03.03.2014 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1191×
Kamila utíkala jako o život a stále se ohlížela. Pak jí něco došlo a zastavila se. Vždyť tam nechala toho člověka, který jí zachránil život. Musí se vrátit. Pomalu se otočila a rozeběhla se zpátky. Ten bojovník ležel na zemi a na něm stál vlčí muž a znemožňoval mu vstát. Kamilu sevřela úzkost a její srdce se rozbušilo jako o závod.
Ucítila jsem jemné šimrání v konečcích prstů a mráz mi přejel po zádech. A pak se to stalo. Zrovna když chtěla příšera nebožáka dorazit, celým mým tělem proletěla horká vlna, ruka mi vyletělela sama a automaticky k obloze. Nestvůra strhla hlavu ke straně a vytřeštila na mě oči. Najednou jsem přestávala mít ponětí o čase nebo o okolním světě. Existovalo jen to teplo. Zírala jsem před sebe a oči mi začaly modře zářit i s bělmy a z dlaně mi vyšlehl bílý zářící provazec. Spojil se s oblohou a já jsem cítila, jak se stávám její součástí. Splynula jsem s ní a přitom jsem byla stále na zemi. Pak vše ustalo a já pomalu spustila ruku.
Teď na mě třeštil oči i cizinec. „To není možné.“
Stála jsem tam, neschopná něco říct, nevěda, co se děje. Pak jsem se, jako bych to už někdy předtím dělala, vymrštila do vzduchu, upažila jsem a levitovala jsem ve vzduchu. Oči mi zase začaly modře žhnout a já otočila dlaně k obloze.
Vlčí muž se konečně vspamatoval, přestal na Kamilu zírat a rozeběhl se pryč, ale už bylo pozdě. Z oblohy vyšlehl bílý blesk a uzavřel příšeru ve zlaté kouli. Vlk zaskučel, koule se zmenšila a vybuchla. Kolem se rozsypaly tisíce třpitivých jiskřiček a uprostřed nich se na okamžik mihl symbol jin a jang. Pak vše ustalo a Kamila se pomalu snesla na zem, kde, jakmile navázala vstah se zemí, se jí podlomila kolena a ona spadla do cizincovy náruče. Po chvíli otevřela oči a cizinec zaúpěl kvůli svým četným zraněním.
Dívka se vymanila z jeho sevření a nechala ho tam, kde byl. Tryskem se rozeběhla k jezeru. Chtěla muži pomoct, ale to muselo počkat. Nejdřív musí zjistil, co je na ní tak zvláštního. Doběhla ke břehu a padla na kolena. Naklonila se nad hladinu a... Nemohla věřit svým očím. Její vlasy byly dočista bílé, jako padlý sníh, na čele měla černou tečku a měla na sobě překrásné šaty z oblaků.
Kamila nemohla věřit svým očím. „Já si opravdu myslela, že už mě nic nepřekvapí. Nejen že jsem drak, ale mám i nějaký magický schopnosti nebo co. A co s tím má vlastně co dělat jin a jang?“
Kamila s povzdechnutím padla na záda. Pramen vlasů jí spadl do obličeje a ona ho chtěla sfouknout a z plných plic se nadechla, ale když z plných sil vyfoukla všechen vzduch, rozpoutala silný vítr, který vytvořil velké vlny na poklidné vodní ploše a strhhal všechno listí z nejblišších stromů.
„Sakra!“ ulevila si Kamila, „už chci být zase normální! Už to nepodřebuju!“
Pak ji něco napadlo a pozvedla dlaně k obloze. Z jejích rukou vyšlehl tentýž paprsek jako předtím a začala po něm k obloze stoupat obrovská zlatá koule. Pak všechno na chvíli potemnělo a na Kamilu padla velká únava. Omámeně vstala a znovu pohlédla na svůj odraz. Čekalo ji další překvapení. Byla sice zase normální, ale vypadala úplně jinak.
Měla na sobě válečnické oblečení, o kterém vždycky četla: oddělený zelený vršek s ramínky a bez rukávů a krátká sukně stejné barvy s rozparky na bocích. Byla ještě opásána stříbrným pásem se spoustou kudrlinek a znaků, ke kterému byla připevněná pochva ze zářívým kouzelným mečem. Při bližším zkoumání zjistila, že přezka pásku se skládá ze symbolu jin a jang. Přes rameno měla luk taktéž ze stříbra s modře zářící strunou a bílý toulec se světlými šípy, které měly modré hroty. Sáhla po rukojeti meče a vytáhla ho. Začal zářit stejně jako tětiva a ostatní modré věci na jejím těle. Havraní vlasy měla sčesané do francouzského copu, který jí sahal až do pasu, vyjma dvou pramínků, které se jí kroutily kolem obličeje těsně nad ušima a končily u brady. Kromě toho všeho ještě měla kolem krku řetízek z ušlechtilého kovu a na něm znak jin a jang, který byl vyroben z černého safíru a křišťálu, který se na sluci nádherně třpytil.
Kamila ještě chvíli obdivovala svůj obraz ve vodě. A vtom si na něco, nebo spíš na někoho vzpomněla. „Proboha! Ten muž byl přeci raněný!“
Ahoj, právě píšu vysvětlivky k 1.-4. kapitole Dračího prokletí a už nevím, co ještě vysvětlit. Tak, prosím, napište do komentů, co byste popřípadě chtěli vysvětlit a popsat.
PS: Díky za přečtění a prohlédněte si, prosím, i moje ostatní povídky.
(MyBerry je nej kámoška i spisovatelka! :) ;))
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Dračí prokletí - 5. kapitola:
Na Kamile se projevují kouzelné schopnosti a stává se z ní opravdová bojovnice. minil4
Sdílet
Víš ty co Uther Dúl? Drž laskavě h*bu. 
