OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In the rain (Prolog + 1. kapitola)

16.08.2013 (10:00) • Ryuu • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1309×

Díval se na klidnou tvář spící dívenky. Zvykl si ji pozorovat, když spala. Myšlenkami se vrátil k večeru, kdy ji našel.

Spěchal. Prudký vítr mu co chvíli převrátil deštník a jeho zasáhla sprška ledové vody. Přitáhl si bundu těsněji k tělu a rozhlédl se na křižovatce. Už chtěl vkročit do silnice, když ho přepadlo nutkání ohlédnout se znovu. V uličce po jeho pravé ruce se krčila drobná postava. Byla to dívka. Choulila se do klubíčka a její černé, deštěm slepené vlasy jí v pramenech padaly přes obličej. Na sobě měla jen bílou košili a v rukách pevně svírala nektutečně špinavého plyšáka. Skoro se nerozmýšlel. Prudký poryv větru mu vyrazil deštník z ruky. Stáhl ze sebe bundu a dívku do ní zabalil. Poté ji zvedl do náručí a opět se vydal na cestu domů. Jeho deštník byl mezi tím odnášen prudkým větrem skrz provazce deště pryč. 

Snad, kdyby tenkrát věděl, jak mu to malé stvoření zamíchá jeho klidným životem, neohlížel by se a šel dál. Dívka se ze spánku zavrtěla. Nakrčila obočí a něco zaskuhrala. Lehce ji pohladil po vlasech a zabalil ji do peřiny. Pozoroval, jak se malá vráska na jejím čele opět vyhladila. Ne, ani kdyby věděl, nenechal by ji tam. 

1. kapitola

„Shirosawa-kun! Vnímáš mě?″ Hnědovlasý párkrát zamrkal a zaostřil pohled na dívku s dvěma culíky. Opírala se o jeho lavici.

„Hanazawa-san… Děje se něco?“ Nechápal, co mu může chtít. Ani ho to příliš nezajímalo. Jedním pohybem stáhl do desek rozkreslený obrázek a zvedl oči k Hanazavě.

„Já… Myslela jsem… Příští úkol na literaturu může být spolupráce… Nechtěl by jsi ji psát se mnou?″ Akio potlačil znechucené odfrknutí nad tím, jak změnila tón hlasu. Mluvila vysokým nosovým hláskem, skoro čekal, že větu ukončí slovíčkem pyon nebo nyan. Nesnášel tohle chování.

„Máš pravdu, nechtěl.″ S těmi slovy posbíral své věci a odešel ze třídy. Byla přestávka na oběd a on ji nehodlal strávit ve společnosti ukřičených spolužáků. Na chodbě už byla spousta lidí, mířili ven na školní pozemky. Akio vyběhl po schodech na další podlaží školy a proklouzl starými oprýskanými dveřmi na střechu školy. Nápis ‚Studentům vstup zakázán‘ okázale ignoroval. Zády se opřel s cihlovou zídku a sjel po ní k zemi. Chvíli jen tak pozoroval mraky, které se v chomáčích honily po nebi, než vytáhl svůj oběd a nedokončený obrázek. Očima znovu zkoumal zatím načrtnuté obrysy krajiny. U levého kraje rostl strom s mohutnou korunou, která z jedné strany rámovala výhled do údolí. Mělo v něm být jezero… Ale nevedlo se mu ho nakreslit tak, aby zapadalo ke zbytku obrázku. Proto začal vykreslovat detaily kůry. Drobnými tahy tužkou vrásnil kmen stromu. Ze soustředění ho vytrhlo tiché vyzvánění mobilu s upomínkou, že přestávka končí. Zmateně se podíval na skoro netknuté onigiri a s povzdechem sesbíral své věci a vrátil se do budovy.

Ve třídě ho uvítal vyčítavý pohled Hanazavy. Nevěnoval jí příliš pozornosti a rovnou se posadil na své místo. Prostřední řada, poslední lavice. Byl schovaný před zraky učitelů, takže měl svůj klid. Další hodinou byla moderní literatura. Ale Nakahara-sensei byla příliš líná na to, aby přednášela o novodobých autorech, většina z těch, kteří prý byli uvedeni v osnovách ani nestála zato. Většinu času je nutila psát krátké povídky, nebo básně na různá téma…

„Shirosawa-kun, vypadá, že by nám své dílo rád přednesl.″ Akio sebou cukl. Sensei stála přímo nad ním. „Dobré ráno, přeji… Co kdyby jste se k tomu čtení aspoň postavil?“

„Hai, sensei.“ Hnědovlasý radši nic nenamítal. Nakahara-sensei nevypadala, že má dobrou náladu… V duchu se modlil, aby to co napsal bylo aspoň trochu dobré, nestál o další úkoly navíc.

„Téma bylo 'Sen'. Prosím, můžete začít.″ Sensei se vrátila ke katedře a opřela se o ni.

Akio se zhluboka nadechl a zadíval se do sešitu s tvrdými deskami.

„Dešťové kapky dopadaly na listy okolních stromů. Vytvářeli zvukovou clonu, podobající se šepotu stovek hlasů. Procházel jsem mezi hladkými kmeny. Nevnímal jsem vodu, jako by existoval jen zvuk, nikoliv její dotek. Skoro vše okolo mě objímala temnota. V dálce jsem zaslechl hrom. Jen tiché brumlání, které se na chvíli přidalo k okolnímu šepotu. Ale přeci něco změnilo. Moje kroky zrychlily. Měl jsem pocit, že něco je blízko. To, kvůli čemu jsem tudy bloudil. V další chvíli mě oslepil blesk. Uhodil někde blízko. Hrom který přišel za několik vteřin mi trhal ušní bubínky. Vykřikl jsem a zakryl si uši dlaněmi. Srdce mi bilo v krku. Jen těžko jsem překonal šok a znovu jsem se vydal na cestu mezi stromy. Zdálo se mi, že déšť přidal na síle. Vnímal jsem každou jednu kapku dopadající na mojí kůži. Byla mi zima. Bosé nohy čvachtaly v malých potůčcích, které začali brázdit zemi. Další blesk už mě nevyděsil. Na několik málo vteřin ozářil okolní krajinu. V tu chvíli jsem ji spatřil. Temnou siluetu stojící vedle nedalekého stromu. Světlo pohaslo a já zůstal bez hnutí stát. Zvuk, který přišel poté rozechvěl vzduch v mém okolí. Poslední, co jsem zaslechl, byl něčí výkřik…″

Text končil několika tečkami. Akio tázavě vzhlédl k Sensei, která mu pokynula, aby se posadil. Vzala do rukou jakousi knížku a ukázala ji třídě. Znuděně začala vyprávět o jejím obsahu. Akio už opět nevnímal. Prohlížel si popsanou stránku. V pravém horním rohu byl katakanou dopsán název. Ame no nakade. Pousmál se. Ten sen se mu často vracel. Někdy zahlédl i bílou látku z oblečení té postavy. Jindy neviděl vůbec nic. Ale pokaždé se z toho snu probouzel s bušícím srdcem. Mělo to být nějaké znamení? 

Hnědovlasý chlapec se ušklíbl. Žádné znamení, jen pitomý sen. Zaklapl sešit a obrátil pozornost k znuděnému výkladu učitelky.

________________________________________________________________

 -kun = V Japonsku zdvořilé oslovení, většinou používané pro chlapce, není pravidlem

 -sensei = Učitel/učitelka

 Onigiri = Rýžové koule 

 pyon-zvuk naznačující králíčka/nyan-kočku = citoslovce, která za větu přidávají některé japonské  dívky. Obecně se to označuje jako roztomilý zlozvyk... 

 Ame no nakade = In the rain

 Katakana = jeden ze tří stylů psaní znaků. Používá se k přepisu cizích slov do znaků a píší jim děti,  protože je jednodušší.

Autor: Ryuu (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In the rain (Prolog + 1. kapitola):