OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Faraonův pšent - 10. kapitola

12.09.2014 (14:00) • Spyro • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1280×

„Jsem rád, že jsi v pořádku,“ usmál se Gaius, zatímco si sundával tógu, ve které dnes soudil. Kleopatra se na něj plaše usmála.

„To já také,“ odpověděla jen. Pořád ještě nebyla zvyklá na nepřirozené sebevědomí, které musela mezi lidmi projevovat. To byl také důvod, proč zatím mezi lidi moc nechodila – ukazovala jim, že je živá, ale neukazovala jim, že není tak sebevědomá, jako byla skutečná Kleopatra.

„Stejně nerozumím tomu, proč jsi tam šla,“ zavrtěl hlavou Caesar, zatímco se převlékal do nočního oblečení.

„Bylo mi líto krále, chtěla jsem vidět, jestli je v pořádku,“ odpověděla. Mlčky se otočil a pohlédl na ni.

„Ty k němu něco cítíš?“ zeptal se. V jeho hlasu byl matně slyšet podtón jakési vnitřní žárlivosti.

„Jsem zmatená, nemám chuť ani čas cítit něco k lidem,“ oponovala rychle. Caesar na to už nereagoval, pouze si vedle ní sedl a pomalu, úplně zlehka zatáhl za ramínko jejích šatů. To poslušně sklouzlo a usadilo se na paži, takže šaty už držely na Kleopatře velice sporadicky.

„Ne…“ vydechla Kleopatra a šaty vrátila do původního stavu. Pokaždé, když Caesar projevil zájem o její společnost v jeho loži, podařilo se jí z toho vyvléknout a elegantně to odmítnout. Věřila, že to půjde i dnes, koneckonců, byl to poslední den. Gaius jí mezitím položil ruce zezadu na ramena a naklonil se, aby ji políbil na krk.

„Ano,“ vydechl mezi polibky. Pouze se ošila a vstala.

„Ne, to nejde. Necítím se na to,“ vymluvila se.

„Necítila ses na to první večer,“ vstal a přešel k ní, „ani den poté,“ pokračoval, hrubou silou ji chytil do náruče a přenesl k posteli. Využíval toho, že je plachá. „A ani včera. Nikdy se na to nebudeš cítit úplně,“ oznámil jí a položil ji do postele, načež ji okamžitě zalehl.

„Ale já se na to dnes cítím,“ řekl ještě, než veškeré oblečení opustilo své majitele.

Rána, která se ozvala z vedlejšího pokoje, donutila Ptolemaia vymrštit se na posteli a zděšeně začít máchat rukama v naprosto neúčelném pokusu o sebeobranu. Jakmile se jen trošku probral, rychle si oblékl roucho a vyšel na chodbu. Otočil se a přešel ke dveřím, jež vedly do pokoje Kleopatry a Caesara. Chvíli se rozmýšlel, zda vkročit dovnitř, nepotřeboval je chytit při věcech, o kterých radši ani nepřemýšlel, ale když se zpoza dveří nic neozývalo, jemně klepl na dveře a vstoupil dovnitř. Pohled mu utkvěl Caesara, jenž seděl na posteli a masíroval si spánky, a poté i na Kleopatru, která se cudně zakrývala kusem nějakého hadru, ale jinak byla úplně nahá. Stála v rohu místnosti a třásla se jako osika. Až teď Ptolemaiovi došlo, že je v místnosti jediný alespoň trošku oblečený. Do tváří se mu nepatrně vehnala krev, ale ten pocit okamžitě zapudil a promluvil.

„Slyšel jsem ránu, je všechno v pořádku?“ zeptal se opatrně.

„Ne, není,“ ozval se Caesar tvrdě, „Kleopatra je pro mě mrtvá!“ Plivl na zem a zlostně se na novou Kleopatru podíval. Ptolemaios si rychle spočítal dva a dva a podíval se na Kleopatru.

„Pojď za mnou,“ řekl tvrdě. Vyšla z místnosti, zakrytá jen oním kusem látky. Až teď si všiml, že má smáčené tváře od slz.

„Já ještě s nikým nespala,“ začala sama, aniž by se Ptolemaios začal vyptávat.

„A?“ pobídnul ji.

„A nejsem na to připravená. On je hrozně starý,“ vzlykla Kleopatra. Po tvářích se jí spustil nový proud slz.

„A taky mocný a důležitý,“ připomněl jí a zhluboka se nadechl. Ruce jí položil na ramena, tak jako předtím Caesar jen z druhé strany. „Vysvětlím ti naši situaci, Kleopatro. Jestli se senát a všichni lidé dozvědí, že nejsi Kleopatra, nebudu mrtvý jenom já, nebo ty, ale taky Egypt, jak ho znáš. Bude zničen, rozkraden a možná i vymazán z map. To bys chtěla?“ zeptal se a tvrdě ji pozoroval. Plačky zavrtěla hlavou.

„Dobře. Takže teď se tam vrátíš a posloužíš mu tak nejlépe, jak umíš. Nebo si na tobě poslouží jiní,“ usmál se na ni, vyhrožujíce jí. Věděl, že to s dopadem přehnal, ale nemohl si dovolit přijít o ni teď, když byl tak zranitelný. Potřeboval, aby všichni věděli, že královská situace není tak zranitelná, jak tomu ve skutečnosti bylo. Kleopatra se jen ještě víc roztřásla. Na Ptolemaiovo postrčení znovu vešla do místnosti a zavřely se za ní dveře. Ptolemaios se nejprve naklonil a zkusil poslouchat, ale to ho takřka ihned přestalo bavit a šel spát. Stejně už teď neměl žádnou možnost něco změnit. Buď bude ta holka jeho cestou vzhůru, anebo zpátky do katakomb.

Arsinoé se snažila alespoň trošku zahřát, ale nemilosrdný chlad jí vlézal až do morku kostí a nenechal ji spát. Byla kdesi v poušti, bez vody, sama a vyděšená. Nikdo jí nikdy neřekl, že v poušti je jen a jen nekonečně pole písku, kde slunce pálí jako oheň samotný a měsíc chladí jak ledová lázeň. Vždycky si představovala jakési ostrůvky plné palem a vody, jak o tom vždycky vyprávěli karavany a obchodníci, kteří právě z pouště přicházeli.

„U Nuna, copak to nikdy neskončí?!“ zvolala zoufale, padla do písku a zkusila se alespoň trošku zahrabat do toho, co se ještě před několika hodinami zdálo jako rozžhavené železo. Ač jí byla zima, zavřela oči a pokusila se spát. Alespoň chvíli. Myšlenky jí rychle odpluly do paláce. Přemýšlela, kde mohl zůstat Ptolemaios, koneckonců, utíkal za ní. Nebo ne? Byla zmatená ze všech těch věcí, které se jí staly. A měla hlad. Měla opravdu pekelný hlad, o žízni nemluvě.

„Možná to je konec,“ napadlo ji nakonec, „Sutech si vezme můj život, aby Atum mohl odnést moji duši.“ Smířila se. Na rtech se jí dokonce objevilo pousmání. Kleopatru si vzala Vedžet, ji si vezme Sutech a na Ptolemaia jistě taky dojde.

S touto myšlenkou se jí konečně podařilo usnout.

Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Faraonův pšent - 10. kapitola: