Parkour Jane - Kapitola 4 • OurStories.cz ~ naše povídky

Jane se rozhoduje a Marco zasahuje.

31.12.2013 (13:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1002×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

„Nechci, aby sis mě kupoval pěknými nebo drahými dárky,“ řekla jsem, otočila se na druhou stranu a dělala uraženou.

„Budu dobývat tvé srdce, i kdybych měl jít přes mrtvoly, s tím se musíš smířit,“ zašeptal mi do ucha a kousl mě do něj. Odskočila jsem od něj, zrudla a začala si ucho třít. Naštvaně jsem se na něj otočila, s úmyslem vrazit mu pořádnou facku. Bohužel už stál metr od mé osoby. Byl u mého lehátka a vypadal jako dobyvatel a čekal na mou odpověď. Nezbylo mi nic jiného, než ho propalovat zlostným pohledem. Mnoho lidí nás sledovalo a mezi nimi byl i můj bratr s jeho přítelkyní. Sklonila jsem hlavu a chvíli přemýšlela. Zaslouží si druhou šanci.

„Můžeš to zkusit,“ zašeptala jsem a nasadila si sluneční brýle. Na jeho tváři se objevil radostný úsměv. Sledovala jsem jeho kroky, které mířily do hotelu. Byla jsem spokojená, nemohla jsem tomu uvěřit, ale těšila jsem se na další setkání s ním. Pomalu se mi dostával pod kůži, k neuvěření. Povzdechla jsem si a zavřela oči a chystala se lenošit. U bazénu jsem ležela asi ještě půl hodiny, potom jsem se vydala do hotelu, protože mě to lenošení přestalo bavit. Procházela jsem okolo recepce a směřovala k výtahu.

Z výtahu vyšla mladá dívka, velice naštvaná mladá dívka. Nevšímala jsem si jí a nastoupila do výtahu. Zmáčkla jsem tlačítko a dveře se začaly zavírat. Zaklonila jsem hlavu a prohrábla si vlasy. Byla jsem hladová a až moc plná energie. Do výtahu na poslední chvíli vběhl podivný muž. Byl oblečený celý v černém a já myslela, že je to někdo od mého ctitele.

„Vy jste, Jane?“ zeptal se mě ten muž. Přikývla jsem a čekala, co se zase bude dít. Ten muž se podivně usmál a mě po zádech přeběhl podivný pocit. Než jsem se stačila zeptat, co chce, vytáhl zbraň s tlumičem. Překvapeně jsem vykřikla, ale to už vystřelil. Neváhala jsem a na poslední chvíli jsem se sehnula k zemi. Kulce jsem se nevyhnula, zasáhla mou ruku, ale bylo to jen škrábnutí. Muž se po mně natáhl a chtěl mě udeřit, prosmýkla jsem se mu pod paží a kopla ho mezi nohy. Muž zaúpěl a padl k zemi.

Dveře od výtahu se otevřely, neváhala jsem a rychle vyběhla z výtahu. Běžela jsem a ani nevnímala, že jsem ztratila botu. Otočila jsem se za sebe. Muž z výtahu se vyškrábal zrovna na nohy a chtěl znovu střílet. Zabočila jsem vpravo a do něčeho nebo spíš do někoho vrazila. Dopadla jsem na tvrdou zem a dívala se na usměvavého Marca. Chtěl určitě poznamenat na můj účet nějakou vtipnou poznámku, ale zarazil ho můj vyděšený výraz a zranění na ruce. Klekl si ke mně.

„Co se stalo?!“ zeptal se naléhavě. Ukázala jsem na chodbu, kterou jsem přiběhla. Okolo hlavy jednoho z Marcových mužů proletěla kulka a zaryla se do zdi. Jeho Bodyguardi se před nás postavili a chránili nás svými těly. Marco se pro mě natáhl a skryl mě za sebe. Opřela jsem se o jeho svalnatou hruď. Všichni vytáhli zbraně ochotní, kdykoli se obětovat pro svého pána.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování