OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zrcadla duše 12 - Nečekané zjištění

10.09.2009 (12:00) • dablice4 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1171×

                                      12.KAPITOLA

                                            Nečekané zjištění

Pohled Jamese

     To je neskutečné. Ona se se mnou nudí. Já jsem takový blbec. Mohlo mi dojít, že ona jako upírka chce někoho kdo je stejně silný a dokonalý jako ona sama a ne normálního člověka jako já.

     Musel jsem se z toho vzpamatovat. A právě teď bych potřeboval svého nejlepšího kamaráda, aby mi poradil. On by si určitě věděl rady. Bohužel tady není.

     A pak mě to napadlo..... já jí to oplatím, upírce. Až se vrátí, odmítnu ji já. Ano tak to udělám. Musí si zkusit, jak jsem se cítil já, když mě najednou opustila.

     Celý víkend jsem přemýšlel nad tím jak ji odmítnout. Aby ji to opravdu bolelo.

     A pak u nás v neděli najednou někdo zazvonil. Máma otevřela dveře a najednou vykřikla.

     „Jamesi, máš návštěvu.“

     Proboha ona přišla za mnou a právě teď. Chvilinku jsem se z toho vzpamatovával a okamžitě jsem chtěl jít za ní dolů a všechno jí odpustit, ale pak mě doběhl můj vztek a vzpomněl jsem si jak jsem se cítil v pátek, když mi řekla že se nudí. Oplatím jí to. A proto jsem vykřikl: „Teď tě zase nechci vidět já. Nech mě na pokoji. Stavím se pro tebe zítra. Když se mi bude chtít, ale moc bych tomu nevěřil.“

     Nevěděl jsem, jak zareaguje, jestli za mnou přijde nahoru nebo jestli to pochopí tak, že jsem se s ní rozešel.

     No myslím, že to bylo to druhé. Nepřišla, nenapsala, neomluvila se. Nic, byl jsem jí viditelně ukradený. Jak se mám chovat zítra ve škole? Jak se bude chovat ona? Nemám sebemenší tušení. No uvidím, nějak to všechno vyplyne.

     Neviděl jsem ji. Takže jsem se nakonec uklidnil.

     A pak u nás odpoledne zazvonil telefon. Prý mi volá pan Winson. Při cestě k telefonu jsem přemýšlel, co ode mě může chtít.

     Před zvednutím sluchátka jsem se ještě jednou zhluboka nadechl a řekl jsem: „Dobrý den pane Winsone. Potřebujete něco?“

     Jeho hlas mě velmi vyděsil. Nebyl tak klidný a vyrovnaný jak jsem ho znal. Byl nervózní a když mi řekl důvod málem jsem omdlel.

     „Jamesi, prosím..... řekni, že je Clair s tebou.“

     „Omlouvám se pane Winsone, ale není. Včera jsme se spolu nepohodli a já ji dneska neviděl. Stalo se něco?“

     „Bohužel ano. Na zemi v kuchyni nám leží mrtvý Timoteus a Claiřin pokoj je naprosto zdemolovaný a ona je pryč.“ vzdychl.

     „Co prosím? Jak mrtvý?“ zeptal jsem se vyděšeně.

     „Mrtvý.... něco mu zlomilo vaz a rozřezalo hrdlo.“ odpověděl.

     „Pane bože..... já.... já.... “ nedořekl jsem pan Winson mě přerušil.

     „Promiň, ale musím končit, přijela policie. Tak se nezlob, že jsem tě obtěžoval.“ řekl a položil to. Pak mi to došlo. Clair zabila Tima, protože jsem se s ní rozešel a zničila si pokoj aby mi dala najevo, že už se nevrátí. Asi šla za tím upírem, kterého hledala. Já jsem jí jen překážel. Vlastně jsem jí udělal službičku, že jsem se s ní rozešel. Měla důvod proč odejít. No a já se tady teď budu znovu trápit. Už kvůli Timoteovi. Chudáček malý.

     Druhý den ve škole se vyprávělo jen o jejím zmizení. No a Angela začala znovu vyprávět její příběh. Že já jsem příčina jejího zmizení. Tentokrát však měla pravdu.

     Clair zmizela a je to jen má chyba. Bohužel mi to nikdo nemůže dokázat. Celou dobu jsem byl doma a máma mi to může dosvědčit. Mám neprůstřelné alibi.

     Čím déle byla Clair pryč, tím menší byla šance na to, že se někdy vrátí. Teď musela být už tisíce mil daleko.

     Určitě ji netrápí to, že tady nechala část sebe. Svoji rodinu a mě. Bohužel ji stále miluji a milovat budu asi navždy. Teď už vím, že jsem udělal chybu. Neměl jsem jí to udělat tak lehké. Neměl jsem ji opouštět. Měl jsem ji nechat, aby mi to řekla ona sama. Měl jsem s ní mluvit, přesvědčit jí, aby tady zůstala kvůli svým prarodičům. Jenže teď už je na takové věci pozdě. Je pryč a už se nevrátí. Nikdy!

     Sám nevím, jak ten čas rychle běží. Už je to skoro měsíc po odchodu Clair. Už to nikdo neřeší. Všem je jedno jestli je v pořádku, jestli se jí něco nestalo. Jediný kdo věří, že se vrátí je paní Winsonová. Proto tady ještě jsou. Chtějí jí ukázat, že se má kam vrátit. Jenže ona se už nevrátí. Už je to moc dlouho, ale chápu ji. Víra je jediná, co jí zbývá. Taky někdy věřím, že se tohle nestalo, že se Clair objeví před dveřmi mého pokoje, obejme mě a řekne, že to byl hloupý vtip. Ale moje podvědomí tuší to, co je fakt. Clair se už nevrátí. Nemiluje mě, našla si jiného.

     Ale mě to bylo jedno. Miloval jsem ji a musel jsem si ji nějak připomenout, a proto jsem se vydal na posed. Na místo kde jsem ji uviděl poprvé.

     Vylezl na posed a představoval si jak se tady předtím znenadání objevila. Jak vystoupila ze stínu stromů a podívala se mým směrem. A já jí ukázal, ať jde za mnou.

„Křup!“ nadskočil jsem leknutím. Někdo stál ve stínu stromů, přesně tam kde se objevila poprvé. Díval jsem se upřeně na to místo. A pak se ta osoba pohnula a vystoupila ze stínu.

     Vykřikl jsem: „Pane Bože.“ Nevěděl jsem, že dokáži mít takovou bujnou fantazii. Tak dokonalou představu Clair. Nebo to je vážně ona?

     Seskočil jsem z posedu a šel pomalu k ní. Myslel jsem si, že je to jen přelud, který zmizí. Když jsem od ní byl jen metr, zastavil jsem se. Co když je to někde s ní její nový přítel? Začal jsem se ohlížet a prozkoumával les za ní.

     A ona se konečně pohnula a poprvé promluvila: „Hledáš někoho?“

     „Ne!“ vyhrkl jsem a vrhl se k ní. Objal jsem ji a začal líbat. Ze začátku nechápala co se děje a pak mi mé polibky začala oplácet. Konečně jsem ji měl zpátky u sebe. Když jsme se od sebe odtrhli, promluvil jsem jako první: „Nechápu.“ a zavrtěl jsem hlavou.

     Ona se trošku zamračila, nadechla se a začala vyprávět. Řekla mi úplně všechno, že neodešla kvůli mně a že ona Tima nezabila, ale udělal to její stvořitel. Stopoval ji a ona odešla jen proto, aby nás ochránila. No a teď se vrátila, protože už nehrozí žádné nebezpečí. A už nás nikdy neopustí.

     Usmál jsem se a najednou jsem se s trhnutím probudil a uvědomil si, že je to znovu jen sen. Moje Clair tady není a nebude.

     Pak jsem, ale znovu uslyšel její hlas a ucítil, že si ke mně lehla. Bohu dík jsem stále spal a snil jsem ten nejkrásnější sen!

Autor: dablice4 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadla duše 12 - Nečekané zjištění: