Doufám, že Vás něco z mojí tvorby zaujme. Pokud ano, vždycky můžete nechat komentář.
Velké díky patří všem, kteří si povídku/y přečetli a okomentovali! :)
1) VSTÁVÁM Z MRTVÝCH! Dlouho jsem si psala jen do šuplíku a nic jsem nepřidávala. Tak jsem zvědava...
2) UPOZORNĚNÍ: staré povídky budou tady na shrnutí označeny takovýmhle čtverečkem: ◘! Nechám je tu i s chybami, které mají, protože k nim patří. Připomínají mi začátky se psaním a žádný začátek není růžový. :)
Info: Svět, jak ho známe, neexistuje. Každý temný kout ovládají stvoření noci, mytické bytosti žíznící po krvi. A jejich identita již není skrytá světu. Když se během středověku odhodlali vystoupit na svět nižší tvorové noci, lidé se báli, ale zdaleka ne tolik, jak když se objevili Temní Páni, Původní, Mágové. A další… Ale během času si lidstvo zvyklo, i když jen někteří, je to úspěch pro celou nadpřirozenou společnost. Dnes již někteří nelidé žijí poklidně mezi námi. A právě v tomto světě žije Calure, obyčejná dívka, která studuje, stará se o domácnost a bydlí se svým tátou v Praze. Je trochu trhlá, ale zatím vše bere s nadhledem a chladnou hlavou. Co se ale stane, až do jejího uzavřeného světa vstoupí svérázná múza Fluffy? Nebo okouzlující upír Alex? A jaké změny přinese seznámení s Daveym, nonstop nadrženým satyrem? Přátelství, lásku nebo věčnou nevraživost? =)
Domácí násilí je ohavné. Ona to dobře ví. Teď už ano. Byla trpělivá a poslušná, ale právě teď pochopila, že svůj život nikomu nedluží. Udělala, co musela. Dnes v noci bylo opravdu horko...
Trochu mě chytnul konec předposledního dílu druhé série The Vampire Diaries. Tak jsem se rozhodla dát Damonovi jeho vlastní konec. Alespoň trochu šťastný. Jako vypravěče jsem použila nostalgického Stefana.
Je to dávno, co Christian Morgan zaprodal svou duši za vidinou věčného života. Nyní je z něj jedno z nejobávanějších stvoření noci, které sužuje lidské obyvatelstvo Londýna. Píše se rok 1519 a krvelačný netvor se svěřuje s tíživými myšlenkami. Komu? Po čem tak zoufale touží?
Sir Winston Churchill řekl: ‚Pravidlo úspěchu: Nikdy se nevzdávejte. Nikdy se nevzdávejte. Nikdy se nevzdávejte‘. A měl pravdu, protože když to vzdáme, sice neprohrajeme, ale výhry se už nedočkáme.
Jen pomíjivý okamžik v životě. ‚Mnozí, kdo promilovali třeba celý život, dovedou nás méně poučit o tom, co je láska, než dítě, které ztratilo pejska…‘ (Billy Wilder)
Andělská povídka o padlém andělu Richardovi Sheenovi. Padl, protože se zamiloval do jednoho z archandělů. Ji zabili a jeho poslali na zem. Měl šílet hlady, jeho tělo mělo pomalu slábnout, až k smrti. Avšak našel způsob, jak jej ukojit. Vražda, zlomení duše a braní životní, lidské síly. To je jeho život. Ale jeden mrazivý večer se jeho cesta protnula s andělem. Nádhernou dívkou. Ale Richard se rozhodl jít špatnou cestou… Krutou a násilnou.
I city jsou občas prázdnější, než zvuk ledových kapek odrážejících se od asfaltu a slova, jenž zachycují zářivou nádheru po jarním dešti. A i přesto není vše jen bílé. Či jen černé. Proto je svět barevný.