Faraonův pšent - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Sahirah byla odvedena do paláce. Aten s Arsinoé čekají v Inarově domě, až se konečně nějak pohnou vody a oni budou moci usednout zpět a vládnout.

Proběhne ale všechno tak hladce, jak si oba představují?

08.09.2014 (14:00) • Spyro • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 920×

Nalíčená, oblečená a s parukou stála Sahirah v místnosti, kde nikdo nebyl. Třásla se jako osika, věděla, že pokud Caesar vejde, nastanou dvě věci. Buď se jí na místě zmocní, anebo ji zabije. To už jí vysvětlili, stejně jako to, že záleží, jak moc Caesarovi bude dobrou Kleopatrou. Měla svůj život ráda, nechtěla zemřít, ale nevěděla, co čekat od toho mocného panovníka. Bude milý a sympatický, nebo naopak ošklivý a surový?

Vždyť se u nás jen na deset minut schoval kluk, který byl vlastně faraon na útěku… Co tak závratného se stalo, že jsem tady? Podívala se na svoje modré, perlami poseté šaty s perlovými ramínky a náhrdelníkem a zhluboka se nadechla. Nedokázala zastavit třas, který se jí vloudil do těla, ale nebrečela. Stále jí plně nedocházelo, jak se vše rychle semlelo.

„… přísahám, Caesare, jinak bych to nedělal. Je to v zájmu Egypta, Říma a především tvého,“ ozval se zpoza dveří Inarův hlas. Uniklo jí tiché vzlyknutí.

Caesar vešel dovnitř. Oči měl plné slz, jak mu byla zpráva o Kleopatřině smrti potvrzena. Před ním stála dívka jen o kousek mladší než Kleopatra. Vypadala jinak než ona, ale cosi na ní přinutilo Gaia, aby se na ni alespoň pousmál. Nemohl tušit, že dívka stojící před ním přišla k tomu všemu jako slepý k houslím. Viděl jen, že se třese.

„Já jsem Gaius Julius Caesar,“ oznámil jí. Mlčky přikývla. Když jí ale Inaros naznačil cosi rukou, promluvila.

„Já vím. Jsem Kleopatra sedmá,“ ze rtů jí uniklo ticho vzlyknutí, „dcera Ptolemaia dvanáctého, žena Ptolemaia třináctého a matka Ptolemaia patnáctého, Caesariona,“ odříkala, co se stihla naučit, a cudně sklopila pohled. Inaros se rozzuřeně nadechl, ale nemohl nic říct. Dle jeho slov neměla sklápět hlavu, měla se usmát.

Caesar to přešel mlčením, pouze k ní přišel a pomalu ji obešel.

„Takže ty jsi Kleopatra,“ ujistil se a zhluboka se nadechl, „Inare, nech nás samotné,“ přikázal. Inaros opustil místnost a vydal se na cestu pro faraona a královnu.

„Tohle nebude konec, Arsinoé,“ prohlásil po dlouhé chvíli mlčení Aten.

„Proč myslíš? Prostě odejdeme do paláce a ujmeme se koruny,“ odpověděla Arsinoé. V hlase jí zněla královská jistota jedenáctiletého děvčátka, kterému až do teď vše padlo k nohám. Člověk nemusel být bystrý pozorovatel, aby mu došlo, že je to rozmazlená potvora, která se navíc mstí za to, že není čistě egyptského původu.

„Kdyby to bylo tak jednoduché, už bychom tam dávno byli. Jsi naivní, pokud si myslíš, že to půjde takhle rychle. Caesar tu dívku nemusí přijmout. A i kdyby, nejdřív se asi pokusí něco dalšího zplodit, a teprve potom budou řešit, proč Caesar tak narychlo opustil Řím a doplul do Alexandrie,“ vyjmenovával Aten, zatímco si Arsinoé ukousla z pomeranče, kterých měli na stole postavenou plnou misku.

„Nehraj si na chytrého,“ odsekla s plnou pusou, zatímco Aten začal přecházet po místnosti. Neměl nejmenší tušení, co s nimi Inaros zamýšlí dál. A pokud Caesar Sahirah nepřijme, co se s nimi stane potom? Nejspíše se ujmeme vlády jen my dva, buď v klidu, Ptolemaie. Tobě nic strašného nehrozí, uklidňoval sám sebe v duchu.

„Stejně tě nemám rád,“ prohlásil zničehonic směrem k Arsinoé. Nebavilo ho čekat v tichu, chtěl něco dělat nebo s někým mluvit, a slovní přestřelka se sestrou, se kterou prostě nemohl vést normální dialog, mu přišla jako dobré zkrácení času.

„To bych si ani netroufla myslet,“ odsekla, zatímco se věnovala pomeranči. Když mu útok nevrátila, znuděně se posadil na zem, opřel se o stěnu, zaklonil hlavu a pozoroval strop, jako by to byla ta nejzajímavější věc, kterou kdy v životě viděl.

Když tu tak byli sami, vloudila se mu do úvah i ta, kde by si měl místo Kleopatry vzít Arsinoé a mít s ní děti. Podíval se na svoji sestru a představil si, jak s ní sdílí jedno lože a plodí s ní syna. Z té představy mu bylo zle. Arsinoé ho nejenom že nepřitahovala vzhledem, ale její chování tomu ještě přidávalo. Když nad tím přemýšlel, z představy, že by teď měl plodit syny a dcery, také nebyl kdoví jak nadšený. Byl zrozen jako vojevůdce, ne jako otec. Chtěl bojovat, vyhrávat! Ne plnit manželské povinnosti. Znepokojeně potřásl hlavou, jako by se snažil zaplašit zlý sen.

Nemysli na to, Ptolemaie, mysli na příští hodiny, přesvědčil sám sebe a jeho úvahy se stočily k tomu, co by mohlo nastat během několika příštích hodin.

Z úvah ho vytrhnulo otevření dveří. Překvapeně se podíval, kdo to tak vrazil do dveří. Říman na něj ukázal prstem.

„Chyťte je!“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování