OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Poděl

Hodnota muže se prý měří podle úsměvu jeho ženy.
Jak u koho.

09.01.2016 (09:00) • Gracewhite • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1955×

 ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ ΡΟΔΣΓ 

 

Drtivé ticho popsalo by tento smutný den, 
nebo tlumený křik derouci se ze mě ven?
Tolik pláče, křiku, zlosti, smutku, zklamání,
nemám na bouři emocí ve mně pojmenování.
 •
Už od začátku nevěřil jsi, že to tak krásné mezi dvěma může být.
 Myslel sis, že jsem vtípek, omyl. Nic, co nemůže člověk mít.
Dala jsem ti vše ze sebe, i to, co jsem neměla, 
a krom opravdové lásky nic jiného za to nechtěla!
• •
 Proč jsi mi ale musel udělat to, co ti dva před tebou?
Bral jsi mě jako samozřejmost... ne jedinou.
Nikdo jako ty mě ještě tolik nezlomil.
Vše, co ve mně bylo, jsi slovy a činy rozdrtil.
• • •
Tvé děvky - fanynky - jak jim ráda říkám,
chtějí jen tvoji krásu, známost, kde všude, dýdžeji, míváš!
Proč vy kluci musíte neustále ubližovat skrze jiné,
když ty, co máte, mají být pro vás jediné!
• • • •
 Jeden den jsi mě miloval, druhý zase o nás pochyboval.
Představ si, jaké trápení jsi mi tímto způsoboval.
Je těžké cokoli o tobě po tom všem psát,
nepřipouštět si, jak měl jsi mě (tehdy) rád.
 • • • • •
 Mé narozeniny, začátek školy, nyní čerstvě Vánoce
byly tvými nesmyslnými rozchody mé srdeční nemoce.
Ve snech možná, v reálu však neuděláme spolu jediný krok.
Tys za nás vybral. Jak na Nový, tak po celý rok.

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Poděl:

Ahooooj Emme, jsem ráda, že se ti moje básnička líbila. Odepisuji až ted, protože se ze všeho ještě dostávám. Pokud se ti zdálo být někde mnoho slabik nebo že se to zas tak moc nerýmovalo.... ono to tak asi mělo být. (Jak jinak i u dalším mých básniček o bývalých) Psala sem to bez nějakýho přemýšlení, jestli se to rýmuje nebo nene, hlavně aby tam bylo vše, jak má být. Ono je vlastně i ve víru zlosti, smutku atd těžké něco psát, to člověk přemýšlí nad různými věci a někdy mu může až hlava explodovat.
Děkuji ještě jednou za tvůj komentář, vážím si ho, protože sem něco přidávám po hoooooooodně dlouhý době.
Snad příště - pokud to bude básnička - napíšu nějakou konečně už pozitivní.

Dlouho jsem na OurStories nic neokomentovala, možná hlavně proto, že mě nic tak nějak moc nezaujalo. Tohle je... zajímavé.
Možná tě teď sžírá jakýsi červík smutku či napětí, protože jsem napsala zajímavé, nikoliv krásné či jiné opěvné adjektivum. Jde o to, že téma mi doslova zježilo vlasy. To je tak moc obvyklé... Já vím, že je blbé ti to vyčítat, protože o čem jiném taky psát, zhrzená láska byla, je a bude in, jen mně je možná asi proti srsti. No, téma ti tedy stejně odpustím, protože je to složené naprosto impozantně.
Pár much by se našlo, ale nic není dokonalé. Tohle dílko se mi opravdu moc líbí, a abych pravdu řekla, poslední verš je ze všech nejlepší. Hned jsi mi zlepšila náladu co se týče hledání kvalitní novoroční tvorby. Rýmy jsou takové akorát, nejsou přehnaně vynucené, ale jsou tam - a tak by to mělo být. Někde mi sice trochu pokulhává počet slabik, ale zrovna já mám teda co říkat. :D Někde je trochu moc čárek, jakože 'slovo, slovo, slovo' - to mě tam trochu bije do očí, páč člověk poklesne svým imaginárním hlasem a pak to zní, jako kdyby četl trochu retardovaně. Je to vážně super a moc se ti to povedlo, skládám ti tady poklonu a doufám, že se brzy budu moct těšit na něco podobného, ne-li ještě lepšího.
S úctou,
Emme.

Přidat komentář:

Nick:

Text: