Midnight Memories 7 • OurStories.cz ~ naše povídky

Jsem zpátky po delší pauze s povídkou Midnight Memories, pokračováním Impossible Little Things. Jaké pocity zanechala na Janie žádost o ruku?

23.04.2014 (19:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 377×

A teď je to špatný. Špatný, špatný, špatný, špatný. Cítím se pod psa, protože jsem si to všechno rozebrala v hlavě, a najednou mi nepřijde jako dobrej nápad si ho vzít. Je mi dvacet let a život mám před sebou. Už je sobota večer. Celý den jsem strávila psaním jedné eseje, ale stejně jsem povětšinou přemýšlela nad tou věcí. Je to krok. Velký krok pro můj život. A ještě nezná ani mé rodiče. A já jeho prakticky taky ne. Ale co kdybych mu dala košem a zase se vrátila do Česka? Žila si svůj život. Jenomže to asi nejde. Ne po tomhle všem. Navždy budu kapitola v Louisově životě a on bude navždy tou mou. A co když jsme si souzeni? Co když na celém světě existuje jen jeden člověk vám souzený? Co když jsou předem vytvořené dvojice, jenom se musí najít?

Nevím. Nechci vědět. Kluci se vrátili asi před hodinou, což znamená, že koupelna je obsazena a určitě ještě na dlouho, když je tu i Zayn. Otevírám dveře a potichu se kradu nahoru do jediného pokoje, kde teď chci být. Potichounku otevírám dveře a zase je tiše zavírám. Po čtyřech si lezu do postele a choulím se na volnou půlku. Téměř okamžitě mě začíná osahávat. Asi aby zjistil, kdo jsem.

„To jsem já, Harolde." Přestane mě osahávat a jednoduše se probere.

„Co tady děláš?" Zní tiše, ale dlouho nespal. Usnul před chvílí, je to jasné.

„Potřebuju si s někým promluvit a ty si jediný, kdo mě napadl." Harry se zvedá do sedu a rožíná lampičku. Protírá si oči.

„Tak co se děje?" Zachumlám se do jeho peřiny a spustím.

„Nevím, jestli jsem udělala dobře." Harry se zarazí a chvíli na mě zírá.

„Máš pochybnosti? Ohledně Louise?" Zakroutím hlavou.

„Spíš ohledně sebe. Já nevím. Nejsem pro slávu zrovna nejlepší. Co když to nezvládnu?"

„V roce 2010 jsem se rozhodl jít do jedné soutěže." Zadívám se na něj.

„Ale tohle já přece znám." Usměje se a lehce pohne hlavou do boků.

„Jen mě poslouchej. Takže. Šel jsem tam jako obyčejný kluk. Pracoval jsem v pekárně a jezdil na výlety s rodiči. Chodil do školy a normálně pálil za holkama. A když jsem se dostal mezi ty čtyři naprosto obyčejné kluky, netušil jsem, co mě čeká. Nikdo není připravený na slávu." Zakaboním se, abych se nerozbrečela. Harry si mě přitahuje do náruče a sjíždí zádama dolů. Lehám si na jeho hruď a nespokojeně zamručím.

„Cítím se jako vyvrhel. Mezi všema těma slavnejma." Harry vydá přidušený zvuk.

„Nesnáším to. Když mi někdo říká, že jsem slavný." Pousměju se. Chvíli je ticho. Harry mezitím zhasíná světlo a ulehá i hlavou. Pořád se k němu choulím. „Chybělas mi," zašeptá.

„Ty mně taky," natáhnu ruku k jeho hlavě. „Hlavně ty tvoje pačesy," usměju se a vím, že on se směje taky. Pak se vzduch zhustí.

„Myslel jsem si... myslel jsem, že jsi umřela. Nebo tě někdo unesl. Strašně jsem se o tebe bál." Přitulím se k němu ještě tvrději.

„Nemusíš. Dan mi říkala, že prý jste zamkli. Ty a taky Louis. Nepohádali jste se, že ne?"

„Jenom zezačátku, ale pak potřeboval bráchu, tak jsem trpěl sám." Mám pocit, že se každou chvílí rozbrečím. „Víš. Když jsem ho našel v tý hospodě, říkal mi, že ten den tě vyhnal ven. Chtěl se rozejít s Eleanor a pak ti nabídnout ten prstýnek. Když jsem ho našel... zíral na plnou sklenku a v ruce měl ten prstýnek. Pořád ho žmoulal." Musím se chytit za levý náprstník a začít držet pevně ten kroužek.

„Taky mě to mrzí."

„Měla bys jít k němu."

„Nechce se mi."

„Ale budeš..."

„Ještě si ho neberu, Harry. A přijde mi, že bych mohla jeden večer věnovat tobě, jestli o to stojíš." Pohladí mě po vlasech a políbí na čelo.

„Strašně se mi po tobě stýskalo, jsi ta nejlepší holka, kterou znám, a budu ten nejšťastnější chlap, až budu mít dva svý nejlepší kamarády na jednom místě. A možná budu strejda. Cítím se skvěle." Pozvednu hlavu a políbím ho na tvář.

„Mám tě moc ráda Harry." Usměje se a pustí mě. Uvelebuju se na své půlce a on na té své.

Jediný, čím jsem si v téhle chvíli opravdu jistá, je to, že Harry to možná hraje na všechny venku, ale ke mně byl vždy upřímný. A náš vztah je něco tak silného, jako můj s Louisem. Nemám šanci se od nich teď odpoutat. A vím, že ani nechci.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování