OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » A pak jsem začala brečet...

Taky ten pocit tak nenávidíte?

03.04.2015 (09:00) • Spyro • Básničky • komentováno 7× • zobrazeno 1671×

Obhajuji, prosím, škemrám,

spravedlnost není s námi,

ať už pravdu mám, či nemám,

slyším kroky temné dámy.

 

Těžce dýchám, dveře vržou,

práh přechází osoba,

oči tmavé, tvář má drzou,

tělem leze hniloba.

 

Jen ji spatříš, srdce buší,

křičíš, prosíš - vzlykaje,

a už víš, že žena tuší,

proč zas tolik slz tu je.

 

„‚Milá dámo, jděte, sbohem,“

doufáš, že se zmýlila,

ona však ví více, mnohem,

je zlá, podlá, jízlivá.

 

Cítíš beznaděj, bezmoc, bolest,

ve kterých se vyžívá,

hlavně nenechat se jimi prolézt

a sežrat zaživa. 

 

A tak stojíš tváří v tvář

obvinění křivému,

které tvrdí, že jsi lhář,

kde nelze dokázat nevinu.

 

V takové chvíli buď nad věcí,

pro tvé obvinění řeknou cokoli.

A až položí větu tázací,

neříkej „Hovno“, jen „Ó, nikoli“.

 

Křivda přijde ještě mockrát,

takový je prostě život,

neříkej si, že ses pomát,

kašli na to, dej si pivo,

uvrhni se do kóma.

 

A neboj se – karma ví to,

počká si a vrátí jim to.

Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek A pak jsem začala brečet...:

Já mám opráski docela ráda, ale tady o to ani tak nešlo... :) Jen mě v tu chvíli nenapadl víc vystihující obrázek... :D :)
Za chválu moc děkuju. :) Jsem ráda, že se líbí. ;)

Opráski jsou zrůdnost. (Tolik k perex obrázku.)
K samotnému dílu: Milá říkanka, která má pointu. Neobsahuje nic náročného a příjemně plyne. Nic extra, ale líbí.

Děkuju moc, budu si pamatovat, že si s perexem musím příště víc vyhrát, protože u tohohle mi prostě vůbec nic nesedlo. :)

Úplně parádní básnička, nevím jestli mne víc zaujala ta "rozjařenost" textu, nebo sama pointa, ale je to vážně podařená báseň a hlavně není tuctová, pokud chápeš jak to myslím :D ....
(a k tomu obrázku se musím přidat k "Emmě", je fakt otřesnej a málem jsem si kvůli tomu nechal ujít tohle pěkný dílko :P :D )

Děkuju za chválu. :)
Co se týče obrázku, je pravda, že jsem nad tím seděla strašně dlouho, načež jsem rezignovala, protože prostě křivdu obrázkem vyjádřit - nevím jak... :) Ale děkuju za hezký rozbor, vážím si toho. :)

Ahoj,
abych pravdu řekla, vůbec mě nenadchnul obrázek, který si zvolila pro reprezentaci tohoto díla. Ale i tak jsem se donutila k tomu, abych to otevřela.
Někde ti pokulhávají počty slabik, někde je přísně dodržuješ. Někde máš krásný rým, někde honíš poslední slabiky. Ale neříkám, že je to špatné.
Líbí se mi to - hlavně poslední dva řádky, kde jsi perfektně vygradovala celou pointu. Rozhodně je to krásné (svým způsobem), a i když to není můj šálek kávy, musím přiznat, že mě to docela oslovilo.
Jen tak dál.
S úctou,
Emme.

Mám z toho smíšené pocity, v dobrém slova smyslu, nutí mě to se zamyslet. Opravdu zajímavě podané touto formou

Přidat komentář:

Nick:

Text: