OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Temná armáda - Prolog

11.03.2014 (09:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1361×

Prolog

Nebe bylo potemnělé a k zemi se snášely první kapky přicházejícího deště. Všude nastalo ticho, ptáci přestali zpívat veselé písně a vichr se na chvíli utišil.

Jako by sama příroda věděla, k čemu se schyluje.

Na jedné straně obrovské louky stály tisíce mužů Temné armády. Zkušení bojovníci tvořili obdelníkovou formaci a jejich klidný dech prozrazoval, že jsou naprosto smířeni s osudem, ať pro ně dopadne jakkoliv.

Zahaleni v temné zbroji s přilbami černými jako noc čekali na rozkazy od svého pána, jenž přejížděl svým zkoumavým pohledem nepřátelskou armádu, složenou z několika kmenů a ras.

Temný pán si odfrkl a silným, zuřivým hlasem zavelel: „Útok!“

Armáda se dala do pohybu. V tu chvíli zpečetil její osud.

Nelítostný boj trval několik dní, všude byly potoky krve. Zohavené mrtvoly a useknuté údy byly rozesety po celém bojišti.

Mračna hmyzu a mrchožrouti se pomalu stahovali k místu, kde byly tisíce zmařených životů.

Nakonec, když bitva konečně utichla, bojiště bylo změněno k nepoznání. Louka pošpiněná krví a plná dohořívajících ohnišť se stala hřbitovem.

Tisíce obětí bylo zapotřebí k tomu, aby Temná armáda padla. Ale ani spolčené národy se z vítězství neradovaly. Tato válka je stála příliš mnoho, vyčerpala je. Bude zapotřebí hodně času, než opět nastolí rovnováhu a vše se vrátí do normálu. Obzvlášť, když nepobili všechny z protivníkovy armády. A ti, jenž to přežili, přísahali, že se vrátí. Že pomstí své padlé druhy a podrobí si všechny své nepřátele.

Temná armáda se opět vrátí a zvítězí!

* * *

Chodbou tvořenou černým mramorem, vedoucí přímo do hlavního sálu, se ozývaly ozvěny klapajících podpatků. Žena, stará přibližně dvacet let, odhodlaně kráčela vpřed.

Dlouhá černá sukně sahající až k zemi skrývala štíhlé nohy a dýka zavěšená na pásku jemně poklepávala na ženin bok.

Vrchní část oděvu, také tmavé barvy, zakrývala pouze prsa, zbytek jejího těla byl odhalen, jen černý plášť, který měla uvázaný kolem krku, za ní výhružně vlál.

Když se přiblížila ke dveřím sálu, strážní, jakmile poznali, o koho se jedná, ihned uhnuli z cesty, aby ji náhodou nezpomalili.

Ženina pověst se táhla široko daleko a nikdo neměl tolik odvahy, aby se dobrovolně pustil do potyčky s ní.

Žena pohodila svými po pás dlouhými vlasy barvy té nejtemnější tmy a vešla do místnosti, aniž by se obtěžovala zaklepat.

Přešla do půli sálu a se skloněnou hlavou poklekla.

„Á, Kiro,“ řekl hrubý mužský hlas. „Vstaň.“

„Můj pane,“ promluvila pokorným hlasem a když vstávala, zabodla svůj pomněnkový pohled do muže sedícího na trůnu.

Kožené oblečení, které měl na sobě, pevně obepínalo jeho svalnatou postavu. Kudrnaté tmavé vlasy mu dopadaly v malých prstýncích až na ramena. Někdo by řekl, že je nádherný, ale jeho vadou na kráse byly jizvy, které se táhly po celém těle, jenž utrpěl v bitvě proti spolčeným národům. A samozřejmě jeho duše prolezlá skrz na skrz zlobou a touhou po pomstě.

„Je čas, můj pane,“ promluvila Kira klidně a přešla k vládci. Muž si promnul bradu a podíval se na jednu z nejlepších bojovnic zkoumavým pohledem.

„To si nemyslím,“ odpověděl po chvilce. „Ještě nejsme připraveni.“ Kira se napřímila a pohladila svoji dýku. Nesnášela čekání.

Naklonila hlavu mírně na stranu a bedlivě sledovala pánův obličej.

„Dovolím si nesouhlasit, jsme na tom lépe než oni. Musíme zaútočit, dokud nejsou jednotní,“ upozornila stále tím klidným a vyrovnaným hlasem.

Vládce se rozčílil a prudce vstal z černého trůnu. „Minule jsme byli také lépe připraveni a stejně jsme utrpěli porážku!“ zařval a jeho silný hlas se v ozvěnách nesl místností.

Kira si ho přeměřila nesmlouvavým pohledem a rázným hlasem odpověděla: „To nebudeme nikdy, dokud nám vládne zbabělec!“ Než stihl vládce cokoliv namítnout, žena vytáhla dýku a zabodla ji přímo pánovi do srdce. Se spokojeným úsměvem na rtech sledovala, jak jeho mrtvé tělo padá k zemi.

Teprve teď se otočila k šesti strážným, jenž udělali pár kroků kupředu a namířili na ni svá kopí.

Kira, stále se usmívajíce, nesouhlasně zakroutila hlavou a zase tím klidným hlasem pronesla: „Jsem Kira z Davonu a právě se ujímám vlády nad celou Temnou říší, pokud s tím má někdo problém, jsem tu, nikam neutíkám.“ Strážní se po sobě podívali, a ačkoliv žena neměla žádnou zbraň, svá kopí sklonili. „Dobře,“ usmála se Kira, otočila se k nim zády a šla se posadit na svůj nový trůn. „Teď běžte a rozhlaste tuto novinu po celé mé říši,“ rozkázala a nohou kopla do mrtvého vládce tak, aby se jeho tělo odkulilo dál od ní.  

Ráda bych vás poprosila o jakýkoliv názor, zda mám v téhle povídce pokračovat, nebo ne. Předem děkuji :). 

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temná armáda - Prolog: