Dračí prokletí - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Irdis už šílí a Kamila také. Dívka netuší, co se to s ní děje, a její zachránce je na hranici života a smrti... minil 4 přeje pěkné počtení

04.03.2014 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 817×

Irdise ta samota doháněla k šílenství. Navíc byl tak oslabený hladověním a svými zraněními, že mohl jen ležet na místě. Byl tam sám se svými myšlenkami a málem už podlehl svým představám o svobodě. Nebyla tu ani louč. Žádné světlo. Ani jiskřička naděje. Jen jednolitá temnota. Ale Irdis se nehodlal vzdát. Neudělá dvakrát tu stejnou chybu. Radši by umřel, než by Blaidovi řekl jedinou další informaci o Electie. Ne, vyvolená musí zůstat v bezpečí. Všichni ti barbaři, napůl vlci, napůl lidé, si myslí, že legendy předvídají o zkáze světa, kterou způsobí Electia. V tomto případě Kamila. Neznají však celé proroctví. Druhá polovina mluví o muži, který změní rozhodnutí Electii. Díky němu zničí svět. A jeho kmen se domnívá, že on, Irdis, je ten zrádce.

♥♥♥

Kamila dopadla na kolena vedle cizincovy hlavy a položila si ji do klína. Nešťastně a vyděšeně hleděla na jeho rozbitou hlavu. Najednou si na něco vzpomněla, i když si byla zcela jistá, že tohle v životě neslyšela. Jenže tohle byla její poslední naděje na cizincovu záchranu. Vstala a odběhla do lesa.

Když se vrátila, bylo už poledne a slunce ji pálilo do očí, ale toho si nevšímala. Zajímal ji jen stav toho muže, který jí zachránil život. Ve svém opasku nalezla malou křišťálovou lahvičku, do které načepovala křiklavě zelenou tekutinu. Měla strach, co se stane, až ji použije, už díky té jedovaté barvě, ale musela to udělat. Do další lahvičky z opasku, která byla podstatně větší, nabrala vodu a omyla s ní zálesákův obličej. Začala si prozpěvovat prapodivnou píseň, kterou v životě neslyšela, a nalila tekutinu cizinci na hlavu. Křiklavá látka začala světélkovat, což Kamilu ještě víc vyděsilo. Vyskočila na nohy a začala couvat.

„Co jsem to provedla,“ zašeptala a zírala válečníkovo tělo.

Z oka jí stekla slza a Kamila se chytila za hlavu. Pak zakopla a spadla, ale už zůstala sedět. Strach jí nedovoloval se pohnout. Byl to strach, který je nejhorší ze všech. Strach, že jste způsobili něčí smrt.

Po chvíli se tekutina, teď už tmavě modrá, začala vsakovat do země. Dívka konečně vstala a se sevřeným srdcem se pomalu blížila k ležícímu tělu. Pomalu natáhla ruku před sebe a konečky prstů se lehce dotkla nehybné tváře.

Vtom Kamila vykřikla leknutím a ucukla paží dozadu. Nevěřícně zírala na mužův zvedající se hrudník a mihotající se oční víčka.

„On jenom spí!“ rozesmála se Kamila štěstím, až se zlomila v pase.

V životě nezažila takové napětí a nikdy, nikdy neměla v rukou cizí život, takže jí úlevou vyhrkly slzy z očí. Po chvíli se uklidnila a stále ještě roztřesená se vydala na dřevo na oheň.

Kamila seděla těsně u plamenů a zimomřivě si tiskla ruce k tělu. V tom válečnickém oblečení jí přece jen byla velká zima. Když se ale chtěla opřít o ruku a vstát, nahmátla nějakou látku. Už z toho začínala šílet.

„To přeci už není možný!“ vyjela Kamila, když zjistila, že zmíněná látka je teplý, zřejmě nepromokavý plášť. „Všechno přece nemůže být tak jednoduchý, že by stačilo, abych na něco pomyslela, a ono se to objevilo!“

„Taky není,“ vyděsil ji klidný mužský hlas.

Trhla hlavou směrem, odkud vyšel, a zjistila, že je to vlastně její zachránce.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování