OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Třeba bude jinej! - 1. část

02.07.2014 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1334×

„Víš co, Cartere?“ zaječela jsem na něj. „Jdi do prdele!“

Si snad myslí, že po tom, co ho nachytam při vojíždění mojí nejlepší kámošky, že mu podržim taky! Prasák nechutnej!

„Bože, Cameron! Nebuď furt tak upjatá, nesluší ti to!“ zavrčel.

Vždycky jsme udržovali silný oční kontakt, jenže dneska jsem se mu nevydržela koukat do jeho mechových očí ani ne minutu. Viděla jsem v nich provinění a lítost. Vadila mi ta lítost, protože jsem nevěděla, jestli patří mně, nebo jestli patří jemu a jeho podrazáckýho činu.

Na naší škole jsme byli něco jako Barbie a Ken - já jako kapitánka roztleskávaček a on jako fotbalovej kapitán. Ale jak se teď okolo sebe koukám, všechno se po dnešku změní.

„Jestli já jsem upjatá, tak ty seš arogantní a hodně, hodně móóc naivní, protože jestli si myslíš, že teď budu dělat, jako že se nic nestalo, tak to se šeredně pleteš!“ křičela jsem na něj a bylo mi docela jedno, jestli máme nějaké publikum, což jsme rozhodně měli. Stáli jsme na školním parkovišti a kolem chodili studenti, kteří byli buď v knihovně, nebo na fotbalovým tréninku.

„Co tím chceš říct?“ zeptal se už zcela vážně. No jo, už konečně pochopil, že jeho počínání bude mít následky.

„Co asi?“ zeptala jsem se řečnickou otázkou, na kterou jsem si vzápětí odpověděla. „Je konec, Cartere Richardsi!“

„Cam, prosím, nedělej to, prosím, ne!“ začal prosit. „Vždyť víš, jak moc tě miluju! Mam to napsaný i na levý půlce mýho sexy zadku! Cam, prosím, zůstaň se mnou!“

To tetování si nechal dělat loni o Vánocích. Chtěl, abych si i já nechala jedno udělat, ale naštěstí jsem měla dost rozumu a odmítla.

„Ty nemáš sexy zadek,“ obořila jsem se na něj. Koukal uraženě a zraněně. Tenhle pohled už dlouho nevydržím.

„Dřív sis to myslela!“ řekl tichounce a dělal psí oči.

„Tak jsem se mýlila!“ setřela jsem ho. „Jdi domů, Cartere! Je prostě konec, smiř se s tím! Za chyby se holt platí!“

„Cam, prosím, ty se mnou musíš zůstat, nevadí mi, že si už nemyslíš, že mám sexy prdel, ale prosím, Cam, zůstaň se mnou! Prosím!“

„O lásku se neprosí, ale bojuje!“ vykřikla jsem a začala odcházet. Nemohla jsem se na něj už víc dívat. Jeho raněné oči ve mně vzbouzely pocit viny, kterou jsem si zatím nechtěla připouštět, na to bude doma času dost. Do očí se hrnuly slzy. Můj mozek začínal chápat význam mých slov. Je konec.

„Cameron, prosím, nedělej to! Já tě, sakra, miluju!“ křičel za mnou, já se ale neohlédla, šla jsem bez ohlédnutí ke svý Toyotě HiLux.

No, nedivte se, proč mám zrovna tohle auto, který se spíš hodí pro kluky, ale mám dva starší bráchy a tátu, kteří mě už odmala vychovávají víc jako kluka, než holku. Máma zemřela při mém porodu, takže jsem ji nikdy nepotkala. Táta si pak jinou ženu už nenašel, nebo lépe řečeno, nenašel tu správnou mámu pro svoje děti.

Vyšplhala jsem na místo řidiče a rychle nastartovala. Chtěla jsem odtud být pryč co nejdřív.

Bleskurychle jsem projela San Franciscem, že jsem se i já sama divila, že mě nezastavili žádní policajti.

Se skřípáním brzd jsem zastavila před naším domem. Bydlíme v jedné slušné čtvrti, kde shodou okolností žije i má ex nejlepší kamarádka Suzi. Je zástupkyní kapitánky roztleskávaček - mě! Sice se chová jako blbá blondýna, ale můžu vás ujistit, že ona je až moc chytrá. V páté třídě vyhrála matematickou soutěž a minulý rok svůj titul opět aktualizovala. Je to prostě jednoduše mrcha, která pro oblíbenost a pozornost udělá cokoliv, a tím cokoliv myslím opravdu cokoliv. Jednou, myslím, že to bylo ve druháku, se vyspala s naším učitelem na přírodní vědy. Pak začala prohlašovat, že ji znásilnil, a dovršila to tím, že s ním prej čeká dítě. Mně se s tím samozřejmě svěřovala, takže vím, jaká byla pravda. Ona znásilnila jeho, dítě si nechala udělat od nějakého náhodného chlápka, kterej šel zrovna kolem, šla na potrat a jeho vyhodili. Splnil se jí sen, měla pozornost všech.

A teď to udělala znova. Vyspala se s mým klukem, vyspala se s klukem její nejlepší kámošky! Nenávidím ji! Jenže to se holčička přepočítala, ona bude za mrchu a já za tu chudinku, protože já jsem ta podvedená a ublížená.

Vystoupím z náklaďáčku a třísknu na sebou dveřma. Chci se co nejdřív dostat do svýho pokoje a pořádně se vyplakat.

Zničehonic se otevřou vstupní dveře a v nich se objeví táta. Na svůj věk vypadá pořád mladě, možná je to tím, že každý ráno běhá (jako já a bráchové) a chodí do posilovny. Nemá zatím žádný šediny, nebo je umí dobře zakrývat.

„Děje se něco, zlatíčko?“ zeptá se starostlivě, až se mu mezi očima začne dělat vráska. Nechci, aby si dělal zbytečné strosti. Nemužu mu to říct, nejenže by Cartera s klukama přizabil, ale pak by šel do vazby, a tolik peněz zas nemáme...

„Ne, jen jsem se trochu zdržela s Suzí a Cártem!“ odpovím s hraným úsměvěm, jenže on něco tuší.

„Volal mi Carterův táta, vím to, zlato.“ Nevydržím zadržovat slzy, a ty mi začnou stékat po obličeji. Táta ke mně přijde a pevně mě obejme.

***

V noci přemýšlím nad tím, co všechno budu muset změnit.

Začnu tím, že si najdu novou partu, se kterou budu obědvat a trávit s nimi čas o přestávkách. Pak odejdu od roztleskávaček, stejnak jsem tam byla jen proto, že se to ode mne čekalo.

Znovu se mi po tvářích spustí slzy. Je to na nic!

Hlavou se mi honí jediná otázka: Proč zrovna já?     

Ahóój! Jsem zpět a nesu vám novou povídku! Jako vždycky je první kapitola kratší, to proto, že chci zjistit, jestli má cenu s povídkou spěchat, nebo ne... Jinak budu ráda za každej komenář... :)

Příjemné čtení přeje Mustang!

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Třeba bude jinej! - 1. část: