OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zloděj duší - Prolog + 1.

04.03.2014 (20:00) • TheCyanWolf • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1241×

PROLOG

Krádež je největším hříchem, obzvlášť krádež něčí duše. Já jsem tam ležela, svázaná a bezmocná, připravená, že nastane to, čeho se všichni jako já bojí. Stáli nade mnou a jeden z nich obcházel kolem jako nenasytné zvíře, ve které se za chvíli promění. Nebylo úniku.

Zloději! Vrahu! vykřikla jsem v myšlenkách, protože hlas selhal. Ostatně, oni to slyšeli stejně dobře.

Cítila jsem životní sílu, jak mě opouští a přelévá se do šamanova těla. Přitom nemohl být starší než já, a už měl tolik odcizených, temných duší. Cítila jsem to.

Jakmile se jeho proměna dokončila, upadla jsem do bezvědomí a už nikdy nespatřila světlo světa. Ať už jako zvíře, nebo člověk, s rozpolcenou duší a dýkou vraženou do břicha jsem byla umlčena. Poslední okamžiky mého života patřily vzpomínkám na mou rodinu a v neposlední řadě jaké to je být svobodným tvorem.

1.

Sienna se skláněla nad mrtvým tělem své setry a po tváři jí tiše stékaly slzy. Objímala chladnou, prázdnou schránku a vzlykala nad ztrátou, ačkoliv věděla, že žádná duše jen tak nevymizí. Patroni odjaživa věřili, že duše žije věčně, ale to její slzy nemohlo utišit.

„Sestřičko… “ zašeptala zoufale. Nemohla tomu uvěřit.

V posledních dvaceti letech nebyla v Burnville, poklidném, nudném a hlavně nenápadném městečku, ukradnuta jedna jediná duše. Bylo téměř zázrakem, že poslední šamani, kteří zůstali, se neodvážili jednoho z patronů unést a provést prastarý rituál, při kterém nabydou další mocné duše.

Jenže po těch dvaceti letech se na okraji lesa objevilo tělo mladé dívky, rozsápané a svlečené do půl těla. Na zádech jí vypálili značku, což dostatečně vypovídalo o zrůdách, které na ní provedli během rituálu. Možná že by měla nepatrnou šanci na lidský život, kdyby ji však neokradli i o ten ve formě dýky zabodnuté v jejím bledém těle.

Sienna přesně věděla, co musí udělat. Pomsta byla to jediné, co jí v tuto chvíli připadalo jako rozumné řešení. Nemůže nechat smrt své sestry bez povšimnutí a žít dál, jako by se nic nestalo.

Zavřela sestřina víčka, a nebýt znetvořeného těla, vypadalo by to, že odpočívá. Sienna ji pohladila po tváři a se slzami v očích se postavila. Nebyl čas otálet – buď pomstu vykoná teď, nebo nikdy. Přeměnila se v černého pantera a běžela po vyvanutém pachu, na jehož konci se skrýval vrah.

***

Jared si nebyl jistý, co přesně ho ve dvě ráno vytáhlo z postele, ale to zachvění v něm vzbuzovalo hrůzu. Měl pocit, že následující noci se mu nebude usínat lehce. Ne že by si poslední dobou spánku nějak výrazně užíval, spíše naopak. Díval se na svůj odraz v zrcadle, opírajíc se o umyvadlo, zatímco se mu v hlavě rojily nejrůznější hypotézy.

Vždy, když dostal takový kostitřas, byla to předzvěst, že se chystá něco zlého. Vyšel na verandu se zbožným přáním, aby mu čerstvý vzduch hlavu trochu pročistil. Naslouchal tiché noci a upíral oči k temné obloze, na které dnes nebyla vidět žádná z těch nádherných třpytivých hvězd. Černočerná tma vše zahalila.

Nakonec ho noční chlad donutil zalézt zpátky do postele a doufat, že ráno bude moudřejší večera.

Možná bych se měl zeptat Emily. Ona je přeci jen vědma, měla by vědět, co se, ksakru, děje, pomyslel si. Ačkoliv se snažil usnout, celou noc probděl. Oči se mu klížily únavou, ale mozek se nehodlal vzdát. Seděl tedy na posteli, dokud se slunce nevyhouplo na oblohu a on musel jít do školy.

Jeho sestřenice Emily byla jediná z rodiny, která se stala šamankou. Stejně jako Jared museli mít předka šamana, ale pouze oni dva získali tu intuici, dar naslouchat přírodě, rozmlouvat s dušemi a v neposlední řadě je od patronů brát. To se ovšem nikdo z nich neopovážil udělat - byli by neprodleně potrestáni. 

Jared cítil vztek, ale neměl tušení čí. Po rutinní návštěvě plechové skříňky se vydal k Emily, blondýnce stojící na konci chodby, která k němu stála otočená zády s pohledem upřeným kamsi do dálky.

„Emily?“ zašeptal a dotkl se jejího ramene. Nadskočil leknutím, když se na něj prudce otočila bledá tvář s propadnutýma očima a ustrašeným výrazem. Vlasy jí kolem obličeje divoce povlávaly a tvořily zacuchanou hřívu, a Jaredovi trochu připomínala lvici, kterou někdo zavřel do klece a ona se snaží dostat ven z vězení. Tohle však bylo vězení její vlastní mysli, jejích vidin. 

„Uklidni se, to jsem já, Jared. Emily, musíš se uklidnit.“

„To se ti lehko řekne!“ vyprskla podrážděně. Jared sebou cuknul a blondýnka hned nasadila omluvný výraz. „Promiň, já-“

„Ne, to je dobrý. Já jsem taky trochu mimo, nespal jsem celou noc.“

„Ani já jsem nespala. Jarede? Tohle možná bude chtít trochu soukromí. Musím ti něco říct.“

Tvářil se chvíli zmateně, na chodbě bylo jen pár lidí. Emily neváhala a odtáhla ho na holčičí záchodky, ať už se mu to líbilo, nebo ne. Zavřela dveře a zhluboka se nadechla.

„Mám pocit… zní to dost nepravděpodobně vzhledem k tomu, že to je přísně zakázaný, ale někdo ze šamanů vzal nějaké patronce duši. A zavraždil ji. Měla jsem vidiny a byla v nich mladá holka a… a…“

Jared vykulil oči a díval se na Emily, jak jí po tváři mlčky stékají slzy. Litoval ji – takováhle křehká dívka by neměla vidět to, co ona ve svých snech či vizích čas od času vídávala. Bylo to její prokletí, každý šaman v něčem kromě obecných schopností vyniká, a ona dostala do vínku zrovna tuhle schopnost.

Jared se neptal, jestli si je stoprocentně jistá, že je v lese mrtvola dívky. Jakmile jeho sestřenice Emily něco byť jen zmínila, nebylo dobré to ignorovat.

„V tom případě ji musíme najít dřív než patroni. A jestli ji už našli, máme malér. Neznám šamana, který by se tady kromě nás dvou zdržoval, takže budeme první, komu budou chtít podříznout krky. To je vážně úžasný.“

***

Strávila tím celou noc, celý den. A pak prostě zmizely. Stopy, které ji měly dovést k vrahovi, byly prostě pryč, a jí nezbývalo nic jiného, než kolem sebe vztekle prskat, syčet, sekat, škrábat a kousat, čímž zrovna neprospěla okolním stromům. Ale komu vadí poničený les? Nakonec se svalila na zem a jako černý panter ztěžka oddechovala.

Jared běžel do lesa hned po škole. Bylo to od něj dost naivní, ale musel něco dělat. Kdyby ji našel jako první, odvleče tu mrtvolu pryč a bude se sakramentsky modlit, aby to klaplo. Nehodlá usínat s pocitem, že ho každou chvíli někdo přiškrtí, v horším případě do něj zaboří drápy a tesáky.

Vzal to tou nejkratší cestou, která ho podle Emily měla dovést k tělu. Nebyla nadšená, že ji z toho vynechává, ale byla příliš slabá, než aby v krizové situaci dokázala utéct. Plížil se podél skal a doufal, že nenarazí na nikoho z patronů. Kdyby se náhodou připletl do cesty nějakému rozzuřenému, navíc ve zvířecí podobě, skončil by rozcupovaný na cucky.

Čím déle postupoval, tím více se třásl strachem a hlava mu řádně třeštila. Cítil něčí zoufalství, zápach strachu a bezmoci. To vše způsobilo, že když postupoval po vrchu strmého kopce, zaškobrtl a skutálel se dolů do údolí mezi skalami.

Právě v ten moment se do něj zapíchl žhnoucí pohled kočkovité šelmy a Jared věděl, že se němý les dost možná stane svědkem další vraždy. Jeho tělo bylo neschopné pohybu, jen vykulené oči s narůstající hrůzou sledovaly každý pohyb zvířecího útočníka.

Autor: TheCyanWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloděj duší - Prolog + 1.: