulhá míň a jeho modřiny už začínají blednout, přesto však vypadal stále příšerně. Ale pro mě - pro mě to byl jediný jasný bod v sále.

Vyklonila jsem se víc, abych na něj viděla a zároveň se snažila ho pohledem nějak uklidnit, jenže on se na mě nedíval. Přejel naši řadu letmým pohledem, ale u mě se nezastavil. Docela mě to šokovalo a byla jsem z toho zmatená.

„Háde,“ pokynul mu otec.

Hádes si znovu namáhavě kleknul a zůstal v kleče se sklopenou hlavou.

„Včerejší jednání bylo přerušeno z důvodu pár komplikací, které nastaly.“

Znovu jsem cítila pohledy všech, kteří se dívali střídavě ze mě na Háda. Přála jsem si být malinká a instinktivně jsem se i trochu schoulila a zrudla.

„Jakých komplikací?“ zeptal se tichým sípavým hlasem Hádes, ale vzhledem k tomu, že neměl dovoleno mluvit, trhl s ním jeden strážce, až Hádes bolestí vyjekl. Otec ho zastavil jedním pohybem ruky.

„Včera jsi byl obviněn z únosu a znásilnění mé dcery a porušení několika písemných přísah. Byl jsi odsouzen k věčnému trestu v hlubinách Tartaru.“ Všichni ani nedutali, jak moc chtěli vědět, co se stane. A když to skutečně nastalo, ve mně by se krve nedořezal.

„Ruším ti tento trest a dávám ti jiný. Navěky zůstaneš v podsvětí a bez mého výjimečného souhlasu ho neopustíš. Pokud se tak stane, Tartaru se nevyhneš. Dávám ti jedinou šanci.“

Zakymácela jsem se na židli, jak jsem úlevou málem omdlela. V sále se znovu ozýval šepot, který však nebyl vždy pouze pozitivní, našli se i tací, kteří tam rozčíleně seděli a nejraději by na tento trest vyjádřili svůj vlastní názor.

A jedním z nich byla i moje máma.

„To snad nemyslí tvůj otec vážně, že -“

„A ohledně mé dcery - v podsvětí, ač nedobrovolně, měla kousek jídla. Bohužel i ovoce života se považuje za jídlo a tudíž by měla zůstat v podsvětí navěky. Vzhledem k Deméteřinu nesouhlasu a podmínkám, které by byly pro lidstvo katastrofální, jsem nucen jejím požadavkům vyhovět a učinit své rozhodnutí takto: Persefona bude třetinu roku strávit v podsvětí s Hádem během zimního období a druhé dvě třetiny roku s matkou zde na Olympu. Persefona zbytek roku prožije s matkou a s Hádem se vrátí do podsvětí začátkem listopadu. Tak zní mé rozhodnutí a ode dneška ho považuji za platné.“

Otec se s mírným úsměvem na nás podíval a pak se otočil za sebe, kde jsem si až teď všimla drobného písaře, který vše zapsal. Dopsal slovo, rychle pergamen přelétl očima, vstal a podal ho s úklonou tátovi, který si ho chvíli zamyšleně prohlížel, a poté nakapal na něj horký vosk a přiložil svou zlatou pečeť.

Bylo dohodnuto. Mohla jsem být jak s Hádem, tak s matkou.

Štěstím jsem skoro ani nedýchala a málem se i rozbrečela. Usmívala jsem se na otce, který na mě kývnul. Všichni v sále povstali a začali tleskat. Tak se to u našich soudů dělalo - vždy když skončil, tak jako úctu vyjadřovali Diovi potlesk ve stoje.

Já s mámou jsme byly jediné, které nepovstaly. Ovšem každá z jiného důvodu.

Podívala jsem se na ni. „Mami? Ty nemáš radost? Budeme většinu roku spolu, ne?“

Zachmuřeně se na mě otočila, a ačkoliv měla hlubokou vrásku na čele a dívala se na všechny okolo nedůvěřivě, poznala jsem, že je i přes to s podmínkami docela spokojená. „No, jo.“

Odtáhla jsem se a usmála. Snažila jsem se ji svým nevinným šťastným výrazem přesvědčit, a skutečně když jí začal měknout výraz, se smíchem jsem se jí vrhla kolem krku, až mě i ona se smíchem odstrčila.

„Dobře, dobře, klid. Jsem ráda, že jsi šťastná,“ pohladila mi tvář a pak jako všichni přítomní, kteří stále tleskali, si stoupla.

Otočená na její stranu jsem se podívala před sebe, kde jsem viděla Háda, jak ještě stále v šoku zírá na mého otce, který mu však nevěnoval tolik pozornosti a mával a pokyvoval všem okolo.

Když dal pokyn, aby ho pustili z okovů, ale zároveň ho i odvedli, všichni se začali sbírat a odcházet taky. Nedívala jsem se na Háda, přestože už jsem cítila, že se na mě už díval a místo toho se prodírala davem hrnoucím se ze sálu k tátovi.

Zrovna byl ke mně z boku, takže když jsem mu s výsknutím skočila kolem krku, málem se se mnou převážil. „Ale no tak, zlato, to jsem ti udělal až takovou radost?“

Přikývla jsem. „Nesmírnou. Děkuju, že jsi to pro mě udělal.“

Pohladil mě po tváři a usmál se. „Udělal jsem to pro tebe. Abych ti vynahradil vše zlé, které jsem ti udělal před lety. Přál jsem si jen, abys byla šťastná.“

„A to díky tobě jsem, tati.“

Přitáhl si mě blíž a dal mi pusu na čelo.

Když jsem se s úsměvem odtáhla, najednou mnou hrklo. Vzpomněla jsem si ještě na jednu věc, kterou jsem chtěla udělat. „Tati? Mám prosbu, mohl bys -“

Zbytek jsem zašeptala Diovi do ucha.

 

∞∞∞›››

 

Hádes

Opíral jsem se o rám okna z pokoje, který byl určen pro návštěvníky. Na Zemi by mu říkali hotel, tady to bylo zadarmo, host si ho musel jen předem zamluvit. Mně však dali tento pokoj jen na jednu poslední noc, než jsem se měl vrátit do podsvětí.

Měl jsem radost a přesto i vztek.

Bál jsem se na ni v síni před bratrem i před všemi podívat, přestože jsem cítil, že se na mě dívá. Bál jsem se výrazu v jejích očí - jestli mi ještě někdy odpustí, či mě bude bezostyšně nenávidět.

Ze svého pokoje jsem měl výhled na některé vily, mezi kterými byla i její. Čekal jsem, že ji uvidím, že by mohla vystoupit na balkón, aby se nadýchala vzduchu, ale kromě otevřeného okna a vlání záclony jsem nic neviděl.

Přál jsem si, aby se se mnou rozloučila ještě před tím, než ji zítra opustím a vrátím se do podsvětí. Měli jsme se vidět až za dlouhých jedenáct měsíců a já se bál, že z lásky a ze starosti k ní tu dobu ani nevydržím.

Přál jsem si říct jí vše, co jsem k ní cítil, ale zároveň se bál odmítnutí.

Přál jsem si ji jen vidět a třeba ji i jen pohladit.

Naše dítě se mělo narodit za tři měsíce a já věděl, že Zeus mi návštěvu u porodu nepovolí. Uvidím našeho syna nebo dceru až za osm měsíců.

Potřeboval jsem je oba.

Zacvakání zámku ve dveřích mě s trhnutím donutilo otevřít oči a mě na chvíli napadlo, jestli si to přeci jen Zeus ještě nerozmyslil. Samozřejmě k horšímu.

A když jsem viděl dva silné strážce, mé obavy to potvrdily.

Přiběhly ke mně a vzaly mě pod pažemi z obou stran. Zmateně jsem se na ně díval a začal se vzpírat.

„Co to děláte? Nechte mě! Nic jsem neudělal! Kam mě vedete?!“

„Máme rozkazy, tak mlč!“ okřikl mě jeden a ušklíbl se na mě.

Škubli se mnou a pak už jsem byl úplně slepý, protože mi dali přes oči pásku a vedli mě neznámo kam.

           

∞∞∞›››

 

Persefona

Rázovala jsem si to v Diově paláci, kde mě otec nechal s chutí samotnou. Sloužící zapalovali právě poslední svícny, protože obloha začala tmavnout. Nechtěla jsem tu být sama po tmě, ale zase jsem nechtěla navozovat nějakou konkrétní atmosféru. Přála jsem si, aby ta nekonečná tíha a trápení skončily.

Mávla jsem rukou a propustila je. Nervozitou se mi třásly ruce a já si mnula paže, abych se alespoň trochu zahřála. Přála jsem si, aby už vše bylo za námi. Zároveň jsem se i fackovala za to, že mě něco takového napadlo. Prostě jsem měla počkat jedenáct měsíců a pak se i s dítětem vrátit do podsvětí.

Jenže jsem ho ještě předtím potřebovala vidět.

Zrovna jsem si říkala, že se na vše vykašlu a půjdu domů, když se brána se skřípěním otevřela a dovnitř vešly tři osoby. Spíš dvě vešly a jednu odtáhly. Hádes se sotva dostal na nohy a držely ho tak pevně za paže, že jsem si říkala, že určitě bude mít modřiny i tam. Navíc měl přes oči pásku, což byla pro mě docela novinka.

Hádes zareagoval na změnu prostředí tím, že přestal křičet a vzpírat se a nechal se dotáhnout skoro až k mým nohám. Tam s ním praštili o zem a on se zvedl tak, aby jen klečel.

„Prosím, Die, nezabíjej mě. Ne, já nechtěl. Proč?“ mumlal a bylo znát, že je dost vyděšený.

Mávla jsem na stráže, ať odejdou, a nechala jsem ho ještě chvíli klečet s páskou přes oči a třesoucím se stavu. Musela jsem se kousat do rtu, abych se nerozesmála, nejen proto, že byl u mě, ale bylo taky vtipné ho takhle pozorovat. Poprvé bezmocného a zoufalého.

„Die?“ pípl, když se nic neozývalo, a pak už jsem to nevydržela, sklonila jsem se a rukama mu opatrně rozvázala pásku.

Když jsem se ho dotkla, zarazil se a začal lapat po dechu. Možná vycítil moji jemnou a hubenou ruku, takže už tušil, kdo to je, nebo se bál neznámého. Odhodila jsem pásku do kouta a nechala ho, ať si chvíli přivykne světlu, byť jen ze svíček.

Pak se pomalu s pohledem zarazil na mých botách a postupoval pomalu výš, až se mi díval do očí. Zářil na mě pár jasných modrých očí, s monoklem pod levým a já se už konečně musela oprostit od svého kamenného výrazu a usmát se nad jeho udiveným výrazem.

„Ahoj, Háde.“

Pootevřel rty, ale zase rychle je sklapl a pak nečekaně sklopil hlavu. Zmateně jsem se na něj podívala a čekala, že ji znovu zvedne, ale nezvedl. Chytila jsem ho za rameno a chtěla mu pomoct vstát, ale on se sklonil ještě víc.

„Háde, no tak, vstaň, prosím.“

Zavrtěl hlavou a zamumlal: „Nemůžu. Nemůžu se ti podívat do očí.“

Cítila jsem, jak se trochu třese vzlyky. Překonala jsem námahu a přes těhotenské břicho se ohnula ještě víc a snažila se ho vytáhnout na nohy. S hekáním se mi to podařilo, i když měl stále hlavu skloněnou. Teď byl o něco vyšší než já a já sklonila hlavu a podívala se na něj.

„Neblbni, no tak, Háde, prosím.“

Zvedla jsem mu bradu a setkala se s jeho pohledem, ve kterém bylo největší utrpení, a v očích slzy. Dala jsem mu ruku na tvář a usmála se na něho něžným a povzbudivým úsměvem.

„Proč se mi nemůžeš podívat do očí?“

„Protože jsem všechno zvoral. Skoro jsem tě ani nezachránil ze smrti. Udělal jsem tolik hloupých věcí a stydím se za ně.“ Sundal mi ruku z jeho tváře a pak si znovu klekl.

„Odpusť mi, prosím. Odpusť.“

Tentokrát jsem si už i povzdechla, ale zároveň se pobaveně usmála. Chytila jsem ho kolem krku, a když se zvedl a podívali jsme si oba do očí, odpověděla jsem: „Ale já ti už odpustila. Dávno. A odpustila bych ti i znovu a znovu.“

Nevěřícně na mě koukal a setřel si slzy. „Proč?“

Nadechla jsem se. „Protože tě miluju.“

Málem mi omdlel pod rukama, ale stačila jsem ho zachytit, aby sebou nežuchl o zem. Chytila jsem se ho kolem ramen a krku ještě pevněji a přitiskla se k němu ještě víc. Zezadu jsem mu pohladila šíji a podívala se mu z blízkosti do očí. Zašeptala jsem: „Nechceš tomu věřit?“

„Ani ne,“ odpověděl taky šeptem a zakroutil hlavou. „Ale proč? Ublížil jsem ti. Hodně. Nechápu, co jsem udělal. Tolik bych chtěl vrátit zpátky čas a vše změnit. Stydím se za to, co jsem ti udělal a jak jsem -“

„Ššš." Položila jsem ukazováček na jeho rty. A pak mu vzala jemně ruku a opatrně mu ji položila na bříško. Opatrně si ji přiložil blíž, a jako by se bál, pomalu přejížděl po něm dlaní. Pak se mu oči rozšířily údivem a s pohledem stále upřeným na něj ho začal láskyplně hladit. Vydechl vzduch a usmál se. Pak jsem i přiložila svoji dlaň a oba jsme ho láskyplně hladili.

„Vidíš? Cítíš ho?“

Neznatelně přikývl.

„Miluju ho stejně jako tebe. Ať už to bude syn nebo dcera, budu to dítě milovat stejně jako tebe.“

Znovu se mi podíval do očí a zašeptal: „Takže mi opravdu odpouštíš. I za Nemesis a -“

„To už je minulost,“ přerušila jsem ho a pak se znovu usmála.

„Miluju tě, Persefono,“ zašeptal mi do tváře a s roztouženýma očima překypujícími vášní si mě přitáhl a hluboce políbil. Poddala jsem se poprvé s láskou a něhou jeho polibku a přitiskla se k němu ještě víc. V objetí jsme tak stáli ještě hodně dlouho a já věděla, že to není poprvé ani naposled.


Tak jo, pláču už při pomyšlení, že příště bude opravdu konec... :(

Nicméně vám chci ještě jednou z celého srdce poděkovat... ale to udělám i zítra a víc :)

No a myslím, že víte, na co se můžete těšit v epilogu. Takže - syn nebo dcera? Jaký máte tip? :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Božská střední - 30. kapitola:

8. Sweetly přispěvatel
22.08.2014 [19:46]

SweetlyKapitolu jsem četla už včera, ale byla jsem už líná napsat komentář a tak ho píšu teď. Emoticon Kapitola je úžasná! Emoticon Škody, že už nás čeká jen epilog a doslov. Emoticon Emoticon
Deméter to nepřijala zrovna klidně. Emoticon Diova reagce byla podstatně klidnější a nudnější. Emoticon Byla jsem ráda, že si Per stala za svým. Emoticon
Hádes je vážně ufňukanec, jak už napsala Fluffy. Ale chápu ho... Jeho láska k ní je dost silná. Emoticon
No a ten konec! Jak si Per pro něj nechala zavolat... A Hádova reagce... Emoticon Ta část byla nejlepší z celé kapitoly. Emoticon
Nevím jestli to bude holka nebo kluk... Takže se nechá překvapit. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Carol1122 přispěvatel
22.08.2014 [17:17]

Carol1122Fluffy: Moc moc moc děkuju za tvůj nádherný komentář! Emoticon Emoticon Jsem ráda, že se kapitolka líbila a snad se bude líbit i ta závěrečná Emoticon Emoticon
P.S. Můžu se já zeptat, kdy bude Icebergs? Už si chci taky přečíst tu tvojí dokonalou povídku Emoticon Emoticon
Wanda: Děkuju moc Emoticon Emoticon Určitě se nech překvapit Emoticon
Veva: Děkuju! Emoticon Emoticon Taky jsem ráda, že to dobře dopadlo Emoticon a že to je moje první povídka, kterou jsem dopsala Emoticon
GabrielaVespucci: Emoticon Emoticon Emoticon To s těmi dvojčaty mě ani nenapadlo Emoticon ale zajímavá myšlenka Emoticon Emoticon Děkuju Emoticon
MJ5: Děkuju mnohokrát Emoticon
Erin: Taky nemám slov... Emoticon Emoticon Děkuju za tu neskutečnou chválu... všem Emoticon Emoticon Emoticon

6. Erin
22.08.2014 [7:50]

wow....bez dechu jsem dočetla poslední část kapitoly....bylo to epické shledání....moc jim to spolu sluší....napsala jsi úchvatnou povídku a já jen těžko hledám slova jak ti vyjádřit obdiv, podporu a chválu za něco tak pěkného....prostě to zkrátím božská povídka s božským koncem - těším se na epilog Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. GabrielaVespucci přispěvatel
22.08.2014 [7:31]

GabrielaVespucciUž příště? :\'(

Kapča fakt skvělá, taky jsem s Per trnula, jak to dopadne :)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Dvojčata holka kluk. Holka bude Carol (klidně i Carol1122 :DD) a kluk Luco. :DDD Emoticon

4. MJ5
22.08.2014 [1:25]

Ach, uběhlo to tak rychle! Až se tomu ani nedá věřit. Byl to nádherný příběh. A ten konec byl tak dojemný! Emoticon

3. Veva
21.08.2014 [22:18]

Tak na začiatok s achcem ospravedlniť, že som nekomentovala predchádzajúce kapitoly... bola som na chate a vrátila som sa až dneska Emoticon Každopádne som si prečítala všetky časti ktoré som zmeškala a táto bola proste úžasná. Na konci som už plakala ako malá Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Škoda. že je koniec..samozrejme ešte bude epilóg,či? ...ale ajtak je to škoda.Som rada, že ho Persefona nakoniec miluje Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Len j emi trošku ľúto, že Hádes nebude pri pôrode a tak... tak ale čo už..to si naoaj zslúži Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon KOnečne budú šťastní....bude z nich nuňavá rodinka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Wanda
21.08.2014 [21:29]

Fajn, zas neviem, čo mám napísať Emoticon Emoticon No, reakcia Deméter... Skvelo popísané, Persefona je predsa len jej jediná dcéra, takže sa nedivím, že tak vyletela (nie doslova Emoticon ).
Ha! Takže predsa len nemôže teraz z podsvetia Emoticon No, Zeus to dobre vyriešil Emoticon

Scéna s Hádom a Per bola... Sakryš, ani opísať to neviem. Emoticon No, proste sú spolu úžasní a to ako ju Hádes miluje... No fajn, zase neviem, čo napísať Emoticon Takže len obrovský potlesk a chvála a teším sa na epilóg. Tiež sa mi nechce veriť, že už je koniec. A mimochodom, tipujem dcéru, aj keď... No, nechám sa prekvapiť Emoticon Tak teda ten potlesk. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
21.08.2014 [20:38]

FluffyUpřímně, já taky nemůžu uvěřit, že příště už bude konec. Emoticon Ale zatím si to nepřipouštím, protože jsem si dneska náramně početla! Emoticon
Já jsem z celé té kapitoly děsně pryč, věřila bys tomu? Emoticon Ještě teď mi buší srdce! Emoticon

Deméter a její nespisovný, ostrý a pořádně od plic povězený výlev mě pobavil. Emoticon Vím, že je nešťastná (nebo byla =)), co se Persefoně stalo a stále děje, že bez ní musela být tak dlouho, ale to, co říkala (a jak nadávala na Nemesis třeba Emoticon), bylo tak skvěle impulzivní, že jsem se smála. Emoticon Diovi jsem nikdy moc nefandila, ale tenhle spor vyřešil s grácií. Vím, že to tak je i pověsti, ale stejně... Emoticon

A Hádes... takovej ňuňan. Emoticon Že se na ni ani nechtěl podívat. To je tak vidět, že ji děsně miluje. To mi bere dech. Emoticon Emoticon

A scéna Per a Háda... jim to tak sluší! A jejich miminko a ten polibek na konci, ááách. Emoticon Emoticon Dokonalost. Emoticon
A co si myslím, že budou mít? Páni, já ani nevím. Chlapeček nebo holčička? K Hádovi mi víc sedí syn, k Persefoně dcera... takže jsem nerozhodnutá, nechám se překvapit. Emoticon
Skvělá kapitola, moc se těším na tu závěrečnou. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!