Druhá tvář 20 • OurStories.cz ~ naše povídky

Vyhýbala se Wudvortovi, jak jen to šlo. Nakonec to byl Boyl, kdo ji otevřel oči a donutil přemýšlet nad kapitánem i z jiného úhlu. A hlavně nad tím, co ona vlastně chce...

29.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 691×

* 20 *

Margaret už se těšila, jak se zase schová ve své kajutě. Vedle dveří přesunula skříň a na noc jí teď vždy zatarasila dveře. Nebyla těžká, ale hned za ní už stála její postel. Takže se tam šikovně vzpříčila a nikdo neměl šanci dveře otevřít.

Stále ten zážitek nemohla vyhnat z hlavy. I proto se bleskově otočila, jak za sebou zaslechla kroky chodbou. Byl to prostě reflex.

Byl to jen Boyl a rozhodně se netvářil, že by s ní měl nějaký problém.

„Slečno Margaret,“ kývl na ni. Mířil na palubu. Chtěl ji jen minout a pokračovat dál. Po pár krocích se však zarazil. Otočil se k ní.

„Zapomeňte na Dicka, byl to vzteklej tupec.“

„To ale není důvod, mu prohnat hlavu kulkou,“ hlesla a prozradila tak, co ji poslední dva dny tak deptá. Zemřel k vůli ní člověk. Chladnokrevně ho zabil.

Chvíli na ni hleděl.

„Víte, my na moři máme vlastní zákony. Kdyby nebyl takový trotl, došlo by mu, co se mu stane. Na přepravovaný náklad ani pasažéry se prostě nesahá. Tohle je věc cti a reputace.“

Váhavě přikývla. Z tohodle úhlu se na to nedívala. Pro ni prostě byla vražda vraždou. Už se ale poučila, že na moři se věci řeší jinak.

„Ta kulka byla spíše z milosti, jinak by někde na moři chcípal ještě teď,“ pokračoval. „Být na kapitánově místě, dopřál bych mu to,“ zamumlal si spíše už pro sebe.

Zamračila se. Nečekala, že by s tou popravou mohl souhlasit, vždyť byl jedním z nich. Její výraz si vysvětlil jinak.

Přišel k ní ještě blíž.

„Kdyby někdo sáhl na to, co opravdu chci, nechal bych ho trpět, co nejdýl to jde. Vykašlal bych se na nějaké odhledy.“

„Co tím myslíte.“

„I slepý by viděl, jak se na vás kapitán dívá. Už tenkrát. Nikdy jsem ho neviděl tak vzteklého a opilého jako tu noc.“

Ještě chvíli jí hleděl do očí, než sevřel prvně rty. Jako by si najednou nebyl jistý, jestli raději neměl držet jazyk za zuby.

Zírala za ním ještě tou dobou, když už byl dávno nahoře na palubě.

Všechno jí to vířilo hlavou. Nikdy nebyla sama ze sebe tak zmatená. Zahodila život, o kterém vždy snila a pak se tu vrhla na jiného, který ji neskutečně vytáčel. Vytáčel, děsil i přitahoval zároveň.

Stále ještě musela myslet na to, když ji políbil. V ten moment jí bylo všechno jedno. Nikdy nic takového necítila.

A pokud měla být sama k sobě upřímná, chtěla to zažít znovu.

Zahleděla se okýnkem ven do tmy.

Boyl měl pravdu. Chtěl ji. I ona si to jasně uvědomovala. A ona chtěla zase jeho. Neměla vlastně už co ztratit. Neměla nic, pověst, budoucnost. Nemusela na nikoho brát ohledy. Mohla si vlastně poprvé ve svém životě dělat, co chtěla bez ohledu na cokoliv.

A čím více si to uvědomovala, tím víc jí docházelo, co teď opravdu chce ze všeho nejvíce.

Nebe bylo bez mráčku. Hvězdy i měsíc tak zářily v plné síle a ozařovaly palubu. Po několika dnech v zatuchlém podpalubí se zhluboka nadechla čerstvého mořského vzduchu.

Nikdo už nikde nebyl. Všichni dávno spali. Přešla ke dveřím kapitánovy kajuty a zaklepala. Nic se neozývalo a ona zvažovala, co by se stalo, kdyby šla dovnitř sama. Než se ale rozhodla, dveře se otevřely.

Wudvort na ni zůstal chvíli překvapeně hledět. Rozhodně byla tím posledním, koho by tam čekal. Přesto ustoupil a nechal ji vejít.

Zavřel dveře, aniž by se hnul z místa. Jen ji pozoroval přimhouřeným pohledem.

„Co tu děláš?“

Moc dobře si uvědomoval, proč se několik dní neobjevila nahoře. Raději zůstala zalezlá tam dole, než aby se na něj musela byť jen podívat.

Uhnula pohledem. Najednou nevěděla co dělat. Chtěla prostě být s ním. Znovu cítit to vzrušení, když ji držel. Navázat tam, kde předtím skončili. Teď netušila jak...

Přešla ke stolu. Byly na něm úhledně uložené mapy.

„Jak dlouho ještě bude plavba trvat?“

„To jsi sem uprostřed noci přišla jen k vůli tomu?“ odfrkl si.

Zavrtěla hlavou.

Sledoval ji. Byla nervózní a hryzala spodní ret.

„Měla bys raději jít, jinak to dopadne jen jedním způsobem.“

Čekal, že ho poslechne. Ona ale nikdy nedělala co jí řekl. I teď zavrtěla hlavou.

Přešel k ní. Chytil ji okolo pasu a přitáhl k sobě. Políbil ji bez jakékoliv něžnosti. Jen s touhou co po ní cítil. Chtěl, aby si jasně uvědomila s čím si zahrává.

Pokud tohle nechtěla, měla poslední šanci odejít.

Odtáhl se. Sledoval jen z pár centimetru její tvář. Viděl její překvapení a pak i drobnou vrásku nevole. V příštím okamžiku její ruce vyjely na jeho krk a přitáhly si ho zpátky.

Políbila ho se stejnou náruživostí jako on ji. Cítila jak zaváhal, ale okamžitě jí začal oplácet stejně. Do mysli mu začalo pronikat podezření, že ona přišla právě proto.

Dlaně mu sjely na její záda a přitáhl si ji ještě pevněji k sobě. Netušil proč tu je a teď to rozhodně nehodlal zjišťovat.

Odtáhla se jen, aby se mohla zhluboka nadechnout. Přejel jí rty na krk a dolů. Prsty zajel do jejich vlasů a sevřel je. Donutil ji zvrátit hlavu, aby ho pustila dál. Něco v tom ji vzrušovalo skoro stejně jako horký dotek rtů, kterými jí sjížděl dolů přes hrdlo.

Trhavě vydechla a napnula se vzhůru, aby mohl ještě níž. Otřela se o něj celým tělem, kterým se k němu tiskla.

Cítil, jak se klínem otřela přímo o jeho rozkrok a jeho sebekontrola byla na samé hraně.

Se zavrčením ji začal vytahovat košili z kalhot. Ochotně zvedla paže, aby ji během chvilky už odhazoval na podlahu. Ovanul ji na chlad a hned vzápětí se zajíkla, když ucítila jeho ruce na bocích a jak přejely po její nahé kůži vzhůru přes boky. Putoval vzhůru až sevřel její ňadro v dlani.

Zalapala po dechu a prohnula se.

Zvedl hlavu a políbil ji. Tohle bylo tak vzdálené všemu, co doteď zažila. Netušila, co dělat, ale jako by to zároveň věděla naprosto přesně. Ještě víc se k němu přitiskla. K jeho dlani která ji dráždila a hnětla prso až ji z toho brnělo v podbřišku a tiše sténala jemu přímo do úst. Jen ho to pobízelo.

Skoro zakňourala na protest, když jeho ruce sjely najednou dolů na její boky. Tam se zaklesly za okraje jejích kalhot a začaly je stahovat dolů.

Na ten kratičký okamžik si velmi dobře uvědomila, kam tohle všechno směřuje, a že to opravdu chce...

Zavlnila boky, aby mu usnadnila je sundat. Ztěžka se prodýchl, když její pohyb vnímal celým tělem i tím, že pod nimi už nic neměla. Znovu jí přejel dlaněmi vzhůru po stehnech až na boky. Vykročil a ona tak musela udělat krok zpátky, až se zarazila o desku stolu. Překvapeně zamrkala, když ji vyzvedl a pod zadkem ucítila studené dřevo. Byl to tak ostrý kontrast k tomu, jaka horkost sálala z něj.

Na kratičký okamžik se odtáhl a zůstal na ni hledět. Byla nádherná a vzrušená. Prudce oddechovala a vůbec se jí tohle přerušení nezamlouvalo. Sáhla po něm, prsty zachytila košili. Chtěla si ho zase přitáhnout k sobě, ale hned si to rozmyslela. Tu otravnou mezeru mezi nimi využila a sevřela knoflíček do roztřesených prstů. Povedlo se jí rozepnout dva, než mu s tím proklatým kusem oblečení došla trpělivost a přetáhl si ji přes hlavu. Její ruce se samovolně ocitly hned na něm.

Přejela po jeho břiše a nahoru. Chtěla se ho dotýkat. Oplácet mu to, co on dělal s ní. Znovu se k ní sklonil a přisál se k ní rty.

Líbal ji a zároveň si sundával i ten poslední kus oblečení, co měl na sobě. Když konečně skončil na zemi s těmi ostatními, přitiskl se k ní, co to šlo. Jenže to mu nestačilo. Líbal ji až vše ostatní přestalo existovat. Jen on a to co s ní dělal. Bylo to tak neskutečné a úžasné, že ho nechala dělat cokoliv.

Jeho dlaně jí přejížděly po bocích dolů. Roztáhl ji stehna a vtiskl se mezi ně. Prsty přejel po tom místečku, které ho skoro k zešílení lákalo.

Palcem zajel do skuliny a ona zalapala po dechu. Vše se v ní sevřelo a soustředilo tam dole, kde se jí právě dotknul.

Zatnula mu prsty do hrudi, když jeho prsty zmizely a on sjel rukama na její zadek.

Cítil, jak je na něj připravená a jediné, co dokázal vnímat bylo, jak je oba dostat až na vrchol.

Jediným pohybem se ocitl uvnitř ní. V ten samý okamžik si uvědomil i slabý odpor, který se mu v tom snažil zabránit. Velmi dobře věděl co to znamená. Strnul uvnitř ní.

Jeho nehybnost se ji ani trochu nezamlouvala. Cítila ostrou bolest, která jí dole projela, ale to nebylo nic ve srovnání s tím, jak moc potřebovala aby nepřestával.

Přitáhla si jeho tvář a políbila ho. Cítil jak je uzounká a jak ho při každém pohybu svírá ještě víc. I kdyby chtěl, nedokázal by přestat. Vzdychla mu do úst, když ucítila jeho pohyb uvnitř.

Zatnul čelist vzrušením a zároveň snahou o to, aby se pohyboval jen pomalu. Ona mu to moc neulehčovala. Nedočkavě mu vycházela vstříc.

Ve stále rychlejším tempu pronikal znovu a znovu do ní a ji to přivádělo téměř k šílenství. Ochotně mu vycházela vstříc a zatínala prsty do jeho paží.

Teprve až si myslela, že už to nevydrží, vše uvnitř ní se sevřelo. Prohnula se a v příštím okamžiku jí celým tělem projela horkost a tělo začaly svírat slastné stahy. Podvolovala se jim a fascinovaně vychutnávala ten neskutečný pocit.

Když konečně začala zase vnímat, vzhlédla k němu. Opíral se o desku stolu vedle jejího zadku a druhou paži ji držel okolo pasu, stále přitisknutou u sebe.

Zhluboka oddechoval a v jeho těle doznívaly poslední záchvěvy orgasmu. Líbilo se jí vědomí, co s ním dokáže udělat. Podíval se na ni. Na rtech jí pohrával nevědomky spokojený úsměv a oči zářily.

Zakroutil hlavou.

Zvedl ji a v náručí odnesl k posteli. Vůbec neprotestovala. Líbilo se jí byt u něj a cítit jeho kůži a slyšet tlukot jeho srdce. Rezignovala na jakékoliv další popírání toho, jak neskutečně ji přitahoval.

Aniž by ji pustil, lehl si na postel. Jen sebou zavrtěla, aby se jí líp leželo.

Mračil se.

„Usměješ se aspoň někdy?“ zabrblala. Sklopil k ní pohled. Pobaveně se opravdu usmál.

„Myslel jsem, že jsi už s mužem byla. Kdybych to věděl, nechoval bych se takhle.“

„Líbilo se mi, jak ses právě choval,“ broukla.

Zahleděl se na ni. Podle jejího výrazů opravdu nešlo pochybovat, jak moc se jí to líbilo.

Přejížděl prsty po jejích zádech. Obkresloval nepřítomně kontury jejích jizev. Po chvíli oči zavřel.

Moc dobře jí už došlo, co si myslel. Předpokládal, že s Richardem spala. Netušil, jak úzkostlivě Richard tyhle konvence dodržoval. Zauvažovala, zda by i Richardovi záleželo na tom, jestli už ji předtím měl někdo jiný. Rozhodně by se s tím těžko smiřoval. Jako s jejími jizvami a tím, jak se změnila.

Podívala se na jeho zavřené oči a pravidelný dech.

Jemu na tom nezáleželo. Chtěl ji. Přes to všechno jaká teď byla. Nebo možná právě proto.

A ona chtěla jeho i přes to, jaký byl. Alespoň na těch pár dní plavby.

Vzepřela se na pažích a rozhlédla se po svém oblečení.

„Kam si myslíš, že jdeš?“

Ani neotevřel oči.

„Nechci, aby mě ráno viděli, jak od tebe jdu.“

Podíval se na ni a rty se mu zvlnily v pobaveném úsměvu.

„John tě viděl. Takže do snídaně to bude vědět každý.“

Teprve teď si vzpomněla na noční služby na palubě. Nikoho ale neviděla. Musel být nahoře v hnízdě.

„Ostatní mě ale vidět nemusí,“ odsekla.

„To tedy ne,“ zamumlal. Sám si podložil hlavu a sledoval jak nahá cupitá a sbírá své věci.

Rychle se oblékla a vyklusala ke dveřím. Ještě než otevřela, otočila se k němu. Sledoval ji. Neměl na sobě vůbec nic. Ztěžka polkla. Vlastně nikdy úplně nahého muže neviděla. To co viděla teď, ji ale způsobovalo mravenčení a chuť se zase vrátit k němu.

Raději rychle vyběhla na palubu. Studený vítr ji trochu zchladil rozpálené tváře.

Ještě než se vydala dolů, vzhlédla. Úplně nahoře zahlédla zubící se tvář Johna.

Vyrazila rychle do podpalubí, až za ní vlasy zavlály.

Ráno si mohla ověřit kapitánova slova. Jen co vešla do jídelny, všichni ztichli. Každý se otočil po ní. Během chvíle se zase všichni vrátili ke své původní činnosti. Jejich potutelně pohledy ale pořád vnímala.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování