OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Záhadný život - 1. kapitola

26.04.2016 (13:00) • Michaella • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1968×

1. kapitola

Balíme kufry. Zase se stěhujeme. Proč? Další a další stěhování. Už toho mám plný zuby! Pořád jen hledání nových přátel, seznamování s novými sousedy, a to jen kvůli tátově blbé práci. Opět ho přeložili do jiného města, tak jako každý rok. Teď mi ale dal slib. Který doufám, že neporuší. Jestliže ho poruší, odstěhuju se jako moje starší sestra Mabel pryč. Hodně daleko. „Je to poslední stěhování, dokud neodmaturuješ. Do té doby už žádné stěhování. Slibuju.“ Takže to znamenalo, že se minimálně dva roky nebudeme stěhovat a budeme muset trčet tady. V nějaké podělané vesnici, kterou ani nedokážu vyslovit. Nevím ani, kde leží na mapě a jestli vůbec existuje. Tátův slib mě sice trochu uklidnil, ale i tak, noví sousedé, noví přátelé (pokud si nějaké v tomhle zapadákově najdu), nový dům a hlavně nový život. Nový život. Téma, které mi vrtá hlavou od doby, kdy jsem nastoupila do našeho auta. Maminka mi celou cestu vyprávěla, jak je to úžasná vesnice, klid, ticho a čistý vzduch. Projeli jsme vesnicí a já se nemohla dočkat (ha, ironie, kdo by se těšil? Já určitě ne), až zastavíme a vystoupíme u našeho nového velkého domova. Projeli jsme vesnici, ale nikde jsme nezastavili. Jeli jsme z kopce a pak zase do kopce, až jsme nakonec dorazili ke starému velkému domu. Příjezdová cesta byla posetá štěrkem. Otevřela jsem dveře od auta a vystoupila. Ve chvíli, kdy se mé boty dotkly země, tak jsem cítila každičký kamínek pod mou nohou. Vzala jsem svůj přeplněný kufr a batoh a vešla do nového domu. Byl sice obrovský a starý, ale jakmile jsem otevřela dveře, zjistila jsem, že není ani trochu nemoderní. V přízemí se nacházela velká hala, obývací pokoj a kuchyně, ze které vedly dveře do zaskleněné zahrady. V zahradě už stály obrovské květináče s květinami a v truhlíkách byly vysázené orchideje. V druhém patře byla koupelna a ložnice rodičů. Můj pokoj s koupelnou byl až ve třetím patře. Alespoň budu mít klid od rodičů. Vylezla jsem po schodech nahoru a otevřela velké dveře. Položila jsem si kufr na zem a batoh jsem hodila na velkou neustlanou postel. Můj pokoj měl tyrkysovou až světle modrou barvu. Měl celkem pět velkých oken a jedno střešní. Bílé záclony se pohybovaly ve směru větru. Ze střešního okna byl krásný výhled na oblohu. Bylo krásně, a tak jsem otevřela všechna okna a vyhlédla ven. Kolem našeho domu byl jen velký hustý les a autobusová zastávka. V dálce za lesem jsem zahlédla velkou halu. Vypadá to na nějakou farmu. Musím to tu celé prozkoumat, než začne nový školní rok. Přesně jsem měla jen měsíc na to, abych si vybalila, zvykla si, našla si nové přátele a prozkoumala vesnici. Začnu hned zítra. Teď si vybalím alespoň pár kusů oblečení, abych měla v čem chodit. Ale je pravda, že můj šatník nebyl moc obsáhlý. Nesnáším totiž nákupy. V mé skříni nenajdete jedinou sukni a ani žádné šaty. I když šaty možná jedny, a to do tanečních. Koupila jsem si je vloni v létě. Hrozně se mi líbila jejich barva a jednoduchost. Ovšem sehnat k nim boty bylo mnohem těžší.

V teplácích a plandavým tričku jsem rychle seběhla dolů do kuchyně na rodinnou večeři. Máma udělala lasagne, mé oblíbené jídlo. Sedneme si kolem kulatého stolu vedle sebe. Večeře proběhne jako vždy s tichem, nikdo nic neříká, je slyšet jen cinkání vidliček o talíře. Maminka se tváří unaveně a vyčerpaně.

„Je to výborný, mami,“ pochválím jí jídlo, abych přerušila to ticho. Zvedne oči a laskavým pohledem si mě prohlíží.

„Děkuju. Dělala jsem je speciálně pro tebe, vím, jak moc je máš ráda,“ řekla s úsměvem a pokračovala dál v jídle. Tatínek se tvářil vážně, jako vždy. Nevím, kdy jsem ho viděla se naposledy smát. A za celou dobu neřekl ani slovo. Jen se provrtával jídlem.

Po večeři jsem si sedla ke stolu a řekla si, že si začnu psát deník. Po chvíli mě ten nápad ale přešel, a tak jsem se šla osprchovat. Pustila jsem na sebe ledovou vodu, abych se probrala. Miluju, když mi na záda stříká ledová voda. Probouzí ve mně mou duši, mé vnitřní já. Vylezu ze sprchy a obléknu si noční košili. Končí mi někde těsně pod kolenama. No co, vždyť je léto. Vyčistím si zuby a jdu do svého pokoje, kde zhasnu světlo a lehnu si do postele. Chvíli sleduju noční oblohu střešním oknem, ale po chvíli mě to přestává bavit. Zvednu se a vezmu si z poličky knihu. Otevřu největší okno ve svém pokoji a sednu si na okraj parapetu. Studený vánek mě ovívá a já sleduju noční tmu v lese. Sem tam uslyším houkání sovy nebo křupnutí větvičky v lese. Asi je tam nějaká zaběhlá srnka, co hledá cestu domů. V dálce najednou zahlédnu nějaké světlo. Je hodně silné a rychle se blíží. Blíží se k našemu domu, ale náhle odbočí pryč. Uff. Byl to autobus. Znovu se opřu, vezmu si knihu a začnu číst. Po hodině čtení knihy a koukání z okna mi ztěžkla víčka. Mé oči byly unavené a ztrácely se mezi řádky a písmenky v knížce. Zaklapla jsem ji a položila jsem ji na stůl. Naposledy jsem se nadechla čistého vzduchu a zavřela okno. Lehla jsem si do postele a doufala jsem, že brzy usnu. Chvíli jsem koukala na hvězdy, ale v tu ránu jsem byla tuhá. Usnula jsem tak tvrdě, že by mě ani medvěd nevzbudil. V hlavě se mi přehrával podivný sen, myšlenky se mi ztratily ve tmě, která mě pohltila. Vtáhla mě do podivného snu. Byl krásný letní podvečer a já jsem stála na velké rozkvetlé louce a sledovala západ slunce. Přede mnou seděli v ruku v ruce chlapec a dívka. Upřeně sledovali, jak zapadá slunce. Slunce zapadlo a všude se rozprostřela tma. Najednou jsem uslyšela výkřik, sténání a pláč.

Rychle jsem si sedla, promnula oči a zkontrolovala, jestli jsem ještě pořád doma, u sebe v pokoji a ne na louce. Naštěstí to byl jen sen. Ale byl zvláštní. Co to mělo znamenat? Byla jsem snad ta dívka já? Kladla jsem si pořád ty stejné otázky, než mě přemohl spánek, ale nic se mi už nezdálo. 

1. kapitola Nového života, doufám, že se vám aspoň trochu líbila. Je to moje první tvorba na pokračování a budu ráda za jakýkoliv komentář. 2. kapitolu očekávejte co nevidět :)

Vaše Michaella 

Autor: Michaella (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Záhadný život - 1. kapitola: