Midnight Memories 8 • OurStories.cz ~ naše povídky

Ráno, snídaně, odjezd.

25.04.2014 (15:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 478×

Uběhla noc a já stále ležela na pravé půlce postele vedle Harryho Stylese. Jsem unavená. Strašně se mi chce spát, ale dobře vím, že musím vstávat. Jednak kvůli škole a jednak kvůli Louisovi. Jelikož se mi zdál depresivní sen o okraji střechy a žiletce, potřebuji ho cítit.

Potichu se odkrývám a po špičkách co nejtišeji opouštím pokoj. Kradu se po chodbě co nejtišeji, i když dobře vím, že je absolutně nic neprobudí, a to ani jednoho. Zaklapávám dveře od Louisova pokoje. Zvedá se na posteli a rožína lampičku.

„Co je? Co se děje?" Vypadá zmateně a rozespale. Je to tak strašně sexy, že na okamžik zapomenu, že se takhle nervuje kvůli mně. Dojdu k posteli a místo toho, abych si lehla na prostornější půlku, pomalu se svezu před něj. Je to jistější. Víc mě tiskne. Přehazuje přese mě ruku a zaplétá si nohy do těch mých. Je tu sice cítit napětí, ale ani jednomu z nás to nevadí. Moje nová životní zkušenost je: jsou chvíle, kdy můžeš všechno hodit za hlavu.

Louis už zase potichu oddychuje. Jsem spokojená, i když musím pořád myslet na to, co jsem zažila. Že se to taky nedá hodit za hlavu. Jenomže teďka to tak chci.

***

Jen v tílku a kraťasech sbíhám dolů. Rovnou mířím do kuchyně. Chystám rychlou snídani pro všechny a něco extra navíc pro Nialla. Sama si beru jídlo a sedám si ke stolu. Pomalu ukusuji toast a přitom čekám, až se zapne notebook. Jakmile se tak stane, projíždím novinky, dokud dolů nesejde Liam. Ještě jsem si ho tak nějak neprohlížela, ale to asi nikoho. Když ho tak vidím, jak je zarostlej, začíná mi být špatně.

„Dobré ráno," pozdraví mě slušně.

„Dobré," odpovím s plnou pusou.

„Proč na mě tak zíráš?"

„A proč seš tak zarostlej?" Přejede si rukou po bradě a pokrčí rameny.

„Líbí se mi to." Zakroutím hlavou.

„To teda nelíbí." Liam se na mě zadívá. Popadne talíř a jde si sednout na gauč.

Dolů přichází Zayn a Harry. Sami si berou talíře a sedají si taky na gauč. Zabouchnu notebook a s rohlíkem v ruce si lehám na gauč. Pokládám si nohy na Harryho a opírám se o Liamovu hruď a dojídám rohlík. Liam mi sám přehazuje ruku přes břicho a dál pokračuje v jedení. Když se ozvou další kroky, čekám, že jde Niall a nebo Louis, ale místo toho se objeví dívka s růžovým ombrem. Párkrát polknu. Proboha.

„Oh... Jane, ahoj," usměje se. Za ní sejde Niall a rovnou se jde podívat na jídlo.

„Ahoj. Nečekala jsem tě. Nialle, ten plnej," usměje se.

„Ty mě prostě znáš," chytí se za srdce, aby to bylo ještě dramatičtější. Vezme talíř a hodlá si jít sednout ke stolu. Michele ho zastavuje a odebírá mu talíř.

„Ale miláčku. Tohle je nezdravé. Eleanor říkala..."

„Je mi jedno, co říkala Eleanor."

„Ale to by mělo. Je velice chytrá."

„Je to modelka... to mluví za vše," ozve se nade mnou. Pousměju se a plácnu Liama po ruce.

„Čemu se tam jako smějete?" rozohní se na nás Michele.

„Ničemu, ničemu," ihned jí odpoví Liam. Díky bohu za jeho přítomnost.

***

„Vážně musíš odjet? Nešlo by to nějak domluvit?" Louis mě přemlouvá už hodiny, abych zůstala.

„Louisi. Naposledy ti říkám, že tu školu dokončit chci," pokládám mu ruce na ramena a snažím se ho posadit, aby mě konečně nechal dobalit si těch pár věcí. „Ještě si vezmu notebook a jdu." Pustím ho a on je hned na nohou.

„A kdy se vrátíš?" Popadá moji tašku přes rameno a sám si bere mobil a klíčky od auta. Scházím dolů po schodech, a jakmile spatřím černou skvrnu od kafe, která je přímo na mém notebooku, posledních pár schodů beru rychle.

„Ne! Sakra! Kdo to byl?!" Jediný člověk, který mě napadá, je Michele. No jistě. Otevírám notebook a snažím se ho rozjet. Nic. Louis mě chytá za boky a odsouvá bokem. Sám se snaží se do toho nějak dostat.

„Je to asi úplně kaput." Chytnu se za hlavu.

„Sakra! Mám tam esej, mám tam celou školu, mám tam všechno!" Začínám se hroutit. Měla jsem tam tolik věcí. Opravdu hodně školy. Esej do literatury. Prezentace do zeměpisu, ekonomiky a hudebky. Sakra! Louis se ke mně snaží probojovat skrz mé ruce, a když se mu to daří, zvedá moji bradu.

„Hele, necháš ho tady a já to z toho zkusím vytáhnout. Za chvíli ti to letí." Polknu a přikývnu. Sakra. Tohle opravdu není dobré.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování