Nebezpečné momenty - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ubytování a výjezd do města. Kdo by čekal, že se po cestě může něco stát?

09.02.2015 (15:00) • Diablo • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1012×

Zbytek dne jsme s Magnusem strávili vybalováním všech našich věcí. Když jsme vybalili jako poslední věc skleněné těžítko s vyobrazenými vodopády a položili ho na čestné místo na stole hned vedle rámečku s naší fotkou, svalili jsme se zmoženě na moji postel. Zavřela jsem oči a poslouchala šumění listí v koruně stromu hned před našim oknem. Připomínalo mi to dobu, kdy jsem jako malá utíkala z domu a lehávala v lese na mechovém polštáři. Bylo tam neuvěřitelné ticho, což bylo jako balzám pro mé supercitlivé uši. Nikde v okolí nebyli žádní ptáci, nebo hmyz. Jediné, co jsem mohla slyšet, bylo, jak rostou rostliny okolo mě. Rostoucí les zněl jako tichá a jemná verze pukání popcornu.

Z mých myšlenek mě vyrušilo zapípání mého komunikátoru na ruce. Otevřela jsem oči a ocitla se zpět v realitě. Psala mi Cactus, velkými písmeny napsala: DĚKUJI TI, LÁSKO!!! - zřejmě poděkování za silvestrovský odvoz. Měla neuvěřitelnou schopnost prospat doslova celý den po párty. Nechápu, jak její rodiče může zajímat, kde je po nocích, ale že celý den nevyjde z pokoje jen proto, že spí, jim přijde naprosto normální. To mi připomnělo, že bych se neměla jen tak válet na pokoji a jít si do města koupit nějaké nové učebnice. V této přetechnizované době stále musíme mít věci do školy v papírové - ne elektronické - podobě.

„Magnusi, jdu do města, chceš tam něco vzít?" zeptala jsem se mého zírajícího do stropu kamaráda.

„Půjdu s tebou. Musím opravit ten strop dřív, než se ta prasklina na něm ještě víc rozšíří a celé se to tu na nás zhroutí." Podívala jsem se na strop. Nádherně nově vymalovaný. Ale pravda je, že oproti Magnusovi s jeho superzrakem jsem slepá. „Navíc tady sám zůstat nemůžu," otočil se na mě a s křivým úsměvem na mě mrkl.

Opět jsem v garážích na záchodech vytahovala Magnuse z jeho úžasného, nepřekonatelného, neuvěřitelného kroužku. Stále mě děsila ta třpytivá mlha, vypadala jak něco smrtelně jedovatého. V kombinaci se zlatým světlem ze zářícího kroužku a odleskem v Magnusových zubů v pozici 'oslnivý úsměv' se záchodky proměnily v disco místnost. Když to všechno konečně skončilo a kamarád si schoval kroužek do kapsy, vyšli jsme z toalety do garáží. Sotva jsme otevřeli dveře, narazili jsme do drobné dlouhovlasé blondýny v mini šatech. Ta zvedla obličej ke mně, pak svůj špičatý nos otočila k Magnusovi. Samozřejmě situaci nemohla vyhodnotit nijak jinak, než že jsme si to na záchodech náramě užili. „Fuj," zašklebila se a s rukama před sebou od nás štítivě odstoupila. „Tak tam už nikdy nejdu," šklebila se a znechuceně ukazovala na dveře. „Jdu vás nahlásit." Zatrnulo mi.

„Nevím, co tím myslíš," ozval se Magnus. „Tady slečně se udělalo špatně a já jsem jí pomohl se dostat na toaletu ke studené vodě." Můj princ v bílé zbroji! Kdy se tak naučil lhát? Je pravda, že nám tím teď zachránil krk. Jsou přísné zákony na sbližování se a na jakýkoli vztah nebo styk. Veškeré vztahy musely být schváleny nejvyšší radou v zájmu udržení genetiky a nemíchání krevních linií. Mezi-rodinné páry musely být geneticky prověřeny a schváleny, zda je přenašečem schopnosti jen ten lepší nebo užitečnější z páru. Nikdo si tomuto systému netroufl vzdorovat. Tresty jsou až příliš tvrdé. Blondýna si nás nevěřícně prohlížela, pokrčila rameny a s frknutím se procpala mezi námi do dveří.

„Strašně tím, že jsi u mě, riskujeme," šeptala jsem Magnusovi cestou k našemu letounu. „Nikdy na to nikdo nesmí přijít."

„Nikdo na to nikdy nepřijde," odpověděl mi Magnus a objal mě kolem ramen. „O všechno se postarám. Budu řídit." Sedl za volant a já se poskládala vedle něj. Při výjezdu z garáží jsem se ohlédla do zpětného zrcátka. Blondýna stála mezi dveřmi se založenýma rukama a vychytralým posměšným úsměvem. Zřejmě tam stála celou tu dobu.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Diablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování