OurStories.cz ~ naše povídky - Shrnutí » Povídky od Vogel

Kapitolové: Ernst

Jednodílné: Vodník | Nehmotný protihráč | Sejdeme se přece v nebi... | Šachová partie | Virginia

Kresby: Edgar Allan Poe | Nothing burns like the cold | Kresby jeleni | Slavík a růže | Sobecký obr

03.07.2012 (12:14) • Vogel • Shrnutí • komentováno 71× • zobrazeno 7168×

     Ernst

      Příběh o chlapci, dívce a mrtvé dívce. Celkem jednoduchý. Až na to, že ten chlapec je upír, dívka celkem provokatér a mrtvá dívka je... mrtvá. 

Což nemáš soucit?
vrať se mi zpět,
abych zas procit,
abych zas vzlét - (A. S. Puškin) 

Minulost:     Ernst vyrůstal s otcem pohybujícím se ve vyšších SS kruzích. Nacistická ideologie je v Německu zažraná jako mor a pro šestnáctileté dítě je v té době téměř nemožné najít alternativní názor - přesto ho Ernst nachází po seznámení s dívkou Kateřinou. Její rodiče, Češi, pracují v Berlíně "proti". Ve chvíli, kdy osud jejích rodičů zpečetí Ernstův vlastní otec tím, že ho pošle do nedalekého koncentračního tábora, je Ernst už rozhodnutý naplno... 
   Po Kateřině jdou nyní také a Ernst skončí na gestapu, odkud začíná prolog...
V přítomnosti se Ernst seznamuje s dívkou Sylviou, která je unešena z normálního světa do "upírského sídla" - jojo pozůstatky Volturiových - a odtud se začíná rozvíjet celý ten zpropadený příběh od nenávisti až k - nechte se překvapit.

Prolog
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola 
4. kapitola
5. kapitola
... 

________________________________________________________

      Nehmotný protihráč

Es regnet. Was für ein Wunder.
Alles ist nass und sauber.
Was für ein Wunder dieses Leben,
wie der Regen in deinen Augen.      

      Píše se rok 1892. Je deštivý květnový den, Berlínské ulice se lesknou mokrem a zdaleka se nedá říci, že by se mělo přihodit něco neobvyklého. Jakých chyb je však člověk schopen se dopustit!

     část první - část druhá - část třetí 

___________________________________________________________________

      Virginia

    Krátký příběh inspirovaný Edgarem A. Poem a jeho manželkou Virginií E. Clemm. Psáno v době, kdy mé Poe studium nabývalo vrcholu. Příběh vypráví o jednom říjnovém večeru, kdy bída ustoupí před hloubkou citu a vášní --

 ___________________________________________________________________

      Šachová partie

    Povídka, jejíž děj se odehrává někde v Evropě ve 30. letech. Večírek. Společnost se baví, jen v koutě stojí osamělá žena se sklínkou v ruce. Když se pak ozve, zda by si s ní někdo nezhrál šachy, přihlásí se k ní muž, jehož tvář je jí nějak povědomá...

 ___________________________________________________________________

     Sejdeme se přece v nebi...

    Krátká povídka o jedné tmavé vánoční noci. Vánoční čas, kdy blízcí jsou si ještě bližší... Meluzína škvírou pod oknem hraje melodii Mozartova Rekviem a zanedlouho osamělá duše nebude sama. Nebo spíš naopak?

________________________________________________________

 

    Vodník

    Další krátká povídka, kraj se utápí v noci, jen horizont hraje berlínskou modří. Zima si pomalu zotročuje přírodu, už přituhlo. Odloučení od lidského světa. Vodník.

 

 

 

 

Autor: Vogel (Shrnutí povídek), v rubrice: Shrnutí



Sdílet

Diskuse pro článek Povídky od Vogel:

Zpívání v modrých pláštích - no já nevím, budete jak modří bradavičtí , budete mít i klobouky? ^^
Děkuji za optání, zrovna dnes celkem dobře, mám tu čaj a taška do školy... no, hozená do kouta přeci . Pak mě čekají samý krásný věci dneska, třeba pomrkávání po knížce na stole, psaní dopisu a podobně. A jak se máš dnes ty? .)

Děkuji, vyfotím. Budeme zpívat v modrých Rumburacích. Z tvého výrazu usuzuji, že nechápeš :D. Hudebka má na vánoční koncerty pro lidi, co zpívaj, takový pláště. No a kdysi jsme jim říkali pláště jako z Harryho Potera, jenže to je moc dlouhý,tak jednou ujedna holka plácla, že to vypadá jak Rumburak z Arabely (myslela takovej ten cestovací plášť ) No jsou to a tak od toho jsou to Rumburaky. Dobrý, né?

A jak se vůbec dneska máš?

Děkuji a jsem ráda, že se líbily . Vážně? To je moc super, tak si to tam užij a taky něco vyfooť .D !

Nějak dlouho jsem tu nebyla, prosím o odpuštění velebnosti
Na fotky jsem jukla. Muhahá, olbřímě krásné . Taky pojedu do Německa, budeme tam zpívat se sborem ^-^ ve Wittichenau .
Teď už to snad vydaný je, ne? Jdu čííííst

sebekanibalismus... s čím ty ještě nepřijdeš...
Jinak (asi sis už všimla, co) - ještě to není zveřejněné. A fotky jsem ti poslala na email, snad se ti třeba nějaká bude líbit (i když je na všech jen prostředí :D)...

Sladká? Ňam. Asi zavedu sebekanibalismus. Překlad: Mám chuť na něco sladkýho, ale jídlo je moc daleko .

Húúúú? Diskriminace -.- Jó, fotky pošli, pošli, pošli . Muhaha, jde se číst

Maky: Velmi kyseloslaně... Ne, blbost, jsi vlastně celkem sladká.
Já už jsem právě zpátky :D... Na ten dopis jsem měla teoreticky jen jeden den a už jsem to nestihla, no. Ale tak, když budeš chtít, můžu ti na útěchu poslat aspoň pár fotek . Jinak jdu přidávat další část, hehe.

Jé, jsem dobrá? Jak chutnám?
A já se tak těšila -.-" No, nevadí, nevadí. Když to nepůjde, tak nic, no . Já jen tak, dkyby se to čistě teoreticky vydařilo, budu prohlížet schránku . Stejně čekám na dopis

Miu: Jee to je hezky! Nevedela jsem, ze jdu takhle poznat celkem .

Maky: Hele, ty jsi dobra , ja neposilam dopis ani rodine... On tu vubec neni cas, navic ani nikam nechodime sami skoro, takze by to bylo hrozne zdlouhavy kupovat pohled a psat a poslat a podobne . Noo, ale jestli se naskytne vhodna prilezitost, tak to treba i zkusim, kdyz uz jsi mi napsala tak hezky i adresu :D. Ale radsi s tim moc nepocitej, jo .

Jééé, pošli mi pohled! Adresu ti pošlu na mail . Jaký tam máte počasí? :D
Už se těším
To věřím

Přidat komentář:

Nick:

Text: