OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 20. kapitola

02.09.2022 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 372×

Relaxovala jsem právě v bazénu, kde jsem střídavě plavala a splývala. Na lehátku ležel Peter a skládal, mezitím mě a také sebe stíhal zásobovat osvěžujícími drinky, protože venku na slunci bylo pořádné palermo. S Peterem jsme nijak zvlášť nekomunikovali, spíš jsme si oba užívali tiché společnosti a podivného souznění, které mezi námi zavládlo teprve nedávno. Musela jsem si přiznat, že jsem si asi až příliš vychutnávala ty poslední chvíle s ním, protože až se vrátím z Kanady, Peter se odsud odstěhuje. Tohle vědomí mě naplňovalo plíživou úzkostí, která den po dni sílila. Současně jsem ale věděla, že je to správný krok a také jsem se těšila na to, až se sem vrátí Christopher. A na to jsem se soustředila především. 

„Ahoj, Petere!“ zaslechla jsem Rosiin zvonivý hlas, když zvesela pozdravila Petera. Nechala jsem tělo klesnout dolů z hladiny a našla ji pohledem. „Čau mami,“ pozdravila také mě, přičemž stála kousek od hrany bazénu. Peter se probral ze svého tranzu, když s maximálním soustředěním komponoval a v odpověď na ni mávnul.

„Ahoj, zlato! Ty už si tady? Nějak brzo, ne?“ podivila jsem se, protože dneska měly s nejlepší kamarádkou v plánu strávit odpoledne v Santa Monice a dopředu mě informovaly o tom, že se tam nejspíš nějakou dobu zdrží.

„On nás po škole vyzvedl taťka. Chtěl mě překvapit, protože se dneska vrátil od babičky. Pak nás vzal do Candy Worldu,“ sdělila mi Rosie jako by nic a ve mně v ten moment naprosto zatrnulo. Střelila jsem bleskově očima k Peterovi, kterému se výmluvně napjala čelist. „To jsem ti možná neměla říkat, protože tě chce asi taky překvapit,“ dodala vzápětí a zatvářila se trochu vyplašeně.

„To se mu rozhodně povedlo,“ pronesla jsem lehce cynicky a už jsem se sápala z bazénu ven, abych se zabalila do kaftanu. Očekávala jsem totiž, že se Chris každým okamžikem objeví na scéně a vůbec jsem nestála o to, aby mě tu takhle načapal. Prostě jsem nechtěla riskovat, že by mohlo být dusno kvůli tomu, že se před Peterem vystavuju jen v plavkách. Samozřejmě že Chris ví, že mě Pete nejednou viděl kompletně nahou, jenže o to koneckonců stejně nešlo. 

„A kde teda je?“ vyptávala jsem se obezřetně, přičemž jsem přemítala nad tím, že se raději přesunu dovnitř domu a budu předstírat, že jsem odešla od bazénu, protože tam přišel Peter. Pak mi ale došlo, že bych tím z něj akorát udělala terč, a to jsem mu nechtěla udělat.

„Ještě v autě, s někým telefonoval,“ objasnila mi věcně a potom se jí na roztomilém obličejíku objevil jakýsi trpký výraz. Netrvalo mi to dlouho, než jsem vydedukovala, že za to dozajista mohla nezřízená konzumace cukrovinek.

„Je ti dobře, Rosie?“ přeptala jsem se ustaraně, když jsem ji pozorně sledovala, načež se na mě otráveně zaškaredila.

„Asi to trochu přehnala se sladkým,“ ozval se Chrisův hluboký, mručivý byryton, který mě právem vylekal, jelikož se ke mně neslyšně přikradl zezadu. S nepatrným podmračením jsem se na něj otočila a zajistila jsem, že ani on se netváří zrovna dvakrát nadšeně. Netušila jsem, jestli to je kvůli mně, anebo kvůli vedle ležícímu Peterovi, ale přesto ke mně přistoupil a chytil mě jemně kolem pasu, načež mě políbil na tvář. Přitom jsem mu vyšla vstříc a slabě jsem se na něj usmála. Zatím vším jsem byla skutečně šťastná, že byl zase zpátky. Přiletěl o den dřív, než původně plánoval.

„Vypadá to, že víc, než jen trochu,“ opáčila jsem pološeptem rozmrzele, protože Chris naší dceři povoloval mnohem víc, než k čemu bych svolila já. Občas si ji vyloženě kupoval a v podstatě ji rozmazloval, jelikož se beztak cítil provinile za to naše zničené manželství, čehož Rose pochopitelně vychytrale zneužívala. 

„Asi půjdu už do pokoje,“ prohlásila Rosie, která chytala docela popelavou barvu, jak ji začínalo být nejspíš nevolno. Předávkovat se sladkým šlo poměrně snadno a Rose se to bohužel nestalo poprvé.

„Chvíli se lehni a uvidíš, jestli ti bude líp,“ doporučila jsem ji příkře, protože mě to rozčílilo. To už si to ale Rose rázovala dovnitř, protože přesně věděla, že si ode mě jinak něco vyslechne.

„Nemám jít raději s ní?“ vložil se do toho aktivně a v dobré víře Peter, což ale rozhodně neměl, protože tím akorát vyprovokoval Chrise, který nejspíš hladově čekal na jakoukoliv sebemenší záminku, aby se s ním mohl pustit do křížku. A Peter mu ji dobrovolně naservíroval, protože jsem v jeho tmavých očích nesporně zahlédla škodolibou radost.

„Ty se do toho vůbec neangažuj, jasný?“ obořil se na něj Chris poměrně ostře.

„No, budu mít Rose celý týden na starost, takže bych asi měl.“ A tohle neměl stoprocentně říkat. A kurva. Proč jsem čekala na to, až sem Chris přiletí? Zabodla jsem do Petera rozčileně zorničky, ale on mě okázale ignoroval. Veškerou svou pozornost totiž cílil na Chrise, kterého prvoplánově provokoval, aby vyvolal nějaký nesmyslný spor. Jenže se ví, že i tak málo bohatě stačí pro testosteronem nasáklé muže. Peter se konečně zvedl z lehátka, jelikož si musel ve své poloze ležmo připadat oproti Chrisovi znevýhodněný. Očividně se s ním hodlal pustit do sporu, stejně jako Chris s ním, alespoň podle jejich řeči těla. Oba působili jako dva načepýření kohouti.

„Co prosím?“ vypadlo z něj konsternovaně, načež se s tím samým pohledem, kterým doteď drtil Petera, zaměřil na mě. Zbaběle jsem před ním uhnula pohledem, protože bych se kvůli němu cítila o to víc provinile. „Kdy si mi to chtěla říct?“ zavrčel vyčítavě a věděla jsem naprosto jistě, že tohle bude mít ještě nějakou dohru.

„No až se vrátíš a uvidíme se, ale Peter mě předběhl,“ srozuměla jsem ho poklidně, protože jsem si za tímhle výrokem stoprocentně stála. Skutečně jsem mu to plánovala říct co nejdřív, přestože jsem dopředu odtušila, že s tím nebude souhlasit vzhledem k tomu, jak moc mu vadilo, že Peter se Rosie poměrně hodně věnoval. Ale i tohle rozhodnutí bych si bez problémů zvládla ospravedlnit, protože jsem věděla, že Rose s Peterem stráví ten týden opravdu ráda. Zejména potom, když se odsud bude Peter brzy stěhovat. Možná je Chris proti tomu, ale tahle moje volba byla výlučně v zájmu Rose.

„A nenapadlo tě to probrat se mnou třeba?“ vyčetl mi téměř dotčeně, ale následně se jaksi zarazil, když mu došlo, že tyhle scény by si asi vskutku mohl nechat do soukromí.

„Já to s tebou přece probírala, ale k ničemu jsme se nedobrali,“ osvěžila jsem mu paměť, čímž jsem chtěla prvotně obhájit samu sebe a až poté, co jsem svá slova vyřkla nahlas mi došlo, že jsem je nezvolila úplně vhodně. Chris mi to dal ihned najevo tím, že se opovržlivě uchechtl.

„V čem je problém, Chrisi?“ ozval se Peter, aby znovu před Chrisem zamával pomyslným rudým praporem .

„Popravdě, Petere, to ty seš ten problém,“ sdělil mu Chris nekompromisně, přičemž ho sledoval chladným pohledem, který konkrétně mě způsobil husinu. Nebo spíš jakási plíživá předtucha mého podvědomí, že se schyluje k pořádnému průšvihu.

„On nám dvěma chce jenom pomoct,“ zastala jsem se Petera, jelikož jsem jeho ochotu být nápomocný skutečně vřele uvítala. Chris se nad tím pouze cynicky ušklíbl a já hned odhadla, v co se tahle debata co nevidět zvrtne.

„Nám dvěma určitě ne,“ odsekl znechuceně. „Leda tak sám sobě,“ přisadil si záhy, kdyby napoprvé nezněl dostatečně pochybovačně a kdyby to nestačilo k tomu, aby tím Petera jízlivě nepopíchl. Peter nad tím výsměšně zavrtěl hlavou, ale nijak to nekomentoval. Zřejmě to byla jeho taktika, jak Chrise vmanipulovat do role toho agresora, což vlastně ani nemusel, jelikož vůči němu Chris sám vystupoval dost ofenzivně.

„Chrisi, kašli na to, prosím tě,“ přemlouvala jsem ho, aby se umoudřil a do téhle konfrontace se vůbec nepouštěl.

„Jak se mám jako vykašlat na to, že se tenhle frajer očividně snaží znovu dostat pod sukni mojí ženě?“ osočil ho Chris ze svého podezření, které bezpochyby vycházelo z jeho žárlivé, majetnické části povahy a se zdravým rozumem nemělo v podstatě vůbec nic společného.

„Ale ona si vybrala tebe!“ Hlas zdravého rozumu bohužel vycházel z Peterových úst, ačkoliv okatě výsměšně a povýšeně, protože tím dával neverbálně najevo, že téhle mé volbě ani v nejmenším nerozumí.

„Jako by to měla být nějaká překážka,“ ucedil skrz zaťaté zuby Chris a očima překypujícíma zlověstností ho drtil na jednotlivé molekuly atomu. „No jako vážně. Kdo se spustí s ženskou o tolik let starší a navíc nejlepší kamarádkou svojí mámy?“ pokusil se ho shodit, akorát že tím neúmyslně a nepřímo urazil taky mě. Zůstala jsem na něj dotčeně zírat a bezděčně jsem rozhodila ruce do stran na náznak jeho absurdních sexistických předsudků, které mě tolik iritovaly.

„No kdokoliv, kdo má oči a vidí, jaká je Rebecca úžasná?“ opáčil s co nejvíc věcným tónem, aby svým příliš zainteresovaným postojem jeho tvrzení naopak nepotvrdil.

„Já stojím pořád tady!“ vyštěkla jsem na ně vztekle, protože to jejich o mně beze mě nesmírně vytáčelo. 

„Seš se s sebou takhle spokojenej? Stačí ti dělat náhradníka na místo toho, aby sis našel vlastní ženu a měl s ní vlastní dítě?“ Vyplival na něj veškerý zbylý jed, který v sobě ještě doposud držel, ale zdálo se, že to bylo víc, než by byl Peter schopný strávit. Povšimla jsem si, jak se mu rozšířily nosní dírky a jak zatnul ruce v pěst, ale poté ze sebe pouze besnivě vyrazil přebytečný vzduch jako rozzuřený býk.

„Alespoň nejsem ten idiot, co se vykašle na vlastní ženu a vlastní dítě,“ řekl s takovou brutální upřímností, chladnou uvědomělostí a když se přezíravě ušklíbl, došlo mi, že přesně tohle byla pro Chrise ta pověstná poslední kapka. V dalším okamžiku jeho pevně zaťatá, ocelová pěst nezadržitelně vystřelila vstříc Peterovu obličeji. Ten to zřejmě nečekal, protože jeho prvotní reakce byla ryze šokovaná. Chrisův pravý hák tvrdě dopadl na Peteovu levou spodní čelist, která mu hlasitě zaklapla k té vrchní, až mě samotné z toho zatrnuly zuby. Sledovala jsem, jak se Peterova hlava bezmocně zvrátila vzad a jak nezastavitelně ztrácí rovnováhu, trochu zaklopýtnul a přepadl dozadu. Další bolestná ránu utržil při kontaktu se zemí, na které se rozplácl jak široký, tak dlouhý a co hůř, poslední silnou ránu dostal, když se i jeho hlava střetla s betonovými dlaždicemi u bazénu. Zůstal viditelně otřesený ležet na zemi a zdálo se, že je naprosto mimo sebe.

„Copak ses úplně pomátl, Christophere?“ vyjekla jsem zděšeně, protože Petera asi přinejmenším přizabil, a sama jsem do něj zcela cíleně neurvale strčila, což s ním poměrně zacloumalo, než jsem se vrhla dolů k Peterovi.

„Takhle se mnou nikdo mluvit nebude a rozhodně ne nějaký podrazák, co šukal moji ženu,“ zachrčel Chris přiškrceným hlasem, kdy s ním stále hutně lomcoval hněv, který by si zaručeně rád na Peterovi vybil všechen. Šlehla jsem po něm varovným pohledem, aby tu zlobu v sobě nějak zkrotil, ale on Petera pozorně sledoval s jistou zuřivostí v téměř černých duhovkách a připadalo mi, že by se na něj nejraději skočil a dodělal ho.

„Petere? Pete? Slyšíš mě?“ Obrátila jsem se raději na Petera, abych zjistila, jak je na tom. Očima už netápal kdesi v neznámu, ale nechával je převážně zavřené, když bojoval s tou bolestí z pádu a z té rány, takže mi v odpověď pouze cosi nesrozumitelně zamručel.

„Myslíš, že se můžeš posadit?“ starala jsem se o jeho zdravotní stav, protože mi ta jeho malátnost docela naháněla hrůzu. Peter akorát opět něco zabručel a ztěžka přikývl, takže jsem se připravila, abych mu mohla pomoct.

„Přece kolem něj nebudeš tak skákat, ne?“ vyčetl mi Chris ostře a postával bez hnutí nade mnou s tváří plnou odsudků.

„Co když má otřes mozku, co?! Mohl si rozbít hlavu, proboha!“ předhodila jsem mu jeden z možných důsledků toho jeho ukvapeného jednání, které si mimochodem absolutně nepřipouštěl.

„Snad ustojí jednu ránu,“ bagatelizoval ten svůj chybný krok a nepřestával se tím tak Peterovi vysmívat.

„Zjevně ne!“ odsekla jsem zlostně, jelikož se mi Peterovo chování ani v nejmenším nelíbilo. Nicméně tenhle můj trefný postřeh ho zřejmě dostatečně motivoval k tomu, aby se vzepřel na rukou a posadil se. Pohotově jsem mu s tím vypomohla, když jsem mu položila ruku na záda a druhou ho chytila za paži, ovšem nepřipadalo mi, že by z toho byl nějak extra nadšený.

„Když má koule na to začít si s ženou někoho jinýho, musí taky počítat s tím, že ho to bude něco stát,“ posmíval se mu dál, přičemž ho seshora sledoval s bezostyšným znechucením.

„Tvoje žena jsem byla jen na papíře,“ uvedla jsem na pravou míru, poněvadž záměrně vytěsňoval zásadní fakta a upravoval si tehdejší realitu podle toho, jak se mu to právě hodilo. Anebo možná schválně popřel to, že jsme se my dva kdy rozešli, což bylo především jeho fatální selhání, a proto Petera obviňoval jako bych ho s ním skutečně podváděla.

„A co pak tebe, když tě zažaluju za napadení?!“ zachrčel výhružně Peter, který si s vervou masíroval bradu.

„Napadlo tě někdy vůbec, že mu vůbec nejde o tebe Rebecco?“ reagoval na to konto, když se na něj Peter vytáhl s pomyslnou žalobou. Peter se nad tím ironicky uchechtl a já se na něj okázale zamračila, protože se mě tím výrokem nemálo dotknul. Na druhou stranu mi tím ale nasadil brouka do hlavy, který mě teď bude zajisté neustále stíhat.

„Je to pro tebe vážně tak bizarní, že by mě mohl někdo chtít jen pro to, jaká jsem?“ předhodila jsem mu rozezleně, poněvadž jsem se před ním začala znovu cítit naprosto nedoceněně. Jako by se naše neslavná historie opakovala, jenže tentokrát jsem nemínila držet jazyk za zuby. Dost možná mě k tomu o to víc ponoukala Peterova přítomnost, abych se vůči Chrisovým komentářům hlasitě ohradila. „To, že jsem pro tebe nebyla dost dobrá, neznamená, že...“

„Ty mi to prostě nepřestaneš předhazovat, že ne?“ přerušil mě Chris bezohledně a pravděpodobně se pokoušel před Peterem zachovat tvář alfasamce, přestože ím riskoval, že si to tím dost zásadně rozhodí u mě. 

„Tak mě nenuť k tomu, abych musela!“ vyrazila jsem ze sebe dopáleně.

„Myslel jsem, že už v tom máme jasno,“ poznamenal s chabě potlačeným zklamáním, které já jsem okusila již před momentem, takže podle mě bylo fér, že ochutnal svou vlastní medicínu.

„To já taky! Jenže sem pak naběhneš jako nějaký pomatenec a Petera málem přizabiješ, protože nejseš schopný přijmout, jak se karty najednou obrátily!“ Došla mi trpělivost, tudíž jsem současně přestala brát ohledy na to, že je naší ostré slovní přestřelce svědkem právě Peter, který by u ničeho z toho být stoprocentně neměl.

„Nebudu jen přihlížet tomu, jak se mi někdo pokouší ukrást moje místo v týhle rodině! A ty ho necháš hlavně pro to, abys mi to vrátila a dokázala mi, že se pletu!“ pustil se do mě na oplátku, aby mi nezůstal před Peterem nic dlužen.

„Do háje, Chrisi! Vyvádíš úplně zbytečně. Nic z tohohle se neděje!“ zopakovala jsem mu důrazně a hleděla jsem na něj úpěnlivým pohledem, který by ho mohl alespoň částečně obměkčit a částečně probrat.

„Vážně? Protože stojíš vedle něj a ne vedle mě. Seš na jeho straně, ne na mojí!“ upozornil mě na rozdíl, který byl zřejmě pro něj absolutně zásadní. Otevřela jsem ústa, abych na to cokoliv namítla, ale vzápětí jsem usoudila, že na tohle se nedá v podstatě nic říct. Pro něj to mělo markantní váhu a nejspíš ho to sžíralo zevnitř, jenže mně užíraly zase jiné jizvy na duši, které mi způsobil on. Oba dva jsme se neskutečně snažili, abychom to mezi námi urovnali, jenomže ty nedávné vzájemné křivdy jsme smazat tak snadno nemohli. Očividně to v nás pořád hnilo…

„Za tohle si můžeš sám,“ ucedil Peter kousavě, čímž na sebe opět vztáhl nevítanou pozornost.

„Ty drž hubu než přes ni znovu dostaneš!“ odbyl ho Chris s nevybíravou pohrůžkou a ukázal na něj prstem.

„Asi bys měl už jít, Chrisi,“ doporučila jsem mu bez nějakého zvláštního zabarvení hlasu, abych ho akorát nějak nepopíchla k tomu, aby znovu vylítl.

„Nic z toho se neděje, heh,“ uchechtl se Chris s hořkým sarkasmem a zavrtěl nad tím rezignovaně hlavou. „Řešíš naše společný problémy za mými zády a neřekneš mi to, protože moc dobře víš, že bych s tím nesouhlasil! To je od tebe podpásovka, Rebecco. Zastáváš se jeho na místo toho, abys podpořila mně! Tohle je celý naprosto špatně, copak to nevidíš?!“ rozpovídal se, aby ze sebe dostal všechno, co by ho poté mohlo tížit, ale evidentně se již chystal k odchodu.

„Ano, věděla jsem, že s tím nebudeš souhlasit, ale taky jsem věděla, že pro Rosie to bude nejlepší řešení. Tak se ji na to zeptej klidně sám. Upřednostnila jsem ji před tebou, to už je asi zvyk,“ obhájila jsem svoji riskantní volbu, která mi pochopitelně ve vztahu s Chrisem uškodila, ale doufala jsem, že to půjde nějak napravit.

„Fajn, dobře… ale koho dalšího ještě upřednostníš?“ ohradil se v okaté narážce na Petera, nad jejíž odpovědí jsem ani na vteřinu nezaváhala.

„Sebe, Chrisi, rozhodně sebe. Obzvlášť když mě pořád takhle shazuješ!“ vychrlila jsem ze sebe rezolutně.

„Ne, to ty sama sebe shazuješ, Rebecco… Nezapomeň na to hlavně u soudu,“ rýpl si do mě, čímž mi chtěl zcela jistě předhodit, že si nepochybně, po té mé lehce sobecké zmínce, budu nárokovat část majetku, která mi spravedlivě nenáleží a přilepšila bych si jen díky právům a zákonům. Po dnešní výstupu ho musím nechat vycukat, nemluvě o tom, že svému právníkovi dám obratem vědět, že o žádné dělení majetku nestojím. Pro mě za mě, ať si nechá cokoliv, co jsme společně koupili, protože mně na tom stejně nezáleží. Na naší chatě v horách jsem nebyla ani nepamatuju a v našem soukromém hnízdečku v karibském ráji jakbysmet. Ani do hor a ani k moři si navíc nedovedu představit jet s kýmkoliv jiným, než s ním a naší dcerou.

„Ty tam hlavně nezapomeň dorazit,“ vrátila jsem mu s notnou dávkou jízlivosti, přestože jsem se v duchu zatvrdila, že tentokrát výjimečně na ten soud záměrně nedorazím já. Snad to všechno pochopí správně jako gesto mé lhostejnosti vůči materiálním statkům a naopak vydedukuje, že je pro mě důležitější, aby se naše rodina opět skutečně dala dohromady, k čemuž stejně společné vlastnictví čehokoliv nenapomůže.

„Spolehni se,“ sykl dopáleně, když jsem mu škodolibě připomněla jeho prohřešky, kdy se několikrát nedostavil k našemu stání. Proto na mě teď šeredně koukal a po jeho jindy tolik vřelých citech ke mně nebylo ani stopy.

„Tak zatím,“ houkla jsem povzneseně, přičemž jen něco nesrozumitelného zamumlal nazpět, načež se odporoučel důležitě pryč. Vycítila jsem, jak se Peter vedle mě okamžitě uvolnil a s širokým úsměvem mě propaloval intenzivním pohledem.

„Co? Takhle se na mě vůbec nedívej! Ty seš totiž úplně stejnej idiot jako on,“ zpražila jsem ho naštvaně, protože na téhle situaci si taktéž nesl svůj lví podíl. Poté jsem se zprudka zvedla a s jeho zaskočeným výrazem v zádech jsem se s dusotem přemístila dovnitř domu, protože jsem nutně potřebovala někam dál, od něj, od toho všeho blázince, abych si pročistila hlavu a uklidnila se. „Za co, proboha! Za co?“ zvolala jsem ještě, velmi hlasitě k nebi, protože jsem si to nemohla odpustit. Což oproti tomu, co si nedokázal odpustit on, byl absolutní čajíček. Až odsud zmizí, na jednu stranu se mi asi pořádně uleví. A Chris snad konečně přestane takhle vyšilovat.

* * *

„A seš si vážně jistá, že nic z toho, na co máš ze zákona právo, nechceš?“ přeptala se mě má právnička, Tamara Bakker - bývalá spolužačka ze střední, skepticky, se zaskočeným podtónem, jelikož s tímhle mým rozhodnutím zásadně nesouhlasila. Volala jsem jí kvůli dnešnímu stání u soudu, na které jsem se rozhodla záměrně nejít. 

„Jsem si jistá… Jestli to s Chrisem napodruhé nevyjde, tak to pro mě stejně ztrácí naprostý význam. Mám z těch všech míst spoustu krásných vzpomínek, což by mě akorát tak štvalo. A jestli to vyjde, pak si tam určitě utvoříme další krásné vzpomínky,“ potvrdila jsem ji ve svém přesvědčení, na kterém by se stejně nic nezměnilo, i kdybychom se s Chrisem před pár dny nepohádali. Už předtím jsem uvažovala nad tím, že mu všechen ten malicherný přepych přenechám. Vždyť stejně vlastním obrovský dům, kde mě ani Rose ani neschází, v garáži nám stojí dvě auta a to je tak nějak vše, co k běžnému životu potřebujeme.

„Já bych ti každopádně doporučila...“

„Vždyť já vím, Tammy, a díky ti za to, ale fakt o nic z toho nestojím. Nepotřebuju to,“ zopakovala jsem ji nesmlouvavě, jelikož jsem ze svého stanoviska nehodlala ani omylem ustoupit.

„A k tomu dnešnímu stání teda nedorazíš?“ ujasňovala si na poslední chvíli fakta, aby pak nebyla nijak zaskočená. Ona byla každým coulem profesionál, avšak ve vztahu ke mně si ponechávala kamarádský přístup a já byla vskutku vděčná za to, že jsem si ji najala jako svou právničku.

„Ne, tentokrát ne. Mohla bys mě omluvit, prosím tě?“ požádala jsem ji pokorně a s ničím jiným, než souhlasem, jsem nepočítala.

„Jasně. Pracovní povinnosti, že?“ vyšla mi okamžitě vstříc a zněla poměrně povzbudivě. Alespoň v tom ohledu, že jsem ji v podstatě přiměla, aby to manželské vyrovnání sabotovala. Jako náš původní cíl jsme si stanovily Chrise bezmála sedřít z kůže, ale to ještě žil s Lily a my dva jsme spolu byli na ostří nože, což již neplatilo. Nebo alespoň ne tak úplně. No.. jak kdy asi.

„Přesně. Dík, Tam, jsi skvělá. No tak teda... hodně štěstí, měj se,“ zašveholila jsem do telefonu a už jsem se uvnitř sebe tetelila štěstím, jak mi můj důmyslný plán skvěle vychází.

„Ty taky, Becco. Ať se daří,“ rozloučila se se mnou, než hovor vypnula. Mně se v ten okamžik ihned ulevilo a nemohla jsem se dočkat toho, jaká bude Chrisova reakce na tohle moje rozhodnutí. Jestli se vzpamatuje nebo ho budu muset postrčit ještě o něco konkrétněji. Každopádně jsem neměla příliš prostoru nad tím přehnaně dumat, protože jsem pospíchala na schůzku se Sandrou, kameramanem a kostymérkou. Za čtyři dny jsme s celým štábem odlétali natáčet do Kanady, takže se předtím musely nutně doladit poslední detaily, aby měli všichni naprosto jasno o tom, jaká práce bude jejich dílem a zodopovědností. Pár dní mimo tenhle blázinec mi jedině prospěje.

 * * *

Balila jsem si svůj druhý kufr velikosti toho lodního, když mě vyrušil zvonek ode dveří. Rosie zase výletovala se svou druhou, náhradní rodinou, která mi neskutečně pomáhala vše udržovat v chodu a Peter trávil volný čas někde ve městě. Na sekundu jsem se zasekla, abych se zapřemýšlela, jestli někoho nečekám, ale žádné setkání jsem si sem domů nedomluvila. Proto jsem se vydala k intercomu, abych zjistila, kdo mě to poctil svou návštěvou.

„Ano? Kdo je?“ ozvala jsem se do reproduktoru, když jsem stiskla příslušné tlačítko.

„Tady Samantha. Překvápko!“ zvolala horlivě nazpět moje nejlepší kamarádka, jejíž nečekaná přítomnost mi málem způsobila infarkt, protože se mi z toho šoku udělalo nakrátko před očima totálně černo. Potom se mi srdce prudce rozběhlo kupředu, tep i tlak mi vystřelil podobně vzhůru a polilo mě šílené horko. Nakrátko se mi zatočila hlava a musela jsem se opřít o zeď, abych s sebou nepraštila o zem. Její neohlášená přítomnost neznamenala nic dobrého, ba naopak. Jedině kolosální průser.

„No to teda! Co tě sem přivádí, Sam?“ Pokusila jsem se napodobit její veselý tón, přičemž jsem si uvědomila, že jím ona sama velmi dobře maskuje jakési vnitřní napětí. I to nesvědčilo o ničem pěkném.

„Pusť mě dovnitř a hned se to dozvíš,“ vyzvala mě, abychom spolu nemluvily takhle pomyslně mezi dveřmi, čímž mi opět potvrdila, že sem dorazila řešit něco dost akutního. Úplně mi zatrnulo, když jsem si uvědomila, že bych s ní měla rozebírat cokoliv ohledně Petera. To prostě nepřipadalo v úvahu.

„No… víš, já teď nemám úplně čas. Chystám se do Kanady,“ vymluvila jsem se prvním blábolem, který byl sice pravda pravdoucí, ale tušila jsem, že pro ni nebude zdaleka dostačující.

„Nebudu tě dlouho zdržovat, neboj,“ argumentovala naprosto neoblomně, jak si šla cílevědomě za svým.

„Nemůžeme to nechat na později?“ zkusila jsem s hranou nezištností, načež jsem zaslechla, jak si nespokojeně mlaskla a poté frustrovaně vzdychla, protože jsem s ní vůbec nespolupracovala.

„Ty moc dobře víš, proč tu jsem,“ přešla rovnou k věci, když rázem změnila tón hlasu, což byl přesně její styl. Přímočará a nekompromisní.

„V tom případě je to zbytečný,“ srozuměla jsem ji obratem, jelikož sem tu cestu vážila úplně k ničemu. Sice pro ni zajížďka z Evropy do Států nic extra neznamenala, protože její nynější manžel se koupal v chechtácích jako kačer Donald. Nanejvýš ztracený čas, jenže ona díky Jacquesovi nemusela pracovat, takže ji to rozhodně netížilo.

„Chris si to nemyslí,“ zmínila významně, což všechno vysvětlovalo. Chris zřejmě to moje gesto pochopil absolutně špatně a poslal sem Samanthu, aby za něj vyřešila jeho nejožehavější a nejotravnější problémy. No do prdele! 

„Chris je naprosto vedle,“ odstřelila jsem její pokus a sama pro sebe se zamračila.

„Bože, Becco! Nebuď srab a pusť mě do toho baráku! Přece sis nemyslela, že se tomuhle rozhovoru vyhneš!“ zaburácela příkře a panovačně, nad čímž jsem akorát protočila panenky. V rychlosti jsem zvážila své možnosti, které byly značně omezené a vyhodnotila jsem, že bude lepší se tomu postavit čelem hned než to jakkoliv protahovat a odkládat. 

„Fajn, fajn! Tak pojď dál,“ pozvala jsem ji poněkud netrpělivě, když jsem se ne zrovna dobrovolně podrobila jejímu nátlaku, přestože jsem chápala, že to je jediná správná volba. Zmáčkla jsem tlačítko, abych ji vpustila dovnitř a několikrát jsem se zhluboka nadechla, abych ze sebe setřásla tu nesmyslnou nervozitu. Bylo mi z toho nefalšovaně zle, div to se mnou neseklo. Na místo toho jsem ale nasadila povznesený výraz, abych jí čelila bez jakýchkoliv stop provinění či studu, ale s každou uběhlou vteřinou se mě stejně plíživě zmocňovaly a já se toho střetu se Sam začala až přehnaně obávat. Já jsem to fakt podělala... Bože, jsem tak pitomá! 

 Asi je zbytečné komentovat co bude příště, protože je jasné, co Reb čeká. Nakonec ji její riskantní volby dohnaly. 

Všem mockrát děkuji, jste prostě nejbáječnější čtenáři! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 20. kapitola: